Genesis 37-47

Genesis:

úvodem

Genesis 1--2
Genesis 3--5
Genesis 6--8
Genesis 9--12
Genesis 13--16
Genesis 17--19
Genesis 20--22
Genesis 23--25
Genesis 26--28
Genesis 29--31
Genesis 32--36

Genesis 37--47

Genesis 48--50

chronologie
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Genesis 37–47

37
¹I usadil se Jákob v zemi, v níž jeho otec pobýval jako host, v zemi kenaanské. ²Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásal se svými bratry ovce. Byl to mládenec, který býval se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef přinášel svému otci o svých bratrech zlé zprávy. ³Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce; vždyť to byl syn jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici. ⁴Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova.
⁵Jednou měl Josef sen a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak ještě více. ⁶Řekl jim totiž: "Slyšte prosím, jaký jsem měl sen: ⁷Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu." ⁸Bratři mu odpověděli: "To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?" A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc. ⁹Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: "Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd." ¹⁰To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: "Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?" ¹¹Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepřestával myslet.

¹²Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu. ¹³Tu Izrael řekl Josefovi: "Zdalipak nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, rád bych tě za nimi poslal." On mu odvětil: "Tu jsem." ¹⁴Izrael mu řekl: "Jdi a podívej se, je-li s tvými bratry a s ovcemi vše v pořádku, a podej mi zprávu." Poslal ho tedy z chebrónské doliny a on přišel do Šekemu. ¹⁵Tu ho nalezl nějaký muž, jak bloudí po poli, a zeptal se ho: "Co hledáš?" ¹⁶Odvětil: "Hledám své bratry. Pověz mi prosím, kde pasou." ¹⁷Muž mu řekl: "Odtáhli odtud. Slyšel jsem, jak říkají: »Pojďme do Dótanu.«" Josef tedy šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu. ¹⁸Jakmile ho v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí. ¹⁹Řekli si mezi sebou: "Hle, mistr snů sem přichází! ²⁰Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme: Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!" ²¹Když to uslyšel Rúben, rozhodl se vysvobodit ho z jejich rukou. Zvolal: "Přece ho nebudeme ubíjet!" ²²Dále jim Rúben řekl: "Neprolévejte krev. Vhoďte ho do cisterny, která je ve stepi, ale ruku na něj nevztahujte!" Chtěl ho z rukou bratrů vysvobodit a přivést k otci. ²³Jakmile Josef přišel k bratrům, strhli z něho suknici, tu suknici pestře tkanou, kterou měl na sobě. ²⁴Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, bez vody. ²⁵Pak se posadili, aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců; jejich velbloudi nesli ladanum, mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta. ²⁶Juda řekl bratrům: "Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a jeho krev zatajíme? ²⁷Pojďte, prodejme ho Izmaelcům, ale sami na něho nesahejme; vždyť je to náš rodný bratr." Bratři ho uposlechli. ²⁸Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta. ²⁹Když se Rúben vrátil k cisterně, vidí, že tam Josef není. Roztrhl své roucho, ³⁰vrátil se k bratrům a naříkal: "Ten hoch tam není. Co si jen, co si jen počnu?"

³¹Tu vzali bratři Josefovu suknici, porazili kozla a suknici namočili v krvi. ³²Tu pestře tkanou suknici pak dali donést otci se vzkazem: "Tohle jsme nalezli. Pozorně si to prosím prohlédni: Je to suknice tvého syna, nebo není?" ³³Když si ji prohlédl, zvolal: "Suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, rozsápán je Josef!" ³⁴I roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truchlil pro syna mnoho dní. ³⁵Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: "Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí." Tak oplakával otec Josefa. ³⁶A Medanci ho prodali do Egypta faraónovu dvořanu Potífarovi, veliteli tělesné stráže.

38
¹Stalo se pak v té době, že Juda odešel od svých bratrů a připojil se k adulamskému muži jménem Chíra. ²Tam spatřil dceru kenaanského muže, který se jmenoval Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel k ní. ³Otěhotněla, porodila syna a Juda mu dal jméno Er. ⁴Znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan. ⁵Nato porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. Bylo to v Kezíbu, kde jej porodila. ⁶Juda dal Erovi, svému prvorozenému, manželku jménem Támar. ⁷Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil. ⁸Juda tedy řekl Ónanovi: "Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo." ⁹Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. ¹⁰Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho. ¹¹Tehdy řekl Juda své snaše Támaře: "Usaď se v domě svého otce jako vdova, dokud nedospěje můj syn Šela." Říkal si však: "Jen aby také on nezemřel jako jeho bratři!" Támar tedy odešla a usadila se v otcovském domě.

¹²Uplynulo mnoho dní. Judova manželka, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil, putoval se svým adulamským přítelem Chírou za střihači svých ovcí do Timny. ¹³Oznámili Támaře: "Tvůj tchán putuje do Timny ke stříži svých ovcí." ¹⁴Tu odložila vdovské šaty, zastřela se rouškou, zahalila se a posadila se při vstupu do Énajimu, který je u cesty do Timny. Viděla totiž, že nebyla dána Šelovi za ženu, ačkoli už dospěl. ¹⁵Když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, protože si zastřela tvář. ¹⁶Obrátil se k ní, sedící při cestě, a řekl: "Dovol prosím, abych k tobě vešel." Nevěděl totiž, že je to jeho snacha. Otázala se: "Co mi dáš za to, že ke mně vejdeš?" ¹⁷Odvětil: "Pošlu ti kůzle ze stáda." Řekla: "Ale dáš mi zástavu, než je pošleš." ¹⁸Otázal se: "Co ti mám dát jako zástavu?" Odvětila: "Své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce." Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním otěhotněla. ¹⁹Hned nato odešla, odložila roušku a oděla se do vdovských šatů.

²⁰Juda pak poslal kůzle po svém adulamském příteli, aby vyzvedl od té ženy zástavu; ten ji však nenalezl. ²¹Vyptával se mužů toho místa: "Kde je ta kněžka, která byla v Énajimu u cesty?" Odpověděli: "Žádná kněžka zde nebyla." ²²Vrátil se k Judovi a řekl: "Nenašel jsem ji. Také mužové toho místa pravili: »Žádná kněžka zde nebyla.«" ²³Juda řekl: "Ať si to nechá; jen když nebudeme v opovržení. Vždyť jsem to kůzle poslal, ale tys ji nenašel." ²⁴Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: "Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná." Juda řekl: "Vyveďte ji, ať je upálena." ²⁵Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: "Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyhle věci." A dodala: "Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl!" ²⁶Juda si je pozorně prohlédl a řekl: "Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi." A už k ní nikdy nevešel. ²⁷Nastala chvíle jejího porodu, a hle, v jejím životě byla dvojčata. ²⁸Když rodila, jedno vystrčilo ruku. Porodní bába na ni rychle přivázala karmínovou nitku a řekla: "Toto vyjde první." ²⁹Ono však stáhlo ruku zpět, a hle, vyšel jeho bratr. Řekla: "Jakou trhlinou ses prodral!" A pojmenovali ho Peres (to je Trhlina). ³⁰Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce karmínovou nitku. Toho pojmenovali Zerach (to je Rozbřesk).

39
¹Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže. ²S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána. ³Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru. ⁴Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. ⁵A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli. ⁶Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu.

⁷Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: "Spi se mnou!" ⁸Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: "Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. ⁹V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!" ¹⁰A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní. ¹¹Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl. ¹²Tu ho chytila za oděv se slovy: "Spi se mnou!" Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven. ¹³Když viděla, že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven, ¹⁴křikem přivolala služebnictvo a vykládala jim: "Hleďte, přivedli nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat! Přišel za mnou a chtěl se mnou spát. Proto jsem se dala do takového křiku. ¹⁵Jak slyšel, že se dávám do křiku a volám, nechal svůj oděv u mne, utekl a vyběhl ven." ¹⁶Uložila oděv u sebe, dokud nepřišel jeho pán domů. ¹⁷Jemu vykládala totéž: "Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, a chtěl se se mnou miliskovat. ¹⁸Když jsem se dala do křiku a volala, nechal svůj oděv u mne a utekl ven." ¹⁹Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: "Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok", vzplanul hněvem, ²⁰vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti. ²¹Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti; ²²ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Řídil vše, co se tam mělo dělat. ²³Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru.

40
¹I stalo se po těch událostech, že číšník egyptského krále a pekař se prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi. ²Farao se na oba své dvořany rozlítil, na nejvyššího číšníka a na nejvyššího pekaře, ³a dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže při pevnosti, kde byl uvězněn Josef. ⁴Velitel tělesné stráže Josefa ustanovil, aby jim posluhoval. Nějaký čas byli ve vazbě. ⁵Tu oba dva měli sen, číšník i pekař egyptského krále, uvěznění v pevnosti; téže noci měl každý svůj sen volající po výkladu. ⁶Když k nim Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni. ⁷Zeptal se faraónových dvořanů, kteří s ním byli v domě jeho pána ve vazbě: "Proč jste dnes tak zamlklí?" ⁸Odvětili mu: "Měli jsme sen, avšak není tu nikdo, kdo by jej vyložil." Josef jim nato řekl: "Což vykládat sny není věc Boží? Jen mi je vypravujte." ⁹Nejvyšší číšník vypravoval tedy Josefovi svůj sen: "Ve snu jsem pojednou před sebou viděl vinnou révu ¹⁰a na té révě tři výhonky. Sotva réva vypučela, hned rozkvetla a její hrozny dozrály. ¹¹V ruce jsem měl faraónovu číši. Bral jsem hrozny, vytlačoval je do faraónovy číše a podával jsem mu ji do ruky." ¹²Josef mu pravil: "Toto je výklad snu: Tři výhonky jsou tři dny; ¹³již po třech dnech tvou hlavu farao povýší a tvou hodnost ti vrátí. Budeš faraónovi podávat do ruky jeho číši podle dřívějšího práva, kdy jsi býval jeho číšníkem. ¹⁴Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraóna a vyvedeš mě z tohoto domu. ¹⁵Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy."

¹⁶Když nejvyšší pekař viděl, že Josef dobře vykládá, řekl mu: "Také já jsem měl sen: Hle, měl jsem na hlavě tři košíky pečiva. ¹⁷V nejhořejším košíku byly všelijaké pokrmy, upečené pro faraóna. A ptáci je jedli z košíku na mé hlavě." ¹⁸Josef odpověděl: "Toto je výklad snu: Tři košíky jsou tři dny. ¹⁹Již po třech dnech tvou hlavu farao povýší nad tebe - oběsí tě na dřevě. A ptáci budou z tebe rvát maso." ²⁰Stalo se pak třetího dne, v den faraónových narozenin, že farao vystrojil hody pro všechny své služebníky. Uprostřed svých služebníků povýšil hlavu nejvyššího číšníka a hlavu nejvyššího pekaře: ²¹nejvyššího číšníka znovu dosadil do jeho číšnického úřadu, aby podával faraónovi do ruky číši, ²²a nejvyššího pekaře oběsil, jak jim vyložil Josef. ²³Nejvyšší číšník si však na Josefa nevzpomněl; zapomněl na něho.

41
¹Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Stojí u Nilu. ²Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav nápadně krásných a vykrmených a popásají se na říční trávě. ³A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných a vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu. ⁴A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a vykrmených. Vtom farao procitl. ⁵Když zase usnul, měl druhý sen. Sedm klasů bohatých a pěkných vyrůstá z jednoho stébla. ⁶A hle, za nimi vyráží sedm klasů hluchých a sežehlých východním větrem. ⁷A ty hluché klasy pohltily sedm klasů bohatých a plných. Farao procitl; takový to byl sen. ⁸Když nastalo jitro, byl tak rozrušen, že si dal zavolat všechny egyptské věštce a mudrce. Vyprávěl jim své sny, ale žádný mu je nedovedl vyložit. ⁹Až promluvil k faraónovi nejvyšší číšník: "Musím dnes připomenout svůj prohřešek: ¹⁰Farao se kdysi na své služebníky rozlítil a dal mě spolu s nejvyšším pekařem do vazby v domě velitele tělesné stráže. ¹¹Jedné noci jsme oba měli sen; každý z nás měl sen, který volal po výkladu. ¹²Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Vypravovali jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému vyložil, co jeho sen znamená. ¹³A vskutku, jak nám vyložil, tak se i stalo; mně farao vrátil hodnost, ale pekaře dal oběsit."

¹⁴Farao si tedy dal zavolat Josefa. Okamžitě ho propustili z jámy. Oholil se, převlékl si plášť a přišel k faraónovi. ¹⁵Farao Josefovi řekl: "Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyložit. Doslechl jsem se, že tobě stačí sen slyšet a už jej vyložíš." ¹⁶Josef faraónovi odpověděl: "Ne já, ale Bůh dá faraónovi uspokojivou odpověď." ¹⁷Farao tedy k Josefovi mluvil: "Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu. ¹⁸Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a popásají se na říční trávě. ¹⁹A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé egyptské zemi. ²⁰A ty vychrtlé a šeredné krávy sežraly prvních sedm krav vykrmených. ²¹Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, že tam jsou. Zůstaly nápadně šeredné jako předtím. Vtom jsem procitl. ²²Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných. ²³A hle, za nimi vyráží sedm klasů jalových, hluchých a sežehlých východním větrem. ²⁴A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům, ale nikdo mi nedovedl podat výklad." ²⁵Josef faraónovi odvětil: "Faraónův sen je jeden a týž. Bůh faraónovi oznámil, co učiní. ²⁶Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen. ²⁷Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let, stejně jako sedm prázdných a východním větrem sežehlých klasů; to bude sedm let hladu. ²⁸Když jsem faraónovi řekl: Bůh faraónovi ukázal, co učiní, mínil jsem toto: ²⁹Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi. ³⁰Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí. ³¹V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý. ³²Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná. ³³Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egyptské země. ³⁴Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země. ³⁵Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je. ³⁶Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem."

³⁷Tato řeč se faraónovi i všem jeho služebníkům zalíbila. ³⁸Farao svým služebníkům tedy řekl: "Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?" ³⁹Josefovi pak řekl: "Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty. ⁴⁰Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem." ⁴¹Farao mu dále řekl: "Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země." ⁴²A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz. ⁴³Dal ho vozit ve voze pro svého zástupce a volat před ním: "Na kolena!" Tak ho učinil správcem celé egyptské země. ⁴⁴Farao Josefovi ještě řekl: "Já jsem farao. Bez tebe nikdo nehne rukou ani nohou v celé egyptské zemi." ⁴⁵A farao Josefa pojmenoval Safenat Paneach (to je po egyptsku Zachránce světa) a dal mu za manželku Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Tak vzešel Josef nad egyptskou zemí jako slunce.

⁴⁶Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským. Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí. ⁴⁷Země vydávala po sedm let přebohatou hojnost. ⁴⁸Shromažďoval tedy všechnu potravu po sedm let hojnosti, která v egyptské zemi nastala, a zásoby ukládal ve městech; v každém městě uložil potravu z okolních polí. ⁴⁹Nashromáždil takové množství obilí, jako je písku v moři, takže přestali počítat, neboť se už počítat nedalo. ⁵⁰Ještě než přišel rok hladu, narodili se Josefovi dva synové, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu. ⁵¹Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je Bůh dal zapomenutí), neboť řekl: "Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce." ⁵²Druhému dal jméno Efrajim (to je Bůh dal plodnost), neboť řekl: "Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení."

⁵³Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo ⁵⁴a nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v celé egyptské zemi měli chléb. ⁵⁵Když všechen lid egyptské země začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: "Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne." ⁵⁶Hlad byl po celé zemi. Tu Josef otevřel všechny sklady a prodával Egyptu obilí, neboť hlad tvrdě doléhal na egyptskou zemi. ⁵⁷A všechny země přicházely do Egypta, aby nakupovaly u Josefa obilí, protože hlad tvrdě dolehl na celý svět.

42
¹Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: "Co se díváte jeden na druhého?" ²A řekl: "Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme." ³Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptě obilí. ⁴Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: "Aby snad nepřišel o život!" ⁵Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad. ⁶Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. Když přišli jeho bratři, skláněli se před ním tváří k zemi. ⁷Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: "Odkud jste přišli?" Odvětili: "Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu."

⁸Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali. ⁹Tu si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály. Křikl na ně: "Jste vyzvědači! Přišli jste obhlédnout nechráněná místa země." ¹⁰Ohradili se: "Nikoli, pane; tvoji otroci přišli nakoupit potravu. ¹¹Všichni jsme synové jednoho muže, jsme poctiví lidé. Tvoji otroci nikdy nebyli vyzvědači." ¹²Ale on trval na svém: "Ne, přišli jste obhlédnout nechráněná místa země." ¹³Odvětili: "Tvých otroků bylo dvanáct. Jsme bratři, synové jednoho muže z kenaanské země. Nejmladší je teď u otce a jeden - ten už není." ¹⁴Ale Josef stál na svém: "Je to tak, jak jsem řekl. Jste vyzvědači. ¹⁵Takto budete prověřeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odtud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr. ¹⁶Vyšlete jednoho z vás, aby ho přivedl; vy zůstanete v poutech. Tak budou vaše výpovědi ověřeny, mluvíte-li pravdu. Když ne, jakože živ je farao, jste vyzvědači." ¹⁷A vsadil je společně na tři dny do vazby.

¹⁸Třetího dne jim Josef řekl: "Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha. ¹⁹Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly. ²⁰Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete." I učinili tak. ²¹A řekli si navzájem: "Jistě jsme se provinili proti svému bratru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my." ²²Rúben jim odpověděl: "Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti." ²³Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka. ²⁴Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi. Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal. ²⁵Nato dal příkaz, aby naplnili jejich měchy obilím, vrátili každému do jeho pytle stříbro a dali jim potravu na cestu. Učinili tak. ²⁶Bratři naložili nakoupené obilí na osly a odjeli. ²⁷Když pak na místě, kde nocovali, rozvázal jeden z nich pytel, aby dal svému oslu obrok, uviděl své stříbro navrchu v žoku. ²⁸Zvolal na bratry: "Mé stříbro je tady! Zde v žoku!" Zůstali jako bez sebe, roztřásli se a říkali jeden druhému: "Co nám to jen Bůh učinil?"

²⁹Když přišli k svému otci Jákobovi do kenaanské země, pověděli mu všechno, co je potkalo: ³⁰"Ten muž, pán země, mluvil s námi tvrdě a měl nás za vyzvědače. ³¹Říkali jsme mu, že jsme poctiví lidé, že nejsme vyzvědači, ³²že nás bylo dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden, ten že už není, a nejmladší že je teď u otce v kenaanské zemi. ³³Ale ten muž, pán země, odvětil: »Že jste poctiví, poznám podle toho: Jednoho ze svých bratrů necháte u mne. Vezměte obilí, aby vaše rodiny nehladověly, a jděte. ³⁴Svého nejmladšího bratra pak přiveďte ke mně. Tak poznám, že nejste vyzvědači, že jste poctiví. Potom vám vašeho bratra vydám a můžete v zemi volně obchodovat.«" ³⁵Když vyprazdňovali pytle, našel každý ve svém pytli váček se stříbrem. Jakmile oni i otec spatřili váčky se stříbrem, padla na ně bázeň. ³⁶Otec Jákob jim řekl: "Připravujete mě o děti. Nemám Josefa ani Šimeóna, a Benjamína mi chcete vzít. To všechno na mne dolehlo!" ³⁷Nato Rúben svému otci pravil: "Můžeš usmrtit dva z mých synů, jestliže ti Benjamína nepřivedu. Svěř mi ho, já ti ho přivedu zpátky!" ³⁸Ale on řekl: "Můj syn s vámi do Egypta nesestoupí. Jeho bratr je mrtev, zůstal sám. Kdyby na cestě, kterou se budete ubírat, přišel o život, uvalili byste na mé šediny žal a přivedli mě do podsvětí.

43
¹Hlad těžce doléhal na zemi dále. ²Když spotřebovali obilí, které dovezli z Egypta, řekl jim otec: "Nakupte nám znovu trochu potravy." ³Juda odvětil: "Ten muž nás důrazně varoval a prohlásil: »Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr.« ⁴Jsi-li ochoten pustit s námi našeho bratra, sestoupíme do Egypta a nakoupíme ti potravu. ⁵Nejsi-li však ochoten ho pustit, nesestoupíme. Ten muž nám přece řekl: »Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr.«" ⁶Izrael se otázal: "Proč jste jednali vůči mně tak bezohledně a pověděli tomu muži, že máte ještě bratra?" ⁷Odvětili: "Ten muž se nás neodbytně vyptával na nás a na náš rod. Ptal se: »Je ještě naživu váš otec? Máte ještě bratra?« Pověděli jsme mu jen to, nač se přímo zeptal. Což jsme vůbec mohli tušit, že řekne: »Přiveďte svého bratra dolů«?" ⁸Potom se na otce Izraele obrátil Juda: "Pusť toho chlapce se mnou, ať můžeme jít. Tak zůstaneme naživu a nezemřeme - ani my ani ty ani naši maličcí. ⁹Já sám se za něho zaručuji, můžeš mě volat k odpovědnosti. Jestli ti ho nepřivedu a nepostavím před tebe, prohřešil jsem se proti tobě na celý život. ¹⁰Vždyť kdybychom nebyli otáleli, mohli jsme už být dvakrát zpátky."

¹¹Otec Izrael jim řekl: "Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle. ¹²Vezměte s sebou dvojnásobnou částku stříbra a stříbro, které vám bylo vráceno do žoků, osobně vraťte; snad to byl omyl. ¹³Vezměte i svého bratra a hned se navraťte k tomu muži. ¹⁴Sám Bůh všemohoucí ať vás obdaří před tváří toho muže slitováním, aby propustil vašeho druhého bratra i Benjamína. Teď zůstanu úplně bez dětí!"

¹⁵Ti muži tedy vzali onen dar, vzali s sebou dvojnásobnou částku stříbra a Benjamína, vydali se na cestu, sestoupili do Egypta a postavili se před Josefem. ¹⁶Když Josef spatřil, že Benjamín je s nimi, řekl správci svého domu: "Uveď ty muže do domu, poraz hned dobytče a připrav je, neboť ti muži budou jíst v poledne se mnou." ¹⁷Muž udělal, co mu Josef řekl, a uvedl je do jeho domu. ¹⁸Ale ti muži se báli, že byli uvedeni do domu Josefova, a říkali si: "To jsme předvedeni kvůli tomu stříbru, které nám bylo posledně vráceno do žoků. Teď se na nás vyřítí, přepadnou nás a zajmou nás i s našimi osly jako otroky." ¹⁹Proto přistoupili k muži, který byl správcem Josefova domu, a ve dveřích domu se s ním domlouvali. ²⁰Říkali: "Dovol, pane; my jsme sem posledně sestoupili, abychom nakoupili potravu. ²¹Když jsme vstoupili do noclehárny, rozvázali jsme žoky. A hle, každý měl své stříbro ve svém žoku navrchu, v plné váze. Vracíme je tedy osobně zpět. ²²Přinesli jsme s sebou ještě jiné stříbro, abychom nakoupili potravu. Nevíme, kdo nám vložil naše stříbro do žoků." ²³Ale on řekl: "Upokojte se, nic se nebojte. Bůh váš a Bůh vašeho otce vám dal do žoků ten skrytý poklad. Vaše stříbro jsem přece přijal." A vyvedl k nim Šimeóna.

²⁴Když správce uvedl ty muže do Josefova domu, dal jim vodu, aby si umyli nohy, a jejich oslům dal obrok. ²⁵Oni zatím připravili dar pro Josefa, až v poledne přijde; slyšeli totiž, že tam mají stolovat. ²⁶Jakmile Josef vkročil do domu, přinesli mu tam svůj dar a klaněli se mu až k zemi. ²⁷Zeptal se jich, jak se jim vede, a otázal se: "Zdalipak se vede dobře vašemu starému otci, o němž jste mluvili? Je ještě naživu?" ²⁸Odpověděli: "Tvému otroku, našemu otci, se vede dobře, je dosud živ." Padli na kolena a klaněli se mu. ²⁹Tu se rozhlédl a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky, a tázal se: "Toto je váš nejmladší bratr, o kterém jste se mnou mluvili?" A dodal: "Bůh ti buď milostiv, můj synu!" ³⁰Nato se Josef rychle vzdálil. Byl hluboce pohnut a dojat nad bratrem až k pláči; vešel proto do pokojíku a rozplakal se tam. ³¹Potom si umyl obličej, vyšel a s přemáháním řekl: "Podávejte jídlo." ³²Podávali zvlášť jemu, zvlášť jim a zvlášť Egypťanům, kteří s ním jídali; Egypťané totiž nesmějí stolovat s Hebreji, poněvadž to je pro ně ohavnost. ³³A seděli před ním od prvorozeného, jak náleželo prvorozenému, až po nejmladšího, každý podle svého věku. Jeden jako druhý trnuli úžasem. ³⁴Potom je Josef uctil ze svého stolu; nejvíce ze všech, pětkrát víc než ostatní, však uctil Benjamína. Hodovali s ním a hojně se s ním napili.

44
¹Josef pak přikázal správci svého domu: "Naplň žoky těch mužů potravou, kolik jen budou moci unést, a stříbro každého z nich vlož navrch do jeho žoku. ²Můj kalich, ten stříbrný, vlož navrch do žoku nejmladšího spolu se stříbrem za nakoupené obilí." I učinil, jak mu Josef uložil. ³Ráno za svítání byli ti muži propuštěni i se svými osly. ⁴Když vyšli z města a nebyli ještě daleko, řekl Josef správci svého domu: "Pronásleduj ty muže. Až je dostihneš, řekni jim: »Proč jste se za dobro odvděčili zlem? ⁵Což jste nevzali to, z čeho můj pán pije a čeho používá k věštění? Zle jste se zachovali, že jste to udělali!«" ⁶Když je správce dostihl, řekl jim ta slova. ⁷Odvětili mu: "Proč mluví můj pán taková slova? Tvoji otroci jsou daleci toho, aby udělali něco takového! ⁸Vždyť stříbro, které jsme našli navrchu ve svých žocích, jsme ti přinesli ze země kenaanské zpět. Jak bychom mohli ukrást stříbro nebo zlato z domu tvého pána? ⁹U koho z tvých otroků se to najde, ten ať zemře a my se staneme otroky svého pána!" ¹⁰Správce souhlasil: "Dobře, ať je po vašem. Ten, u koho se to najde, se stane mým otrokem; vy budete bez viny." ¹¹Každý rychle složil svůj žok na zem a rozvázal jej. ¹²Nastala prohlídka; začala nejstarším a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v žoku Benjamínově.

¹³Tu roztrhli svůj šat, náklad naložili na osly a vrátili se do města. ¹⁴Tak přišel Juda se svými bratry do Josefova domu. Josef tam ještě byl; i padli před ním k zemi. ¹⁵Josef se na ně rozkřikl: "Co jste to spáchali za čin! Což nevíte, že muž jako já všechno uhodne?" ¹⁶Juda odvětil: "Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh stíhá tvé otroky za jejich provinění. Teď jsme otroky svého pána, my i ten, u něhož se kalich našel." ¹⁷Josef řekl: "Takového jednání jsem dalek; mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci."

¹⁸Juda k němu přistoupil a řekl: "Dovol, můj pane, aby tvůj otrok směl promluvit ke svému pánu. Ať proti tvému otroku nevzplane tvůj hněv. Ty jsi přece jako sám farao. ¹⁹Můj pán se svých otroků vyptával: »Máte ještě otce nebo bratra?« ²⁰My jsme svému pánu odvětili: »Máme ještě starého otce a malého hocha, kterého zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev, zůstal tedy po své matce sám; jeho otec jej miluje.« ²¹Nato jsi svým otrokům řekl: »Přiveďte ho sem ke mně, chci ho vidět na vlastní oči.« ²²My jsme svému pánu odvětili: »Ten chlapec nemůže svého otce opustit. Opustí-li jej, otec zemře.« ²³Ale ty jsi svým otrokům řekl: »Nepřijde-li sem s vámi váš nejmladší bratr, nikdy nespatříte mou tvář.« ²⁴Když jsme pak přišli k tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána. ²⁵Později náš otec řekl: »Nakupte nám znovu trochu potravy!« ²⁶My jsme odvětili: »Nemůžeme tam sestoupit. Sestoupíme tam jen tehdy, bude-li s námi náš nejmladší bratr. Tvář toho muže nespatříme, nebude-li náš nejmladší bratr s námi.« ²⁷Tvůj otrok, náš otec, nám řekl: »Vy víte, že mi má žena porodila dva syny. ²⁸Jeden mi odešel. Naříkal jsem: Rozsápán je, rozsápán. Už jsem ho nespatřil. ²⁹Vezmete-li mi i tohoto a přijde-li o život, uvalíte na mé šediny neštěstí a přivedete mě do podsvětí.« ³⁰Co teď, až přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž lpí celou svou duší, s námi nebude? ³¹Jakmile spatří, že chlapec s námi není, umře. Tvoji otroci uvalí žal na šediny tvého otroka, našeho otce, a přivedou ho do podsvětí. ³²Tvůj otrok se za toho chlapce, aby ho otec pustil, zaručil takto: »Nepřivedu-li ho k tobě, prohřeším se proti svému otci na celý život.« ³³Proto dovol, aby tvůj otrok zůstal u svého pána v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. ³⁴Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo?"

45
¹Josef se už nemohl ovládnout přede všemi, kdo stáli kolem něho, a křikl: "Jděte všichni pryč!" Tak u něho nezůstal nikdo, když se dal poznat svým bratrům. ²Hlasitě se rozplakal. Slyšeli to Egypťané, slyšel to dům faraónův. ³Tu řekl bratrům: "Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?" Bratři mu však nemohli odpovědět; tak se ho zhrozili. ⁴Josef je proto vyzval: "Přistupte ke mně." Když přistoupili, řekl jim: "Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. ⁵Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. ⁶V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň. ⁷Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. ⁸A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. ⁹Putujte rychle k otci a řekněte mu: »Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Nerozpakuj se a sestup ke mně. ¹⁰Budeš bydlit v zemi Gošenu, a tak mi budeš nablízku i se svými syny a vnuky, s bravem a skotem i se vším, co je tvé. ¹¹Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé.« ¹²Vidíte na vlastní oči, i můj bratr Benjamín to vidí, že jsem to já sám, kdo s vámi mluví. ¹³Povězte otci, jakou vážnost mám v Egyptě, a vše, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte ho sem." ¹⁴Padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a rozplakal se a Benjamín plakal na jeho šíji. ¹⁵Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili. ¹⁶Do faraónova domu se donesla zpráva: "Přišli Josefovi bratři." Bylo to milé faraónovi i jeho služebníkům. ¹⁷Farao tedy Josefovi řekl: "Pověz bratrům: Učiňte toto: Naložte na soumary náklad a dojděte do kenaanské země, ¹⁸vezměte otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší, co egyptská země má, a budete jíst tuk země. ¹⁹Přikazuji ti, abys jim řekl: Učiňte toto: Vezměte z egyptské země pro své děti a ženy povozy, dovezte svého otce a přijďte. ²⁰Nelitujte ze svých věcí ničeho, protože budete mít to nejlepší z celé egyptské země." ²¹Izraelovi synové tak učinili. Josef jim podle faraónova příkazu vydal povozy a dal jim zásobu potravy na cestu. ²²Všem jim dal sváteční pláště, Benjamínovi však dal tři sta šekelů stříbra a pět svátečních plášťů. ²³A svému otci poslal tyto věci: deset oslů, kteří nesli nejlepší egyptské věci, deset oslic, které nesly obilí a chléb, a stravu otci na cestu. ²⁴Pak své bratry propustil. Když odcházeli, řekl jim: "Jen mezi sebou nevyvolávejte po cestě hádky!"

²⁵I vystoupili z Egypta a přišli do země kenaanské k svému otci Jákobovi. ²⁶Oznámili mu: "Josef ještě žije, a dokonce je vladařem nad celou egyptskou zemí!" On však zůstal netečný, protože jim nevěřil. ²⁷Vypravovali mu tedy všechno, co k nim Josef mluvil. Teprve když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho odvezly, okřál duch jejich otce Jákoba. ²⁸"Stačí," zvolal Izrael, "můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho ještě před smrtí uviděl."

46
¹Izrael se vydal na cestu se vším, co měl. Když přišel do Beer-šeby, obětoval Bohu svého otce Izáka oběti. ²I řekl Bůh Izraelovi v nočních viděních: "Jákobe! Jákobe!" A on odvětil: "Tu jsem." ³Bůh pravil: "Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta; učiním tě tam velikým národem. ⁴Já sestoupím do Egypta s tebou a já tě také určitě vyvedu. Josef ti vlastní rukou zatlačí oči." ⁵Jákob se tedy zvedl z Beer-šeby a Izraelovi synové vysadili svého otce Jákoba i své dítky a ženy na povozy, které pro ně farao poslal. ⁶Vzali svá stáda i jmění, jehož nabyli v zemi kenaanské, a přišli do Egypta, Jákob a s ním celé jeho potomstvo. ⁷Přivedl do Egypta všechno své potomstvo, své syny a vnuky, své dcery a vnučky.

⁸Toto jsou jména synů Izraelových, kteří vstoupili do Egypta: Jákob a jeho synové. Jákobův prvorozený syn Rúben; ⁹jeho synové Chanók a Palú, Chesrón a Karmí. ¹⁰Synové Šimeónovi: Jemúel, Jámin a Óhad, Jákin a Sóchar a Šaul, syn ženy kenaanské. ¹¹Synové Léviho: Geršón, Kehat a Merarí. ¹²Synové Judovi: Er, Ónan a Šela, Peres a Zerach; Er a Ónan však zemřeli v zemi Kenaanu. Synové Peresovi byli Chesrón a Chámul. ¹³Synové Isacharovi: Tóla a Púva, Jób a Šimrón. ¹⁴Synové Zabulónovi: Sered, Elón a Jachleel. ¹⁵Ti všichni jsou synové Lejini, které Jákobovi porodila v Rovinách aramských stejně jako dceru Dínu. Celkem třiatřicet synů a dcer. ¹⁶Synové Gádovi: Sifjón a Chagí, Šúni a Esbón, Éri, Aródi a Aréli. ¹⁷Synové Ašerovi: Jimna a Jišva, Jišví a Bería a jejich sestra Serach; synové Beríovi byli Cheber a Malkíel. ¹⁸To jsou synové Zilpy, kterou dal Lában své dceři Leji, a ona je porodila Jákobovi, šestnáct duší. ¹⁹Synové Jákobovy ženy Ráchel: Josef a Benjamín. ²⁰Josefovi se narodili v zemi egyptské Manases a Efrajim, které mu porodila Asenat, dcera ónského kněze Potífery. ²¹Synové Benjamínovi: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Échi a Róš, Mupím a Chupím a Ard. ²²To jsou synové Ráchelini, kteří se narodili Jákobovi, celkem čtrnáct duší. ²³Synové Danovi: Chuším. ²⁴Synové Neftalího: Jachseel a Gúní, Jeser a Šilem. ²⁵To jsou synové Bilhy, kterou dal Lában své dceři Ráchel, a ona je porodila Jákobovi, celkem sedm duší. ²⁶Celkový počet těch, kdo vstoupili do Egypta s Jákobem, z jehož beder vzešli, byl šedesát šest duší, kromě žen Jákobových synů. ²⁷K tomu synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě, dva. Všech duší domu Jákobova, které vešly do Egypta, bylo sedmdesát.

²⁸Jákob poslal před sebou k Josefovi Judu, aby dal předem pokyny do Gošenu. Pak vstoupili do země Gošenu. ²⁹Josef dal zapřáhnout do vozu a vyjel svému otci Izraelovi vstříc do Gošenu. Když se setkali, padl mu kolem krku a na jeho šíji se rozplakal. ³⁰Izrael Josefovi řekl: "Teď už mohu zemřít, když jsem spatřil tvou tvář a vím, že jsi ještě živ." ³¹Josef svým bratrům a rodině svého otce pravil: "Pojedu a ohlásím to faraónovi. Řeknu mu: »Přišli ke mně z kenaanské země moji bratři a rodina mého otce. ³²Ti muži jsou pastýři ovcí, chovateli stád. Přišli se svým bravem a skotem a se vším, co mají.« ³³Až vás farao zavolá a otáže se, jaké je vaše zaměstnání, ³⁴řeknete: »Tvoji otroci jsou od svého mládí až doposud chovateli stád, stejně jako naši otcové.« To proto, abyste se mohli usídlit v zemi Gošenu, neboť pro Egypťany jsou všichni pastýři ovcí ohavností."

47
¹Josef šel a oznámil faraónovi: "Můj otec a moji bratři se svým bravem a skotem i se vším, co mají, přišli ze země kenaanské. Jsou tu v zemi Gošenu." ²Potom vzal ze svých bratrů pět mužů a postavil je před faraóna. ³Farao se jeho bratrů otázal: "Jaké je vaše zaměstnání?" Oni mu odvětili: "Tvoji otroci jsou pastýři ovcí stejně jako naši otcové." ⁴A řekli faraónovi: "Přišli jsme, abychom v této zemi pobývali jako hosté, poněvadž pro ovce tvých otroků nebyla žádná pastva; na kenaanskou zemi těžce dolehl hlad. Dej svolení, ať tvoji otroci mohou sídlit v zemi Gošenu." ⁵Farao řekl Josefovi: "Tvůj otec a tvoji bratři přišli přece k tobě. ⁶Egyptská země je před tebou. Usídli tedy otce a bratry v nejlepší části země. Ať sídlí v zemi Gošenu. Máš-li za to, že jsou mezi nimi schopní muži, ustanov je správci nad mými stády." ⁷Pak uvedl Josef svého otce Jákoba a postavil jej před faraóna, a Jákob faraónovi požehnal. ⁸Farao se Jákoba otázal: "Kolik je let tvého života?" ⁹Jákob mu odvětil: "Dnů mého putování je sto třicet let. Léta mého života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich putování." ¹⁰Když Jákob faraónovi požehnal, vyšel od něho. ¹¹Josef pak svého otce a bratry usadil a dal jim trvalé vlastnictví v zemi egyptské, v nejlepší její části, v zemi Ramesesu, podle faraónova rozkazu. ¹²A opatřoval svého otce i bratry chlebem, celý dům svého otce až po ty nejmenší.

¹³V celé zemi nebyl chléb; hlad doléhal velmi těžce. Země egyptská i země kenaanská byly hladem vyčerpány. ¹⁴Za obilí, které nakupovali, vybral Josef všechno stříbro, co se ho jen v zemi egyptské a kenaanské našlo, a odvedl je do faraónova domu. ¹⁵Tak došlo v zemi egyptské i kenaanské stříbro a všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a žádali: "Dej nám chleba; copak ti máme umírat před očima jen proto, že nemáme stříbro?" ¹⁶Josef rozhodl: "Když už nemáte stříbro, dejte svá stáda a já vám za ně dám chléb." ¹⁷Přiváděli tedy svá stáda k Josefovi a Josef jim dával chléb za koně, za stáda bravu a skotu a za osly. Pečoval o ně tím, že jim v onom roce poskytoval za všechna jejich stáda chléb. ¹⁸Tak uplynul onen rok. V příštím roce však přišli znovu a řekli mu: "Nebudeme před pánem tajit, že stříbro došlo a stáda dobytka už též patří pánovi. Jak pán vidí, zůstala nám už jen těla a půda. ¹⁹Proč ti máme umírat před očima, my i naše půda? Kup nás i s naší půdou za chléb a budeme i se svou půdou faraónovými otroky. Vydej osivo, abychom zůstali naživu a nezemřeli a naše půda aby nezpustla." ²⁰Josef tedy skoupil všechnu egyptskou půdu pro faraóna. Všichni Egypťané prodávali svá pole, neboť na ně tvrdě doléhal hlad. Země se tak stala vlastnictvím faraónovým. ²¹A lid od jednoho konce egyptského pomezí až ke druhému uvedl pod správu měst. ²²Pouze půdu kněží nekupoval, neboť kněží měli od faraóna své důchody a žili z důchodů, které jim farao dával; proto svou půdu nemuseli prodat. ²³Josef potom řekl lidu: "Dnes jsem koupil pro faraóna vás i vaši půdu. Zde máte osivo a půdu osejte. ²⁴Pětinu z úrody budete odevzdávat faraónovi a čtyři díly vám zůstanou k osetí pole a pro obživu vaši a vašich domů a pro obživu vašich dětí." ²⁵Odpověděli: "Tys nás zachoval při životě! Jen když získáme přízeň svého pána! Budeme faraónovými otroky." ²⁶Josef tedy vydal o egyptské půdě nařízení dodnes platné: pětina úrody patří faraónovi. Faraónovým vlastnictvím se nestala jedině půda kněží. ²⁷Izrael se usadil v egyptské zemi, na území Gošenu. Zabydleli se v ní, rozplodili se a velmi se rozmnožili.

²⁸Jákob žil v egyptské zemi ještě sedmnáct let; všech let Jákobova života bylo sto čtyřicet sedm. ²⁹Když se přiblížil den Izraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl mu: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, vlož prosím ruku na můj klín a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Nepohřbívej mě prosím v Egyptě! ³⁰Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě." Odpověděl: "Zachovám se podle tvých slov." ³¹Izrael řekl: "Přísahej mi." Tedy mu přísahal. I poklonil se Izrael k hlavám lůžka.

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky

Břeťa Fajmon, 30.8.2009

Genesis 37: Rozdělení uvnitř rodiny pokračuje -- stejně jako Rebeka měla raději Jákoba a Izák Ezaua, a později Jákob měl raději Ráchel než Leu, nyní má Jákob raději Ráchelina syna Josefa než kteréhokoli ze svých dalších synů. Toto rozdělení a nenávist bratrů vůči Josefovi se jen prohloubilo poté, co jim Josef vyprávěl své sny, jejichž výklad byl velmi jednoduchý -- tyto sny mluví o Josefově nadřazenosti nad ostatními sourozenci, a dokonce i nad rodiči.

Konflikt dosahuje podobné míry jako vztah Ezaua k Jákobovi v Gn 27 -- bratři se rozhodují, že Josefa zabijí (Gn 37,18). Juda se ujímá vedení, když kolem projíždí karavana obchodníků směrem do Egypta, a navrhuje prodat Josefa do otroctví za běžnou cenu dvaceti šekelů stříbra.

Kde je v těchto událostech Bůh? Nevidí tíseň Josefa, na kterého dopadá nepřiměřená perspektiva otroctví a zřejmě i brzké smrti? Autor kapitoly informuje o dvou "náhodách" (viz [6]), bez kterých by události nesměřovaly tam, kam směřovaly -- tou první je nasměrování Josefa za bratry cizincem (Gn 37,15-17), tou druhou průjezd karavany obchodníků kolem tábora bratrů. Jsou tyto "náhody" slepé, nebo "za scénou" stojí někdo, kdo ví, jaké rozhodnutí v srdci bratrů uzraje, a přesto vše k tomu mstivému rozhodnutí tok událostí směruje? Pokud by tento "někdo" byl Bůh, tak se nezdá, že by byl moc dobrý -- on sice o prodeji Josefa do otroctví nerozhodl, ale věděl o stavu srdce ostatních Jákobových synů. Přesto k setkání Josefa s bratry dopomohl, nebo mu minimálně nezabránil. Tak vlastně "dopustil", že se celý konflikt odehrál. Je ještě možné, že Bůh má s Jákobovou rodinou nějaký dobrý záměr, který také dokáže uskutečnit?

Genesis 38: Rodopis Jákobův (Gn 37,2) se nyní zaměřuje na dalšího Jákobova syna, Judu. Celá kapitola popisuje období dlouhé přes dvacet let, kdy se Juda ožení, a jeho děti dorostou do věku, kdy se také žení a mohou mít děti. Tyto věci tedy probíhají paralelně s událostmi kapitol Gn 39--42, ale jsou v Gn 38 řečeny najednou.

Gn 38,1-11: Juda vystavuje Jákobovu rodinu staronovému nebezpečí vzájemného ženění a vdávání s kenaanci. Dochází k tomu na místě s příhodným názvem Kezíb (Gn 38,5 ... = oklamání, podvod ... Stevens, str.150). Skrze kenaanskou ženu se Judovi narodí tři synové, Er, Ónan a Šela. Erovi dává Juda za ženu kenaanku Támar. Neznáme přesně v čem byl Er zlý, jen víme, že Hospodin jej usmrtil. Ónanovo jednání nemá podtón sexuální -- jde zde hlavně o otázku prvorozenství a dědictví (Walton, str. 668: kdyby se Ónanovi a Támar narodil syn, ten syn by podle dědického práva byl považován za Erova syna, byl by tedy prvorozený Judův syn (= v linii prvorozeného Era) a dostal by dvojnásobný díl dědictví; pokud by se Ónanovi a Támar syn nenarodil, tak prvorozenství i dědictví přechází na Ónana). Důraz je nikoli na způsobu sexu, ale na tom, že Ónanovi šlo o prvorozenství a dědictví, tj. že usiloval o to, aby se mu žádný syn nenarodil (a tak nebyl poslušný tehdejší švagrovské povinnosti, která zajišťovala, aby vdova po zemřelém bratrovi mohla ještě získat děti -- Gn 38,8).

Gn 38,12-23: Juda se bojí dát Támar svého třetího syna, když dva jeho synové zemřeli. Asi neví, že Támar není na vině (možná viní Támar, ale neví, že vina byla na straně jeho synů). Naopak je to Támar, která se ujímá iniciativy v patové situaci, kdy se o ni její tchán nestará. I když by mohla odejít a mít děti s kýmkoli, zůstává i ve svém svérázném přestrojení prostitutky a podvodu věrná "rodině smlouvy". Tak nebezpečí vzájemného ženění a vdávání s kenaanci je překvapivě vyřešeno kenaanskou ženou Támar, která ukončuje "kenaanskou odbočku" v Judově rodině.

Gn 38,24-30: Poté, co začíná být jasné, že Támar čeká dítě, se celá situace podvodu rozuzluje slovy "Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl -- Juda si je pozorně prohlédl" (Gn 38,25) a uznává, že "Támar je spravedlivější", což je možná první známkou Judovy proměny, a zřejmě i náznakem, že podobný podvod v Gn 37,32 ("Pozorně si to prosím prohlédni -- je to suknice tvého syna nebo není?") bude také mít v sobě něco dobrého, bude také doveden k dobrému konci (paralela viz [6]). V narození dvojčat Judovi a Támar není jen skryta Boží milost za dva mrtvé Judovy syny, ale také naznačena paralela -- stejně jako Jákob byl ten ze dvou synů, skrze kterého pokračuje Hospodinova smlouva s Abrahamem a Izákem, tak Peres bude ten ze dvou Judových synů, který bude mít klíčovou úlohu mezi Jákobovými potomky (viz srovnání Jákobova a Peresova narození v Gn 25,24-26 a Gn 38,27-30). V Gn 38 Juda se oženil s kenaanskou ženou a využíval "služeb prostitutky". V jakém ostrém kontrastu je to s jednáním Josefa, který v Gn 39 je věrný v oblasti sexu. Juda je zkrátka tím, u kterého v průběhu událostí Gn 37--47 dochází k největší proměně.

Genesis 39: Celý tok událostí se vrací zpět k Josefovi, o kterém je v Gn 39,2 řečeno, že s ním byl Hospodin (výrok vyslovený o Jákobovi, Izákovi, ale také i o Abrahamovi). Důležité je, že to byl právě Potífar, kdo viděl, že s Josefem je Hospodin (Gn 39,3 -- podobně i Gn 21,22).

Josef, když jej svádí Potífarova manželka, uvádí tři důvody, proč musí její návrhy zamítat (Wenham 1994, str. 375): nevěra by byla zneužitím velké důvěry, kterou do něj Potífar vložil; byla by to urážka Potífara; a za třetí, byl by to hřích vůči Bohu.

Je zajímavé, že falešně obviněný Josef nekončí popravou -- možná proto, že trváním na své nevině zpochybnil v očích Potífara obvinění od jeho manželky. Ale text Bible o tom mlčí. Místo toho se dovídáme, že protože Bůh byl s Josefem (Gn 39,21), i velitel vězení projevil vůči Josefovi přízeň.

Genesis 40: Tato kapitola je tak srozumitelná, že k ní není třeba doplňovat žádný komentář.

Genesis 41: Gn 41,1-45: Když se podíváme zpátky do kapitol 39 a 40, tak se zdá, že ani problémy, které působila Josefovi Potífarova manželka, ani Josefem vyložené sny nejvyššímu pekaři a nejvyššímu číšníku nebyly až zas taková "náhoda" - obě tyto situace "posloužily" k tomu, že když se faraonovi zdály sny, nejvyšší číšník si vzpomněl, že by je Josef snad dokázal vyložit. Kdyby k událostem v Gn 39 nedošlo, tak by možná Josef "dělal kariéru" v Potífarově domě, a k faraonovi by se vůbec nedostal.

Josef stojí před faraonem a podobně jako v Gn 40,8 připomíná, že vykládat sny není jeho zásluhou, ale darem od Boha. Farao uznává Josefův výklad za pravdivý a ustanovuje jej správcem celého Egypta, aby Josef řídil shromažďování úrody v sedmi letech hojnosti, a získal tak zdroje pro sedm let hladu a neúrody, které přijdou.

Gn 41,45-52: Josefův vzestup z "jámy" (Gn 41,14) na druhého nejdůležitějšího muže v Egyptě hned po faraónovi je také završen a potvrzen jeho sňatkem se ženou z jedné z nejvýznamnějších rodin v zemi. Dostává také egyptské jméno Safenat Paneach, jehož význam nemusí být vykládán jen jako "Zachránce světa", další varianty jsou "Bůh mluví a žije" (Waltke, str. 534), "Bůh řekl: on bude žít", "muž, kterého on zná", "(Josef) zvaný Paneach"a další (Wenham 1994, str. 396). Josef svým synům nedává egyptská, ale hebrejská jména (Waltke str. 535: Manases je z hebrejského naša (= zapomenout), Efrajim z hebrejského hiprani (= rozmnožil)). Obě jména lze chápat jako výraz vděčnosti Bohu (Wenham 1994, str. 398: ve jménu Manases Josef vyjadřuje svou vděčnost za to, že Bůh jej chrání (a že mu svou péčí dal zapomenout na prožité utrpení), ve jménu Efrajim svou vděčnost za to, že Bůh mu žehná).

Gn 41, 53-57: Tím, čím Hospodin Josefa provedl, bylo poprvé ve velkém měřítku dosaženo toho, co Bůh slíbil Abrahamovi -- že v jeho potomstvu budou požehnány všechny národy. Nyní "všechny národy" (Gn 41,57) z dalekého okolí přicházely do Egypta, kde prozíravostí a moudrostí Hospodina byl nashromážděn dostatek jídla.

Genesis 42: Gn 42,1-7: V Gn 41 došlo k poslednímu a největšímu "přestrojení" -- něčemu, co je v Genesis častým jevem (Stevens, str. 150: v Gn 27 se Jákob přestrojil za Ezaua; v Gn 29 se Lea přestrojila za Ráchel; v Gn 37 Juda se svými bratry použil ošacení, aby Jákob identifikoval krev zvířete jako krev Josefovu; v Gn 38 Támar použila přestrojení prostitutky, aby svedla svého tchána Judu; v Gn 39 Potífarova manželka použila opět Josefovy šaty, aby falešně převrátila vinu ze sebe na Josefa; a v Gn 41,42 se z Josefa stává vezír -- předseda vlády Egypta, aby se až v Gn 45,3 dal svým bratrům poznat).

Gn 42,8-28: Bratři Josefa skutečně nepoznali, což Josefovi dovoluje vyzkoušet, zda jejich charakter je ještě pořád stejný, respektive "sehrát hru", která možná přispěje k jejich proměně (Waltke, str. 543: Josef se svými bratry mluví příkře, ale když v Gn 42,21-22 doznávají svou vinu, Josef nemá škodolibou radost, nýbrž pláče). Je taky "náhoda", že uprostřed tolikých davů přicházejících do Egypta se Josef se svými bratry setkal -- to umožňuje, aby se zkouška (nebo lekce?) odehrála.

Gn 42,29-38: Tyto verše naznačují, že celá "Josefova zkouška" bude Jákoba a Josefovy bratry něco stát -- nejen že Simeon zůstal ve vězení v Egyptě, ale bratři s sebou příště budou muset vzít Benjamína, kterého zatím jeho otec není ochoten vydat. Peníze za obilí, které našli bratři "vráceny nazpět" v pytlích, navíc bratry uvádějí před Jákobem do dalšího podezření (Wenham 1994, str. 411 -- Jákob si může myslet, že obilí ukradli nebo že Simeóna prodali do otroctví; toto podezření Jákobovi moc nepřidává na ochotě svěřit jim Benjamína). Nikdo z nich zvláštní Josefově štědrosti v této chvíli ještě nerozumí.

Genesis 43: Gn 43,1-15: Juda se zaručuje za Benjamína svým vlastním životem (Gn 43,9), což možná přispívá k tomu, že Jákob posílá společně s bratry i Benjamína. Žehná svým synům (Gn 43,14) a oni se vydávají pro jídlo do Egypta podruhé.

Gn 43,16-34: Bratři jsou v Egyptě pozváni přímo do Josefova domu. Prožívají zvláštní okamžiky, kdy se jejich úleva mísí s úžasem a obavami: Nejprve je správce Josefova domu ujišťuje, že peníze za obilí při jejich první návštěvě od nich dostal (Gn 43,23 ... zřejmě byl od Josefa instruován, co jim má říct) a vyvádí jim z vězení Simeóna, protože splnili podmínku a přivedli Benjamína. V Gn 43,26 se plní první Josefův sen z Gn 37 -- všech jedenáct bratrů se mu klaní až k zemi. Na hostině v Josefově domě možná žasli nad pohostinností a přijetím, kterého se jim dostalo, především pak Benjamínovi (Gn 43,34). Přesto také "trnuli úžasem" (verš 33), protože byli u stolu seřazeni přesně podle svého věku -- jako by "někdo" o nich věděl něco více.

Genesis 44: Gn 44,1-17: Vše je připraveno k velké zkoušce bratrů - zastanou se Ráchelina syna, kterému je prokazována větší úcta než jim (Gn 43,34)? Situace je podobná jako kdysi s Josefem - Benjamín má být uveden do otroctví, zatímco ostatní bratři jsou volní a mohou jít domů. Co udělají?

Gn 44,18-34: Judova řeč je nejdelší souvislou řečí v knize Genesis a ukazuje na proměnu, která se v bratřích odehrála - zatímco asi před dvaadvaceti lety byli schopni prodat Josefa do otroctví a svému otci nezúčastněně předat zkrvavený Josefův plášť (v té době ještě testy DNA nebyly tak běžné, takže Jákob téměř jistě bral Josefa za mrtvého), nyní je Juda ochoten sám do otroctví vejít, jen aby se Benjamín mohl vrátit k otci. (Waltke, str. 541: v Gn 42,25 -- 45,22 je stříbro zmíněno dvacetkrát; v Gn 37,28 dali přednost dvaceti kouskům stříbra před svým bratrem, nyní dávají přednost svému bratrovi před celým jměním stříbra; jak lze očekávat v záznamu o smíření v rodině, dalšími klíčovými slovy v Gn 42--47 jsou bratr (asi 50-krát) a otec (asi 40-krát)). Ve svých slovech v Gn 44 Juda zmiňuje svého otce čtrnáctkrát, což svědčí o jiné citlivosti bratrů na to, co prožívá jejich otec (Wenham 1994, str. 427, cituje slova autora Sternberga (Poetics, str. 308): Juda tolik cítí se svým otcem, že žádá, aby se mohl obětovat za bratra, kterého má otec rád více než jeho). Slovy Paula Stevense (str. 161), Juda ve svém životě začíná uplatňovat sebezapření místo sebeprosazování (dvakrát nabízí sám sebe místo svého bratra - nejprve se zaručuje svým životem za Benjamína před Jákobem (Gn 43,9), pak se nabízí Josefovi jako otrok, aby dosáhl Benjamínova propuštění).

Genesis 45: Josef se už nedokáže ovládat - slovy Bruce Waltkeho (str. 566), "vzdává se vedení a moci poznání ve prospěch blízkosti a důvěrnosti". Zkouška (nebo proměna?) bratrů je hotova, nastupuje zde prostor pro starost o otce. Josef několikrát (např. Gn 45,8) shrnuje minulé události z toho pohledu, že jejich sled řídil Bůh, aby dosáhl cíle ochrany a zabezpečení Jákobových potomků. Tak si Bůh použil nenávisti Josefových bratrů, aby dosáhl svých záměrů (Walton, str. 697: pokud si Bůh nemůže použít naše hříšné volby, tak je jeho moc omezená a pro žádného z nás neexistuje naděje).

Slova v Gn 45,28 vytvářejí krásný kontrast k předchozím dvěma Jákobovým reakcím na návrat jeho synů -- po slovech smutku a beznaděje (Gn 37,33-35 a Gn 42,36-38 ... tato poznámka patří Gordonu Wenhamovi, 1994, str. 430) má Jákob na rtech slova naděje.

Genesis 46: Gn 46,1-7: Bůh Jákobovi potvrzuje, že cesta jeho rodiny do Egypta není "odbočkou od jeho záměrů" -- naopak se Jákob dovídá, že Hospodin bude s ním a že právě v Egyptě se z Jákobovy rodiny stane velký národ.

Gn 46,8-27: Do Egypta vchází 70 mužských členů Jákobovy rodiny -- Dína v Gn 46,15 je sice uvedena, protože se o ní mluvilo v Gn 34, ale není započítána do počtu 66, pak zřejmě následuje Josef se svými dvěma syny a Jákob. Tak je dosaženo čísla 70, které symbolizuje úplnost a dokonalost (viz poznámky ke Gn 10, kde číslo 70 představovalo počet všech národů na zemi). Zde se možná jedná o symbol toho, že z této jediné rodiny vzejde celý národ.

Gn 46,28-34: V Jákobově životě byla dvě velká "setkání po dvaceti letech" -- tím prvním bylo setkání s bratrem Ezauem, kterého se Jákob hodně bál, ale při kterém prožil smíření, tím druhým bylo setkání s milovaným synem Josefem, po kterém toužil, ale v něž už přestal věřit (mám pocit, že jsem tuto myšlenku přečetl v jednom ze svých čtyř nejčastěji citovaných zdrojů, ale teď ji nemohu najít -- asi je skryta ve Stevensovi, který není klasickým komentářem, nýbrž tak nějak volně povídá o posledních pětadvaceti kapitolách Genesis, skáče z jednoho místa na druhé, je dost obtížné zde něco najít). Při setkání s Ezauem jako by Jákob viděl Hospodinovu tvář (viz Gn 33,10), při setkání s Josefem je české "když se setkali" v Gn 46,29 překladem hebrejského "když se mu ukázal", které je vždy jindy v Genesis použito v souvislosti s tím, že se někomu ukázal Bůh (tato jazyková poznámka viz Waltke, str. 585).

Z některých náznaků (např. Gn 43,32 ... egypťané se od hebrejů oddělovali při jídle; Gn 46,34 ... pro egypťany žijící ve městech nebylo pastevectví zřejmě atraktivní) je možné vystopovat, že "egyptská etapa" hrála v Hospodinových záměrech větší roli než jen zabezpečení jídla (Waltke, str. 556: zatímco kenaanci byli ochotni se s Jákobovou rodinou etnicky promísit, egypťané se od hebrejů na různých rovinách izolovali -- tak Bůh uchránil Jákobovy potomky od toho, aby se etnicky spojili s jiným národem).

Genesis 47: Gn 47,1-12: Josef uvádí své bratry a svého otce k faraonovi. Je dosaženo Josefova přání, aby se Jákobova rodina mohla usadit v zemi Gošen. V setkání Jákoba s faraonem dostává faraon Jákobovo požehnání (Stevens, str. 147: setkání starého patriarchy s faraonem je jistě jedním z nejzvláštnějších setkání všech dob -- vůdce rodiny z Kenaanu, o kterém se ví, že se setkal s anděly a je povolaný Bohem, se setkává s jedním z nejmocnějších lidí na zemi, se supervelmocí té doby). Tak Jákob se svou rodinou nachází přízeň i u "světovládce".

Gn 47,13-27: Je zde popsáno velké požehnání, které plynulo na obyvatele Egypta a Kenaanu skrze Josefa a jeho administraci zásob nashromážděných z období hojnosti. Nejprve Josef dostával za obilí stříbro, pak dobytek, a nakonec se egyptská země stala zemí vazalskou pro faraona. Z Gn 47,25 je vidět, že lidé prodej své půdy přijali -- nechápali toto "vazalství" jako otroctví, ale jako vysvobození od smrti. Je vidět jejich vděčnost, že zůstali naživu.

Gn 47,28-31: Josef slibuje, že Jákoba pohřbí v rodinné hrobce v Kenaanu. Tak Jákob projevuje svou víru, že život jeho rodiny je svázán se "zaslíbenou zemí".

následující: Genesis 48-50

Diskuse:

Vstup do diskuse: