o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro čtení Bible
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2016
2015
2014

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Břeťa 2017-08-30 11:25:23 Zjevení 16: Přes léto jsem měl

Petr 2017-08-11 10:50:47 Zjevení 16: Moc děkuji za Váš č

Břeťa 2017-08-01 14:06:32 Předurčení nebo volba?: Lukáš Makovička nab

Břeťa 2017-06-12 16:20:15 Křest a Večeře Páně: Chápu důvody, proč

Petr 2017-06-09 14:00:01 Křest a Večeře Páně: Dle mého názoru kře

Vlasta 2017-05-31 11:23:10 Křest a Večeře Páně: Vážený bratře Fajmo

Libor Diviš 2017-04-25 15:23:57 Software pro čtení Bible: Naprogramoval jsem

Břeťa 2017-02-15 17:03:18 Břeťa - intro: Vracím se k výuce m




J.A.Komenský: Listy do nebe


Břeťa Fajmon, 20.2.2011

  • Toto dílko, poprvé vydané roku 1619, je k dispozici v originálním znění na internetu. Je rozsahem krátké, po vytištění je to 13 stran A4. Tento článeček není recenzí v pravém slova smyslu, spíše budu volně překládat z originální staročeštiny a uvedu asi tři z třinácti stran celého díla s tím, že si tento výtah spíše někdo přečte než původních třináct stran ve staročeštině. Nečiním si nárok na doslovně správný překlad, a ani to nebude překlad kompletní, převedu jen některé termíny, které myslím, že by dnešního čtenáře zarazily a nevěděl by, jak vlastně daným slovům rozumět. Pokud jsem něco přeložil příliš špatně, dejte mi vědět.

    Toto dílko je jedním z nejdřívějších spisků Jana Amose Komenského – bylo vydáno v jeho sedmadvaceti letech. Jedná se o Komenského pohled na tehdejší sociální problémy mezi bohatými a chudými, které nejsou o mnoho jiné než ty dnešní. Komenský v letech 1611-1614 získal snad nejlepší možné evropské vzdělání své doby - studoval v Herbornu (Nassau) a Heidelbergu. Ovšem také poznal sociální úroveň Evropy své doby. Jeho radost v osobním životě (oženil se, narodil se mu syn, stal se knězem (= biskupem) církve Jednota bratrská ve Fulneku) neznamenala, že by se nezajímal o sociální a politické problémy své doby. Dílo "Listové do nebe" je napsáno formou pěti dopisů "mezi nebem a zemí":

    Dopis 1 (dopis chudých Ježíši Kristu): V tomto dopise chudí vypočítávají své těžkosti, ptají se Ježíše Krista, proč jsou takové rozdíly mezi lidmi a prosí jej o pomoc ve své situaci.
    Když vidíme tyto nešvary na světě a vyvyšování se bohatých nad námi, klademe si otázku, zda je to i tvá vůle, Pane Ježíši Kriste, aby mezi námi lidmi byly takové rozdíly – jedni aby měli až zbytečnou hojnost ve všem, jiní naproti tomu aby třeli nouzi; jedni aby žili v různých rozkošech, druzí aby umírali hladem a žízní; jedni bez práce pohodlně živi byli, druzí jak oslové aby dny i noci v potu trávili. Což jsi nestvořil nás všechny, ty jediný Stvořiteli náš? A Což jsi nás nestvořil k obrazu svému? Což jsi nás všechny neurčil za správce svého díla na světě? Což jsi za nás za všecky neumřel? Což nepřeješ svou milost všem? Jak je to tedy možné, že mezi námi lidmi taková nerovnost nastala?
    ...
    A v čem oni byli lepší, žes je nad nás vyvýšil a dal jim příčinu se nad nás vypínat? Vždyť ani ve sváteční dny nemají tolik milosrdenství, aby nám nějakou lásku prokázali. Sami ve skvoucím oděvu, v šarlatu, aksamitu, kmentu, liščích kůžích před tebou stojí; my ovšem ve svých chatrných hadrech se před tebou hanbíme ukázat. Oni ve dny sváteční rozkoší užívají, jedí, pijí, hodují. My pak hladem umíráme. Neměli by nám otevřít aspoň své spíže? Zdaliž by nemohli pozvat dva, tři, čtyři z nás ubohých k sobě a poskytnout chleba, abychom se v takové dny veselili všichni? Neměli by snad půjčit svá roucha, která jim v truhlách molové žerou, abychom je mohli nosit a namísto zkažení využít?

    Dopis 2 (odpověď Ježíše Krista chudým): Ve své odpovědi chudým Ježíš Kristus nejprve zmiňuje, že možná chudí zcela nerozumí jeho moudrosti:
    Odpovězte mi na toto: jsou snad všechny dny v roce stejně jasné a prohřáté? A chtěli byste, aby tomu tak bylo? Dále, jsou všechny stromy stejného vzrůstu? Mají snad všechny stromy stejně velké listy? Nesou snad všechny stromy totéž ovoce? Není to spíš tak, že některý strom ovoce nenese, ale jiný je svým ovocem k užitku? Mají snad všechny květy stejnou vůni? Nebo jsou všechny květy stejné barvy? Víte sami, že u všech těch věcí je rozdílnost a rozličnost zdrojem ušlechtilosti a důvodem Boží moudrosti. A při člověku, nejušlechtilejším svém tvoru, Pán Bůh svou moudrost užívat nemá?
    Dále začíná mluvit o bohatých a říká, že i když se zdají bohatými, v jiných věcech jsou zase velmi chudí:
    Zvenku je zlato, stříbro a drahé kamení, pěkné roucho; vevnitř strach, starost, stresování, hněv a nečistota. Hledíte na to, že žijí v rozkoši, ale nevšímáte si, že málokdo z nich je takový, že by v těch rozkošech nebledl, nehnil neb neschl. Vaše skýva chleba z mého požehnání vám je užitečnější, než jim jejich slavné večeře a bankety. Vaše hrst vody je pro vás zdravější, než jejich silná vína pro ně, nebo jakékoli další nápoje. Čeho se vám tedy pod mým opatrováním nedostává? A nadto, jsou jejich stálé rozkoše skutečně rozkošemi? Omrzí se, co každodenním jest, i sama sladkost ustavičným užíváním zhořkne, aneb aspoň sladká býti přestane. Sami mi dosvědčíte, že můj skromný stůl, který vám dávám, je pro vás vždy sladký.
    V neposlední řadě se Ježíš Kristus zmiňuje o sobě, o svém skromném životě na zemi, ale o velké slávě, kterou nyní prožívá v nebi:
    Což i já jsem nemohl užívat rozkoší a bohatství, když jsem chodil po světě, maje na to jistě právo? A hle, pohrdl jsem tím, a nevyvolil jsem si ani, kde bych hlavu sklonil; mou rozkoší býval chléb podpopelný či ječný, někdy k tomu kus ryby neb plástek medu, ač i toho nevždycky bývalo. Nápoj pak můj byl ten obyčejný, který přichází z mraků a napájí zemi a všecky živočichy. A hle, nyní stále žiju!

    Dopis 3 (dopis Ježíše Krista bohatým): Přesto Ježíš Kristus nenechává prosby chudých bez povšimnutí, sám se chápe iniciativy a píše dopis pozemským bohatým. Po nastínění pře, kterou přijal od chudých, mimo jiné říká:
    Ne proto pozemský pán ustanovuje úředníky a správce, aby všecko sami si rozebrali. Ne proto jim peníze, potravu a jiné věci do rukou dává, aby to schovali -- ale proto, aby to vhodně rozdělili jeho služebníkům. A na to se vám boháčům nechce pamatovat. Chcete mít plnou moc nad tím, co se vám dostává do rukou. Ale já jsem svou pravicí získal do dedictví vše na nebi i na zemi. Já jsem tím, skrze jehož vůli kralují králové, a skrze jehož vůli jsou sesazeni. Já jsem ten, který povolává ty služebníky, které chce, a rozděluji své dary tak, jak se mi zdá nejlépe. A protože jste tedy správci mých věcí, spravujte je podle mé vůle. Toto opravdu chci, jinak budu v hněvu hledat a mstít nepravost.
    ...
    Pamatujte tedy, že k chudým se máte chovat podle mé vůle a nemáte se ničeho více dopouštět, co by je uvádělo do dalšího vzdychání a vylévání slz. A tak ať každý z vás má od této chvíle větší péči o svého bližního, než tomu u mnohých bylo – pro jeho dobro a jeho budování. Přísně vám poroučím: neutiskujte mé chudé, všímejte si jejich bídy, neukládejte jim více, než je vhodné, nežádejte od nich víc, než náleží.

    Dopis 4 (odpověď bohatých Ježíši Kristu): Bohatí ze země Ježíši Kristu odpovídají a vysvětlují, že situace není tak černobílou, jak by se na první pohled zdála:
    Nejprve chceme říci, že chudí si zvykli více naříkat a stýskat, než je bolí, a tak se chovají jako ti nepodařilí psi, kterých když se někdo dotkne nebo jim pohrozí, hned běží pryč s divným skučením a stýskáním, i když je jasně vidět, že je nic nebolí. Ti si tak pořád stýskají a naříkají nad svou bídou, že se vůbec nestarají o to, jak z té bídy vyjít. A když někdo jiný za ně nechce platit nebo dávat své věci, ani nevědí, jak víc by se vynaříkali nad nelítostností lidskou. Ale měli by naříkat nejprve nad svou vlastní nelítostností, protože obyčejně si svou nouzi přivodili sami skrze hodování, hry, zahálky a jiné nevhodnosti. Další pak, kteří neměli nic po rodičích, z příčiny lenosti nedojdou žádného majetku. Vždyť tys zaslíbil, a věříme, že tvé slovo je pravdivé, že budeš žehnat pracujícím a nedopustíš, aby trpěli nedostatek.
    A dodávají:
    Sám jsi přece Pane kázal, ať takové po jednom dvojím napomenutí zavrhneme a zřekneme se jich. A my bychom se měli zdržovat s těmi, kteří stále chtějí žebrat? Nechť pracují a přidají ke svému majetku, pak nebudou muset naříkat, že my máme plné stodoly, spižírny, truhly, a oni nic – budou totiž mít i oni. Vžyť ty sám žádáš, abychom si vážili tvých darů a neplýtvali jimi?
    ...
    Lidem bídným, chromým, slepým a jinak nemožným nedáváme hrsti zlata, ale také je po hlavě z domu nevystrkujeme. Dáme jim halířek nebo kus chleba. A i když zde činíme rozdíly, kdo nám může klást vinu? Vždyť je potřeba proskoumat, jací to jsou lidi – zda to nejsou podvodníci, zda není z nich někdo zdravý, či ne vždy tak nemocný, aby nemohl pracovat a chleba si zasloužit.

    Dopis 5 (závěrečný dopis Ježíše Krista všem, chudým i bohatým): Ježíš Kristus všem, chudým i bohatým, v závěrečné řeči jejich sporu odpovídá, a dává nezjednodušující odpověď. Mezi jiným říká:

  • Kterak bych vám nerozuměl – rozumím, vždyť já jsem stvořil lidské srdce? JAk bych mohl nevidět, když jsem to já, který stvořil oko? Jak bych mohl neslyšet já, který jsem stvořil ucho? Jistě nemůže být přede mnou žádná věc ukryta. Zdaleka rozumím lidskému myšlení, a dříve než mají slovo na jazyku, už to všecko vím. Vím, co se děje zlého naprosto mezi všemi lidmi, chudými i bohatými, pány i poddanými, světskými i duchovními.
    Říká o tom, že chystá konečný soud všech lidí.
    Obojím vám pravím, k tomuto soudu se chystejte, připravte své žaloby i své obhajoby. Den tohoto soudu nechci nikomu říci, a tak snažte se stále být připraveni, aby každý zvás, kdo bude zavolán, se mohl směle postavit před Synem člověka.
    Mluví o tom, že tomuto soudu nebude žádné odvolání, a výsledek soudu bude platit jednou provždy po celou věčnost.
    Prohlašuji vám včas i to, že lidští svědkové na ten soud nebudou přivoláni -- každý bude souzen podle svých skutků, jak tyto skutky jej budou ospravedlňovat či obviňovat. Přinese si každý z vás knihu svého svědomí, a nařídím, aby z ní byly přečteny všechny vaše skutky. Budou přineseny i jiné knihy – knihy paměti a vševědoucnost Boží. A co se najde ve všech těch knihách, to rozhodne o rozsudku. Tak se snažte záznamy svého svědomí popsati dobrými věcmi, a tak si připravit dobré svědky.
    Ježíš Kristus také říká, že na tomto posledním soudu už nebude možnost získat milost a odpuštění – protože totiž současný život je příležitostí, aby hledali odpuštění a prosili Boha o milost. Nyní tedy po zdůraznění, že dojde k soudu všech, chudých i bohatých, Ježíš Kristus dává konkrétní výzvy. Nejprve výzvy chudým:
    Obzvlášť vás chudé napomínám, abyste o sobě nesmýšleli výš, než vám náleží, a nežádali na druhých tak vehementně, aby vám prokázali dobrodiní. Vždyť já jsem Pán, který vidí a soudí. Vyhněte se nadměrnému naříkání a stýskání, ale buďte trpěliví a tak dokazujte, že víte, že to, co se s vámi děje, je pod vedením Boha. Můžete se divit, že toto vedení je odporné, ale varujte se reptat a pronásledovat Boha, Myslete především na to, co bohatí říkají na svědectví proti vám -- ať se mezi vámi nenachází lenost, rozmařilost, vzpoura, a další věci. To byste na soudu neobstáli. Můžete se přece tomu učit v mém slově, že stejně jako bohatství samo od sebe žádného nevede do zatracení, ani chudoba sama o sobě žádného nespasí, jestliže při tom budete takoví, jak vás z toho obviňují vaši odpůrci. Já znám skutky vás obojích, a vím, kteří jste chudí a zbožní, a užíváte zbožnosti s takovou myslí, která se spokojí s tím, co má. ... Snažte se tedy být chudí duchem, a majíc nedostatek věcí zdejších, usilujte bohatí býti v Bohu, tak aby zdejší chudoba byla začátkem věčného blahoslavenství.
    A poté výzvy bohatým (těchto výzev je objemem textu více):
    Vy pak bohatí kdo jste a jak se chováte, znám to dobře a vím, že jste dvojí: jedni jste lepší, kteří dobře užíváte zboží mého, vám dočasně půjčeného, a směřujete je k mé slávě -- vám to bude k dobrému; ale hledťe nepolevovat v činění dobrého, buďte stále víc dobrotivější.
    ...
    Vy pak bezbožní boháči, proč odíráte lid svůj? Proč zahanbujete tváře mých chudých? Copak nevíte, že odkládám svůj veřejný poslední soud proto, abyste do té doby aspoň někteří se obrátili a vykupovali své hříchy spravedlností? Do té doby dopouštím, že vy soudíte druhé, a že jednáte bez práva vůči mým milým. Ale vězte, že vás budu trestat i v tomto životě, protože mzda dělníků, kterou jste jim upřeli, volá, a jejich pláč zní v mých uších. Nenapravíte-li se, trestat vás budu, protože bohatství svého zle užíváte.
    ...
    A proto boháči plačte, protože vaše bohatství shnilo a vaše roucho je moly rozežráno; stejně jako slunce svým horkem vysouší trávu a její květ vadne, tak i vy na všech svých cestách uvadnete. Proč hynete, lidé moji? Proč spoléháte na nejisté bohatství? Proč je zde chcete mít za podíl a budoucí bohatství v nebi, které trvá věčně, nehledáte?
    ...
    Lidé ledacos mluví, aby zamlžili podstatu jakékoli věci. Ale já zkoumám srdce -- já jsem ten všemohoucí, a vyvedu na světlo každý skutek a zjevím tajnosti vašeho srdce. Nebudu soudit podle zdání a sluchu, ale můj soud bude podle spravedlnosti. Spravedlnost pak Boží neproměnná jest -- oheň plápolající proti každé nešlechetnosti, být jím zasažen je nesnesitelné. Myslete na to, dokud zde čas máte. Zdaž již dříve nebylo řečeno, že mocní budou trpět též mocná muka? A nemilosrdným odplaceno bude nemilosrdne? Snažte se tedy být bohatí v dobrých skutcích, abyste v onen den měli hojně svědků svého milosrdenství, a milosrdenství aby se vám též dostalo.
  • Závěrem: Komenský jako dobrý učitel uvádí obě strany problému -- existují nepoctiví bohatí, ale též nepoctiví chudí. Nezjednodušuje věci, ale vidí je takové, jaké jsou -- mezi bohatými i chudými existují lidé, kteří utiskují a zneužívají druhé. V závěrečném dopise dává ústy Ježíše Krista výzvu, aby každý, ať chudý či bohatý, zkoumal své jednání, hledal u Boha milosrdenství, odpuštění a skutečné bohatství, které nezvetší a nezreziví, ale vytrvá.

    Komenský už zde, stejně jako ve svých mnoha dalších pracích, hojně cituje Bibli (v tomto dílku tedy speciálně z úst Ježíše Krista). Pohled Boha je pro něj výchozím bodem, ze kterého pramení řešení i konkrétních problémů našeho praktického života. Souhlasím s ním -- vztah k Bohu je pro náš praktický život nepostradatelný. Nedává žádné zjednodušené rady -- ze čtení tohoto dílka nemám pocit, že Boha Bible si vymysleli lidé, aby udržovali chudinu v porobě. Naopak, Komenský povzbuzuje: kdo může pracovat a zajistit se, ať to udělá. Kdo dosáhne bohatství, ať je jeho dobrým správcem. Všechny Komenského rady pramení z pohledu věčnosti. Velmi s ním souhlasím a chce se mi říci, že bez vztahu k Bohu lidé dobře nezvládají svou chudobu (v některých oblastech či věcech), ani nejsou dobrými správci.

  • Další zdroje literatury:
    • Leontina Mašínová: Mladá léta Jana Ámose. Melantrich 1982, 3.vydání. Pokus o beletristické zobrazení prvních šestnácti let života Jana Ámose. 240 stran.
    • Jan Hábl: Lekce z lidskosti v životě a díle Jana Amose Komenského. Gaudeamus 2010, 1.vydání, 150 stran. Stručný přehled života a díla Komenského, pokus o vystižení jeho pedagogického přínosu pro současnost.



  • Diskuse:


    Vstup do diskuse:

    Jméno:   

    Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

    Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

    (Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

    Váš vzkaz: