o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro Bibli
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2019
2018
2017

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Břeťa 2020-10-11 17:20:41 Pascal: Myšlenky: Prosim v registrace

Břeťa 2020-09-30 23:52:15 Pascal: Myšlenky: Hacky a carky se ne

Břeťa 2020-09-30 23:33:31 Pascal: Myšlenky:

Břeťa 2018-12-09 21:01:14 Proč Bůh mlčí? (2): Myslím, že se jedná

Á-Ká 2018-12-06 19:00:00 Proč Bůh mlčí? (2): Na Pascalovu sázku

Karels 2018-05-12 07:49:05 Kurs biblické hebrejštiny: The interlinear NIV

Libor Diviš 2018-04-16 08:06:37 Software pro čtení Bible: P?ekladatele bible

Břeťa 2017-08-30 11:25:23 Zjevení 16: Přes léto jsem měl




Recenze knihy – Blaise Pascal: Myšlenky


Břeťa Fajmon, 26.7.2020

A) Obecně o knize:Pascalova (1623-1662) kniha nebyla dokončena, roku 1670 vyšla po jeho smrti sbírka jeho nedokončených poznámek Myšlenek (Pensées). V tomto článku je citována verze českého překladu Antonína Uhlíře z roku 1937, vydal Jan Laichter v Praze v edici Otázky a názory, svazek 27, počet stran 557.

Na internetu jsou volně k dispozici tato vydání Pascalových Myšlenek:
  • Pascal: Myšlenky, 1932, e-kniha ke stažení v překladu Jana Dvořáčka, pořadí a výběr myšlenek je podle menšího vydání Brunschwicgova, jedná se o jiné pořadí myšlenek než v následujících dvou odkazech, nevýhodou je, že myšlenky nejsou číslovány. V úvodu je dobře představen Pascal jako vědec, literát a filosof z pohledu Jiřího Dvořáčka 1932, který též cituje hodnocení Myšlenek od T.G.Masaryka: "Není spisu na světě, který by tak mluvil k duši jako ,Pensées‘, který by z netečnosti a lhostejnosti tak vyburcoval a záhadu žití lidského tak dojemně naučil ne-li poznávati, tož aspoň tušiti."

  • Pascal: Myšlenky, 1937, pdf sken knižního vydání, Úvod k Myšlenkám (1937, kromě úvodních poznámek obsahuje i Pascalův životopis, který napsala jeho sestra). Tento překlad se opírá zase o Léona Brunschvicga, ale tentokráte o úplné vydání Myšlenek s výkladovými poznámkami z roku 1904. Podle tohoto vydání jsou většinou číslovány a uváděny jednotlivé stati Myšlenek, jsou číslovány čísly 1 až 929. Brunschvicg všechny Pascalovy zápisky logicky uspořádal do 14 kapitol a napsal k nim komentář, protože řada myšlenek potřebuje bližší výklad, Pascal často cituje jiné autory a diskutuje s nimi.

  • Anglicky online: Pascal: Pensées, projekt Gutenberg 2006 online, podle anglického vydání 1958, nakl Dutton, New York, s předmluvou od T.S.Eliota, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Poznámky jsou moderně hypertextově (lze skočit na poznámku v odkazu, a pak po přečtení poznámky se vrátit klikem na číslo poznámky na začátku řádku), jedinečný je u anglického vydání tematický rejstřík!
B) Výběr Pascalových myšlenek podle knihy Ericha Fuchse Co dělá naše jednání dobrým, Mlýn 2003, str. 145-151:

Pascal byl vědec nastupující nové doby, ale byl si vědom omezení vědy (viz úryvky ze stati 72):
  • Ať tedy člověk pozoruje celou přírodu v její svrchované a plné vznešenosti, ať odvrátí zrak od věcí nízkých, které jej obklopují. Ať pohlédne na toto zářné světlo, které jako věčná lampa osvěcuje vesmír, a země se mu zjeví jako bod oproti ohromné dráze, kterou tato hvězda probíhá, a bude žasnouti, že tato ohromná dráha sama není než velmi drobný bod oproti dráze hvězd, které krouží po obloze.

    ... Ať člověk, když se vzpamatoval, uvažuje, čím je proti tomu, co jest vesmír, ať hledí na sebe jako na zbloudilce v tomto odlehlém koutku přírody; a z tohoto těsného vězení, v němž dlí, míním vesmír, ať si učiní správný úsudek o zemi, o královstvích, o městech i o sobě. Co je člověk v nekonečnu?

    Ale aby viděl jiný stejně úžasný zázrak, ať zkoumá v tom, co zná, věci nejdrobnější. Roztoč při nepatrnosti svého tělíčka ukáže mu části nade všechno přirovnání menší, nožky s klouby, žíly v těchto nohách, krev v těchto žilách, mok v této krvi, kapky v tomto moku, páry v těchto kapkách; a rozdělí-li ještě i tyto poslední věci, vyčerpá své síly v těchto představách, a to poslední, kam může dospěti, je nyní předmětem naší úvahy; možná, že si pomyslí, že tu je krajní malost přírody. Ukáži mu v tom novou propast. Vymaluji mu nejen vesmír viditelný, ale nesmírnost přírody, kterou nelze postihnouti v této zkratce atomu. Spatří nekonečné mn ožství vesmírů, znichž každý má svoji oblohu, svoje planety, svoji zemi ve stejném poměru jako svět viditelný; na této zemi jsou živočichové, a konečně i roztoči, vnichž najde zase to, co viděl v prvních; a i v ostatních nalézaje totéž bez konce a bez ustání, ztratí se v těchto divech, jejichž malost je právě tak úžasná jako rozsáhlost druhých.

    Neboť konečně, co je člověk v přírodě? Nic proti nekonečnu, všechno proti ničemu, střed mezi ničím a vším. Je nekonečně vzdálen toho, aby pochopil krajnosti, účel věcí a jejich princip jsou mu naprosto skryty v neproniknutelném tajemství, je stejně neschopen viděti nic, z něhož povstal, i nekonečno, jímž je pohlcen. ... Z této dvojí nekonečnosti věd nekonečnost velikosti je mnohem patrnější a proto málokdo si troufal tvrdit, že zná všechno. ... Ale nekonečnost malosti je mnohem méně viditelná. Filosofové si myslili, že k ní dospějí, ale tu všichni klopýtli.

  • Věda pobořila příliš jednoduché jistoty, ale sama též neposkytuje objektivní pevný bod (stále stať 72):
  • Náš rozum v řadě věcí poznatelných je na tomtéž místě jako naše tělo v prostoru přírody. ... Takový je náš pravý stav; ten činí nás neschopnými věděti jistě a nevěděti naprosto. Plujeme v širém středu, stále nejistí a nepevní, hnáni od jednoho konce k druhému. Chtěli jsme se upoutati a ustáliti k nějakému cíli, ale ten se viklá a mizí nám; a jdeme-li za ním, uniká z našeho dosahu, uklouzne nám a utíká věčným útěkem.

    ... Protože tento střed, jenž nám připadl údělem, vždycky je vzdálen krajností, co na tom, má-li člověk trochu více poznání věcí? Má-li takové poznání, pozoruje věci se stanoviska trochu vyššího: což není vždycky nekonečně vzdálen cíle a zdaž doba našeho života není rovněž nekonečně daleka věčnosti,i kdyby trvala o deset let déle?

    ... Kdyby se člověk především pozoroval, viděl by, jak neschopen jest vyjíti nad sebe. Jak by část mohla znáti celek? ... A vrchol naší nemohoucnosti poznati věci jest že věci o sobě jsou prosté a my že složeni jsme ze dvou přirozeností protichůdných a různorodých, z duše a z těla. Neboť je nemožné, aby část, která v nás myslí, byla jiná než duchovní; a kdyby se tvrdilo, že jsme jenom tělesní, ještě více by nás to vylučovalo z poznání věcí, protože nic není tak nepochopitelné jako řekne-li se, že hmota se poznává sama: nemůžeme si představiti, jak by se poznávala.

  • Docela trefně vystihuje, že v honbě za štěstím jsme až nešťastní (stať 143):
  • Ukládáme lidem od dětství starost o čest, jmění, přátele, ano i jmění a čest jejich přátel. Zahrnujeme je prací, učením řečem a cvičením, a říkáme jim, že by nebyli šťastní, kdyby jejich zdraví, čest a jmění i zdraví, čest a jmění jejich přátel nebylo v dobrém stavu, a kdyby jediná věc chyběla, že by je to činilo nešťastnými. A tak jim ukládáme povinnosti a práce, které je souží od úsvitu.

    Toť, řeknete, podivný způsob, jak učiniti je šťastnými! Co bychom mohli vynalézti lepšího, abychom je učinili nešťastnými?

    Jak! Co bychom mohli vynalézti? Stačilo by zbaviti je všech těchto starostí; neboť pak by se sami viděli, přemýšleli by, co jsou, odkud přicházejí, kam jdou; a takto nejsme s to, abychom je dost zaměstnali a rozptýlili. A proto, když jsme jim připravili tolik práce, mají-li chvilku pokdy, radíme jim, aby jí použili k rozptýlení a hře a vždycky se zabavili celí. Jak plané je srdce lidské a co v něm kalu!

  • Pouze náboženství "umí poznat do hloubky", ale zdá se, že přirozený "náboženský cit člověka" selhává (stať 229) a není si jistý (jak to dnes dokládají například něcisté, kteří věří, že "něco je nad námi", ale nejsou si jisti, co):
  • Hledím na všechny strany a vidím všude jenom nejasnost. Příroda neposkytuje mně nic, co by nebylo předmětem pochybnosti a neklidu. Kdybych v ní neviděl, nic, co by znamenalo Božství, rozhodl bych se k záporu; kdybych všude viděl znamení Tvůrce, spočinul bych v míru ve víře; ale že vidím příliš mnoho k popření a příliš málo k utvrzení sebe, jsem v žalostném stavu, a tam, kde jsem si stokrát přál, udržuje-li ji Bůh, aby svědčila o něm bez dvojsmyslu; i, jestliže znamení, jež o něm dává, jsou klamná, aby je zrušila docela; ať řekne všechno nebo nic, abych věděl, čím se říditi; kdežto ve stavu, kde jsem, nevěda, co jsem a co činiti mám, neznám ani svého stavu ani své povinnosti.

  • Křesťanství (stať 556)
  • hlásá tedy lidem tyto dvě pravdy zároveň: i že jest jeden Bůh, jehož lidé jsou schopni, i že jest porušenost v přirozenosti, která je činí jeho nehodnými. Je stejně důležité, aby lidé znali jedno i druhé; a je stejně nebezpečné člověku, zná-li Boha a nezná-li své bídy, i zná-li svoji bídu a nezná Vykupitele, která jej může z ní uzdraviti. Pouhé jedno z těchto poznání vede buď k pýše filosofů, kteří poznali Boha, ne však svojí bídy, nebo k zoufalství atheistů, kteří znají svou bídu, ne však Vykupitele.

  • Ovšem Pascal se nesnaží Boha nějak lidem dokazovat, nýbrž promlouvá k jejich srdci (stať 278), protože si všímá, že člověk vnímá a rozumí zejména srdcem. Můžeme i rozumem pochopit, ale dalším krokem je otevřít své srdce:
  • Boha cítí srdce, nikoli rozum; toto jest víra: cítím Boha v srdci, ne v rozumu.

  • Co říká Pascal o morálce a mravním jednání? Věnuje tomu sedmé ze svých čtrnácti témat, podívejme se ovšem pouze na jednu stať, a sice stať 485:
  • Pravá a jediná ctnost je tedy nenáviděti se, neboť jsme nenávisti hodni pro svoji žádostivost, a hledati bytost opravdu lásky hodnou, abychom ji milovali. Ale, protože nemůžeme milovati, co je mimo nás, je třeba milovat bytost, která by byla v nás, a která by nebyla my, což je pravda o každém ze všech lidí. Taková jest jenom Bytost nekonečná. Království Boží je v nás: dobro nekonečné je v nás, jest my sami, a není my.

  • C) Komentáře a dialog s autorem: Při čtení a hodnocení Pascalových citátů musíme mít na paměti, že čteme a hodnotíme dílo nedokončené, ve kterém ani obsah, ani posloupnost myšlenek nebyly autorem uspořádány do jednoho celku. I když tematické uspořádání statí do čtrnácti kapitol je velmi dobrým pokusem, pořád je to jen uspořádání jiných, nikoli autorovo vlastní. Proto musíme Myšlenky číst s vědomím jejich nedokončenosti. Přesto rád řeknu k Pascalovi několik věcí:
    1. Čtěme Pascala v souvislostech, ve větších celcích. Kniha jeho Myšlenek má cca 500 stran, ale kapitol je 14, tj. každá kapitola má jen asi 50 stran. Dříve, než si budeme moci vychutnat jeho dílčí věty, měli bychom se pokusit pochopit jeho opakující se myšlenky a větší celky. Například kdybychom vytrhli ze souvislosti jeho slavnou stať "srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví", mohli bychom si myslet, že opěvuje romantickou nerozumnou lásku. Pascal určitě proti mezilidským vztahům nebyl, ale pokud jeho stati začnete číst jednu za druhou, už v první kapitole objevíte stať 4:

      • Kdo jsou zvyklí usuzovat citem, nepochopí nic z věcí rozumových, neboť chtějí nejdřív proniknouti jedním pohledem a nejsou zvyklí hledati principy. A druzí naopak, kteří jsou zvyklí rozumovati v principech, nepochopí nic z věcí citových, protože v nich hledají principy a nedovedou viděti jedním pohledem.

      Z toho je vidět, že vnímání srdcem, jakési citové vnímání, je protipólem či partnerem rozumového vnímání. Podobně jako Komenský do Labyrintu, i Pascal zve vlastně v celé své knize k vnímání srdcem. Zve nás na cestu naším srdcem, promlouvá od srdce k srdci. Na rozdíl od vnějšího poznání toto citové poznání, poznání srdcem, je to, co nás potěší a povzbudí v době těžkostí (stať 67). Atd. tato linie vnitřního poznání se line celou knihou.

    2. Podobně větu (ze stati 100)
      • Zbylo by málo přátelství, kdyby každý věděl, co o něm říká přítel v jeho nepřítomnosti

      někteří citují jako Pascalův výrok o životě, ale opět se jedná vytržení ze souvislostí, ze kterého bychom mohli nesprávně usoudit, že Pascal nezná opravdové přátelství. Kdybychom četli v souvislostech, zjistili bychom (stať 100 je dlouhá čtyři strany!!!!), že Pascal nepláče nad pokrytectvím přátel -- naopak, je si vědom toho, že nám přátelé nastavují zrcadlo a říkají, co i nechceme slyšet ... zdůrazňuje spíše, že my sami se zdráháme přijmout napomenutí od přítele, když on je poskytne (a jsme na ně nepříjemní, když oni k nám jsou čestní). Vytrhnout z Pascala větu je dost velká šance, že ji pochopíme nesprávně.

    3. Některým připadá Pascal moc negativní a depresivní. Zde bych mohl zopakovat slova o nedokončenosti a o tom, že by snad Pascal poukázal ve svém dokončeném díle, pokud by měl k tomu možnost, i na radost. Ale on o radosti mluví i tak hodně, ovšem v každém případě nemaže svým čtenářům med kolem úst, co se týká naší lidské nedokonalosti. Může nás snad utěšit, že naše myšlenky jsou i jeho myšlenkami, že tedy sám sebe z nedokonalosti nevyjímal. A také ukazoval na toho, kdo nás může dovést dál, než jsme sami dosud došli -- na Ježíše Krista.

    4. Co se týká lidské morálnosti či morálky, právě tu vidí prý Pascal černě. Je ale důležité uvažovat zase v celé šíři jeho knihy, a kapitolu 7 o morálce nevytrhnout ze souvislostí. Například výše citovaná stať 485 je docela dobrým pojednáním o morálce, pokud tedy jí poskytneme patřičný výklad:
      • Pravá a jediná ctnost je tedy nenáviděti se ... neznamená zatratit se a zlomit nad sebou hůl, ale hledat odpuštění u Boha, a nenávidět skutky, které rozbíjí život můj i lidí kolem.

      • a hledati bytost opravdu lásky hodnou, abychom ji milovali ... lásku potřebujeme, na koho tedy zaměřit své srdce?

      • ale protože nemůžem milovati, co je mimo nás .... nejprve jsem si myslel, že Pascal zde mluví o lidech, které nemáme možnost milovat, protože nejsou v naší blízkosti, a proto se máme-musíme obrátit do sebe; ale potom jsem si uvědomil že v souvislosti s celou statí se vlastně jen ptá: co nebo kdo je v naší bezprostřední blízkosti, abychom to-je mohli milovat?

      • je třeba milovati bytost, která by byla v nás, a která by nebyla my ... dospívá k tomu, že můžeme milovat Bytost nekonečnou, Boha, protože on je nám neustále besprostředně blízko;

      • Království Boží je v nás: dobro nekonečné je v nás, a není my ... Pascal asi mluví o Duchu svatém, který vejde do našeho srdce, když své srdce otevřeme; je to rozměr Božího království v našich vztazích, který je klíčový: protože nemůžeme mít jako nejvyšší věc sebelásku, a ani podřizování se druhým ani nadvládu nad druhými, existuje zde cesta: být poddaný Bohu v mých vztazích, prokazovat svým jednáním vůči sobě i druhým současně i lásku k Bohu, žít před Boží tváří. To neznamená, že druhé beru nereálně, jako by byli lepší či horší, nebo že s nimi nejednám, jak zrovna potřebují -- chovám se k nim čestně, jací oni jsou, ale Bůh je ten, před jehož tváří žiju.

      V celé stati by mohlo být pochopeno, že se obracíme do sebe, uzavíráme. Ale "Boží královstí není my" naznačuje, že jednám, protože můj Král je bezprostředně blízko, takže věřím, že je v tom obsažen etický postoj k sobě i k druhým. Jsem přesvědčen, že kdybychom četli Pascala pozorně, pečlivě, našli bychom rozměr radostné morálky, která není pasivní či negativní. Někteří říkají, že Pascal zve jen k Bohu, ale ne už k praktickému životu v tomto světě. Věřím, že i rozměr praktické etiky u Pascala je, jen není natolik zjevný či rozpracovaný.
    D) Závěrem:

    Pascal byl velkým vědcem své doby, přesto si dobře uvědomuje hranice vědy a rozumu a chce být skromným průvodcem v našem citovém životě a světě -- nejen průvodcem mezilidských vztahů, ale chce nást učit citovému vnímání, vnímání skutečnosti srdcem (nejedná se o cit bez rozumu, ale o přemýšlení v srdci či přemýšlení srdce, naše nejosobnější přemýšlení). Pascal je francouzský Komenský: podobně jako Komenský nás chce vést labyrintem světa, Pascalovy myšlenky nás pozývají do světa našeho srdce -- nikoli abychom se uzavřeli do sebe, ale abychom byli čestní před sebou, před druhými i před Bohem. Nenechme si namluvit, že Pascalovy myšlenky jsou negativní, hledejme v nich i cestu k radosti. Nedokončenost Pascalových myšlenek nám dává prostor je domyslet.

    Diskuse:


    Břeťa, přidáno 30.09.2020, 23:33:31



    Břeťa, přidáno 30.09.2020, 23:52:15

    Hacky a carky se nedari.

    Břeťa, přidáno 11.10.2020, 17:20:41

    Prosim v registrace jmena ani v diskusi neni nastavena cestina. Kdyz budete psat bez hacku a carek, Vas prispevek se zobrazi, jinak ne.

    Vstup do diskuse:

    Jméno:   

    Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

    Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

    (Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

    Váš vzkaz: