Genesis 26-28

Genesis:

úvodem

Genesis 1--2
Genesis 3--5
Genesis 6--8
Genesis 9--12
Genesis 13--16
Genesis 17--19
Genesis 20--22
Genesis 23--25

Genesis 26--28

Genesis 29--31
Genesis 32--36
Genesis 37--47
Genesis 48--50

chronologie
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury

Genesis 26–28

26
¹V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. ²Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: "Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu. ³Pobývej v této zemi jako host. Já budu s tebou a požehnám ti, tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl tvému otci Abrahamovi: ⁴»Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.« ⁵To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony." ⁶Izák se tedy usadil v Geraru. ⁷Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu. ⁸Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou. ⁹Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: "To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?" Izák odvětil: "Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život." ¹⁰Abímelek pravil: "Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!" ¹¹Proto abímelek přikázal všemu lidu: "Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen."

¹²Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal. ¹³Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. ¹⁴Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli.

¹⁵Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. ¹⁶Abímelek řekl Izákovi: "Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my." ¹⁷Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. ¹⁸Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. ¹⁹Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. ²⁰Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: "Ta voda patří nám!" Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili. ²¹Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení). ²²Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: "Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit." ²³Odtud vystoupil do Beer-šeby. ²⁴Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil:

"Já jsem Bůh tvého otce Abrahama.
Neboj se, jsem s tebou.
Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo
kvůli Abrahamovi, svému služebníku."

²⁵Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam také svůj stan a jeho služebníci tam vyhloubili studni.

²⁶Tu k němu přišel z Geraru abímelek se svým přítelem Achuzatem a píkol, velitel jeho vojska. ²⁷Izák se jich otázal: "Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a vypověděli jste mě." ²⁸Odvětili: "Shledali jsme, že je s tebou Hospodin. Proto jsme si řekli: Ať nás stihne kletba, nás i tebe, porušíme-li smlouvu, kterou s tebou chceme uzavřít. ²⁹Neučiníš nám nic zlého, jako jsme se ani my nedotkli tebe. Prokazovali jsme ti jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!" ³⁰Izák jim vystrojil hody, i jedli a pili. ³¹Za časného jitra se zavázali vzájemnou přísahou. Potom je Izák propustil a oni od něho odešli v pokoji. ³²Právě toho dne přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou vykopali. Řekli mu: "Našli jsme vodu!" ³³Nazval ji Šibea (to je Přísežná). Proto se to město jmenuje Beer-šeba (to je Studně přísahy) až podnes.

³⁴Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna. ³⁵Ty působily Izákovi a Rebece jen hořké trápení.

27
¹Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: "Můj synu!" On mu odvětil: "Tu jsem." ²Izák řekl: "Hle, jsem už starý a neznám den své smrti. ³Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov. ⁴Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu." ⁵Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala. Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek, ⁶poradila Rebeka svému synu Jákobovi: "Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu: ⁷»Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.« ⁸A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu. ⁹Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku ¹⁰a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná." ¹¹Jákob však své matce Rebece odvětil: "Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý. ¹²Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení." ¹³Matka mu řekla: "Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata." ¹⁴Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku. ¹⁵Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba. ¹⁶Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami. ¹⁷Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb. ¹⁸I vešel k svému otci a řekl: "Můj otče!" On odvětil: "Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?" ¹⁹Jákob řekl otci: "Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat." ²⁰Izák však synovi řekl: "Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?" Odvětil: "To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh." ²¹Izák řekl Jákobovi: "Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne." ²²Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: "Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy." ²³Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu. ²⁴Řekl: "Ty jsi tedy můj syn Ezau." On odvětil: "Jsem." ²⁵Pak řekl: "Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat." I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil. ²⁶Nato jeho otec Izák řekl: "Přistup prosím a polib mě, můj synu!" ²⁷Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy:

"Hle, vůně mého syna jako vůně pole,
jemuž žehná Hospodin.
²⁸Dej ti Bůh z rosy nebes
a ze žírnosti země,
i hojnost obilí a moštu.
²⁹Ať ti slouží lidská pokolení,
ať se ti klanějí národy.
Budeš panovat nad svými bratry
a synové tvé matky se ti budou klanět.
Kdo prokleje tebe, bude proklet,
kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán."

³⁰Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu. ³¹Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: "Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat." ³²Jeho otec Izák se ho otázal: "Kdo jsi?" Odvětil: "Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený." ³³Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: "Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane." ³⁴Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: "Požehnej mně, také mně, otče!" ³⁵On odvětil: "Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání." ³⁶Ezau řekl: "Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání." A otázal se: "Pro mne už požehnání nemáš?" ³⁷Izák Ezauovi odpověděl: "Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?" ³⁸Ezau otci odpověděl: "Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!" A Ezau zaúpěl a rozplakal se. ³⁹Jeho otec Izák tedy odpověděl:

"Tvé sídliště bude bez žírnosti země,
bez rosy shůry, rosy nebeské.
⁴⁰Bude tě živit meč,
avšak svému bratru budeš sloužit.
Jen když se budeš toulat bez domova,
setřeseš jeho jho ze své šíje."

⁴¹I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: "Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba." ⁴²Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: "Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít. ⁴³Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu. ⁴⁴Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine. ⁴⁵Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?" ⁴⁶Izákovi pak Rebeka řekla: "Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?"

28
¹I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: "Neber si ženu z dcer kenaanských. ²Odejdi do Rovin aramských do domu Betúela, otce své matky, a odtud si vezmi ženu z dcer jejího bratra Lábana. ³Kéž ti Bůh všemohoucí požehná, rozplodí tě a rozmnoží. Bude z tebe společenství lidských pokolení. ⁴Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu, abys obdržel zemi, v níž jsi hostem a kterou Bůh dal Abrahamovi." ⁵Pak Izák Jákoba propustil a ten šel do Rovin aramských k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratru Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky.

⁶Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Rovin aramských, aby si odtamtud vzal ženu; že mu při požehnání přikázal, aby si nebral ženu z dcer kenaanských; ⁷že Jákob otce i matku uposlechl a odešel do Rovin aramských. ⁸Viděl též, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné. ⁹Šel tedy Ezau k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu.

¹⁰Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. ¹¹Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. ¹²Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. ¹³Nad ním stojí Hospodin a praví: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. ¹⁴Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země. ¹⁵Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil."

¹⁶Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: "Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!" ¹⁷Bál se a řekl: "Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská." ¹⁸Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem. ¹⁹Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz. ²⁰Jákob se tu zavázal slibem: "Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání ²¹a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. ²²Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky."

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky

Břeťa Fajmon, 30.8.2009

Genesis 26: Celá kapitola popisuje Izáka jako toho, který šel "ve stopách svého otce Abrahama". Gn 26,1-5: Bůh potvrzuje Izákovi stejnou smlouvu, jakou slíbil Abrahamovi. V Gn 26,2 se Izákovi ukazuje Hospodin (podobně jako u Abrahama v Gn 12,7). A dává Izákovi podobnou výzvu jako v Gn 12,1-3 Abrahamovi (Gn 26, 2: přebývej v zemi, o níž ti řeknu).

Gn 26,6-11: Už třetí situace, kdy je ohrožena Abrahamova nebo Izákova žena ( u Abrahama v Gn 12, 10-20, a pak v Gn 20,1-18). Na rozdíl od Sáry ovšem Rebeka není Izákovi vzata (Walton, str. 559) - celá událost spíše ukazuje na přestrojení - v Gn 27 se Jákob přestrojí za Ezaua, v Gn 29 se Lea přestrojí za Ráchel. Tak Gn 26,11 (kdy Bůh i "přestrojení" Rebeky ochránil) trochu možná předvídá budoucí děj - že přestrojení, ke kterým dojde v budoucnu, také Bůh dovede k dobrému konci.

Gn 26,12-35: Tyto události mají podobný začátek, ale naprosto odlišný průběh od událostí v Gn 25 a Gn 27. Nejprve v Gn 26, 12-17 Izák získal požehnání od Hospodina, a z toho důvodu byl vyhnán z Geraru, protože mu pelištejci záviděli (verš 14) - to je podobné situaci, kdy Jákob v Gn 27 získá požehnání (i když podvodem) a musí odejít z kenaanské země, protože Ezau jej chce zabít. Je zde kontrast mezi tichým Izákem a nervózním Jákobem, který se snaží urvat požehnání i za cenu podvodu. Přesto jako by právě Gn 26 dávala naději (Walton, str. 560), že stejně jako Izák se později usmířil s abímelekem (verše 26-33) a lidmi z Geraru, snad i Bůh může usmířit Ezaua s Jákobem.

Potom v Gn 26, 18-20 Izák ztrácí požehnání, na které má právo (protože podle Gn 21, 23-33 měl jako Abrahamův potomek právo užívat studny svého otce) - to je podobné situaci, kdy Ezau v Gn 25 ztrácí práva prvorozenství a v Gn 27 ztrácí požehnání. Je zde kontrast mezi tichým Izákem, který v Gn 26 neřekne při ztrátě ani slovo a prostě jde jinam, do volného prostoru, a Ezauem, který v Gn 25,29-34 pohrdl prvorozenstvím a v Gn 26, 34-35 prokazuje, že nepřikládá žádnou hodnotu tradici oženit se dívkou, která není obyvatelkou Kenaanu (a tak ukazuje i své pohrdání požehnáním, respektive svou nehodnost být správcem tohoto požehnání ... Walton, str. 561), ale později (Gn 27, 38-41) si uvědomuje svou ztrátu a chce svého bratra zabít. Přesto jako by právě Gn 26 dávala naději, že stejně jako Izák našel svůj "prostor v životě" (verš 22), snad i Bůh dá prostor k životu Ezauovi i Jákobovi.

Genesis 27: Do jaké míry souvisí právo prvorozenství z Gn 25,31 a Izákovo otcovské požehnání v Gn 27,27-29? Člověk by čekal, že pokud není nějaký vážný důvod, který by věci bránil, tak prvorozený syn získá jak větší část dědictví, tak klíčovou úlohu v rodině a ve vztahu k Bohu. Pokud tomu tak bylo, proroctví v Gn 25,23 vlastně znamenalo, že to vše získá Jákob (naznačeno tím, že mu starší Ezau má sloužit). Taky by to znamenalo, že se Jákob získáním práva prvorozenství snaží zejména dostat požehnání z Gn 27,27-29. Taky by to znamenalo, že Izák nesouhlasí s metodami Jákoba "brát si něco, co lze jen dostat" (Paul Stevens, str. 31) a tajně se rozhoduje jednat v rozporu s proroctvím Gn 25,23 (pokud mu je tedy Rebeka řekla) a předat tuto klíčovou úlohu (v rodině i vůči Bohu) Ezauovi. To by taky znamenalo, že když Rebeka zaslechne, že Izák chce požehnat Ezauovi, ví, že Izák se chce vzepřít vlastně i Bohu (pokud tedy zná proroctví 25,23 - čili nemá smysl mu je připomínat) a rozhodne se Bohu "pomoci" podvodem (místo aby věřila, že Bůh má moc sám vyplnit proroctví, které předem oznámil).

Nevím, do jaké míry je předchozí chápání Gn 27 odvážné a nepodložené. V každém případě několik věcí je jistých:

a) Pokud o proroctví Gn 25,23 Izák věděl (vždyť Rebeka byla jeho ženou - že by mu něco takového neřekla?), tak slovy "budeš panovat nad svými bratry" určenými Ezauovi (Gn 27, 29) vlastně chtěl jednat proti Bohu.

b) Rebeka znala obsah Gn 25,23 v každém případě. Taky si mohla domyslet, že Izák bude přát výjimečnost svému oblíbenému synu (protože se chystal požehnat tajně pouze Ezauovi). Ovšem to ji neopravňovalo k tomu, aby se dopustila vůči Izákovi podvodu. Spíše mu měla připomenout, co Bůh řekl o obou bratrech před jejich narozením (nepřipomněla, což svědčí o nefunkčnosti jejich vztahu). Rebeka za svůj podvod draze zaplatila (Stevens, str. 26): její oblíbený syn musel utéci a dvacet let jej neviděla. Je docela možné, že v průběhu těchto dvaceti let zemřela, protože kniha Genesis ji už dále nezmiňuje.

c) Pokud otcovské požehnání bylo nějak spojeno s předáním Hospodinova zaslíbení země, tak Izák věděl o tom, že Ezau svým sňatkem s chetejskými ženami nesplňuje ty kvality, které by Pán Bůh chtěl - aby ten, kdo zdědí zaslíbenou zemi, se neoženil s jejími původními obyvateli - to by znamenalo, že také jednal v rozporu s Hospodinovou volbou. Ale to není jisté - předání zaslíbené země vždy řešil přímo Bůh, a tady tomu bylo taky tak, a došlo k tomu až v Gn 28,13-15, kdy zemi slíbil Jákobovi. Co je určitě jisté, že Izák selhal v tom, že neopatřil svým synům ženy ze "stejné etnické skupiny", tak jak tomu bylo u něj.

d) Izák mohl vědět, že součástí Hospodinova zaslíbení je, že z potomků vzejdou králové (Gn 17,4-6), a taky si spojit, že Ezau bude zřejmě z tohoto zaslíbení vyloučen (díky sňatku s chetejskými ženami). Přesto chce prosadit svou a svěřit Ezauovi panování nad všemi sourozenci (respektive Ezauovým potomkům panování nad potomky ostatních sourozenců). [Update 2007: sňatek s původními obyvateli Kenaanu zřejmě zcela neznamená, že by byl Ezau vyloučen z Hospodinova slibu země -- vždyť něco podobného učinil i Juda v Gn 38; spíše zde hrál roli Ezaův postoj k prvorozenství (viz e))]

e) Další světlo na události vnáší novozákonní dopis Židům 12,16-17: "Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal." -- V těchto slovech by někdo mohl najít, že prvorozenství a otcovské požehnání je jednoznačně spojeno (Waltke). Pokud to v těch slovech někdo nevidí, minimálně je v nich řečeno, že Bůh považoval Ezauovo odmítnutí prvorozenství za důvod, proč nezasáhl do celé kamufláže, kterou realizovala Rebeka s Jákobem. Ezau byl svým postojem k prvorozenství odmítnut, a tak Bůh dovolil, aby Jákob svůj podvod uskutečnil.

Suma sumárum, v této rodině není ideálního člena - všichni jsou tak nějak "šedí". Izák moc nepřemýšlí o Hospodinově smlouvě s Abrahamem a vlastně i s ním, chce pouze prosadit požehnání pro svého oblíbence Ezaua, výměnou za "oblíbenou pochoutku" (Gn 27,4 ... skoro to zní jako podobný důvod, kdy Ezau pohrdl svým prvorozenstvím). Ezau se diskvalifikoval z "hlavního proudu zaslíbení" svým pohrdnutím dědictví a svým sňatkem s chetejkami. Přesto o zdar v budoucnosti samozřejmě stojí (Gn 27,38). Jákob také stojí o požehnání - a vadí mu ne to, že lže a podvádí, ale riziko, že bude podvod odhalen. Rebeka ví, že její oblíbenec bude "v hlavním proudu zaslíbení", ale musí tomu pomáhat podvodem? Nebude tento podvod spíše znamenat naprosté rozbití celé rodiny? Pán Bůh chce této rodině svěřit své požehnání - ale bude komu požehnat, když po odhalení podvodu chce Ezau Jákoba zabít?

Slovy Gordona Wenhama (1994, str. 216), každý člen rodiny jen soběstředně hledá svůj vlastní zájem - proto pokud Bůh chce něco této rodině svěřit, bude to jen na základě milosti. Je zajímavé, že novozákonní dopis Židům 11,20 uvádí, že "Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna." Je zdůrazněno, že Izák dával své požehnání na základě víry (Stevens, str. 45): Izák věří, že předává Hospodinovo neodvolatelné požehnání (i když si myslel, že je říká Ezauovi), v Hospodinově moci a v Hospodinově plánu. Když prohlédl lest, "roztřásl se a zalomcovalo jím zděšení" (verš 33) - rozeznává zde Boha jednajícího navzdory Izákovu vychytralému plánu.

Genesis 28: Izák posílá Jákoba najít si ženu ke "stejné etnické skupině" - směrování je teď mnohem konkrétnější než v případě Gn 24 (právě jej posílá přímo k Lábanovi, bratrovi Rebeky). Až nyní Izák připouští, že Jákob bude dědicem Hospodinova zaslíbení - jeho požehnání v této souvislosti je jen ve formě "kéž"; plné potvrzení slibu dává přímo Bůh v Gn 28,10-15. Ezau také dodatečně hledá ženu ze stejné etnické skupiny, aby svým rodičům vyšel vstříc.

Jákob sice v Gn 25 a 27 prokázal touhu po dlouhodobých věcech, jako je dědictví a požehnání, ale ještě neprokázal svou víru vůči Bohu - v Gn 27,20 nazývá Hospodina "Izákovým Bohem", nikoli svým Bohem (Wenham 1994). Přesto se mu v Gn 28,10-15 zjevuje ve snu Hospodin a v době, kdy Jákob ještě neprokázal žádné duchovní kvality, Hospodin potvrzuje, že Jákob a jeho potomci budou dědici "zaslíbené země".

Jákobův postoj se možná na první pohled podobá postoji mnohých v dnešní době, kteří říkají, že budou Bohu věřit, až se jim splní jisté věci, nikoli "jen" proto, že Bůh je pravdivý. Ale přece jen je snad postoj Jákoba trochu jiný (verše 20-21), protože on sám si "podmínku" v Gn 28,13-15 (zejména verš 15) nevymyslel, nýbrž ji slyšel z Hospodinových úst - Bůh slíbil, že Jákoba ochrání a přivede zpět, a Jákob si tento slib chce pamatovat a brát jej vážně. Proto také nazývá to místo "Bét-el", což je Dům Boží nebo Brána Boží.

Zmínka o žebříku (neboli schodišti) mezi nebem a zemí je možná narážkou na Gn 11,9, kde označení Bábel (= "zmatek") je parodií na snahu lidí postavit "bab-ilu" (= "brána boží" v akkadštině). Nyní se Jákob setkává s Bét-el (= "brána boží" v hebrejštině). Waltke, str. 390: vypravěč tím chce vyjádřit, že komunikace mezi nebem a zemí byla dosažena na základě iniciativy shora, tedy ze strany Boha. Kontakt mezi nebem a zemí existuje z Hospodinovy milosti.

následující: Genesis 29-31

Diskuse:

Vstup do diskuse: