Marek:

úvodem

01 02 03 04
05 06 07 08
09 10 11 12
13 14 15 16

vznik knihy
obsah
poselství
promluvy
literatura



Marek 5


pracovní překlad (Břetislav Fajmon 2022)

1Přeplavili se na druhou stranu jezera, do krajiny Gerasénů. 2Když (Ježíš) vystoupil z člunu, tu mu přišel naproti člověk z hrobů s nečistým duchem, 3který přebýval mezi hroby a nikdo jej nebyl schopný svázat už ani řetězy. 4Byl totiž často svázaný pouty a řetězy, ale řetězy roztrhal a pouta rozbil a nikdo neměl sílu jej zkrotit. 5Ve dne v noci mezi hroby a v horách křičel a tloukl se kameny.

6Když viděl z dálky Ježíše, přiběhl k němu a poklonil se. 7Nahlas zařval: "Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Snažně tě žádám při Bohu: Nemuč mne!" 8Ježíš mu totiž říkal: "Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka. 9Jak se jmenuješ?"

"Legie, protože je nás mnoho." 10(Duchové) ho prosili, aby je z toho kraje nevyháněl.

11Páslo se tam u hory velké stádo vepřů. 12(Duchové) ho prosili: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů."

13(Ježíš) jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli (z toho člověka) a vešli do vepřů. Stádo, asi dva tisíce vepřů, se zřítilo ze srázu do jezera, a topili se v jezeře. 14Ti, co je pásli, utekli a oznámili to ve městě a vesnicích. Přišli (mnozí), aby se podívali, co se děje.

15Přicházejí k Ježíši a vidí toho (dříve) posedlého, jak sedí oblečený a při smyslech -- ten, co měl dříve legii (zlých duchů) -- a vyděsili se. 16Vylíčili jim ti, co shlédli, jak se (to) stalo posedlému a ohledně vepřů.

17Začali jej prosit, aby odešel z jejich kraje. 18Když nastoupil do člunu, prosí ho ten (dříve) posedlý: "směl bych být s tebou?" 19(Ježíš) mu to nedovolil, ale říká mu: "Běž do svého domu, ke svým (příbuzným) a oznam jim, jak velké věci ti Pán učinil a smiloval se nad tebou."

20Odešel a začal rozhlašovat v Dekapolis, jak velké věci mu učinil Pán; a všichni se divili.

21Když se Ježíš ve člunu přeplavil opět na druhou stranu, sešel se k němu velký zástup. (Ježíš) byl u jezera. 22Přichází jeden z představených synagogy jménem Jairos, padá mu k nohám 23a velmi jej prosí: "Moje dcerka je na pokraji smrti -- přijď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila."

24(Ježíš) odešel s ním. Šel za ním velký zástup, tlačili se na něj ze všech stran.

25Byla tam i žena (trpící) krvácením dvanáct let, 26mnohé věci vytrpěla od mnohých lékařů, vynaložila všechen svůj (majetek), a ničeho nedosáhla, šlo to jen k horšímu. 27Uslyšela věci o Ježíši, přišla v zástupu za ním a dotkla se jeho oděvu. 28Říkala si totiž: "Když se dotknu aspoň jeho oděvu, budu uzdravena."

29Tu byl vysušen pramen jejího krvácení a poznala na těle, že je uzdravena ze svého neduhu. 30Ježíš poznal, že z něj vyšla síla a obrátil se k zástupu: "Kdo se dotkl mého oděvu?"

31Učedníci mu říkali: "Vidíš zástup, jak se na tebe tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?"

32Ale on se rozhlížel, aby spatřil toho, kdo to udělal. 33Ta žena, vědoma si toho, co se stalo, vystrašená a třesoucí se přišla, padla mu k nohám a řekla celou pravdu.

34"Dcero, tvoje víra tě zachránila, běž a buď zdravá ze svého neduhu."

35Ještě když mluvil, přicházejí od představeného synagogy: "Tvoje dcera zemřela, proč ještě obtěžuješ učitele?"

36Ježíš zaslechl, co bylo řečeno, a říká představenému synagogy: "Neboj se, jen věř."

37A nenechal nikoho, aby s ním šel, kromě Petra, Jakuba a Jana, bratra Jakubova. 38Přicházejí do domu představeného synagogy a vidí rozruch a jak pláčou a velmi naříkají. 39Vešel dovnitř a říká jim: "Proč jste rozrušeni a pláčete? Dítě nezemřelo, ale spí."

40Smáli se mu. Ale on všechny vyhnal, nechal u sebe jen otce a matku dítěte a své tři učedníky a vstoupil (do místnosti), kde bylo to dítě. 41Vzal dívku za ruku: "Talitha kúm" (což v překladu znamená: Děvče, vstaň)!

42Tu dívka vstala a chodila, bylo jí dvanáct let. (Všichni) užasli velkým zděšením. 43Důrazně je požádal, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, ať jí dají najíst.




Komentářové poznámky


Jaroslav Schrötter, 19.7.2022

— Uzdravení posedlého v Gerasenské krajině

1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.

 na protější břeh – ve verši 4,35 jsme četli Ježíšovu výzvu učedníkům: Přeplavme se na druhou stranu – tedy ze západního (židovského) břehu na východní (pohanský) do Zajordání.

do krajiny gerasenské – město Gerasa sice leží 55 km jižně od Genezaretského jezera, ale důležité je, že to místo popisovaného uzdravení bylo územím pohanským. Gerasa a krajina kolem ní byla osídlena pohanským obyvatelstvem.

 

2 Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem.

z hrobů – jednalo se o jeskyně vyhloubené ve skále z měkkého pískovce, do nichž se pochovávali zemřelí. V židovských představách je hrob jako místo smrti protikladem života před Hospodinem, a tedy místem protibožským, a proto rituálně nečistým.

 

3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. 4 Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. 5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.

Ten bydlel v hrobech posedlý nečistým duchem bydlel na místě, kterému se lidé vyhýbali. Jeho posedlost ho uvrhla do izolovanosti od lidí. Ti se ho snaží spoutat okovy a řetězy, ale to se jim nemůže podařit. Verše 3-5 zdůrazňují bezmocnost lidí vůči zlým duchům. Tak současně zdůrazňují moc Ježíše.

 

6 Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem

padl před ním na zem – prostrace je výrazem podrobení se božské osobě, je to gesto posedlého, které však vůbec neodpovídá jeho slovům v dalším verši:

 

7 a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“

Co je ti po mně – opakuje slova posedlého z Ježíšova exorcismu v Kafarnaum (1,24), kde ten posedlý křičí a ptá se, zda ho Ježíš přišel zahubit. Marek tady klade paralelu.

Ježíši, synu Boha nejvyššího – je snahou zlého ducha naznačit, že znalost Ježíšovy skutečné totožnosti mu nad ním dává nějakou moc. Ale je to lež, nečistý duch dobře ví, že nad Ježíšem žádnou moc nemá.

netrap měje použito sloveso basanizein – trápit, mučit – které se v řecky psaných apokalyptických textech (kladou důraz na odhalení tajného poznání o Božích záměrech) užívá i v souvislosti s eschatologickým soudem. Například ve Zj 14,10: a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. Zlí duchové se bojí definitivního Božího soudu.

 

8 Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“

To, že v 5,6 posedlý vyjadřuje úctu a v 5,7 se pokouší o protiútok, je dodatečně vysvětleno tím, že ještě před slovy: Co je ti po mně dal Ježíš (totiž – gar) zlému duchu příkaz, aby posedlého opustil.

 Pak Ježíš začíná se zlým duchem rozmlouvat. Marek sem zapracoval proces exorcismu.

Takže tu nejdřív máme vyprávění o uzdravení posedlého, které líčí událost zvenčí. Podle rekonstrukce Rudolfa Pesche zní takto: V krajině gerasenské vyšel proti němu z hrobů  člověk posedlý nečistým duchem. V noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. Hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ Ježíš mu řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ (Pesch, Das Markusevangelium)

Do tohoto vyprávění je vložen vlastní proces exorcismu (vyhánění nečistého ducha), tedy děj probíhající mezi exorcistou a nečistým duchem. A Ježíš se v tomto ději ujímá iniciativy, řídí rozhovor i další události:

 

9 A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“

Legie měla 4-6 tisíc vojáků. 13. verš mluví nepřímo o 2000 nečistých duchů. Všechny tyto nadnesené (hyperbolické) údaje mají naznačit sílu odporu zlých duchů proti Ježíšovi, který on však svou mocí překonává.

 

10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.

velmi ho prosil – je použito sloveso parakalein – prosit, zapřísahat, které se často používá pro žádost pronesenou někým, kdo je v nouzi, nebo v situaci, kdy prosí podřízený svého nadřízeného. Užití tohoto slovesa na tomto místě zdůrazňuje Ježíšovu převahu nad zlými duchy. Stejné sloveso je použito i v 5,12, kde ve své nouzi prosí Legie zlých duchů Ježíše.

Prosby a vyjednávání patří k procesu exorcismu. Nečistí duchové nechtějí opustit místo, kde působí, ale sám princip exorcismu je vyhnání zlých duchů pryč. Je tu sloveso apopompé – poslat pryč, které je v souvislosti s exorcismem obvykle používáno.

 

11 Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. 12 Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ 13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce.

Vepři byli pro židy nečistá zvířata, ale v pohanském prostředí gerasenského kraje byli chováni a paseni. Prosba – ať vejdeme do těch vepřů – je upřesněním prosby nečistých duchů z 5,10, aby mohli zůstat v tom kraji. A Ježíšem jim je vyhověno. Načež se vepři zasažení nečistými duchy rozběhli do moře, tedy do Genazaretského jezera. Moře, které bylo tehdejšími židy považováno za místo nečistých sil a chaosu, tyto posedlé vepře pohltilo. Zlí duchové tak byli nakonec Ježíšem vyhnáni nejen z posedlého člověka, ale i z toho kraje.

Takové zničení vepřů je tu literárním prostředkem k vyjádření Ježíšovy naprosté převahy nad nečistými duchy i nad pohanským světem. Toto vyvrcholení příběhu je zřejmě také důvodem, proč celý děj příběhu byl ve verši 5,1 umístěn do blízkosti Genazaretského „moře“, přestože Gerasa leží daleko na jihu. Zeměpisné údaje jsou podřízeny vyvrcholení procesu exorcismu.

Příběh o exorcismu v Gerasenském kraji se objevuje také v Matoušově evangeliu 8,28-34: Když přijel na protější břeh moře do gadarenské  krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit...

Z podobností a odlišností Markovy a Matoušovy verze příběhu je vidět, že Ježíšův exorcismus v Zajordání byl obsahem vyprávění různých starších tradic, z nichž evangelisté čerpali.

 

14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.

Svědkové události se rozutekou, a pak rozšíří zprávu o uzdravení posedlého. 14. verš spojuje popis procesu exorcismu s dalším pokračováním zprávy o uzdravení posedlého v Gerase.

 

15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.

míval množství zlých duchů – v řeckém originále je znovu použito slovo legión – připomínka jeho dřívějšího stavu opět zdůrazňuje rozsah jeho posedlosti  a velikost změny, která u něho nastala.

sedí oblečen a chová se rozumně – tento popis je výrazným opakem jeho dřívějšího stavu, kdy zřejmě nahý žil ve skalních hrobech, trhal řetězy, tloukl se kameny a křičel. Teď je Ježíšem uzdraven a současně vyveden z izolace, která byla důsledkem jeho posedlosti. Teď se může vrátit do společnosti lidí.

zděsili se – jedná se o překlad slovesa phobeó – dát se na útěk, děsit se, vyděsit se – je to stejné sloveso jako je v 4,41 užito k pojmenování reakce učedníků na utišení bouře. Jde o bázeň z projevů Boží moci:

 

16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. 17 Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin.

prosit – parakalein – prosit, zapřísahat – je tu opět použito toto sloveso (užité dříve o démonech) pro žádost lidí z Gerasenské krajiny, kteří se cítí být v nouzi při setkání s projevy takové moci. A Marek v souvislosti s tím, že se tito lidé zděsili, interpretuje jejich prosbu – aby Ježíš odešel z těch končin – jako motivovanou jejich bázní z tajemné moci Ježíšovy.

 

18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním.

19 Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“

prosil – zde je už počtvrté v tomto vyprávění použito slovo parakalein, které podtrhuje Ježíšovu moc. V předcházejícím případě (5,17) šlo o lidskou bázeň z této moci, ale tady je ten člověk dříve posedlý přitahován Ježíšem. Nebojí se Ježíšovy moci. Naopak touží být s ním, a tak si vlastně přeje stát se Ježíšovým učedníkem.

Jdi domů ke své rodině – osvobození od ničivé moci nečistých duchů vede k obnovení rodinných vztahů zachráněného. Tyto vztahy byly považovány za nezbytné pro život člověka.

pověz jim – je použito slovo apangelein (vyprávět), které se používá pro misijní působení prvotní církve. I když tomuto muži uzdravenému Ježíšem z posedlosti nebylo dovoleno, aby se přidal k Ježíšově družině učedníků, měl se stát poslem Božího milosrdenství. Ježíš ho pověřuje misií v tom pohanském prostředí, ve kterém ten dříve posedlý žil.

Pán kyrios – může označovat Boha Izraele – Hospodina, který činí skutky milosrdenství. Ale může to také být označení, které používala prvotní církev pro Ježíše Krista. Tomu by odpovídalo naplnění Ježíšova pokynu tím uzdraveným člověkem, který rozhlašuje, jak veliké věci mu učinil Ježíš:

 

20 Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

Dekapole – volné sdružení deseti měst východně od Palestiny, jejich obyvatelé vyznávali řecké náboženství i způsob života. Ten, který byl Ježíšem uzdraven a osvobozen z moci zlých duchů, plnil v pohanském prostředí Dekapole to poslání, které mu Ježíš svěřil.

Tento dodatek o působení nově získaného Ježíšova stoupence Marek připojil, aby čtenáři toto uzdravení posedlého v Gerasenském kraji chápali jako znamení Božího smilování, které člověka vede k hlásání radostné zvěsti – evangelia.

 

— Vzkříšení dcery Jairovy a uzdravení ženy s krvotokem

21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.

Ježíš se vrací na to pobřeží Genazaretského „moře“ osídlené Židy. Podobně jako ve 4,1 Marek píše, že na břehu moře se shromáždil velký zástup. Tak znovu zdůrazňuje velké množství posluchačů, kteří chtěli slyšet Ježíše a jeho zvěst.

V dalším textu používá Mk své oblíbené schéma vyprávění ABA, tedy do příběhu o vzkříšení dcery Jairovy (A) vkládá příběh ženy, která trpěla krvotokem (B).

 

22 Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám

představený synagógyarchisynagógos – měl dohled nad fyzickým stavem a finančním hospodařením synagógy.

padl mu k nohám – další prostrace (po posedlém v Gerase). Zde ale zřejmě víc než o bohopoctu jde o gesto zoufalého prosebníka.

 

23 a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ 24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.

úpěnlivě ho prosil - parakalein autón pollá – prosil ho mnoha způsoby – touto formulací je zdůrazněno, s jak velkou úctou představený synagógy předkládá Ježíšovi svou prosbu.

dcerka – thygartrion – dceruška – zdrobnělina tady vyjadřuje otcovu lásku, nikoli věk dívky.

umíráeschatós échei – má poslední dobu (chvíle). Matouš a Lukáš vyprávějí také o tomto Ježíšově zázraku a uvádějí hned na začátku, že Jairova dcera umřela. Tím stupňují zázračnost Ježíšova činu.

(zástup) tlačil se na něj – to je příprava na vložené vyprávění o uzdravení ženy s krvotokem:

 

25 Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. 26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.

měla krváceníousa en rhysei haimatos byla s výtokem krve – Marek neudává další podrobnosti o ženině nemoci, ale obrat, který používá, je doslovným překladem slov, která v Leviticu označují výtok krve jako zdravotní problém. Lv 15,19 tak označuje menstruační krvácení, Lv 15,29 další nespecifikovaná vaginální krvácení. (Lv 15,25: Když má žena dlouhotrvající krvotok mimo období svého krvácení nebo když výtok trvá déle než obvyklé krvácení, bude trvat její nečistota po všechny dny výtoku. Bude nečistá jako v období svého krvácení.) Tak tato žena, která má krvácení dvanáct let, ztratila své zdraví, majetek vynaložený na léčení, a také možnost účastnit se bohoslužeb, protože byla kulticky nečistá. Byla vyloučena z chrámu, synagógy i ze společnosti lidí.

 

27 Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. 28 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“

doslechla o Ježíšovi – ve verši 3,8 jsme četli: přišlo k němu veliké množství (lidí), když slyšeli, co všechno činí. I tato žena slyšela o Ježíšových zázračných činech a upíná na něj svou poslední naději. Přichází v zástupu lidí, ač v hustotě zástupu, který se podle verše 31 tlačil na Ježíše, a tedy i na ni, zřejmě porušuje zákon uvedený v Lv 15,27: Každý, kdo by se jich dotkl, bude nečistý; vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

dotkla se jeho šatu – tím, že se Ježíše dotkla učinila ho kulticky nečistým. V řeckém originále je použito slovo háptō – dotkla odvozené od infinitivu háptomai – dotýkat se někoho (něčeho) způsobem, který ho mění (dotyk, který ovlivňuje).

totiž – slovo gar – totiž dává nahlédnout do ženiných úmyslů: Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna. Ježíšova moc byla lidmi chápána jako jakési fluidum, které přechází na člověka dotekem. (Mk 3,10: ti, kdo trpěli chorobami, tlačili se k němu, aby se ho dotkli.) Uzdravení dotykem najdeme i ve Starém Zákoně v popisu uzdravení Elizeem (2Kr 4,34)

 

29 A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.

přestalo krvácení – doslovný překlad je: byl vysušen zdroj její krve – tedy nebyly vyléčeny jen vnější projevy nemoci, ale vnitřní zdroj nemoci. A žena ucítila v těle, že je čistá, že skončilo její vyloučení ze společenství lidí. 

 

30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“

Ježíšova moc nepůsobí mimovolně, Ježíš se obrací, aby poznal toho, kdo u něj našel pomoc. Tak jako si žena uvědomuje, že ji uzdravila Ježíšova moc, tak i Ježíš si je vědom, že z něho vyšla síla.

Tak začíná vyvrcholení příběhu o uzdravení ženy s krvotokem:

 

31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“

Z tohoto verše vyplývá, že se Ježíše dotýkalo mnoho lidí, ale ti do něj nevkládali svou naději, protože si buď nepřipadali nemocní, nebo neměli důvěru, že je Ježíš může uzdravit. Dotýkali se Ježíše, ale jejich doteky nebyly účinné. Teprve žena s krvotokem, která toužila po uzdravení a věřila v Ježíšovu uzdravující moc, byla vyléčena.

 

32 On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila. 33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.

s bázní a chvěním – tato slova vyjadřují pocity člověka, který se setkává s Boží mocí.

padla mu k nohám – to je gesto bohopocty. Je to stejné gesto, jaké učinil Jairos v 5,22, a tedy spojující bod obou příběhů z druhé části 5. kapitoly.

pověděla mu celou pravdu – žena vyznává o sobě celou pravdu. Svěřuje Ježíšovi beznaději svého předchozího života, a také vyznává svou víru v Ježíšovu uzdravující moc. Mluví o své radosti z uzdravení, které právě prožila. Toto vyznání je odpovědí na přijatou milost.

 

34 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“

Tady je vyjádřeno poselství příběhu:

Dcero – oslovením dcero zprostředkovává Ježíš ženě nebeského Otce a jeho lásku. Je synonymem oslovení Bohem milovaná. Vždyť se žena k Ježíšovi obrací jako k tomu, kdo naplňuje Boží vůli. 

tvá víra tě zachránila – víra, která ji umožnila překonat překážky a přijít k Ježíšovi.

Odejdi v pokoji – zaslíbení pokoje je požehnáním, žena se nemusí bát, je uzdravena.

 

I my se v Božím slově a ve společenství církve setkáváme s Ježíšem. Mnohdy se podobáme tomu zástupu lidí, kteří se dotýkali Ježíše, ale jejich doteky nebyly účinné, protože si buď nepřipadali nemocní, nebo neměli důvěru, že je Ježíš může uzdravit, nevkládali do něj svou naději.

Můžeme se však podobat i té ženě s krvotokem, která toužila po uzdravení a věřila v Ježíšovu uzdravující moc, a tak byla vyléčena. Je k tomu jen třeba, abychom si přiznali svou nemoc a věřili v Ježíšovu moc.

Víc než nemoci tělesné potřebujeme uzdravit svůj strach, své sobectví, svou poživačnost, svou žárlivost, svou závist (viz Gal 5,20). Tyto naše nemoci může uzdravit jen Ježíš a jeho milosrdenství. Pak, až přijmeme Boží milost, bude odpovědí naše vděčné vyznání celé pravdy o sobě, o své bezradnosti a o Boží milosrdné lásce. I každému z nás chce Ježíš říct: Tvá víra tě zachránila.

 

35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“

Když ještě mluvil – Marek těmito slovy navazuje na předchozí vyprávění v 5,21-24. Vrací se tak k tématu A ve schématu vyprávění ABA, tedy k příběhu o vzkříšení dcery Jairovy.

Tvá dcera zemřela – sdělení lidí z domu představeného synagógy je tvrdé a prohlubuje dramatičnost příběhu. Situace se stává z lidského hlediska beznadějnou.

proč ještě obtěžuješ Mistra – tato věta je přípravou na Ježíšovu výzvu k víře:

 

36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“

Neboj se, jen věř! – strach je nedostatkem důvěry v Ježíšovu moc. Tento strach nemá nic společného s bázní před Hospodinem, která znamená víru projevující se v každodenním životě. Ježíš povzbuzuje představeného synagógy k této víře a k důvěře.

 

37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

Petr, Jakub a jeho bratr Jan jsou obvyklí Ježíšovi svědci. Spolu s Ondřejem byli jako první povoláni za Ježíšovy učedníky (1,16-20). Ve výčtu vyvolených Dvanácti (3,16-17) jsou jmenováni na prvních třech místech. Budou s Ježíšem také při proměnění na hoře (9,2), budou mu blízko při jeho hluboké opuštěnosti v Getsemanech (14,33). Tento zázrak vzkříšení dcery Jairovy je v Markově evangeliu jediným případem, kdy Ježíš vzkřísil zemřelého člověka. A tak jsou právě tito tři Ježíšovi učedníci i tady svědky tohoto významného zjevení Ježíšovy moci.    

 

38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.

Jde o rituály truchlení, které v židovském prostředí mohou zahrnovat i trhání oděvu, sypání popela na hlavu a hlasité nářky. Častá je i přítomnost plaček (Jer 9,17: Pochopte to a zavolejte plačky, ať přijdou!).  

 

39 Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ 40 Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.

neumřelo, ale spí – toto Ježíšovo sdělení přímo popírá slova poslů tvá dcera zemřela. Je vyjádřením skutečnosti, že v Boží přítomnosti není smrt něčím definitivním, ale jen spánkem, ve kterém člověk čeká na konečné vítězství nad smrtí.

posmívali – tento posměch plaček ukazuje povrchnost jejich pláče.

všecky vyhnal – Ježíš zasahuje do pohřebního rituálu a svou autoritou se ujímá řízení dalšího děje.

 

41 Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!

Vzal ji za ruku – dotek se v popisech Ježíšových zázračných uzdravení objevuje často. Ale tady bere za ruku zemřelou dívku. Kultická nečistota způsobená dotykem mrtvoly byla podle židovského kodexu vážná, ale Ježíš jedná ve prospěch vyššího dobra, ve prospěch zemřelé dívky.

Talitha kum – aramejsky doslova ovečko, vstaň – je to v aramejštině něžné oslovení dítěte. Marek to ale do řečtiny přeložil suše: Děvče, pravím ti, vstaň! Jako oslovení použil korasion, což je zdrobnělina od koré (dívka, mladá žena) a používá se pro dívku, která se blíží věku na vdávání (12 let).

pravím ti – tato formule zdůrazňuje, že vzkříšení způsobuje Ježíšovo slovo.

vstaň – je použito sloveso ēgeirein – doslova znamená probudit se ze spánku, ale také vstát, postavit se. Zajímavé je, že Marek pasiva tohoto slovesa (ēgerthē – byl probuzen, postaven) užívá i o Ježíšově vzkříšení. (16,6: Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde.“) Tímto slovem tedy Marek naznačuje, že vzkříšení mrtvé dívky je předobrazem budoucího definitivního vzkříšení k věčnému životu. Vstaň tady tak má dvojí smysl – probudit se ze spánku a probudit se ze smrti.

 

42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.

vstalo – anasté postavilo se – je tady použito jiného slova, které však Marek také používá o zmrtvýchvstání Ježíše, a to v souvislosti s jeho utrpením. (8.31: A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech  vstát. Podobně 9,31; 10,34)

bylo jí (totiž) dvanáct let – v originále je použito gar – totiž. Pravděpodobně jde o zdůvodnění oslovení korasion, vhodné pro dívku ve věku na vdávání. Do verše 41 se o ní mluví jako o dítěti – paidion.

zmocnil se jich úžas a zděšení – vyjadřuje výjimečnost tohoto zázraku. Doslovný překlad je: a žasli hned úžasem velikým.

 

43 Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.

že se to nikdo nesmí dovědět – je to dosud vůbec nejzřetelnější vyjádření mesiánského tajemství. Co tím Marek vyjadřuje? Ježíš nechtěl, aby jeho poslání bylo chápáno nesprávně ve smyslu politického osvobození Izraele. Dokud nedošlo k velikonočním událostem (Ježíšově smrti a vzkříšení), nemohl ani svým učedníkům zcela vyložit tajemství své osoby, protože byli příliš zatížení dobovými představami o příchodu Mesiáše.

aby jí dali něco k jídlu – tato slova zdůrazňují, že dívka skutečně žije, že není jen duchem. Stejně své zmrtvýchvstání Ježíš dokazoval svým učedníkům: Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ (Lk 24,41).


následující: Marek 06


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: