Recenze knih

učit se, učit se:

angličtina
matematika + fyzika

nejnovější příspěvky
do diskuse:

Petr meč 2010-09-02 19:47:31 Křest Duchem svatým II: Ano, Bř

Břeťa 2010-09-02 08:26:22 O křtu Duchem Svatým: Ano, Ma

Danča 2010-09-01 22:08:51 O křtu Duchem Svatým: První E

Danča 2010-09-01 10:26:34 O křtu Duchem Svatým: No supe

Břeťa 2010-09-01 09:39:46 O křtu Duchem Svatým: To Danč

Břeťa 2010-08-31 09:11:17 Křest Duchem svatým II: Petře,

Danča 2010-08-29 09:48:23 O křtu Duchem Svatým: Tedy i

Recenze knihy – Karel Čapek: Věc Makropulos

Břeťa Fajmon, 22.6.2010

Nejprve jsem myslel, že dnes toto dílko Karla Čapka nekoupím, protože v knihkupectví pod heslem Čapek není. Pak jsem ale dotazem byl odeslán do oddělení "hudebniny, divadlo", kde lze toto úzké dílko zakoupit z nakladatelství Artur, edice D (divadelní hry), svazek 16, Praha 2008 (vydání v Artur druhé, celkem vydání desáté).

Obecně o knize: Už je tomu téměř 90 let, co v roce 1922 vydal autor románů a divadelních scénářů Karel Čapek (ve svých dvaatřiceti letech) scénář tohoto dílka o devadesáti stranách, tedy právě tolik, kolik lze obsáhnout za jednoho divadelního večera. Začtením do scénáře (čtyři dějství pro celkem dvanáct postav) na vás dýchne atmosféra svěžesti a humoru, nikoli nepodobná atmosféře Divadla Járy Cimrmana, ale jaksi původnější snad proto, že v té době hra skutečně byla napsána. Ve strhujícím ději se čtenář (či divák) setká se zpěvačkou Emilií Marty, která zasáhne ve věci devadesát let starého soudního sporu o dědictví. Zpěvačka vnese do případu podrobnosti, které nikdo nezná, a obě strany sporu, Jaroslav Prus i Albert Gregor, společně s advokátem Kolenatým, s překvapením odkrývají tajemství, že za tváří "třicetileté zpěvačky" se skrývá žena, která zde na zemi žije už 337 let. A nejen to, do jejich rukou se dostane návod na elixír, který zaručuje tomu, kdo jej požije, tři sta let mládí. Toto dílko zdaleka přesahuje pražskou scénu dvacátých let dvacátého století – Karel Čapek zde oslovuje svět a pozývá všechny k přemýšlení: jaké to je žít tři sta let, neboli potažmo i věčně, požijete-li elixír opakovaně?

Pokračovat ve čtení: Recenze knihy – Karel Čapek: Věc Makropulos

Recenze knihy (trilogie) – Trygve Gulbranssen: Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty

Břeťa Fajmon, 30.4.2010

Jsem rád, že kromě tří krátkých recenzí této trilogie na českém internetu (cesky-jazyk.cz ... čtenářský deník, jedna osobní recenze a soutěž KNIHA MÉHO SRDCE) mohu přidat i tuto osobní recenzi tohoto díla Trygve Gulbranssena (1894-1962). České vydání má 270+200+202 stran.

Nakladatelství MOTTO, Praha 2009. V tomto nakladatelství druhé vydání (první vyd. 2000). Z norského originálu vydaného v roce 1960 přeložili Jiřina Vrtišová a Oldřich Liška. Román poprvé v Norsku vyšel v letech 1933-1935, v češtině poprvé vyšel mám pocit v letech 1970-1971.

Obecně o trilogii: Kniha zobrazuje osudy jedné norské rodiny v průběhu asi sedmdesáti let (1760-1830). Na pozadí doby jsou zobrazeny osudy zejména dvou generací rodu Björndalů, jejich radosti i těžkosti a celoživotní zrání jejich charakterů. Je to román, který zobrazuje život člověka v celé jeho šíři: mluví o mezilidských vztazích, lásce, práci, rodině, těžkostech s finačním zajištěním, víře v Boha i o smrti. Kniha byla zfilmována (Věčně zpívají lesy, v roce 1959). Děj je jen velmi lehce zasazen do konkrétní historické situace, do té míry, jak se mění například ekonomická situace v zemi a nastávají "chudé roky". Ale mnohé věci mají spíše nadčasový charakter a zobrazují život člověka v celé jeho složitosti.

Pokračovat ve čtení článku Recenze knihy (trilogie) – Trygve Gulbranssen: Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty

Recenze knihy – Boris Pasternak: Doktor Živago

Břeťa Fajmon, 4.10.2009

Euromedia Group k.s. - Odeon, Praha 2003. Z ruského originálu vydaného nakl. Giangiacomo Feltrinelli v Miláně roku 1957 přeložil Jan Zábrana. Verše přeložili Jiří Kovtun a Jan Zábrana. Počet stran 544. Vydání druhé (první vydání v češtině 1990, ve slovenčině 1969 podle překladu Zory Jesenské).

Obecně o knize: Nezapomenutelná balada o lásce a o realitě života a smrti umocněné válkou. Boris Pasternak (1890-1960) napsal svůj román v letech 1945-55. Po rozpacích vydat román v Moskvě nabídl Pasternak román k tisku v Itálii, kde vyšel roku 1957. Zřejmě tento román přispěl k tomu, že hned roku 1958 Pasternak dostal Nobelovu cenu za literaturu -- pod politickým tlakem v Rusku však odmítl tuto cenu převzít (cenu převzal o třicet let později, roku 1988, jeho syn, téhož roku také román vyšel v Rusku poprvé). Kniha popisuje život doktora Jurije Živaga a jeho blízkých v letech 1901 až 1943. Autor se na pozadí života svých hrdinů snaží o vystížení své doby, zejména období 1915-1925. Román obsahuje i některé autobiografické prvky (začíná v roce 1901, kdy bylo Juriji Živagovi deset let, stejně jako Borisi Pasternakovi). Polovina událostí se odehrává v Moskvě, druhá polovina na různých místech Ruska. Podle románu byl také natočen film (v Americe vznikly dva filmy Doktor Živago, v letech 1965 a 2002; film z roku 1965 je nesrovnatelně lepší a pohybuje se kolem 100. místa v první pětistovce filmů hodnocených v české databázi filmů. Až někdy roku 2005 vznikl jakýsi televizní film ruské televize, který se natáčel přímo v Rusku.

Pokračovat ve čtení článku Recenze knihy – Boris Pasternak: Doktor Živago