Zjevení Janovo:

úvodem

01 02 03 04
05 06 07 08
09 10 11 12
13 14 15 16
17 18 19 20
21 22

vznik knihy
obsah
poselství
promluvy
literatura

Ross Taylor 2010, komentář ke knize Zjevení v pdf souboru: Poznámky


A budou s Kristem kralovat tisíc let


Břeťa Fajmon, 10.2.2018; článek je napsán v silné závislosti na audiopřednáškách Dona Carsona [28], poslední tři přednášky v sérii; všechny biblické citace jsou převzaty z Českého studijního překladu, © 2009, Nadační fond překladu Bible.

Duchovní (tj. praktický) význam biblické knihy Zjevení, kapitoly 20, je jasný: V poslední části své odpovědi na volání Hospodinových služebníků, kteří jsou zabíjeni a trápeni pozemskými vládami a systémy (Zj 6,9-10), Pán Bůh svazuje Satana a dává svým služebníkům vládnout společně s Ježíšem Kristem (Zj 20,4: A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let.). Poslední budou první. Ti možná nejponíženější, pohrdaní a přehlížení se stanou viditelnými, hlavními a nejdůležitějšími, protože byli ve svém drobném a obyčejném životě věrní Bohu v situacích, které před ně život kladl. Bůh je mocný a bude jednat skrze Ježíše Krista a jeho návrat na tuto zem -- to je velké poselství knihy Zjevení.

Ovšem už méně jasná je chronologie knihy Zjevení = časový sled událostí a obrazů v ní popsaných. A jednou z nejtěžších otázek této chronologie je právě otázka tisíce let = milénia, po kteréžto období má být Satan svázán a Boží lid vládnout společně s Kristem. Rád bych se v tomto článku zabýval právě uvedením do základních výkladových přístupů ke snaze o chronologické uspořádání kapitoly Zjevení 20.

Nejprve budiž řečeno, že těžkosti výkladu jsou způsobeny nejasností a tajemností celého místa, tj. možná nejstřízlivější reakcí bude opatrnost, kdy necháme ve výkladu jistou míru tajemství, protože některé chronologické = časové záležitosti nejsou v textu Bible jasně řečeny. Rád bych ovšem aspoň nastínil (za pomoci zejména audiopřednášek Dona Carsona) hlavní linie výkladových přístupů k této kapitole.

Ad A) Představení čtyř pohledů na "tisíc let"

  • výkladová linie 1: dispenzační premilenialismus (v terminologii použité až dosud se jedná o přístup BP = budoucnostní přístup výkladu knihy Zjevení) Premilenialismus = Kristus přijde na zem před miléniem (= před obdobím "tísíce let") a bude na zemi po tisíc let vládnout. Toto tisíciletí vlády Krista je sedmá dispenzace = sedmé období v historii. Dispenzace jsou různá období, v nichž Bůh jednal se světem odlišně na rozdíl od předcházejících i následujících období. Původní rozdělení historie lidstva na sedm dispenzací je:

    1. od stvoření do pádu člověka ... věk nevinnosti;
    2. od vyhnání ze zahrady Eden do povodně ... věk svobody;
    3. od povodně do zkázy Sodomy a Gomory ... věk vlády;
    4. od Sodomy a Gomory do přechodu Izraele přes Rudé moře ... věk poutníků;
    5. od Izraele jako národa do příchodu Ježíše Krista ... období zákona;
    6. od prvního do druhého příchodu Krista ... věk církve (někteří zastánci tohoto pohledu říkají: závorkové období, protože Bible se zaměřuje na Izrael a nikoli na církev) nebo věk Ducha svatého;
    7. milénium, období vlády Krista na zemi

    Sedm let před miléniem je podle této výkladové linie (viz BP ve Zjevení 7; délka sedmi let je vzata z Daniele 9,25-27, kde se mluví o klíčovém sedmdesátém sedmiletí) církev vzata pryč ze země do nebe k Bohu a k Ježíši Kristu. Nastává sedmileté období velkého soužení, ve kterém se obrátí k Ježíši Kristu zbytek Židů. Po sedmiletém soužení přichází Ježíše Kristus na zem a nastává vzkříšení spravedlivých všech dob (= první vzkříšení ze Zj 20,4-6), kteří se přidají k věřícím dosud žijícím. Dochází k bitvě u Harmagedonu, kde Kristus zvítězí a nastolí na zemi tisíciletou vládu. Začíná vládnout z Jeruzaléma, stát Izrael je obnoven v nezměrné kráse. Po těchto tisíci letech vlády Krista je Satan znovu propuštěn, ale Kristus ho zničí. Nastává druhé vzkříšení ze Zj 20,12-13, poslední soud všech lidí a věčný život. Tato výkladová linie vznikla kolem roku 1830.

  • výkladová linie 2: historický premilenialismus (v terminologii použité až dosud zhruba přístup UBP = umírněný budoucnostní přístup) Tato výkladový linie vznikla v prvotní církvi. Tvrdí, že neexistují tak ostré hranice mezi dispenzačními obdobími, jak je vymezuje linie 1, tj. historii nelze dost dobře dělit na vyhraněné dispenzace. Kristus též přijde pro svůj lid před miléniem, ovšem království Krista už do jisté míry (nikoli v plnosti) nastalo, překrývá se s naší dobou, už nyní jsme v království. Na konci období církve nastává velké soužení. Rozdělení sedmiletého soužení na poloviny dlouhé tři a půl roku má symbolický význam a znamená, že zkoušky a utrpení během celého období sedmi let přicházejí znovu a znovu (tři a půl roku je symbolem intenzivního soužení, ve 2. století před letopočtem to byla délka nezměrného pronásledování Izraele od Antiocha Epifana). V tomto pohledu tedy křesťané procházejí sedmiletým soužením, a pak přijde Kristus. Bitva u Harmagedonu možná nastává znovu a znovu spíše než jen jednou v historii.

  • výkladová linie 3: amilenialismus (v terminologii použité až dosud přístup IP = idealistický přístup) Tato výkladová linie byla detailně rozpracována Augustinem a v historii církve byla a je dosti rozšířená (katolíci, baptisté, luterské církve, atd.). Všímá si toho, že hodně věcí ve Zjevení popsaných se odehrálo už kolem roku 70 našeho letopočtu (pád Jeruzaléma, zničení Izraele, zničení chrámu). To je jedním z dokladů, že velké soužení knihy Zjevení trvá skrze celé období církve, tj. od prvního do druhého příchodu Krista. Tedy Milénium v tomto pojetí je delší než jen tisíc let, číslovka je obrazná. Amilenianismus není férový název, protože tato linie neříká, že by milénium nebylo -- říkají spíše, že milénium je označením pro celé období Ducha svatého. Když přijde Ježíš Kristus, už nebude na zemi vládnout tisíc let, jen dojde k poslednímu soudu ze Zj 20,11-15 a k naprosté změně všeho, bude stvořeno nové nebe i země.

  • výkladová linie 4: postmilenialismus (velmi blízký amilenialismu = přístupu IP = idealistickému přístupu výkladu) Tato linie vzkvétala v těch obdobích historie, kdy se církvi dařilo. Říká totiž, že Kristus bude stále víc a víc uplatňovat svou vládu skrze křesťany na zemi, že na zemi nastane období velké hojnosti: Země bude naplněna poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře (a opravdu v posledních 150 letech bylo více obrácených k Ježíši Kristu než v předchozích 1800 letech). A až poté (= post), po tomto "miléniu" = období hojnosti a triumfu evangelia, přijde Ježíš Kristus a porazí Satana, který pak krátce povstane (Zj 20,7-10). Po tomto krátkém boji se Satanem už dojde k vytvoření nového nebe a země (Zjevení 21).
Tyto čtyři pohledy byly představeny jen velmi letmo, ale pro účely tohoto článku je to postačující, protože se budeme jen krátce zabývat chronologickými otázkami těchto pohledů, nikoli jimi samými v plnosti.

Ad B) Výhody a slabiny jednotlivých pohledů

Věnujme se nyní zhodnocení silných a slabých stránek jednotlivých pohledů. Nutno říci, že žádný z nich není bez silných či slabých stránek. Nám lidem se jen ztěží daří vystihnout otázky eschatonu = konce historie lidstva, podobně jako je pro nás těžké vysvětlit otázky našeho vzniku. Nicméně tyto linie jsou pokusy uchopit a zachovat Boží slovo, svědectví minulých generací o Bohu, a proto mají smysl. Při zkoumání jednotlivých linií výkladu musíme hledat odpověď na otázku: vykládá tato linie čestně většinu biblických veršů?
  • Výkladová linie 1 - dispenzační premilenialismus - výhody a slabiny:

    • Výhody linie 1: Dobře vysvětluje nejednoznačnost či nejasnost textů z Bible, které mluví o návratu Pána Ježíše na zem. Například 1.list Tesalonickým 4,13-18 mluví podle linie 1 o vytržení církve (ze země k Bohu) při příchodu Ježíše Krista před sedmiletým soužením (nebo uprostřed něj), po kterém by měl přijít ještě návrat církve na zem společně s Kristem v Beránkově vojsku (a tedy druhý návrat Krista ... podle výkladu Zj 19,19-21). Tedy se zdá, že Bible učí o dvou návratech Ježíše Krista -- prvním návratu pro církev a druhém návratu, aby zde na zemi Ježíš nastolil tisíciletou vládu.

      Další dvojicí textů, která nahrává na dva různé návraty Pána Ježíše, je: Pán Ježíš přijde brzy, každou chvíli (1. Tes 5,1-3), ale jisté věci se musejí odehrát dříve, než přijde (2.Tes 2,8-10 ... přijde muž bezzákonosti, atd.) -- jak to tedy je? Zdá se, že uvedené texty jsou v rozporu, jako i některé další. Dva návraty Ježíše Krista by tento výkladový problém vyřešily. První návrat je okamžitý a bez varování, druhý příchod nastane až poté, co se jisté věci stanou, odehrají (jako varování). Nevíme, zda vysvětlení dvou návratů Ježíše Krista je nejlepší, ale určitě je možné a některé oddíly mu nahrávají. Proto dva návraty Ježíše Krista jsou součástí propracované struktury linie 1.

    • Slabiny linie 1: Určitě některé změny v historii nastaly, např. od vydání zákona pro Izrael nastává jistá změna, nebo příchom Ježíše Krista něco nového začíná. Ovšem například u dispenzace 3 (od povodně do zkázy Sodomy) je otázkou, zda bychom toto období měli považovat za jasně oddělené od ostatních.

      Problémy tohoto pohledu nastávají tehdy, když v dispenzačním pohledu škatulkujeme celou Bibli: tento oddíl mluví o tomto dispenzačním období, tento oddíl o tamtom období. Ale důvod tohoto škatulkování je nejasný: "Toto období je jediné období, do kterého daný verš zapadá" není příliš dobrý argument pro dobrou biblickou interpretaci - CO KDYŽ DANÉ MÍSTO MLUVÍ O DVOU OBDOBÍCH SOUČASNĚ, NEBO POUKAZUJE NA BOHA, KTERÝ SE NEMĚNÍ? Co nás nakonec opravňuje říci, že celé dispenzační schéma sedmi období je biblické?

      Další slabina: na základě linie 1 jsou kapitoly 4 až 19 knihy Zjevení zaměřeny na sedmileté období soužení -- a to je velký problém. Z pohledu knihy Zjevení je totiž taková interpretace extrémní, protože řada oddílů z těchto kapitol mluví o věcech, které už se děly v Římské říši prvního století. Na základě apokalyptického žánru té doby a zmínek o Římu tehdejší křesťané nechápali text knihy Zjevení nijak jinak, než že se věci, o kterých píše, už odehrávají. Samozřejmě, že v knize Zjevení jsou předobrazy věcí, které se v době Říma ještě neodehrály, jako je např. osmá šelma v pořadí (Zj 17,8-11) jako symbol bezbožného vládce, který přijde až po zániku Římské říše -- ale v kapitolách 4 až 19 je tolik věcí, které musí být chápány jako věci odehrávající se během 1.století n.l., že pokud je chcete namáčknout do budoucího sedmiletého soužení, zaděláváte si na velký problém (příkladem komentáře, který se o to snaží, je John Walvoord, Moody Press 1989).

      Někteří zastánci linie 1 trvají při výkladu knihy Zjevení na tzv. "závorkovém pohledu": církev je v závorce Božího plánu, hlavním Božím plánem je Izrael (proto po vytržení církve v Zjevení 7 se další kapitoly týkají jen Izraele, a možná až v kapitole 21 se zase věřící Izrael setkává s církví v novém Jeruzalémě). Tento důraz je trochu nešťastný, protože celé vysvětlení duchovních skutečností ve Zj 4 až Zj 22 se týká církve oslovené v kapitolách Zj 2 a Zj 3 (poznámka ke vztahu Zjevení 2-3 a následujících kapitol). Není moc výkladově moudré vidět církev jako závorku v Božím plánu -- právě naopak, hodně oddílů Nové smlouvy vidí církev jako naplnění proroctví Staré smlouvy. Pokud je cokoli závorkou podle apoštola Pavla (viz Galatským 3), tak je to období zákona: lid Izraele měl v minulosti těšit Boha životem podle zákona, ale tu Pavel říká: Ne ne, podívejte se na Abrahama, on netěšil Boha na základě poslušnosti zákona, ale na základě své víry. Dále: 1.list Petrův 2,9 vidí církev jako královské kněžstvo; církev je Boží chrám podle Efezským 2,11-22; Ježíš Kristus je pravý Izrael, on je ten pravý vinný kmen podle Janova evangelia, kap. 15. Neni moudré označovat něco, co Bůh dělá, jako závorkovou věc -- ale pokud chce někdo mluvit o závorce v Božím plánu, tak je tou závorkou období zákona. Nic už nezbývá udělat pro Izrael jako národ, jen to, co zbývá udělat pro jakýkoli národ: dát jim možnost, aby činili pokání a věřili evangeliu.

  • Výkladová linie 2 - historický premilenialismus - výhody a slabiny:

    • Výhody linie 2: Tato linie řeší dvojí návrat Ježíše Krista z linie 1 - Kristus přijde jen jednou, a sice po sedmiletém soužení, a ustanoví na zemi tisícíletou vládu. Také řeší problémy linie 4 a říká, že Ježíš Kristus se může vrátit každou chvíli, nečekaně (uznává možnost jeho okamžitého příchodu).

      Dále linie 2 řeší ten extrém z linie 1, že většina událostí kapitol 4 až 19 je pro nás stále budoucností: tyto události se mohou v průběhu historie opakovat, tj. kniha Zjevení mluví i o naší současnosti.

    • Slabiny linie 2: Linie 2 trvá na tom, že po příchodu Krista nastane na zemi jeho tisíciletá vláda. Ovšem slabinou (podobně jako v linii 1) je přemýšlet, jak tato tisíciletá vláda nesmrtelného Krista bude prakticky probíhat. Bude vzkříšen veškerý Boží lid všech dob -- tedy lidi, kteří mají věčná těla. Budeme se ženit a vdávat? Izajáš 65,20-25 mluví o tom, že věk mládence bude sto let, a věk starce tedy ještě větší. Znamená to, že vedle sebe budou žít věřící, kteří budou mít věčná těla, a věřící, kteří budou ještě umírat? Pokud 1. vzkříšení Božího lidu všech dob (Zj 20,4-6) nastává při návratu Krista, a společně s tím i proměnění těla těch věřících, co dosud žijí, v tělo nezničitelné (1. list Korintským 15,51-55), tak kdo tedy umírá v již citovaném oddílu z Izajáše 65, když věřící žijí věčně? Jediný adeptem je nevěřící uprostřed Izraele, ale celý oddíl je řečen o hojnosti života věřících, tj. výklad oddílu zde nesedí. Přemýšlení o tom, jak tisíciletá vláda Krista na zemi souvisí s prvím vzkříšením ze Zjevení 20,4, působí linii 1 a 2 velké potíže.

  • Výkladová linie 3 - amilenialismus - výhody a slabiny:

    • Výhody linie 3: Amilenialismus učí, že na konci historie bude jen jeden Kristův návrat - to je určitě velký důvod pro amilenialismus, protože větší návratů Pána Ježíše než jeden zní trochu absurdně i průměrnému čtenáři Bible. Od linie 2 se vlastně linie 3 liší jen trochu -- zatímco linie 2 trvá na pozemském tisíciletém panování Krista, linie 3 mluví o tisícileté vládě Krista v novém nebi a nové zemi (v dalších ohledech jsou linie 2 a linie 3 velmi podobné -- proto i výkladové přístupy označované na těchto stránkách jako UBP a IP jsou velmi podobné a liší se jen přístupem ke kapitole 20).

      Výklad prvního vzkříšení jako uvěření v Krista a vlády s Kristem již nyní (= duchovního narození) je velmi dobrý a má řadu biblických míst, které jej podporují (Efezským 2,1-6; Římanům 5,17 ... vláda s Kristem probíhá už nyní; Koloským 2,9-14; 3,1-3). První vzkříšení = uvěření Kristu je počátkem všeho, co se děje v našich životech v průběhu Kristovy vlády, a nakonec přijde Ježíš Kristus fyzicky.

    • Slabiny linie 3: Problémem amilenialismu je výklad svázání Satana (20,1-3): Pokud svázání Satana se odehrává nyní, ve věku církve, je to v rozporu se Zj 12,12, protože tam se píše, že Satan je na zemi a zuří, bojuje proti církvi!! Ano, Kristus vládne jistým spůsobem v našich životech, že jej následujeme, ale Satan obchází, aby pohltil (1.list Petrův 5,8)!!! A v Římské říši doby 1.století vidíme v knize Zjevení, že Ďábel zabíjí křesťany -- je obtížné označit toto období jako období, kdy je Satan svázán a Kristus vládne!!

  • Výkladová linie 4 - postmilenialismus - výhody a slabiny:

    • Výhody linie 4: Tato linie vzkvétala v období puritanismu -- ovšem nesmíme si myslet, že puritáni byli nějací suchaři, nebo že dnešní puritáni (kteří někdy upadají do zákonictví) jsou ti, co byli dříve; v historii byli puritáni známí pro svou radost, pracovitost, zbožnost; nebyli to abstinenti, ale radovali se ze života; jiné linie výkladu vzkvétají, když se církvi vede špatně, vládne v ní poraženecká nálada či atmosféra -- proto bychom se měli všichni zamyslet i nad linií 4, linií postmilenialismu, a přemýšlet o tom, že nás Bůh pozývá k radostnému životu.

    • Slabiny linie 4: tato linie musí napasovat výklad velkého množství veršů ze Zjevení na rok 70 n.l., aby období těžkostí a soužení bylo vyloženo jako období minulosti a tisícileté období hojnosti církve mohlo dostat prostor; sice roste počet uvěřivších Kristu, ale také v dnešní době (20. a 21. století) roste počet pronásledovaných křesťanů a je větší než kdy v minulosti.

      Možná také v této linii není dost prostoru pro blízký návrat Pána Ježíše -- ten nemůže přijít, dokud evangelium na světě nedosáhne slavného milénia, tj. je otázkou, zda tato linie výkladu má dostatečnou podporu v jiných knihách Bible.
Pokud tedy ve všech čtyřech nejčastějších liniích pohledu na výklad Zjevení 20 nacházíme problémy, není lépe zastávat linii 5, tedy linii agnostika = nevím, jak to bude? Nemáme hledat hodinu příchodu Ježíše Krista, ani ji nemůžeme vědět. A navíc, Zjevení 22,18-18 nás varuje, abychom nepřidávali ani neubírali k poselství knihy Zjevení nic. Přesto se ve všech těchto oddílech z Bible, které byly dosud citovány, snažíme najít jejich poselství a strukturu -- chceme v nich najít jejich smysl, a proto si většinou vytváříme svou vlastní pracovní verzi časového uspořádání věcí, o kterých v Bibli čteme. Ano věřme hlavně tomu, že Ježíš Kristus se vrátí, ale téměř nevyhnutelně nás zajímají i odpovědi na otázky: Vrátí se jednou nebo dvakrát? Musí se některé věci odehrát, než se vrátí? Když jeden oddíl mluví o tom, že Ježíš se vrátí každou chvíli, a jiný o tom, že některé věci se musí odehrát ještě před jeho příchodem, přece přemýšlíme při čtení Bible o tom, jak tyto oddíly sladit dohromady.

Ad C) Jakým směrem jít při výkladu?

Z toho, co bylo až dosud řečeno, vyplývá, že svůj pohled na výklad Zjevení 20 z časového hlediska musíme zastávat ve velké pokoře, spíše s vědomím, že se můžeme mýlit. Musíme druhým věřícím dopřát svobodu nesouhlasit v této věci, pokud věří Kristu a čekají na jeho návrat.

Don Carson navrhuje při přemýšlení o systematizaci časového hlediska přemýšlet o následujících třech faktech, které se zdá, že z Bible vyplývají, a přitom jsou v rozporu:
  • Fakt 1: Ježíš Kristus se vrátí náhle (jako zloděj v noci ... 2.list Petrův 3,9-10);
  • Fakt 2: Ježíš Kristus se vrátí jen jednou (Zjevení 6,11-17 ... poté, co se naplní počet věřících, přjde Ježíš Kristus a zanikne nebe i země);
  • Fakt 3: Existují určité věci, které se musejí před návratem Ježíše Krista odehrát (Matouš, kapitoly 24 a 25; Marek 13, Lukáš 21; 2 Tes 2,8: evangelium bude kázáno celému světu; musí být zjeven muž bezzákonnosti; Jeruzalém bude zničen: tedy Ježíš nemohl přijít v letech cca 35-70 n.l.).
Jak smířit tyto tři fakty, které se zdají být v rozporu?
  • Ad fakt 1: Celá řada oddílů, která mluví o "blízkém příchodu", "je blízko", neznamená, že příchod Ježíše Krista může nastat každou vteřinu; tohoto faktu se tedy můžeme vzdát, protože přímo z Bible nevyplývá:

    • prosdechomai = očekávám, těším se na ... toto slovo je v Nové Smlouvě použito čtrnáctkrát, z toho třikrát se vztahuje na návrat Pána Ježíše na zem: Lk 12,36; Tt 2,13; Juda 21. Pavel očekává vzkříšení spravedlivých ve Sk 24,15, což se vztahuje na okamžik prvního vzkříšení před započetím milénia (Zjevení 20,4-5), i nespravedlivých, což se vztahuje na okamžik po skončení tisícileté vlády (Zjevení 20,12), tj. "očekávat" nemusíme něco, co přijde každou vteřinu, ale co přijde po mnoha letech;
    • apekdechomai = horlivě očekávám ... osmkrát v NS, o druhém příchodu Krista mluví Ř 8,23-25; 1 Kor 1,7; Gal 5,5; Fp 3,20; stejné slovo i v 1 Pt 3,20 ... Bůh trpělivě čekal 120 let, než dopustil potopu, tj, opět neznamená nutnost, že očekávaná věc přijde každou chvíli;
    • engidzó = blížím se, jsem blízko ... 42 krát v NS, o druhém příchodu Krista na zem mluví Ř 13,12; He 12,25; Jk 2,8; opět při průzkumu ostatních 39 míst vidíme, že "je blízko" nemusí znamenat "musí nastat každičkou vteřinu".

    Jak uchopit ty oddíly, které mluví o brzkém příchodu Pána Ježíše? Nemáme být jako lidi za dnů Noeho, kteří Boha ignorovali, ale máme se připravit na Pánův příchod (2.list Petrův 3,2-10).

  • Ad fakt 2: Pokud bychom chtěli věřit, že Ježíš Kristus se vrátí jen jednou, musíme dobře vyložit charakter jeho návratu a vysvětlit rozpor mezi 1 Tes 4,13-17 a Zj 19,19-21. Ze Zjevení 6,11-17 plyne, že při návratu Ježíše Krista budou nespravedliví odsouzeni a spravedliví vzati k Bohu a Ježíši Kristu. Není zde prostor na nějaké dva návraty Ježíše Krista. Rozpor uvedených dvou oddílů lze vysvětlit tak, že oba mluví o stejném příchodu Ježíše Krista. Když se podíváme na Zjevení 19, odpověď je nasnadě: v kapitole 19 se nepíše o tom, že by jezdec na koni (= Ježíš Kristus) sestoupil z nebe na zem: on pouze je viditelný pro všechny na zemi, společně se svým vojskem, a všichni obyvatelé země se chystají na boj s ním, ovšem jsou zajati. Tj. nepíše se zde o sestoupení církve na zem, ani o druhé variantě druhého příchodu Krista. Tj chronologie událostí by mohla být asi tato:

    • Kristus přijde na zem pro svůj lid (možná v okamžiku, kdy je Boží lid obklíčen nepřáteli), mrtvý Boží lid je vzkříšen a společně se žijícím Božím lidem jsou všichni vzati k Ježíši Kristu (1.list Tesalonickym, kapitola 4);
    • Všichni zbylí obyvatelé země se chystají na boj proti Ježíši Kristu = jezdci na bílém koni, ale jsou zajati a zabiti (Zjevení 19).

    Uvedený výklad sice vylučuje tisíciletou vládu Krista na zemi, ale ve Zjevení 20 není řečeno, že se tato vláda Krista a svatých bude odehrávat na zemi, tj. jedná se o výklad v souladu se Zjevením 20. Bible tedy spíše ukazuje na to, že platí fakt 2, tj. návrat Ježíše Krista na zem bude jen jeden.

  • Ad fakt 3: zdá se zřejmé podle oddílů uvedených k faktu 3, že se ho nelze vzdát pro čtenáře Bible, který věří v její pravost. Ježíšovo proroctví Petrovi, že až bude Petr starý, někdo jej povede, kam Petr nechce (Jan 21), vylučovalo, aby Ježíš přišel zpátky na zem dříve než před Petrovou smrtí; Ježíšovo proroctví o zkáze Jeruzalémského chrámu v roce 70 n.l. (Matouš 24 a 25) vylučovalo, že se Ježíš vrátí do té doby. Evangelium má být hlásáno všem národům. Tj. existují věci, které se musely a musejí před příchodem Ježíše Krista odehrát, a to, že je vidíme před očima, nás má ještě jednou varovat, abychom se na tyto události připravili a zůstali Bohu věrní.
Při čekání na návrat Ježíše Krista na tuto zem se (ad fakt 1) máme sami připravut, aby nás jeho příchod nezastihl příliš brzy; (ad fakt 2) věřit tomu, že jeho návrat bude jen jeden a my jej určitě uslyšíme, protože zazní polnice = zvuk slyšitelný pro všechny lidi na zemi; (ad fakt 3) hlásat věrně evangelium o smrti a trvalém vzkříšení Ježíše Krista svým životem i slovy navzdory antikristům a falešným prorokům dnešní doby.

Ad D) Závěrem

Neexistuje nějaký jediný správný pohled na výklad chronologie knihy Zjevení, prostě proto, že u hodně oddílů v této knize neznáme bližší detaily. U každého ze čtyř hlavních výkladů, které se snaží zapustit kapitolu 20 knihy Zjevení do časové chronologie, existují otázky, jež jsou nesnadné:
  • Ad linie 1 (dispenzační premilenialismus): Není jasné, že by existovaly dva návraty Ježíše Krista na tuto zem. Spíše podle Zjevení 6,11-17 Kristův návrat bude jen jeden, a dojde při něm k trestu všech, kdo jsou proti Bohu, a odměně všech, kdo žijí s Bohem. Klasický rozpor (viz výše: 1 Tes 4,13-17 versus Zj 19) lze vyložit i jinak než dvojím příchodem Krista na zem.

  • Ad linie 2 (historický premilenialismus): Tento pohled upozorňuje na některá místa Staré Smlouvy, jež mluví o období blahobytu a hojnosti prožívané zde na zemi, například Izajáš 65,20-25. To by znamenalo, že tisíciletá vláda Krista, společně s jeho lidem, se odehraje zde na zemi. Situace ovšem není tak jednoduchá, protože o několik veršů dříve, v Izajáši 65,17, říká Bůh: Hle, tvořím nová nebesa a novou zemi ... tj. pravděpodobně naplnění Izajáše 65 se netýká této zeměkoule, jak ji známe, ale nějakého jiného místa, které Bible nazývá nová země a nové nebe.

    Podobně v Izajáši 11,1-10, které se zdá popisovat život na zemi za dnů Mesiáše, též obsahuje verš Iz 11,4: dechem svých rtů usmrtí (Mesiáš) ničemu. Tj zdá se, že je popisován život, ve kterém už nežíjí nespravedliví, což by opět odpovídalo nové zemi a novému nebi.

    Podobně v Ezechieli, kapitolách 40 až 48 je popisován chrám jako obraz nebe, bezpečného místa, ve kterém už přebývá Boží lid bezpečně a beze strachu. Nikde v Nové Smlouvě není Boží lid vyzván, aby tento chrám stavěl, a ani v novém nebi a zemi už chrám ani svatyně nebude (Zj 21,22-27), protože chrámem bude Pán Bůh a Beránek. Tedy se zdá, že naplněním starosmluvních proroctví o chrámu a zemi bude nový Jeruzalém, popsaný v knize Zjevení, kapitolách 21 a 22. A tedy tisíciletá vláda Krista a jeho svatých se neodehraje na zemi, ale v nové zemi a novém nebi.

  • Ad linie 3 (amilenialismus): není přijatelný ten pohled, který označuje věk církve za období, ve kterém je církev pošlápávána a pronásledována (Zj 11,2), a současně totéž období označuje za čas, kdy je Satan svázán (Zj 20,1-3). Období svázaného Satana musí logicky následovat až poté, co se ukončí období popsané ve Zjevení 12 a 13, tj. vláda Satana a jeho nohsledů (šelmy a falešného proroka) na zemi. Něco jako tisíciletá vláda Krista musí určitě existovat mimo interval věku církve.

  • Ad linie 4 (postmilenialismus): není přijatelné si myslet, že evangelium bude vítězit v tomto věku církve na celé čáře; sice došlo v posledním století více lidí ke Kristu než v předchozích osmnácti stoletích dohromady, ale též bylo více křesťanů pronásledováno než v předchozích osmnácti stoletích dohromady. V řeči jednoho podobenství, plevel i obilí rostou vedle sebe a není jasné, proč by množství plevele mělo klesat. Spíše na základě Matouše 24,1-14 máme počítat s tím, že války a nepokoje tu budou pořád, až do návratu Pána Ježíše.
Neexistuje ideální pohled na Zjevení 20, který by vše vysvětloval a řešil všechny interpretační neshody. To ovšem nevadí -- nemáme se snažit zjistit, co není jasné, ale máme žít na základě toho, čemu z Bible rozumíme.

Existuje řada dalších pohledů a modifikací uvedených čtyř linií chronologického pohledu na Zjevení 20. Dovolte mi prezentovat mírně modifikovaný pohled Gerharda Krodela (kniha [6]), který se snaží uvést některé další chronologické možnosti, a přitom se vyhnout pastím, do kterých se dostaly uvedené čtyři linie. Osobně sám váhám mezi liniemi 2 a 3 pro výklad Zjevení 20, a následující pokus opravdu představuje jakými mezipřístup mezi liniemi 2 (zhruba UBP) a 3 (zhruba IP), které jinak kromě pohledu na kapitolu 20 vykazují prakticky stejný výklad. Tak tedy, pokus o chronologii Zjevení 16 až 22:
  • Protože Zjevení 16 prezentuje poslední soud, který dopadá na lidstvo (Zj 16,17: stalo se), a kapitola 16 končí zánikem země (verš 20: všechny ostrovy zmizely a hory nebyly k nalezení), následující kapitoly 17 až 19 (a možná i kapitola 20) pouze rozvíjejí poslední okamžiky existence této země, tj. rozvíjejí oddíl Zj 16,17-21.

  • Zjevení 17 a Zjevení 18 popisuje zkázu města Babylon (= zkázu smilnice), jež je symbolem celého bezbožného světa. Jedná se o rozvedení verše Zj 16,19.

  • Zj 19,1-10: veliký zástup v nebi volá Haleluja za to, že Bůh se ujal vlády a zničil Babylon, který pronásledoval Boží lid. Nevěsta Beránkova je připravena v nebi. Došlo patrně k vytržení Božího lidu všech dob do nebe, možná současně se zkázou Babylonu nebo těsně předtím.

  • Zj 19,11-21: všichni bezbožní na zemi vidí Krista v nebi a jeho lid a připravují se na boj. Kristus ani nesestupuje z nebe, ale slovem svým úst promluví a jeho nepřátelé jsou zničeni. Cela kapitola 19 probíhá patrně paralelně se Zj 16,14-21, tj. pozemšťané se shromažďují k boji proti Božímu lidu, přichází Kristus a bere svůj lid všech dob k sobě (19,1-16), a pak slovem zničí nepřátele svoje i svého lidu (19,17-21), šelmu a falešného proroka uvrhne do ohnivého jezera.

  • Zj 20,1-6: staré nebe a země přestává existovat, Satan je spoután a uvržen do duchovního vězení. Bůh tvoří novou zemi a nové nebe -- tj. tisícileté království pro Boží lid neznamená mezihru mezi pozemským a nebeským životem, ale už počátek nebeského života s Bohem. Věřící všech dob jsou vzkříšeni fyzicky (první vzkříšení) a vládnou společně s Beránkem v novém Jeruzalémě. Toto období je naplněním staré smlouvy o tom, že věrní z Izraele dostanou zemi, kde budou přebývat bezpečně. Je možné, že kapitola 20 už nerozvíjí kapitolu 16, ale že už začíná nové období, charakterizované vznikem nového nebe a země.

  • Zj 20,7-15: po určitém dlouhém období vlády Krista se svatými ("tisíc let") nastává druhé vzkříšení = vzkříšení všech nespravedlivých všech dob; tyto všechny lidi ještě Satan vyzve, aby zaútočili na nový Jeruzalém; všichni budou v této poslední zkoušce znovu oklamaní, ale oheň je všechny pozře. Jejich čin je znovu odsoudí, jejich trvalá vzpoura proti Bohu přivodí trvalý soud a pohlcení ohnivým jezerem.

  • Zj 21,1-8: Bůh mluví ke čtenářům knihy Zjevení. Říká, že tvoří vše nové, novou zemi a nové nebe, a vyzývá je, aby žili s ním, vítězili nad hříchem a žili životem z Božích sil. Bůh vyzývá všechny, aby si zvolili věčný život, nikoli druhou smrt.

  • Zj 21,9 - - 22,5: Bůh ukazuje lidem nový Jeruzalém (= nevěstu Beránkovu, město je symbolem Božího lidu i místa, kde Boží lid přebývá), místo, kde Boží lid žije s Bohem a Beránkem. Jeho služebníci bodou Bohu nadále sloužit a kralovat s ním na věky věků, neomezeně (tj. krátké intermezzo Satana po tisíci letech nijak nepřerušilo vládu svatých s Kristem).

  • Zj 22,6-21: závěrečná výzva od Boha, aby čtenáři či posluchači slov knihy Zjevení byli těmi, kdo přijmou Boží milost skrze Ježíše Krista: "Blahoslavení ti, kdo si perou roucha, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města."


Diskuse:




Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: