1Potom jsem uslyšel něco jako mocný hlas velikého zástupu v nebi, který říkal: „Haleluja! Záchrana, sláva i moc náleží našemu Bohu, 2protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy, neboť odsoudil tu velikou smilnici, která zničila zemi svým smilstvem, a potrestal krev svých otroků, která je na jejích rukou.“
3A řekli podruhé: „Haleluja! Její dým vystupuje na věky věků.“
4A těch čtyřiadvacet starších a ty čtyři živé bytosti padly na kolena a poklonily se Bohu sedícímu na trůnu se slovy: „Amen. Haleluja.“
5A od trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte našeho Boha všichni jeho otroci a vy, kdo se ho bojíte, malí i velcí.“
6A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod a jakoby zvuk silných hromů: „Haleluja, ujal se kralování Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí. 7Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; 8a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment.“
Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých.
9A řekl mi: „Napiš: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“
Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá Boží slova.“
10Padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se pokloň! (Ježíšovo svědectví je Duch proroctví).“
11A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. 12Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. 13Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží. 14A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. 15Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. 16Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.
17A uviděl jsem jednoho anděla, jak stojí ve slunci. Mocným hlasem zvolal na všechny ptáky, letící prostředkem nebe:
„Pojďte, shromážděte se k veliké Boží hostině, 18abyste jedli těla králů a těla vojevůdců a těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech, svobodných i otroků, malých i velikých.“
19A uviděl jsem šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby rozpoutali válku proti tomu, jenž seděl na koni, a proti jeho vojsku. 20Ale šelma byla zajata a s ní falešný prorok, který před ní činil znamení, jimiž svedl ty, kdo přijali cejch šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; ti dva byli za živa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou. 21Ostatní byli zabiti velikým mečem, který vyšel z úst toho, jenž seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.
Břeťa Fajmon, 7.1.2018; připraveno zejména na základě materiálů [2], [5], [6], [10], [28].
Zj 19 má řadu paralel s oddílem Zj 11,15-19; možná, že troubení sedmé polnice z 11,15 je blíže rozvinuto a odhaleno právě v kapitolách 19,20,21 knihy Zjevení:
Ujal se vlády Bůh a Beránek: 11,15 a 11,17 ... nyní 19,6 (a též i o chvíli později 19,12 (Beránek se ujal vlády, má mnoho diadémů = královských korun) a 19,16.
Přišel čas odplaty: 11,18 ... nyní 19,2 (Bůh potrestal krev svých služebníků).
Otevřel se Boží chrám v nebi: 11,19 ... v 15,5 se otevírá Boží svatyně a v 19,11 celé nebe a přicházejí Bůh a Beránek.
Zj 19,1-8: Podruhé v knize Zjevení (poprvé viz Zj 7,9) slyšíme či vidíme veliký zástup v nebi, jak chválí Boha. Důvodem je to, že Bůh zničil svět, jenž jeho lidu působil pronásledování a bolest (viz kapitoly 16, 17, 18). Na jediném místě v Nové smlouvě (verš 1, verš 3, verš 6) slyšíme Haleluja = hal-lu jah-ve ... chvalte Boha; výzva ke chvále v hebrejštině, známá ze starosmluvních knih.
Celý oddíl je velkým kontrastem nad zkázou bezbožného světa v předchozí kapitole (18): nyní Boží lid v nebi se raduje nad svou záchranou. Zkáza smilnice (kap. 17 a 18) je v kontrastu s přípravou nevěsty Beránkovy na svatbu (19,7-8), která bude realizována v kapitole 21. V průběhu knihy Zjevení jsou roztroušeny zmínky o tom, jak si Pán Bůh a Beránek připravují svůj lid, svou nevěstu -- udělují odpuštění = čisté roucho (3,18;
6,11;
7,9.14), a vybízejí, aby toto roucho lidé chránili = usilovali o dobré svědectví o Bohu svým životem
(3,4;
16,15).
Zj 19,9-10: Obraz Božího lidu jako nevěsty Beránkovy přechází v obraz Božího lidu jako těch, co jsou pozvaní na Beránkovu svatební hostinu. Jedná se o tytéž lidi, jen jiný obraz. Pozvání lidí na hostinu Beránkovu je v kontrastu s pozváním ptáků ve verších 17 a 18 na hostinu po bitvě Beránka s šelmou, prorokem a králi země, popsané ve verších 19-21. Jan je napomenut, aby se neklaněl andělovi, ale jen Bohu a Beránkovi, protože Beránek (Ježíš) dává obsah našemu svědectví a proroctví (proroctví o Ježíši Kristu je právě obsahem knihy Zjevení) a máme se klanět jen Bohu a Beránkovi (což nelze rozlišit, protože podle Zj 5,6 je Beránek i Bůh uprostřed trůnu v nebi).
Zj 19,11-16: V těchto verších je nejjasněji vykreslen návrat Ježíše Krista na zem -- událost, na kterou se jiná předchozí místa v knize Zjevení jen odkazovala. Ježíš Kristus je zobrazen jako:
Věrný a Pravý ... v kontrastu k šelmě a falešnému prorokovi, kteří sváděli lidi (podle [2], str. 292);
spravedlivě soudí a bojuje;
jeho oči jsou jako plamen ohně ... rozsuzuje charakter všech lidí a skutků; vidí za fasádu, kterou kolem sebe lidi stavějí;
na hlavě má mnoho diadémů (= královských korun), je to Pán pánů a Král králů;
má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám ... pravděpodobně se jedná o paralelu ke starosmluvní knize Exodus (podle [5], výklad verše 12): podobně jako Hospodin dal své jméno poznat lidu Izrael v plnosti až poté, co je zachránil z Egypta a přivedl do zaslíbené země, i nyní Ježíš Kristus dá poznat Božímu lidu plně své kralování až při svém druhém příchodu (analogie s 2,17 ... Boha a Ježíše Krista poznáme plně, nově a osobně při jeho příchodu);
je oblečen do pláště zbroceného krví ... (podle [6], str. 323) možná narážka na Izajáše 63,1-6 (kde plášť je zbrocený krví nepřátel) nyní možná došla svého přerodu, protože Ježíš Kristus je zbrocen svou vlastní krví, která zachraňuje;
jeho jméno je Slovo Boží ... (podle [2], str.292) Ježíš Kristus je svými skutky i posledním a konečným Hospodinovým slovem světu;
vojska v nebi jej následují ... viz verš 7;
z jeho úst vychází velký ostrý meč ... podle [10], str.685: v souladu s Iz 11,4 má moc svým slovem zachránit Boží lid a bít národy (bude bít národy ... také odkaz na mesiášský Žalm 2,7-9), jak je to naznačeno ve verši 21: ostatní byli zabiti velkým mečem ...;
Zj 19,17-18: kapitola 19 je kontrastem dvou velkých pozvání na hostinu: pozváním na hostinu Beránkovu (verše 1-10), a pozváním ptáků na hostinu na mrtvých tělech Hospodinových nepřátel. Celá kapitola, jako i kniha Zjevení, je varováním pro čtenáře-posluchače, aby se přidali na tu správnou stranu. (letící prostředkem nebe ... viz též 8,13; 14,6)
Zj 19,19-21: Toto je bližší pohled na bitvu u Harmageddonu zmiňovanou v 16,14-16 u šesté misky hněvu, která se odehraje při druhém příchodu Ježíše Krista. Osborne ([10]) si všímá, že bitva není zobrazena, jen její výsledek, což ještě dodává sílu rychlému a nevyhnutnému konci. Hostina ptáků na mrtvých tělech je v kontrastu (viz [2], str. 296) vůči dvěma svědkům, kterým též bylo odepřeno pohřbení (11,8).
Poznámka ke chronologii: slibovaná diskuse ke chronologii událostí knihy Zjevení je odsunuta do kapitoly 20 (a zaslouží si navíc svůj vlastní článek). Ovšem je otázkou, do jaké míry je chronologie událostí vůbec možná. Například v kap. 18 je popsána zkáza Babylonu jako symbolu bezbožného a zlého světa -- ovšem jak to, že lidé obývající tento svět mohou stát opodál a plakat nad jeho zkázou? Podobně v kapitole 19,1-8 někteří čtenáři vidí, že církev je vytržena k Bohu, a pak se v 19,11 vrací společně s Ježíšem Kristem, aby bojovala s králi světa a šelmou -- kam by se ale měla vracet, když svět (= země) byl v 16,14-16 a v kap. 18 celý zničen?
Zdá se, že scénář posledních okamžiků historie, jak je zobrazena ve Zjevení, nejsme schopni zrekonstruovat -- a možná bylo i záměrem autora tuto bezprostřední chronologii z kapitol knihy Zjevení zakrýt. Proto, abychom sledovali, co v knize Zjevení zapsáno je, a ne co tam zapsáno není. Jako by kniha Zjevení sledovala spíše myšlení v nitru různých lidí, a výsledky a následky našeho jednání, než aby se zabývala chronologií -- s tím cílem, abychom se rozhodli stát na té správné straně, nikoli abychom měli větší znalosti, které by nám mohly být málo platné.
