Zjevení Janovo:

úvodem

01 02 03 04
05 06 07 08
09 10 11 12
13 14 15 16
17 18 19 20
21 22

vznik knihy
obsah
poselství
promluvy
literatura

Ross Taylor 2010, komentář ke knize Zjevení v pdf souboru: Poznámky


Vznik a chronologie knihy Zjevení Janovo


Břeťa Fajmon, 27.7.2018, článek je silně založen na výkladu Matouše 24 a 25 od Dona Carsona (série pěti audiopřednášek v angličtině)

Knihu Zjevení napsal zhruba kolem roku 95 n.l. apoštol Jan -- tuto nejpravděpodobnější verzi autora i doby vzniku biblické knihy Zjevení dostatečně diskutuje do češtiny přeložená [2], str. 38-42.

O samotné chronologii událostí, které kniha Zjevení popisuje, bylo už dost řečeno zde při výkladu jednotlivých kapitol, počínaje kapitolou 7 (prezentace tří různých přístupů výkladu) a konče zejména článkem A budou s Kristem kralovat tisíc let (argumenty pro různé verze výkladu zejména posledních šesti kapitol knihy Zjevení).

Co tedy shromáždit do tohoto shrnujícího článku, když ke vzniku a chronologii událostí knihy Zjevení toho už bylo řečeno dost? Snad bude přispěním pokus vyložit (včetně diskuse ke chronologii) promluvu samotného Ježíše Krista na téma posledních věcí a konce světa, jak ji zaznamenal evangelista Matouš v kapitolách 24 a 25 svého evangelia. V ní Ježíš totiž dobře shrnuje, jak se máme k posledním věcem a konci tohoto světa a vesmíru postavit právě dnes. Celý příspěvek silně spočívá na sérii pěti audiopřednášek Dona Carsona, tj. tlumočím zde jeho pohled, se kterým souhlasím. I když celé poznámky ke knize Zjevení jsou založeny na Českém studijním překladu Bible (2009), hypertextové odkazy na Matouše 24 a 25 jsou propojeny s Českým ekumenickým překladem (1985), v němž se mohou formulace vět mírně lišit od ČSP.

Ad A) Mt 24,1-28: období před příchodem Syna člověka

Struktura oddílu Mt 24,1-28 je klíčem k jeho výkladu -- ovšem návrhů na jeho rozčlenění (a rozčlenění celé kapitoly) je několik:
  • náhled 01 (premileniální dispenzacionalismus): příslušná struktura chronologie:

    • Mt 24,4-14 ... popis sedmiletého soužení na konci historie lidstva, které nastolí Antikrist

    • Mt 24,15-28 ... návrat zpět v čase a proroctví o zkáze Jeruzaléma v roce 70 n.l. (na tom se shodují všichni vykladači, protože ve spojení s Lukášem 21 je zde hodně detailů, které se naplnily v židovské válce 1.století)

    • Mt 24,29-35 ... veřejný celosvětový návrat Ježíše Krista na konci sedmiletého soužení: Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář ...

    • Mt 24,36-44 ... tajné, náhlé vytržení Božího lidu před sedmiletým soužením: O tom dni a hodině nikdo neví, ... Dvě budou mlít na obilném mlýnku, jedna bude vzata, druhá zanechána ... (zdá se, že někteří budou tajně vytrženi, zatímco jiní budou pokračovat ve svém pozemském životě)

    Celý návrh tedy se snaží zrekonstruovat časovou strukturu a vidí v Mt 24,3 celkem tři otázky, na které pak odpovídá celá kapitola:

    a) jaká budou znamení Ježíšova druhého příchodu? ... odpověď je v Mt 24,4-14
    b) kdy nastane zničení chrámu? ... odpověď je v Mt 24,15-28
    c) jaká budou znamení skonání věku? ... odpověď je v Mt 24,29-35

    Zdá se, že v Mt 24,36-40 je popisováno něco jiného, než konec slunce a hvězd zmíněný v Mt 24,29-31; je tedy přirozené začít mluvit o dvou návratech Ježíše Krista na zem (prvním tajném, zmíněném ve verši 36, a druhém veřejném ve verši 29-31). Mt 24,36-44 je jediné místo v Bibli, které lze chápat jako tajné vytržení Božího lidu k Bohu, jakýsi tajný příchod Ježíše Krista pro jeho věrné -- nicméně se zdá být v souladu se Zjevením 19,5-9, kdy je Boží lid pozván na svatbu Beránkovu do nebe, a pak ve Zj 19,11-16 se Ježíš Kristus vrací společně s Božím lidem na zem, aby bojoval s Antikristem. To je silnou stránkou náhledu 01: zabývá se časovými ukazateli v Mt 24 velmi elegantně.

    Slabiny náhledu 01: i) Náhled má potíže s výkladem Mt 24,34: "určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane". Vykládá "toto pokolení" jako židovskou rasu nebo jako generaci, která bude na zemi na počátku sedmiletého soužení, zatímco nejpřirozenější je vykládat "toto pokolení" jako ty, kdo slyšeli Ježíšovu promluvu v Mt 24.

    ii) Náhled 01 těží silně z Matouše, ale je proti Markovi 13 a Lukáši 21, jež také mluví o druhém příchodu Ježíše Krista ... je nemožné v tomto náhledu zharmonizovat Matouše 24, Marka 13 i Lukáše 21.

    iii) Náhled 01 má potíže objasnit, proč by Ježíš mluvil o sedmiletém soužení na konci historie lidstva (verše 4-14), pak skočil několik tisíciletí zpět v čase a mluvil o zkáze Jeruzaléma (verše 15-28), a pak se vrátil zase na konec sedmiletého soužení na konci historie a mluvil o svém druhém příchodu.

  • náhled 02 (evangelikální premileniální pohled ... např. v komentářích Broadus: Matthew, Lane: Mark) se jen mírně snaží modifikovat náhled 01 a odstranit jeho úskalí: časové zmínky nepovažuje za určující a každý oddíl vykládá odděleně.

    Díky tomu se náhledu 02 daří eliminovat slabé stránky náhledu 01:

    • Učedníci se v Mt 24,3 zeptali zmatenou otázku: spletli si pád Jeruzaléma se druhým příchodem Krista, proto také Ježíš skáče mezi oběma tématy. Díky tomu možná Mt 24 nemluví o dvou návratech Ježíše Krista, ale o dvou aspektech téhož návratu.

    • Mt 24,29-31 ... druhý příchod = návrat Ježíše Krista;

    • verš Mt 24,34 (určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane) chápe pod "tímto pokolením" generaci těch, co poslouchají Ježíšova slova, protože to je nejpřirozenější výklad.

    Slabinou náhledu 02 je právě to, že časové hledisko nevysvětluje: nechává tak řadu otázek o chronologii nezodpovězených. Kdyby Mt 24,21-28 mluvil o soužení na konci historie lidstva a Mt 24,29-31 o druhém příchodu Krista, proč by se verš 34 znovu vracel ke zničení chrámu a pádu Jeruzaléma? Na zmatenou otázku učedníků přece Ježíš uměl vždy dát dobrou odpověď -- proč by nejistotu časového zařazení nechával i ve své odpovědi?

  • náhled 03 (jedna verze amileniálního pohledu, např. v komentářích od Alexandera nebo Taskera) se snaží oddíl Mt 24,29-31, který předchozí dva náhledy chápaly jako oddíl jasně mluvící o druhém příchodu Krista, vysvětlit jinak: Mt 24,29-31 mluví o obrazném příchodu Krista se svým soudem na Jeruzalém a na nevěřící židy, tj. celý oddíl Mt 24,1-35 mluví o židovské válce a pádu Jeruzaléma v letech 67-70 n.l. Detaily výkladu:

    • Mt 24,30 "a uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích" ... tradičně vykládáno jako návrat Ježíše Krista na zem, ale náhled 03 vykládá jako vystoupení Ježíše Krista do nebe po jeho vzkříšení

    • "tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země" ... tradičně vykládáno o všech národech, ale při významu židovské války v letech 67-70 n.l. náhled 03 vykládá jako všechny kmeny Izraele

    • Mt 24,31 "a pošle své anděly (= posly)" ... tradičně vykládáno jako shromáždění Božího lidu při druhém příchodu Krista, ale náhled 03 vykládá anděly jako křesťanské misionáře, kteří po zničení Jeruzaléma vyšli a nesli evangelium všem národům;

    Slabiny náhledu 03: i) kupodivu časová chronologie je vyřešena jen částečně: sice verše 1-35 lze vztáhnout na zkázu Jeruzaléma, ale přitom se mnohým zdá, že některé z nich mluví i o pozdějším období, například verše 4-14; tj. i poté, co je solidně vyřešen výklad verše 34, stále zde někteří mohou vidět časové disproporce;

    ii) bez ohledu na propracovanou možnost, že Mt 24,29-31 mluví o židovské válce, všechny další biblické zmínky, kde syn člověka přichází na oblaku, jasně mluví o návratu Ježíše Krista na zem (Mt 13,40-41; 1 Tes 4,14-17; Mt 16,27; 25,31; 2 Tes 1,7; 2 Pt 3,10-12). Navíc obrat "kmeny země" mluví obecně o všech národech, stejně jako ve Zjevení 1,7.

  • náhled 04 (Don Carson) představuje následující časovou strukturu Matouše 24:

    • verše 1-14 ... Ježíš reaguje na nejistotu učedníků ohledně budoucnosti a příchodu Mesiáše a snaží se charakterizovat celé období mezi svým odchodem a návratem -- období, které Don Carson nazývá pomocí obratu z verše 8 jako "porodní bolesti Mesiáše"

    • verše 15-21 ... Ježíš zmiňuje jednu konkrétní porodní bolest, a sice pád Jeruzaléma r. 70 n.l.

    • verše 22-28 ... pokračuje popis porodních bolestí Mesiáše

    • verše 29-31 ... popisuje příchod Mesiáše

    • verše 32-35 ... Ježíš se vrací zpět, ohlíží se na celé období porodních bolestí Mesiáše ve verších 4-28 a zvažuje a hodnotí tato znamení

    • verše 36-44 ... Ježíš se vrací k už zmíněné (v. 29-31) události příchodu Mesiáše a rozebírá blíže náhlost a nevyhnutelnost Kristova návratu: "o tom dni a hodině nikdo neví ..."; vyzývá tak všechny, aby se připravili na příchod Syna člověka

    • zbytek kap 24 a celá kap. 25 ... Ježíš používá čtyři podobenství, aby své učedníky učil o tom, jak čekat na jeho návrat.

    Tento výklad respektuje, že verš 34 mluví mimo jiné i o pádu Jeruzaléma, a současně vidí, že verše 4-14 popisují celé období mezi dvěma příchody Mesiáše; přirozeně vysvětluje literární návaznost všech oddílů, aniž by musel využívat extrémní variantu dvou návratů Mesiáše (Zjevení 19 musíme vyložit jinak než dvěma odlišnými návraty Ježíše Krista -- viz článek A budou s Kristem kralovat tisíc let) a zamítat klasický význam veršů 29-31 jako veršů popisujících Mesiášův příchod.
Don Carson ještě mluví o napětí mezi třemi fakty, z nichž nemohou platit všechny tři najednou:
  • a) Ježíš Kristus se vrátí náhle (např. viz Mt 24,42-44);

  • b) Ježíš Kristus se vrátí jen jednou (Zj 6,12-17 ... při příchodu Ježíše Krista bude svinuto nebe a potrestáni ti, kdo neposlouchali Boha -- nemluví se o žádném dalším pokračování života na zemi, ale o vzniku nového nebe a nové země);

  • c) Existují určité věci, které se musí před příchodem Ježíše Krista odehrát (například 2.list Tesalonickým 2,1-10 ... přijde muž bezzákonnosti, prohlásí se za boha, atd.).
Rozborem těchto tří pohledů vidíme, že je není možné zastávat současně:
  • a)+c) vylučuje b) ... pokud Ježíš Kristus přijde náhle, každou chvíli, a současně se některé věci musí odehrát před jeho příchodem, např. pád chrámu v Jeruzalémě v roce 70 n.l., příchod Antikrista, který bude bojovat proti Božímu lidu, atd., tak z toho dohromady plyne, že asi dojde k více než jednomu návratu Ježíše Krista, tj. neplatí b). Tento názor zastává premileniální dispenzacionalismus: při prvím, tajném návratu Ježíše Krista, prý nebudou znamení, která jej předchází.

  • a)+b) vylučuje c) ... pokud Ježíš Kristus přijde náhle, a jeho návrat je jediný, tak se zdá, že asi neplatí pohled c), že totiž některé věci se před návratem Ježíše Krista musí odehrát. Tento názor by například znamenal, že nepřijde žádný poslední antikrist, ale že kniha Zjevení mluví o antikristech, kteří přicházeli v průběhucelé historie.

  • b)+c) vylučuje a) ... pokud Ježíš Kristus se vrátí jen jednou, ale současně dojde k některým věcem před jeho příchodem, zdá se, že neplatí a), že totiž Ježíš Kristus přijde náhle. Tento pohled zastávají postmilenialismus a amilenialismus.
Jak rozlousknout tento vykladatelský oříšek? Některý z pohledů a),b),c) musí mít menší důležitost než ty dva ostatní. Don Carson navrhuje: Ježíš Kristus se vrátí pro mnohé lidi náhle a nečekaně, ale to neznamená, že přijde každou sekundu (tedy b)+c) vylučuje a) ... biblický pohled). On přijde brzy, ale před jeho příchodem zemřel Petr mučednickou smrtí (Jan 21,18 ... třicet let poté, co řekl Ježíš slova o svém náhlém příchodu); došlo ke zkáze Jeruzaléma (40 let poté, co řekl Ježíš proroctví o jeho zničení); těsně před jeho příchodem dojde k zesíleným útokům zla (2.list Tesalonickým 2; slova 1.listu Janova 2,18 mluví o příchodu antikrista a byla napsána až po zničení chrámu v roce 70 n.l.); i podobenství v Mt 25 mluví o podstatném zpoždění a čekání.

Mt 24,1-28: Podívejme se tedy nyní nejprve na oddíl Mt 24,1-28 z pohledu právě nastíněné struktury náhledu 04: Ježíš odpovídá na jedinou otázku učedníků, a sice: Jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věků? Začíná mluvit o celém období "mezi adventy", tj. období od jeho odchodu roku cca 30 n.l. do jeho návratu v budoucnosti. Celé toto období (období porodních bolestí Mesiáše) lze charakterizovat na základě veršů 1-28 minimálně těmito věcmi:
  1. ad verš 6, a možná i verš 22: války a neustálá mezinárodní rivalita ... např. v letech 1936-1944 mnozí říkali, že příchod Mesiáše je blízko; ale samotná válka nijak neurčuje datum příchodu Mesiáše -- války jsou charakteristické pro celé období mezi prvním a druhým příchodem Krista; Ježíš sám naznačuje, že se zpozdí, říká, že války jsou jen počátkem porodních bolestí, varuje před falešným očekáváním druhého příchodu; (ad verš 22: mluví zase o všech vykoupených = celém období od nanebevstoupení do návratu Mesiáše ... kdyby Ježíš nepřišel, na světě by bylo tolik násilí, že by se lidé vybili)

  2. ad verš 7: hodně přírodních katastrof ... Ježíš tímto nechce říci, že počet katastrof se před jeho příchodem bude nějak navyšovat -- pouze říká, že celé období mezi jeho prvním a druhým příchodem bude doprovázeno katastrofami a hladomory, které budou minimálně lidem připomínat a ukazovat, že na této zemi jejich domov není trvalý;

  3. ad verš 9: pronásledování a opozice, nenávist kvůli Kristu; nemáme žádný důvod si myslet, že naše relativní svoboda (vůči křesťanům) v západním světě bude pokračovat; naopak si podle slov Ježíše Krista můžeme být jisti, že k pronásledování "pro jeho jméno" dojde; Ježíš varuje své učedníky: výčitky a pronásledování jsou normální -- očekávejte těžkosti! Křesťané (Kristovi následovníci) by se neměli vyvyšovat nad druhé, ale možná bychom měli předefinovat, co to znamená žít vítězným životem: směle mluvit o Kristu, i když procházíme těžkostmi;

  4. ad verše 11 až 13: dojde k odpadnutí od víry ... pokud obrácení k Bohu znamená změnu života vedoucí k pokání a víře, která vytrvá až do konce, tak je normální, že se mluví i o víře, která nevytrvá. To neznamená, že bychom neměli vyučovat o jistotě záchrany pro věčný život -- spíše to znamená, že ti, jejichž láska a víra vychladne, nikdy skutečně obrácení nebyli (1. list Janův 2,19 říká o těch, co odešli od víry: "vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi").

    Někdy si myslíme, že falešní proroci budou očividní a snadno rozeznatelní, ale často je obtížné je odhalit. Například lze těžko odhalit intelektuály, kteří jen kritizují společnost, ale ve svém srdci zápal a lásku Božího království postrádají. Jak se má církev chovat dnes? I když je zapojena do ekonomické reformy, sociálních otázek ve světě, šíření vzdělání ve společnosti, to, co skutečně potřebujeme, je držet se Bible a být pomalí k ostatním učením ... církev má kázat plné evangelium, to je jejím úkolem až do konce. Hodnoty konce musí být vloženy do našeho současného boje. Měli bychom vše dělat s pohledem upřeným na Kristův návrat. Je možné, že pohled do budoucnosti nás povede k nepraktičnosti dnes, ale to je ojedinělý případ: ten, kdo "vidí" ke druhému příchodu Krista, má nejvíce soucitu a smělosti dnes.

  5. ad verš 14: předání radostné zprávy celému světu: toto ještě nenastalo, stále ještě snad 30 procent lidí na světě neslyšelo osobně evangelium o Ježíši Kristu (i když na internetu je možné evangelium najít v angličtině); Bůh rozhodne o tom, kdy bude celý svět nasycen evangeliem natolik, že všechny národy a etnické skupiny měly možnost porozumět dobré zprávě -- teprve pak může dojít k návratu Mesiáše; co to pro nás znamená? Musíme se modlit za svatou smělost -- opozice při našem svědectví nikdy není oprávněním k tomu, abychom seděli se složenýma rukama;

  6. ad verše 4-5 a verše 23-28: celé období mezi příchody Mesiáše je charakterizováno falešnými proroky, falešnými Kristy (zmínka o nich tvoří obálku celého oddílu 4-28 mluvícího o období před příchodem Mesiáše); nenechte se svést, příchod Mesiáše bude všem zřetelný;
Dále Ježíš ve verších 15-21 bere jedno konkrétní soužení, a sice zničení Jeruzaléma, a mluví o něm jako jednom důležitém příkladu celého toho dlouhého období soužení mezi prvním a druhým příchodem Mesiáše; ve verši 15 je odkaz na Daniele 9,27, kde znesvěcení chrámu při Makabejských válkách roku 167 př.n.l. bylo obsahem velké ohavnosti (k podobnému znesvěcení došlo i kolem roku 70 n.l.); svaté místo je určitě Jeruzalém, tj. celé varování se týká obklíčení Jeruzaléma při židovské válce roku 70 n.l. Tehdy měli lidé rychle utéci (a křesťané také utekli), protože podle verše 21 došlo k takovému krveprolití, které v historii lidstva nenastalo nikdy ani předtím, ani potom (jak tomu rozumět? Asi ne z hlediska množství, ale z hlediska surovosti celého obléhání města: z Varšavy, Osvětimi či Stalinových pracovních táborů několik desítek či stovek lidí uteklo -- zničení Jeruzaléma roku 70 n.l. byl takový masakr, při kterém se nikdo ve městě nezachránil).

Ad B) Mt 24,29-44: připravenost na příchod Syna člověka

(Mt 24,29-31) Ihned po soužení těch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se zatřesou. Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice, a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.

Mt 24,29-31 mluví o návratu Ježíše Krista na zem a je pravděpodobně rozvinut ve Zjevení 6,12-17 (pláč se týká strachu před hněvem Mesiáše); oddíl se odkazuje na proroctví Staré smlouvy: Izajáš 11,10-12 (Bůh povolá lidi do svého království ze všech národů, ze všech světových stran); ; Daniel 7,13-14 sice mluví o opačném směru (= vystoupení Mesiáše do nebe, nikoli o jeho návratu na zem), ale dobře identifikuje označení "Syna člověka", že se jedná o označení Mesiáše; Hospodinův služebník či Hospodin sám přijde na oblaku se svým požehnáním i soudem (Žalm 97,2; Izajáš 4,5-6; Ezech 30,3).

Mt 24,32-35: Na analogii s fíkovníkem a ovocem je vysvětlen význam znamení z Mt 24,1-28, jež popisují období mezi prvním a druhým příchodem Mesiáše: všechny tyto věci (popsané v Mt 24,4-28) se stanou v první generaci věřících -- nebudou plně ukončeny, ale začnou se dít. Není zde řečeno, že v "tomto pokolení" (= této generaci = v generaci těch lidí, co tehdy Ježíše poslouchali) přijde Ježíš podruhé, ale že se začnou dít všechny ty věci (popsané ve verších 1-28). A budou pokračovat, dokud Ježíš nepřijde. Nenaznačují, že příchod Pána Ježíše je blíže nebo dále, ale jsou charakteristické pro celé toto období.

Mt 24,36-44: Od verše 36 začíná Ježíš mluvit o náhlosti svého návratu popsaného v Mt 24,29-31, tj. o nutnosti se na návrat připravit.
  • Proč Ježíš neví, kdy se vrátí? Znamená to, že není plně Bůh? Ne, neznamená -- když Syn vzal na sebe lidské tělo, neznamená to, že by přestal být Bohem; jen projevuje své božství pouze tehdy, pokud mu řekne Bůh Otec; tj. Bůh Otec nechce, aby nám Syn sdělil datum svého návratu. Znát toto datum není naše věc -- my nepotřebujeme vědět, kdy se Ježíš vrátí.

  • "Bude to jako za dnů Noeho" ... obyčejnost dní před příchodem Krista může lidi oklamat, takže nebudou připraveni.

  • "Jeden bude přijat a druhý zanechán" ... je zdůrazněna náhlost. Lidé budou vzati buď k soudu, nebo k odměně.

  • Přirovnání návratu Ježíše k příchodu zloděje: Ježíš i zloděj přijdou nečekaně, tj. Ježíš tímto vyzývá k neustálé bdělosti.

  • "Váš Pán přijde" ... Ježíš mluví o svém příchodu jako o příchodu Boha, Pána, Jahveho, ukazuje tedy na to, že v Ježíši Kristu přijde Jahve.
Ježíš tedy vyzývá, abychom se připravili na jeho příchod, protože bude náhlý (ikdyž ne okamžitý, bezprostřední, jak už bylo řečeno výše) a nečekaný. Jsme vyzváni k neustálé bdělosti, jak o tom mluví celý následující oddíl.

Ad C) Mt 24,45 - - 25,46: čekání na příchod Syna člověka

Existují různé druhy čekání:
  • Manžel čeká v autě na manželku;

  • čekáme na západ slunce - východ slunce;

  • čekáme, až vyrosteme (někteří si užívají mládí, jiní jsou netrpěliví, až vyrostou)

  • čekáme na děti, až se narodí, až vyrostou z plének a pohlavků;

  • čekáme na Boha, že odpoví na naše modlitby (někdy je to tichá důvěra, jindy smělé ujištění; někdy čekáme několik desítek let, až někdo blízký uvěří Kristu);

  • Jak bychom měli čekat na návrat Ježíše Krista?
V Bibli máme vykresleny dva extrémy, které někdy až příliš dobře vystihují naše postoje:

Církev v Tesalonice:
  • 1 Tes 1,6 ... přijali evangelium navzdory utrpení a těžkostem;

  • 1 Tes 3,2-4 ... Pavel posílá Timotea, aby pozbudil Tesalonické v jejich těžkostech a zkouškách, které nevyhnutelně přicházejí;

  • 1 Tes 4,13-17 ... Tesaloničané očekávají návrat Ježíše Krista za svého života -- dělají si starosti do té míry, že neví, co bude s těmi, co zemřeli a jeho příchoduse nedočkali;

  • 2 Tes 3 ... o tři měsíce později někteří Tesaloničtí odešli z práce! Opustili svět! Pavel musí zchladit jejich čekání na okamžitý návrat Krista: nenechte se oklamat, příchod Pána Ježíše nenastane, dokud se některé věci neodehrají (2 Tes 2,1-10);

  • 2 Tes 3,7 ... my jsme nezaháleli, ale pracovali dnem i nocí! následujte našeho příkladu! Nebuďte nečinní, vraťte se do práce! Pavel takto Tesalonické povzbuzuje a napomíná;

  • V Tesalonice není ani stopy po chvástání, nemyslí sí tam, že už jsou kingové, ale naopak se stáhli ze společnosti a jsou nezodpovědní. Čekají na příchod Syna člověka až příliš.
Církev v Korintu:
  • 1 Kor 4,8 ... už máte vše, chcete, zbohatli jste, stali jste se králi, a to vše bez nás. Bůh, váš Otec, na vás bohatě vylil svého Ducha, že chcete mluvit jazykem nebeských andělů;

  • Už máte autoritu Božích synů a králů -- jen bych si přál, abyste jimi skutečně byli! Křesťané v Korintu si mysleli, že jako křesťané musí být ctění a považovaní za moudré. Už chtěli využívat všechny možnosti přicházejícího věku.

  • Jejich arogance rostla -- za moudrost si dávali platit. Ten, kdo měl nejvíce studentů a nejvyšší poplatky za výuku, byl nejvýše ctěný. Pavel ovšem přinesl evangelium zdarma (2 Kor 10,10; 11,6: nejsem studovaný řečník, ale mám poselství;obsah je důležitější než způsob), a tak byl odmítán a odložen, včetně svého poselství.

  • Není zde ani stopa očekávání návratu Pána Ježíše -- prosperita v Korintu je znamením přijetí u Boha!
Poučení pro nás: Církev v průběhu historie měla často výkyvy do obou z těchto extrémů:
  • Někteří tolik zdůrazňují návrat Pána Ježíše, že jejich zodpovědnost za tento život je zkratová. I horlivá evangelizace může být nezdravá -- místo aby budovali církev, mohou být nezdravě zaměřeni na počty těch, co jsou zachráněni. Mohou být slabí v budování sboru, který hlásá i žije celou Boží vůli.

  • Na druhé straně jiní zdůrazňují požehnání a výhody, které máme v Kristu -- dar Ducha a další požehnání, které nám Kristus do života dává. Prosperujeme, jsme zdraví a bohatí -- přece JEHO RANAMI JSME UZDRAVENI. Ano, samozřejmě, ve smíření s Bohem je i uzdravení -- ale ve smíření s Bohem je i vzkříšené a proměněné tělo; máme právo o toto vše žádat už nyní? Možná, že stejně jako nemáme právo žádat o vzkříšená těla už nyní, nemáme právo pokaždé žádat o uzdravení.
Zkrátka a dobře, kolik z konečného požehnání království máme očekávat dnes mezi námi? A kolik z toho je odloženo až do návratu Ježíše Krista? V našem životě je napětí: Díky za to, co Ježíš získal svým prvním příchodem na zem. A očekávání toho, co prokáže a změní svým druhým příchodem na zem. Porušení této rovnováky ovlivní nejen, jak rozumíme posledním věcem (= eschatologii, nauce o posledních dnech historie), ale také náš sborový život, evangelizaci a etiku; to, za co se modlíme a které věci očekáváme od Boha. Můžeme žádat příliš málo (jako církev v Tesalonice), a pak se těšit jen z mála a vzdávat se zodpovědnosti, nebo požadovat příliš mnoho (jako církev v Korintu), a pak se stát vychloubačnými a nezdravě vyžadujícími.

Ježíš nechce, aby jeho učedníci žili v obou nezdravých extrémech, a proto je vyučuje o tom, jak mají čekat na jeho druhý příchod: učí je formou čtyř příběhů, z nichž každý má ilustrovat něco ze správného čekání na příchod Syna člověka:

Mt 24,45-51 (o věrném služebníku): Čekejte jako správci, kteří se budou zodpovídat za svou službu. Jsme jen spoluslužebníci (i pokud jsme na vedoucích pozicích v církvi), nemůžeme jednat jako tyrani nebo hýřilové. Zlý služebník počítá s tím, že příchod pána se dále zpozdí (verš 48) a začne toho zneužívat: bít spoluslužebníky a rozhazovat pánovo bohatství. Verš 51: ukázalo se, že tento člověk, který předstíral, že je vůdce v Božím stádu, je pokrytec! Čeká ho trest.

Mt 25,1-13 (o svatebních družičkách): Čekejte na Pána Ježíše jako ti, co se pečlivě připravují na oslavu, protože ta se hodně zpozdí. Z tohoto textu nemáme vyvozovat nějaký druhý návrat Ježíše před velkým soužením a třetí návrat Ježíše po velkém soužení, ale důraz je pouze na zpoždění ženicha. Nejprve se podívejma na zvyklosti tehdejších svateb:
  • ženich si šel pro nevěstu ... obřad u nevěsty trval i několik hodin;
  • pak se vracel do svého domu, kde probíhaly i několikadenní oslavy;
  • při ženichově návratu do jeho domu se přidávají hosté s pochodněmi;
  • ti, co se chtěli vetřít bez pochodní, nebyli do procesí slavnosti vítáni.
Celý příběh se točí kolem ženichova zpoždění při jeho návratu s něvěstou. Nesoustřeďuje se na spánek (to je jen součást příběhu, nikoli varování proti spánku). Nesoustřeďuje se na nevěstu (ta v tomto podobenství roli Božího lidu nehraje; obrazy jsou použity na různých místech Bible různě; například lev = a) Ježíš, lev z Judy; b) ďábel, obchází jako lev řvoucí). Nesoustřeďuje se na význam obrazu oleje do lampy (olej neí ani obrazem milosti, ani dobrých skutků, ani Ducha svatého), pouze si máme všimnout, že nerozumné družičky byly špatně připraveny (nebyly připraveny na dlouhé zpoždění). Tj. ženichovo odmítnutí není odmítnutí celoživotní touhy vejít do království, ale spíše odmítnutí těch, kteří, ikdyž se to možná nezdálo, se nikdy nepřipravili na příchod ženicha. Máme tedy činit Ježíši Kristu učedníky připravené na dlouhé zpoždění -- nezajímají nás jen statistiky obrácených, ale celé sbory a jejich život ve víře. Na příchod ženicha jsou připraveni ti, kdo mají vytrvalou víru, společenství s Pánem Ježíšem Kristem, chodí v duchu a jsou připraveni na příchod "ženicha".

Mt 25,14-30 (o hřivnách): Čekejte na Pána Ježíše jako služebníci pověření rozšířit majetek svého Pána. Toto podobenství staví na připravenosti (Mt 24,45-51) a věrné službě při dlouhém "zpoždění" (Mt 25,1-13) a dodává rozměr zlepšení, znásobení přidělených hřiven. Služebníci různých schopností byli malí manažeři domů (nebo i rozlehlých domácnostech), tj. možná větší odborníci ve svých záležitostech než jejich pán. Pán jim dává peníze podle toho, jak různě rozumí jejich schopnostem (je to moudrý pán). Dát peníze pracovat ve starověkém světě znamenalo založit obchod, což byla pro lidi samotné těžká práce. Jedna stříbrná hřivna = 6 tisíc denárů, což byla mzda přibližně za třináct let práce, dnešní ekvivalent by šel do miliónů českých korun, možná často (v některých profesích) i do desítek milionů korun. Po dlouhé době (znovu náznak, že příchod Pána Ježíše může být zpožděn, verš 19) se pán vrací a provádí se služebníky zúčtování svěřených peněz.
  • První služebník je odměněn zvýšenou zodpovědností a velkým podílem pánovy radosti, tj. vkročením do završeného království s veškerou slávou, kterou taková věc slibuje.

  • Druhý služebník dostává stejnou odměnu!!

  • Třetí služebník říká: Ty, pane, jsi přísný muž (téměř pána obviňuje: používáš práci jiných pro svůj vlastní zisk). Dals mi peníze, a tak ti je musím vrátit -- už mě jimi netrap. Dostal od pána jistou zodpovědnost (minimálně získat úrok z peněz), ale tuto svou zodpovědnost odmítá uznat -- odmítá vylepšit zisky svého pána. Co si z toho vzít? Milost nikdy nepřikryje nezodpovědnost. I ti, co dostali méně, nejsou zbaveni zodpovědnosti, tj. není na nás jen pasivní bdělost, ale vylepšování zisků svého Pána. Nestačí jen sedět a čekat na Pánův návrat.
Pán možná řekne:
  • s energií, kterou dostáváš z jídla;

  • se vzděláním, kterés získal;

  • s přáteli; s věcmi, co ses naučil; s příležitostmi;

  • se svobodou, kterou jsi měl v této zemi;

  • se svým majetkem, bohatstvím, s tištěnými Biblemi;

  • se svým časem (kolik jsi ho vyplýtval před televizí?);

  • s lidmi;

  • se svou osobností (zlepšil jsi ji?);

  • se svou silou, porozuměním, mluvením, inteligencí, schopností vyjít s lidmi;

  • se vším, co jsem ti svěřil -- máš něco, co bys nedostal?
Mt 25,31-46 (o posledním soudu): Čekejte na Pána Ježíše jako lidi, jejichž život je tak nevědomky přetvořen evangeliem, že je charakterizuje sebeobětující služba bratrům a sestrám v Kristu. Kdo to jsou ti nepatrní bratři a maličcí, o kterých Ježíš mluví ve verších 40 a 45? Asi ti, kdo patří Bohu a věří mu (Matouš 12 ... má matka a bratři jsou ti, kdo činí vůli mého Otce, říká Ježíš). Celý příběh je podobenstvím k rozdělení ovcí od kozlů, kteří byli dříve oddělováni na noc, aby mohli přenocovat. Lidé v tomto příběhu nejsou překvapeni svým rozdělením, ale pouze důvodem k němu -- neznamená to tedy, že lidé, kteří si celý život mysleli, že budou spaseni, spaseni nebudou (přece máme jistotu své záchrany). Spíše se v příběhu jedná o překvapení spravedlivých -- nejedná se o záslužné skutky, které by měly zajistit spasení. Celý příběh mluví o testu, který vylučuje pokrytectví -- místo dělání dobrých věcí jistým dobrým lidem máme přirozeně dělat dobré věci Božímu lidu. Když "ovce" vidí Boží služebíky nemocné, tak obvazují jejich rány; když hladové, tak je sytí, nemohou si pomoci; když nahé, tak je oblečou. Pokrytci nemají takto změměné srdce. "Ovce" milují Boží lid.

V pekle není pokání, ale jen pokračující vzpoura-hřích a pokračující trest za ten hřích (věčný trest následuje po věčné vzpouře). V prvním listu Janově vidíme tři testy proměněného srdce: a) test pravdy: Je Ježíš Kristus Pán? b) test morálky: jaký život poslušnosti žiješ? c) test lásky: miluješ své bratry, nejen ty, kdo s tebou souhlasí? O tomto testu mluví Matouš 25,31-46. V mnoha církvích je test lásky vyvýšen nad test pravdy, ale v evangelikálních církvích je nebezpečí vyvýšení pravdy nad lásku. Miluj své skutečné bratry, obzvlášť ty, co jsou v těžkostech (to není důvod, proč jsem ovce, ale je to test).

Takové je tedy učení Ježíše Krista o závěrečných dnech historie tohoto světa a o svém návratu.
následující: Zjevení - obsah


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: