A) Obecně o knize:Kniha vyšla v češtině roku 2005 (Návrat domů, Praha) a jedná se reflexi starozákonního teologa na téma, jak můžeme ve svém životě rozpoznat skutečné Boží vedení. 110 stran, přeložil Pavel Štička.
Stručný obsah knihy: V první polovině knihy se autor věnuje negativní definici, tj. co to vedení Božím Duchem není -- že nás Bůh vede, nemůžeme říci na základě nějakého ztřeštěného nápadu nebo něčeho, co nás praští přes nos, i kdyby to bylo, že nás praští přes nos biblický verš (známý příklad: náhodně otevřeme Bibli a čteme "Jidáš šel a oběsil se", a za chvíli na druhém náhodném otevření čteme "jdi a jednej také tak"). Bruce Waltke uzavírá, že objevování budoucnosti např. losováním, hodem kostkou, apod., je spíše pohanským (= bezvěreckým, pověrčivým) způsobem, jak najít v životě směr.
Waltke říká, že i řada věcí, které byly použity ve Starém zákoně jako dotaz na směr, v Novém zákoně už neplatí -- nikde v NZ nejsme vyzýváni, abychom losovali ano-ne při svých rozhodnutích a podobné věci. Dokonce Jakub 1,5 (Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána) nelze chápat jako modlitbu ano-ne při konkrétním rozhodnutí, spíše se jedná o modlitbu za moudrost jako životní styl, jak naznačuje o kapitolu dál Jakub 3,17: Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.
Jak tedy lze poznat Boží vůli? Pozitivní přístup Waltke představuje v šesti krocích, z nichž žádný nelze přeskočit a celý přístup máme uplatňovat vytrvale, opakovaně:
krok 1: Získej Hospodinovu mysl, proměň svůj charakter. Když poznáváme Boha skrze inspirované svědectví Bible, poznáváme jeho charakter, jeho komentář k historii z jeho úhlu pohledu, jeho interpretaci k jeho vlastním činům v historii -- tím pádem získáváme ucelený pohled na to, jaký je Bůh, a tedy ucelenou odpověď na to, co to znamená být jeho obrazem. Modli se "Bože, mluv ke mně skrze své slovo" a čti Bibli. Možná neslyšíš Boží hlas akusticky, ale naplň svou mysl jeho myšlenkami -- skrze slova Bible mluví Boží Duch. Poslechni a žij podle jeho výzev pro lidi.
krok 2: vyjádři před Bohem tužby svého srdce, ucti jej svým životem. Pokud jsme udělali ten první krok a chceme svým životem vyjádřit Bohu vděčnost, udělat, co mu na očích vidíme, pak další směr najdeme i ve svém srdci -- chceme dělat, co přináší Bohu radost, ale též svým jedinečným způsobem, který vyraší v našem srdci. Proto zde je prostor chce ptát, jak chceme ve svém životě Boha uctít.
krok 3: Ptej se moudrých lidí. Pokud sami přicházíme k Bohu (krok 1) a svými přáními jsme Bohu nablízku a nejsme závislí na nikom jiném (krok 2), někdy přichází v našem životě i čas ptát se na radu moudrých lidí. To je jeden z úkolů církve -- když žijeme ve skupině lidí věřících, které známe a vidíme, že jsou nám příkladem těch prvních dvou kroků, vede nás to k rozhovoru s nimi: a) chceme se zodpovídat i za svůj život víry, žít čestně, b) nechceme být sami, chceme, aby někdo konkrétní o nás věděl a modlil se za nás.
krok 4: Vnímej Boha i skrze okolnosti svého života. Tento krok počítá s Boží prozřetelností: Někdy máme konkrétní záměr, cítíme Boží povolání i podporu ostatních křesťanů, ale okolnosti nám v našem plánu zabrání. Na druhé straně se někdy objeví dobrá příležitost, kterou jsme nečekali. Samozřejmě potřebujeme moudrost -- dobrá příležitost je někdy pokušením (které odmítneme, protože už ve svém životě nemáme časovou kapacitu), překážky v okolnostech by nás neměly zastavit. Ale nelze jít do extrémů: někdy nelze jít hlavou proti 100m vysoké zdi, a dobré příležitosti, pokud uctí Boha, jsou rozumným krokem na cestě (Efezským 2,10 ... Bůh připravuje dobré činy, abychom se jich chopili). Bůh ve své prozřetelnosti dovolí, abychom se setkali s pozitivními i negativními zkušenostmi, které máme zpracovat především pomocí předchozích kroků 1,2,3. Nedej se přímo vést okolnostmi, ale Božím slovem (krokem 1).
krok 5: Vytvoř si plán.Pojetí plánu či strategie není nebiblická věc: Pokud Bible ukazuje jistým směrem, naše srdce souhlasí a blízcí křesťané nás podpoří, okolnosti nám nebrání, tak není na škodu vytořit si plán, celkovou strategii svého života: ne detaily, ale několik cílů, které chci dosáhnout, a obecnou strategii, jak k nim jít.
krok 6: vnímejte Boží zásah, znamení od Boha. Nadpřirozené znamení také do našeho rozhodování patří, ale nikoli že bychom je od Boha vyžadovali, pouze máme být citliví na jeho vedení. Např. apoštol Pavel měl celkovou strategii (vizi pro svůj život, která odpovídala přáním jeho srdce), chtěl zasáhnout řadu míst-měst svého světa zprávou o ukřižovaném a trvale vzkříšeném Ježíši Kristu. Během uskutečňování jeho plánu jej Bůh skrze určité věci-znamení zastavil a řekl mu například: tam nechoď, pojď do Evropy. Tedy Boží zásahy se v jeho životě odehrávaly, ale byla to znamení v době, kdy Pavel už aktivně uskutečňoval prvních pět kroků svého života s Bohem.
C) Komentáře a dialog s autorem:J.P.Sartre ve své přednášce Existencialismus je humanismus tvrdí, že neexistuje nic jako "jediná správná volba, ke které nás vede Bůh". Je to pravda?
Do jisté míry ano, Sartre i Waltke nachází shodu ve Waltkeho navrhovaném kroku 2: ve svém srdci se sami rozhodujeme, kterým směrem jít, a tužby svého srdce vlastně objevujeme tak nějak "za běhu", uprostřed konkrétních činů, ke kterým se rozhodneme. Sartreho výtka (Existencialismuj je humanismus, str. 26-30), že křesťané se už sami nemohou rozhodovat, je neopodstatněná -- Bůh respektuje naše srdce, že jsme jedineční, "nikdo jako já" na tomto světě nebyl a nebude, proto i můj vztah k Bohu se uskutečňuje jedinečně podle toho, co nacházím ve svém srdci. Svoboda se v křesťanském životě uskutečňuje, a navíc je chápána v pozitivním smyslu, tj. až po kroku 1, kdy jsme poznali, že Bohu na nás záleží, odpustil nám hříchy a chce být trvale s námi, v našem životě (tj. v rámci vděčnosti, s cílem uctít).
Sartre ovšem mluví tónem, ze kterého vzniká dojem, že Boží hlas nikdy konkrétně poznat nemůžeme a vždy se musíme rozhodovat tak nějak sami. K této své tezi uvádí příklad svého bývalého studenta, který jej přišel žádat o radu, jak se rozhodnout v přemýšlení, zda jít do války za svou vlast, nebo se doma starat o svou matku. Sartre uzavírá, že není možné mu poradit, protože nějaká jedna rada, směr či kritérium neexistuje:
(a) kritérium počtu lidí: má větší váhu odchod do války, kde pomstí smrt svého bratra, nebo starost o matku, která je jen jedna? Matka má manžela, ale ten je kolaborantem, tj. matka s ním má velké neshody a upíná se na syna.
(b) kritérium zodpovědnosti: ten muž je zodpovědný rodině i společnosti -- je některá zodpovědnost větší, důležitější?
(c) kritérium oběti, milosrdenství: obě volby jsou volbami oběti, milosrdenství -- kterou tedy volit?
(d) kritérium citu: rozhoduje velikost citu? To je spíše zdůvodnění kruhem, protože velikost citu se pozná až z našeho činu.
(e) kritérium rady druhého člověka: mohu druhému věřit? Co když je zaujatý, není nestranný?
(f) kritérium znamení od Boha: i kdyby mi Bůh dal znamení, interpretuji jej dobře? Nemůžeme přece vědět, co je Boží vůle pro náš život! Často si nejsme jistí, tápeme.
Projděme nyní jednotlivé Sartreho varianty a pokusme so o nějakou navigaci skrze daná kritéria a možnosti přemýšlení:
ad (a),(b),(c):Kdybychom uplatnili krok 1 ve Waltkeho seznamu, v Bibli najdeme, že zodpovědnost a oběť musíme mít především za členy své rodiny (1.Timoteovi 5,8: jestliže se někdo nestará o své vlastní a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící), čili starost o matku má větší prioritu než tužba bojovat za vlast.
ad (d) Kritérium citu Sartre odehraje pryč, a tím tak trochu zapře hledisko svobody, protože svoboda přece souvisí s respektováním našeho srdce -- Waltkeho krok 2. Své city, máme brát v úvahu.
ad (e) Sartre působí dojmem, že vlastně není možné získat dobrou radu od druhého, kdežto Waltke (krok 3) vykresluje člověka rádce, kterého znám a u něhož se mohu spolehnout, že nestranně zváží i mou situaci, tj. vžije se do mého srdce, a současně respektuje Boha.
ad (f) Zde lze se Sartrem souhlasit, že kdybychom se řídili pouze náhlými nevysvětlitelnými zásahy od Boha, bylo by to málo. Na tom vztah s Bohem vybudovat nelze -- ovšem Waltke dobře představil předcházejíchc pět kroků, které Sartre vůbec nezvažuje a nijak se k nim nevyjadřuje, svým způsobem je spíše popírá.
Pokus o hledání jednoho řešení u Sartreho příkladu: Mladík v srdci bojuje se dvěma tužbami, jít do války pomstít smrt svého bratra (který padl na frontě), nebo se starat o matku, která si nerozumí s otcem a je na synovi citově závislá, vkládá do něj naději a jeho smrt by neunesla. Určitě má přednost péče o matku, ovšem dobrý poradce by odhalil, že i zde je problém: matka nemůže vázat syna před samostatným životem a nemůže se citovou vazbou na něj vyhýbat řešení svých konfliktů s manželem. Na druhé straně je možné, že i druhá chlapcova alternativa, jít do války s cílem se pomstít, není zralá. Možná že by moudrý rádce odhalil, že je možné najít nějaké další možnosti, jak ubránit vlast, při kterých je relativně velká šance, že mladík zůstane naživu -- a tak vlastně naplnil obě chlapcovy tužby: tužbu pomstít trochu "přereformoval" na tužbu bránit svou vlast a pomoci jí (tak by mohl mladík zjistit, že může odvážně žít i se svými rodiči), tužbu být oporou své matce trochu nesl do zdravější formy (lze možné být podporou i pro matku, když jí píše jeden dopis týdně, a přitom pracuje v jiném městě). To přece děláme i ve svých rozhodováních: hledáme "společného jmenovatele", aby několik našich tužeb bylo splněno v dané volbě -- nebo zvažujeme své tužby, zda jsou "dospělé", tj. zda jimi uctíme Boha co nejlépe.
Mohli bychom tedy v Sartreho příkladu uzavřít, že mladík může hledat řešení, které bude (krok 1) respektovat Boha, (krok 2) respektovat, možná rozvíjet obě tužby jeho srdce, tj. být oporou rodině, a současně být odvážným, být na svém místě, vybojovat bitvy. Možná by byl schopen najít řešení, které rozvine obě situace: pokusí se osamostatnit od své matky, aniž by jí bral podporu, a také při tomtéž rozhodnutí získat místo, kde by prokazoval odvahu, bojoval bitvy jistého typu, a současně ovšem zaručil do větší míry, že zůstane naživu, než přímo na frontě. Možná by nějaká práce, při které by musel změnit bydliště a nebydlet s matkou, ale občas ji navštěvoval a pravidelně psal dopisy, mohla být prvním krokem jeho rozhodování, při kterém zajistí jak zdravý rozvoj svého vztahu s matkou, tak svoje schopnosti v odvážných skutcích. Už odjet do jiného města, kde se o sebe pokusí postarat, a současně si najde práci, kde bude pomáhat druhým, vyžaduje dávku odvahy. Nejedná se o kompromis, ale o jeden krok, který možná povede k plné volbě jedné z původních dvou variant poté, ale který možná najde i další možnosti. Je též dobře vidět důležitost rádce, který by zvážil chlapcovo srdce, pomohl mu vidět jeho situaci z jiného úhlu. Možná se pak najde nějaká příležitost (krok 4) práce v jiném městě, při které mladík dále bude hledat odpověď: zkusí tento mezikrok, a pak naplánuje strategii (krok 5), jak jít za dalšími cíli. Třeba ho i zastaví Bůh nebo mimořádná událost (krok 6), ale není to nutné, stejně se i bez ní musí učit žít odvážně a věrně.
Na celé diskusi Sartrova příkladu je vidět, že naší největší výzvou není rozhodnutí ano-ne, ani rozhodnutí mezi dvěma alternativami, ale náš růst k dospělosti. Je vidět, že Waltkeho odpověď o poznání Boží vůle je ucelená, kdežto Sartre tak trochu popírá, že Bůh, naše city či dobrý rádce by mohly hrát při našem rozhodování podstatnou roli. Je smutné, že Sartre svou propagandou brojí proti třem nejpodstatnějším vlivům, které jsou při rozhodování klíčové. Waltke svými prioritami kroků též nabízí, jak jednotlivé vrstvy našeho života a rozhodování uspořádat.
D) Závěrem:
Podle Bruce Waltkeho je teologie způsobem života: skrze Bibli se setkáváme s Bohem, sdílíme s ním své srdce, sdílíme svou cestu víry s dalšími spolupoutníky (nejen současnými, ale navazujeme historicky i na křesťany, kteří zde na zemi žili před námi), učíme se ze svých okolností, získáváme a uskutečňujeme vizi, a v neposlední řadě jsme připraveni uslyšet Hospodinův hlas skrze cokoli. Ovšem ten poslední bod, "slyšení Božího hlasu skrze cokoli", nemá být tím prvním základním kamenem na kterém život vystavíme -- Bůh je Bohem pokoje, tj. vede k životnímu stylu pokoje, většinu jeho výzev uslyšíme v předchozích pěti krocích. Žádný další krok na této cestě poznání Boží vůle nemá být v rozporu s těmi předchozími.
Diskuse:
