Zjevení Janovo:

úvodem

01 02 03 04
05 06 07 08
09 10 11 12
13 14 15 16
17 18 19 20
21 22

vznik knihy
obsah
poselství
promluvy
literatura

Ross Taylor 2010, komentář ke knize Zjevení v pdf souboru: Poznámky


Zjevení Janovo 12


biblický text zveřejněn v překladu ČSP

1A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. 2Byla těhotná a křičela, když v bolestech a mukách pracovala ku porodu.

3A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na těch hlavách sedm diadémů. 4Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. 5A porodila syna -- muže, který má pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. 6A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.

7A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, 8ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. 9A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

10A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. 11Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. 12Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“

13Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna. 14Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde (skryta před hadem) bude živena čas a časy a půl času. 15A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem. 16Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy. 17Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví. 18I postavil se na písku u moře.



Všechny biblické citace jsou převzaty
z Českého studijního překladu, © 2009, Nadační fond překladu Bible. Překlad je zveřejněn bez poznámkového aparátu -- ten lze najít například v Studijní online Bibli.

Komentářové poznámky


Břeťa Fajmon, 17.8.2016; připraveno zejména na základě materiálu [2], str.209-220.

V Janově vidění svědectví od Boha nyní nastává střih: od posledního dne tohoto světa při zaznění sedmé polnice (Zj 11,14-19) se nyní přesouváme zpět k narození Mesiáše, Ježíše Krista (Zj 12,5: žena porodila syna), tj. i budoucnostní přístupy výkladu, které trvají na tom, že vše z kapitol 6 až 22 se odehraje v krátkém období na konci budoucnosti, nyní musí kapitulovat a přiznat, že Zjevení 12 mluví i o událostech v historii a není zcela jasné, které z obrazů představují události, co se už odehrály, a které ještě ne.

Po ukončení obrazů sedmi pečetí (kap. 4-7) a sedmi polnic (kap. 8-11) bude následovat třetí série sedmi až v kapitolách 15 a 16 (sedm misek Božího hněvu). Do té doby však v kapitolách 12,13,14 se objevuje třetí vsuvka (po vsuvkách Zj 7 a Zj 10,1-11,14), která poskytuje bližší pohled zejména na čtyři velké nepřátele církve: Hada = Satana (kap 12), šelmu z moře (13,1-10), šelmu ze země (13,11-18) a smilnici Babylon (14,8). Zdá se, že v kap. 12,13,14 je obsažen pohled shrnující celou historii (od stvoření světa až do konce tohoto vesmíru) z hlediska boje Božího lidu a jeho nepřátel.

Při sestupu z pomyslného interpretačního vrcholku do kapitoly 12 a druhé poloviny knihy Zjevení se i zde objevují další otázky, které různé interpretační přístupy řeší zhruba v souladu s postoji nastíněnými při výkladu Zjevení 7 a Zjevení 11:
  • k) Kdo je žena oděná sluncem ve Zj 12,1-2?

  • l) Kdy došlo nebo dojde ke svržení Satana vykreslenému ve Zj 12,7-9?
Budoucnostní přístup (BP) 05:

Ad k) Žena oděná sluncem, měsícem a s korunou z dvanácti hvězd představuje Izrael, protože se jedná o obraz Izraele velmi podobný tomu v Gn 37,9.

Uvedené východisko je pádné, ovšem podle 12,6.17 žena utíká do pustiny a je pronásledováno její potomstvo poté, co syn = Ježíš Kristus odešel do nebe, tj. "taking the text at its face value" = když vyložíme text přesně podle toho, co zde říká, měla by žena zahrnovat i pronásledované křesťany v době Janově i dnešní. Této interpretaci se ovšem BP vyhne na základě postojů vytyčených při výkladu Zj 7 a Zj 11: církev byla vytržena k Bohu už před kapitolou 6, a poté už na zemi neuvěří nikdo, pouze 144 tisíc Židů, kteří představují Beránkovu armádu v době posledního soužení 3,5 roku před návratem Ježíše Krista na zem. Proto pronásledované potomstvo ženy ve 12,17 je obrazem pronásledování těch 144 tisíc Židů, což jsou věřící potomci Izraele (někteří ještě potvrdí tento svůj výklad tím, že "zachovávají Boží přikázání" ve 12,17 interpretují jako dodržování Mojžíšova zákona).

Součástí tohoto východiska je možná i výklad Římanům 11,25: "část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů" v tom smyslu, že v určitém okamžiku v budoucnosti už nebude moci uvěřit Kristu nikdo jiný než lidé z etnického Izraele, a přitom život na zemi bude pokračovat. S tímto výkladem nesouhlasím, mám totiž za to (podobně i Moo, 1996, Romans, edice NICNT), že okamžik plnosti pohanů nastane až na úplném konci budoucnosti této země, jinými slovy že pohané (= Nežidé) budou moci uvěřit Kristu ve stejném časovém intervalu jako Židé.

Dále, "zachovávají Boží přikázání" ve 12,17 nemusí nutně znamenat zachovávání Mojžíšova zákona. Sám Jan, který zapsal knihu Zjevení, ve svém prvním listu (1.list Janův 3,23) definuje zachovávání Božích přikázání takto: znamená to věřit (uvěřit) jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat.

Ad l) Striktně budoucnostní přístup by měl ctít, že vše ve Zjevení od kapitoly 6 mluví o budoucnosti, tj. svržení Satana nastane také až v budoucnosti, konkrétně tři a půl roku před příchodem Krista, v době velkého soužení (tento výklad např. McGee, [27], str.127-134: Ježíš Kristus svou smrtí připravil svržení Satana, ale ještě k němu nedošlo). Kupodivu však se někteří zastánci BP zde odklánějí k mírnějšímu výkladu UBP (např. Michal Klesnil, [23], str.36-37, souhlasí v podstatě s Grantem Osbornem, [10],466-473), že totiž svržení Satana může být v historii světa několik, ale to primární, o kterém mluví Zj 12,7-9, je to předvěké svržení Satana, který pak oklamal první lidi v Gn 3 a trápil lidi na zemi od počátku historie, např. Gn 6,1-4 atd. (několik dalších myšlenek viz UBP níže).

Idealistický přístup (IP) 05:

Ad k) Žena oděná sluncem, měsícem a hvězdami představuje Boží lid všech dob (Zj 12,1-2 odkazuje na Gn 37,9, tj. mesiášská komunita = Hebrejové před příchodem Mesiáše = Krista prožívá "porodní bolesti" = těžkosti a pronásledování; Zj 12,6.17 odkazuje na ženu pronásledovanou po vzkříšení a nanebevstoupení Krista, tj. křesťany).

Další východiska kromě Gn 37: Protože křesťanská církev je stále na zemi a 144 tisíc označuje vykoupený Boží lid všech dob (viz přístup IP ve Zjevení 7), žena oděná sluncem představuje tuto stejnou skupinu, Boží lid všech dob. Navíc, verše 6 a 13-14 přidávají důvod, proč vidět období tří a půl let jako symbol celého období mezi prvním a druhým příchodem Krista (viz též Zjevení 11,2-3): po vzatí Syna do nebe je žena = Boží lid = Nový Izrael pronásledována a utíká do pustiny, tj. "období tří a půl let" = období pronásledování Božího lidu, které začalo po vzkříšení Krista a pokračuje i dnes a v budoucnu.

Ad l) Satan byl svržen z nebe (12,7-9) v okamžiku, kdy Ježíš Kristus vstal ze stavu mrtvých a dostal věčné tělo, tj. Bůh ho přijal jako obět za hříchy lidí, tj. Satan ztratil v nebi právo obviňovat lidi za hřích a byl svržen z nebe pryč. Jedná se o jediné, nevratné svržení Satana z nebe. Verš 9 pouze identifikuje Satana jako toho hada, který oklamal první lidi, ale nemluví o předvěkém svržení Satana na zem.

Východiskem je kontext, čili souvislosti textu kapitoly: Verš 12,5: Mesiáš se narodil, zemřel, byl vzkříšen a vytržen k Bohu. Verš 12,7 tedy navazuje jako přímý důsledek života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Verše Zj 12,10-11: vysvětlují důvod vítězství v nebi a vracejí se k verši 5 -- též oslavují vítězství Ježíše Krista a jeho krve = smrti za hřích, která bere Satanu slova z úst o dalším potrestání lidí za hřích.

Další obrazy v této kapitole:
  • Drak má sedm hlav a deset rohů, a na těch hlavách sedm diadémů ... sedm hlav označuje úplnou autoritu, deset rohů označuje úplnost rozsahu a trvání této autority, sedm diadémů označuje úplnou královskou moc; jedná se ovšem jen padělek moci Beránka (Zj 5,6), protože bude drakovi vzata ve 12,7, a definitivně ve Zj 20.

    Don Carson (viz audio [26]) navrhuje, abychom nepřemýšleli, jakým způsobem je deset rohů rozděleno na sedm hlav, protože čísla sedm (úplnost) i deset (rozsah i trvání) jsou symbolická. Důležité je, že šelma ve 13,1 je podobně zásobena mocí, rozsahem i královstvím, tj. převzala moc od Satana.

  • Drak svrhl třetinu hvězd na zem ... narážka na obraz v Danieli 8,10, kde jakýsi škůdce svrhl některé z vojska nebes a některé z hvězd: hvězdy jsou obrazem věrného Izraele (nebo andělů chránících věrný Izrael, viz též souvislost se Zjevením 1,12-20, kde anděly křesťanských sborů chrání Ježíš), a stržení hvězd je obrazem pronásledování věrného Izraele nebo andělů, kteří chrání věrný Izrael. Stržení hvězd je tak v knize Zjevení obrazem buď 1) útoku na pravý Izrael = na Boží lid vzniklý rozšířením etnického Izraele na všechny národy a současně zúžením etnického Izraele jen na Izrael věřící Beránkovi; nebo 2) obrazem oklamání nepravého Izraele = všech lidí a národů, kteří neuvěří Kristu, možná ve spojení s démonskými útoky na nepravý Izrael ve Zj 9, s výsledkem se Zj 9,18).

  • bratři nad drakem zvítězili pro krev Beránkovu a slovo svého svědectví ... klíčové místo, které mluví o výsledku boje se Satanem a důvodu jeho porážky, též i s předchozím veršem Zj 12,10: pro krev= smrt Beránka je zaplacen trest za hříchy lidí, Satanovi je vzat důvod obviňovat lidi; bratři vítězí ještě slovem svého svědectví o vítězství Krista = svým vyznáním, že toto vítězství Krista přijali pro sebe (Ř 10,9: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li vé svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn); vyznat Krista a nezapřít ho je pro Kristovy následovníky důležitější než život.

  • Ženě byly dány orlí křídla, aby mohla odletět do pustiny ... obraz z Ex 19,4, kde je řečeno, že Bůh vyvedl lid Izraele z otroctví Egypta jako na orličích křídlech ([2],str.217-218) -- nyní je míněna církev, zachráněná Bohem; stejně jako se Bůh staral o Izrael na poušti manou z nebe při exodu, dával jim vodu, jejich šaty nezvetšely, nohy neopuchly (Nehemjáš 9,20-21), i nyní se Bůh stará o církev a dává ji skrytou manu (Zj 2,17) na její cestě za ním.

  • Had vychrlil na ženu řeku vody, ale země otevřela ústa a pohltila řeku ... stejně jako za pronásledování v době exodu si Bůh použil stvořenou přírodu ve prospěch záchrany svého lidu, kdy vytvořil souš z části moře a převedl lid Izraele, i nyní v době Nového Izraele Bůh duchovně chrání svůj lid uprostřed pronásledování a dovede je k sobě, obrazně "vysuší" ty vodní toky, které oddělují Nový Izrael = církev od svobody (např. Izajáš 43,2; 44,27).

    Obrazně též: ([2],str.214-219): protože Ďábel (řecky diabolos) znamená pomlouvač a jeho prací je obviňovat, svádět a oklamávat, voda tedy představuje to, co vychází z Ďáblových úst -- lži (Jan 8,44), falešné učení (Mt 7,15; 24,24; 2 Pt 2,1). To jsme viděli už i v knize Zjevení (2,9.14-15.24; 3,9) a uvidíme to u šelmy (13,6), která pomlouvá a rouhá se. Navzdory tomu Bůh chrání církev pravdou a svým Duchem. Jeho lid bude zakoušet podobné vítězství jako přo exodu (viz 1.list Korintským 10,13): zatlačeni ke zdi uvidí, jak jim Bůh dává východisko, kterým směrem jít, a bojuje za ně.
Umírněný budoucnostní přístup (UBP) 05:

Ad k) V podstatě souhlasí s IP, že žena = Boží lid všech dob.

Má k tomuto postoji ještě lepší východiska než IP, protože některé verze IP vykládají Zj 11,12 jako vytržení církve, tj. eventuálně poskytují výkladu IP problémy nebo možnost vykládat, že žena je pouze věřící Izrael. Výklad UBP ovšem většinou přijímá Zj 7 jako obraz Božího lidu všech dob a otázkou vytržení církve se dosud nezabýval, protože dva svědky ze Zj 11 chápe doslova jako dva lidi (tj. žádný text v knize Zjevení dosud nemluvil o vytržení církve, tak není rozumné s tím pracovat).

Dále si drží přesvědčení, že všechny výskyty období "tři a půl roku" mluví o intenzivním krátkém období v budoucnu, nikoli o celém věku církve. Je si vědom toho, že Zj 12,6 (pronásledování ženy) následuje hned po vytržení Syna k Bohu (12,5), ale říká k tomu (Grant Osborne, [10], výklad daného verše), že podobných skoků se ve verších 5-6 objevuje několik: Syn se narodí, pak je hned vytržen k Bohu (= skok na vzkříšení), a mezitím info, že má pást všechny národy železnou berlou (skok na druhý příchod a poslední soud, kdy berlou roztříští Mesiáš odporující národy, odkaz na mesiášskou roli v Žalmu 2,9). Tak proč ne ve verši 6 skok na posledního tři a půl roku (což nemusí být doslova tři a půl roku, ale je to krátké období vlády posledního Antikrista)?

Ad l) IBP souhlasí s významem smrti Krista (výklad IP) i s možným výkladem svržení Satana v posledním krátkém období soužení (výklad BP), ale primárně upozorňuje na předvěké svržení Satana z nebe, ke kterému došlo ještě před událostmi z Genesis 3, a tak Zj 12,7-9 primárně mluví vůbec o tom, jak se Satan objevil před věky na zemi, svedl a trápil první lidi, atd.

Východiska: Výklad je opět určen kontextem, ale v jiném smyslu ([10],str.461-473): 12,4 popisuje počáteční Satanovo vítězství, jak na svou stranu strhl třetinu andělů. 12,7 mluví o konečné bitvě, kdy jsou Satan s anděly svrženi z nebe. Řada starosmluvních míst mluví o lidských nepřátelích Izraele, jako je Egypt v době exodu nebo později Babylon, ale též jsou tato místa symbolem bytosti, která stojí za nimi a je nepřátelská vůči Bohu: Izajáš 14,12; 24,21; 27,1; 51,9-10; Jer 51,34; Ezech 29,4-5; 32,3-8. Čili Zj 12,7-9 je odhalením této předvěké bitvy Boha (či spíše archanděla Michaela) se Satanem.

Moje reakce: Tento výklad je určitě dobrý počin, protože se snaží vysvětlit vliv Satana na zemi z toho primárního pohledu, tj. od začátku historie země nebo i předtím. Zdá se mi ovšem trochu vykonstruovaný, spíše bych řekl, že Satan si na začátku historie užíval pobytu v nebi a současně oklamal první lidi -- Gn 3 a Gn 6,1-4 bylo součástí této prvotní vzpoury, díky které se s Bohem dostal Satan do konfliktu, protože se ukázalo, že působí proti záměrům Boha. Mnohem větší smysl pak dává svržení Satana z nebe v okamžiku vzkříšení Ježíše Krista. Navíc se výkladem IP v této věci vyhneme vysvětlování toho (a UBP pak má potíž vysvětlit), že Satan je vyháněn z nebe opakovaně, poněvadž je do nebe občas vpuštěn: po konfliktu předvěkém jej vidíme v nebi opět v průběhu lidské historie v knihách Job 1,6 -- 2,6; Zacharjáš 3,1-2 nebo Lukáš 22,31.

Extrémní budoucnostní přístup: Tento přístup vidí narození syna = Mesiáše ve 12,5 jako budoucí událost. To je ovšem extrémní přístup, který nebere potaz základní poselství knihy Zjevení, že Mesiášem je Ježíš Kristus (např. Zj 22,16: Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil).

Samotná kniha Zjevení varuje před tímto přístupem, protože narození jiného syna popisuje spíše jako povstání šelem, které slouží Satanovi (viz následující kapitola, Zjevení 13), tj. narodí se člověk (či lidé), který bude mít výzor Mesiáše a bude dělat zázraky, ale vyklube se z něj Antikrist nebo falešný prorok (Zj 13,1.11).

následující: Zjevení Janovo 13


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: