1Tu jsem uviděl v nebi jiné veliké a podivuhodné znamení: sedm andělů, kteří měli sedm posledních ran, protože jimi je dovršen Boží hněv.
2Uviděl jsem něco jako skelné moře smíšené s ohněm a ty, kteří vycházeli vítězní z moci té šelmy, z moci jejího obrazu i z moci čísla jejího jména; stáli na skelném moři, měli Boží harfy a
3a zpívali píseň Božího otroka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.
4Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny národy přijdou a pokloní se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“
5Potom jsem uviděl: V nebi byla otevřena svatyně stánku svědectví 6a ze svatyně vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran; byli oděni lněným rouchem, čistým a zářivým, a kolem prsou měli zlaté pásy. 7A jedna z těch čtyř živých bytostí dala sedmi andělům sedm zlatých misek plných hněvu Boha, toho živého na věky věků. 8A svatyně byla naplněna dýmem z Boží slávy a z jeho moci; nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedm ran těch sedmi andělů.
Břeťa Fajmon, 8.5.2017; připraveno zejména na základě materiálu [2], str.249-253.
Podle jednoho z pohledů na strukturu textu (podle [5], poznámek ke Zj 12,1) lze třetí velkou vsuvku či mezihru Zj 12,1 -- Zj 15,4 rozdělit, jak už to v knize Zjevení často je, když se chce zdůraznit úplnost či celkový pohled, na sedm pododdílů boje Ježíše Krista s jeho nepřáteli:
a) Zj 12: boj Mesiáše a Satana
b) Zj 13,1-10: šelma z moře neboli antikrist
c) Zj 13,11-18: šelma ze země neboli falešný prorok
d) Zj 14,1-5: Beránek a lid jím vykoupený ze země
e) Zj 14,6-13: tři andělé, kteří nesou poslední výzvu před Hospodinovým soudem
f) Zj 14,14-20: sklizeň země a soud nad nepřáteli Boha
g) Zj 15,1-4: vítězná píseň těch, kteří byli zachráněni před nepřáteli Boha
Zj 15,1-4: Poslední sedmice ran od Hospodina na jeho nepřátele, které završí Hospodinův hněv nad hříchem a nad lidmi, kteří se nikdy Bohu nepodřídili a neposlechli ho, možná rozvíjí obraz lisu Božího hněvu ze Zj 14,18-20 (viz [2], poznámky před kapitolou 15). Dříve než ovšem tato sedmice ran bude spuštěna (Zjevení 16), střih obrazu je na Boží lid, který stojí u skelného moře v nebi (poprvé o skelném moři viz Zj 4) a vidí, že zásluhou Boha byli zachráněni před nepřáteli, kteří je chtěli jako Hospodinovy spojence vyhladit. Zpívají Bohu píseň oslavy a vděčnosti za vysvobození, podobně jako v Exodu 15 lid Izraele veden Mojžíšem zpíval Bohu píseň vděčnosti za záchranu před armádou z Egypta, která je chtěla zlikvidovat.
Popisované vítězství nad šelmou, nad mocí jejího obrazu a jména, je tak trochu paradoxní, protože šelma mnohé z nich už přemohla (Zj 13,7-10) a zabila, ale nyní Bůh skrze vzkříšení provedl svůj lid až k sobě do nebe. Ronnie Stevens (stránka reformace.cz, výklad života krále Davida) připomíná tři postoje pro nás lidi vůči našim nepřátelům tělu, světu a Satanu:
vůči lákání světa, abychom se zabývali tímto světem a ignorovali život s Bohem: dobrou strategií je milovat Boha skrze praktické a konkrétní věci svým životem (1.list Janův 2,15-17)
vůči lákání našeho těla k hříchu vůči Bohu: dobrou strategií je utéci, vyhnout se podobným situacím (například Josef utekl, když jej Potífarova manželka chtěla svést ... Genesis 39
vůči Satanu: naším úkolem je bojovat na základě Božího slova nad Satanovou lží = nad falešnými proroky a hlasy (1.list Petrův 5,8-9) -- ovšem v případě, kdy Satan použije svého poskoka antikrista, který jedná hrubou mocí, je úkolem křesťanů prokázat svědectví o Kristu a věrnost až do své smrti ... vítězstvím je zde zůstat věrným v této cestě skrze smrt, ve které Ježíš Kristus dá vítěství skrze vzkříšení.
Zj 15,5-8: Jedná se o přípravu k uvržení sedmi posledních ran soudu na zemi -- andělé přicházejí od Hospodinovy přítomnosti a mají podobný výzor jako Ježíš Kristus ve Zj 1,12-16, snad proto, že to jsou andělé poslaní Ježíšem Kristem. Dostali v miskách rány sesílané na svět, který žije ve vzdoru vůči Bohu. Podobně jako v 8,5, jedná se o konečnou odpověď na modlitby svatých, aby Bůh obhájil svůj lid.
Podobně jako v 11,19, i nyní je otevřena Hospodinova svatyně, snad proto, aby připomněla, že lidé porušili Hospodinova přikázání a nehledali u Boha odpuštění a nezajímali se o pokání (9,20-21), a tak misky soudu jsou nyní důsledkem (viz [2], str. 253).
Je zajímavé, že svatí, které čeká vstup do svatyně, do ní nyní nemohou vstoupit (verš 8), dokud se v plnosti nedokoná Boží hněv nad jeho nepřáteli -- zdá se (viz [2], str. 253), že blízké společenství Boha a jeho lidu se nemůže v plnosti uskutečnit, dokud se Bůh nevypořádá se záležitostí soudu nad hříchem. Bůh není jen symbol, ale živá bytost, která projevuje svou svatost a spravedlnost činy.
