o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro čtení Bible
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2016
2015
2014

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Petr 2017-08-11 10:50:47 Zjevení 16: Moc děkuji za Váš č

Břeťa 2017-08-01 14:06:32 Předurčení nebo volba?: Lukáš Makovička nab

Břeťa 2017-06-12 16:20:15 Křest a Večeře Páně: Chápu důvody, proč

Petr 2017-06-09 14:00:01 Křest a Večeře Páně: Dle mého názoru kře

Vlasta 2017-05-31 11:23:10 Křest a Večeře Páně: Vážený bratře Fajmo

Libor Diviš 2017-04-25 15:23:57 Software pro čtení Bible: Naprogramoval jsem

Břeťa 2017-02-15 17:03:18 Břeťa - intro: Vracím se k výuce m

Břeťa 2016-12-19 11:04:23 Efezským 4: Dobrý den,
<




Recenze knihy – H.Pinter: Narozeniny


Břeťa Fajmon, 2.7.2012

  • V angličtině: ke koupi či online zde; v češtině: součást knihy Anglické absurdní divadlo, Orbis 1966, kterou lze získat např. v antikvariátu; divadlo: Divadlo v Řeznické v roce 2008.

  • Obecně o knize: Narozeniny (v originálu: The Brithday Party, 1957) je divadelní hra od Harolda Pintera. Stejnému žánru absurdního dramatu se věnoval i Václav Havel, jehož první divadelní hra Zahradní slavnost vznikla v roce 1963. Rozhodl jsem se, že si knihu Narozeniny přečtu v originálu, a spojím tak dvě věci: Přípravu na zkoušku z angličtiny a seznámení se žánrem absurdního dramatu. Minimálně v antologii her z roku 1966 (viz výše) lze text hry získat i v češtině - v knihovnách lze daných 70 stran oxeroxovat. Věřím, že Václav Havel i celý žánr absurdního dramatu je důvodem, proč se s knihou seznámit. Harold Pinter (1930-2008) je zřejmě nejvýznamějším představitelem tohoto žánru, protože byl v roce 2005 oceněn Nobelovou cenou za literaturu.

  • Pokračovat ve čtení: Recenze knihy – H.Pinter: Narozeniny

    J.A.Komenský: Listy do nebe


    Břeťa Fajmon, 20.2.2011

  • Toto dílko, poprvé vydané roku 1619, je k dispozici v originálním znění na internetu. Je rozsahem krátké, po vytištění je to 13 stran A4. Tento článeček není recenzí v pravém slova smyslu, spíše budu volně překládat z originální staročeštiny a uvedu asi tři z třinácti stran celého díla s tím, že si tento výtah spíše někdo přečte než původních třináct stran ve staročeštině. Nečiním si nárok na doslovně správný překlad, a ani to nebude překlad kompletní, převedu jen některé termíny, které myslím, že by dnešního čtenáře zarazily a nevěděl by, jak vlastně daným slovům rozumět. Pokud jsem něco přeložil příliš špatně, dejte mi vědět.

    Toto dílko je jedním z nejdřívějších spisků Jana Amose Komenského – bylo vydáno v jeho sedmadvaceti letech. Jedná se o Komenského pohled na tehdejší sociální problémy mezi bohatými a chudými, které nejsou o mnoho jiné než ty dnešní. Komenský v letech 1611-1614 získal snad nejlepší možné evropské vzdělání své doby - studoval v Herbornu (Nassau) a Heidelbergu. Ovšem také poznal sociální úroveň Evropy své doby. Jeho radost v osobním životě (oženil se, narodil se mu syn, stal se knězem (= biskupem) církve Jednota bratrská ve Fulneku) neznamenala, že by se nezajímal o sociální a politické problémy své doby. Dílo "Listové do nebe" je napsáno formou pěti dopisů "mezi nebem a zemí":

    Pokračovat ve čtení: J.A.Komenský: Listy do nebe

    Recenze knihy – Henryk Sienkiewicz: Quo vadis


    Břeťa Fajmon, 7.12.2010

  • Vydání, které mám k dispozici: Henryk Sienkiewicz: Quo vadis. Vyšehrad Praha, 1986 (18. vydání, přeložil Erich Sojka). Kniha z tohoto vydání je opatřena výbornou recenzí (13 stran) Karla Krejčího. Cca 600 stran. Kniha byla zfilmována ve stejnojmenném filmu z roku 1951 a rychlejší kamerou v roce 2001.

  • Obecně o knize: Kdo by si myslel, že název této knihy "Quo vadis" je ojedinělým exkurzem do latiny, mýlí se. Už na první straně románu můžeme mimo jiné číst, že Petronius
    • vycházel z oleotheikia omlazen, že se mu nemohl rovnat ani sám Otho, skutečný arbiter elegantiarum.

    • měl ve své insule vlastní thermy.

    • unaven Vatiniovým šaškováním, účastnil se s Neronem, Lucanem a Senecionem diatriby.

    • čekal, až teplo laconica jej zbaví únavy.

    • dva obrovští balneatoři Petronia položili na cypřišovou mensu, pokrytou egyptským byssem.
    Můj brácha, velmi poctivý k tomu, co čte, kdysi tento román odložil po přečtení první stránky, protože nerozuměl příliš mnoha věcem. A skutečně tato první stránka udává tón, který je pro zbytek knihy charakteristický: jsou zmiňována jména a slova, jejichž význam nemusí být jasný ani znalci doby počátku našeho letopočtu (Řím v 1. století, roky 60-68 n.l.), do něhož je kniha zasazena, natož nám ostatním.

    Přesto bych rád řekl těm, kteří by se mohli tímto stylem knihy cítit odrazeni: Nezoufejte, na konci knihy je 37 stran abecedně seřazených jmen a termínů, které objasňují věci jak jazykové, tak historické. Pokud vytrváte prvních deset stran knihy a smíříte se se stylem autora (s využitím poznámek na konci knihy u těch slov, jejichž význam budete chtít znát), máte velkou šanci se dozvědět, za jaký román se dostává Nobelova cena (napsáno 1894-1896, Henrykovi Sienkiewiczovi, polskému autorovi, byla udělena jedna z prvních Nobelových cen -- v roce 1905). Mnozí se sice spokojí se shlédnutím filmu, ale doporučuji spíše knihu -- knihy často dodávají dimenzi, kterou film nemůže postihnout (a je tomu tak i v tomto případě).

    Pokračovat ve čtení: Recenze knihy – Henryk Sienkiewicz: Quo vadis

    Recenze knihy – Karel Čapek: Věc Makropulos


    Břeťa Fajmon, 22.6.2010

  • Nejprve jsem myslel, že dnes toto dílko Karla Čapka nekoupím, protože v knihkupectví pod heslem Čapek není. Pak jsem ale dotazem byl odeslán do oddělení "hudebniny, divadlo", kde lze toto úzké dílko zakoupit z nakladatelství Artur, edice D (divadelní hry), svazek 16, Praha 2008 (vydání v Artur druhé, celkem vydání desáté).

  • Obecně o knize: Už je tomu téměř 90 let, co v roce 1922 vydal autor románů a divadelních scénářů Karel Čapek (ve svých dvaatřiceti letech) scénář tohoto dílka o devadesáti stranách, tedy právě tolik, kolik lze obsáhnout za jednoho divadelního večera. Začtením do scénáře (čtyři dějství pro celkem dvanáct postav) na vás dýchne atmosféra svěžesti a humoru, nikoli nepodobná atmosféře Divadla Járy Cimrmana, ale jaksi původnější snad proto, že v té době hra skutečně byla napsána. Ve strhujícím ději se čtenář (či divák) setká se zpěvačkou Emilií Marty, která zasáhne ve věci devadesát let starého soudního sporu o dědictví. Zpěvačka vnese do případu podrobnosti, které nikdo nezná, a obě strany sporu, Jaroslav Prus i Albert Gregor, společně s advokátem Kolenatým, s překvapením odkrývají tajemství, že za tváří "třicetileté zpěvačky" se skrývá žena, která zde na zemi žije už 337 let. A nejen to, do jejich rukou se dostane návod na elixír, který zaručuje tomu, kdo jej požije, tři sta let mládí. Toto dílko zdaleka přesahuje pražskou scénu dvacátých let dvacátého století – Karel Čapek zde oslovuje svět a pozývá všechny k přemýšlení: jaké to je žít tři sta let, neboli potažmo i věčně, požijete-li elixír opakovaně?

  • Pokračovat ve čtení: Recenze knihy – Karel Čapek: Věc Makropulos

    Recenze knihy (trilogie) – Trygve Gulbranssen: Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty


    Břeťa Fajmon, 30.4.2010

    Jsem rád, že kromě tří krátkých recenzí této trilogie na českém internetu (cesky-jazyk.cz ... čtenářský deník, jedna osobní recenze a soutěž KNIHA MÉHO SRDCE) mohu přidat i tuto osobní recenzi tohoto díla Trygve Gulbranssena (1894-1962). České vydání má 270+200+202 stran.
    • Nakladatelství MOTTO, Praha 2009. V tomto nakladatelství druhé vydání (první vyd. 2000). Z norského originálu vydaného v roce 1960 přeložili Jiřina Vrtišová a Oldřich Liška. Román poprvé v Norsku vyšel v letech 1933-1935, v češtině poprvé vyšel mám pocit v letech 1970-1971.

    • Obecně o trilogii: Kniha zobrazuje osudy jedné norské rodiny v průběhu asi sedmdesáti let (1760-1830). Na pozadí doby jsou zobrazeny osudy zejména dvou generací rodu Björndalů, jejich radosti i těžkosti a celoživotní zrání jejich charakterů. Je to román, který zobrazuje život člověka v celé jeho šíři: mluví o mezilidských vztazích, lásce, práci, rodině, těžkostech s finačním zajištěním, víře v Boha i o smrti. Kniha byla zfilmována (Věčně zpívají lesy, v roce 1959). Děj je jen velmi lehce zasazen do konkrétní historické situace, do té míry, jak se mění například ekonomická situace v zemi a nastávají "chudé roky". Ale mnohé věci mají spíše nadčasový charakter a zobrazují život člověka v celé jeho složitosti.
    Pokračovat ve čtení článku Recenze knihy (trilogie) – Trygve Gulbranssen: Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty

    Recenze knihy – Boris Pasternak: Doktor Živago


    Břeťa Fajmon, 4.10.2009
    • Euromedia Group k.s. - Odeon, Praha 2003. Z ruského originálu vydaného nakl. Giangiacomo Feltrinelli v Miláně roku 1957 přeložil Jan Zábrana. Verše přeložili Jiří Kovtun a Jan Zábrana. Počet stran 544. Vydání druhé (první vydání v češtině 1990, ve slovenčině 1969 podle překladu Zory Jesenské).

    • Obecně o knize: Nezapomenutelná balada o lásce a o realitě života a smrti umocněné válkou. Boris Pasternak (1890-1960) napsal svůj román v letech 1945-55. Po rozpacích vydat román v Moskvě nabídl Pasternak román k tisku v Itálii, kde vyšel roku 1957. Zřejmě tento román přispěl k tomu, že hned roku 1958 Pasternak dostal Nobelovu cenu za literaturu -- pod politickým tlakem v Rusku však odmítl tuto cenu převzít (cenu převzal o třicet let později, roku 1988, jeho syn, téhož roku také román vyšel v Rusku poprvé). Kniha popisuje život doktora Jurije Živaga a jeho blízkých v letech 1901 až 1943. Autor se na pozadí života svých hrdinů snaží o vystížení své doby, zejména období 1915-1925. Román obsahuje i některé autobiografické prvky (začíná v roce 1901, kdy bylo Juriji Živagovi deset let, stejně jako Borisi Pasternakovi). Polovina událostí se odehrává v Moskvě, druhá polovina na různých místech Ruska. Podle románu byl také natočen film (v Americe vznikly dva filmy Doktor Živago, v letech 1965 a 2002; film z roku 1965 je nesrovnatelně lepší a pohybuje se kolem 100. místa v první pětistovce filmů hodnocených v české databázi filmů. Až někdy roku 2005 vznikl jakýsi televizní film ruské televize, který se natáčel přímo v Rusku.
    Pokračovat ve čtení článku Recenze knihy – Boris Pasternak: Doktor Živago