Pokus o vystižení poselství Markova evangelia

Ježíš a Dvanáct v době galilejského působení  (1,16-8,26)

Ježíš vyvolil a povolal svých Dvanáct, aby šířili jeho poselství. Pro toto jejich poslání jim dal moc konat to, co konal on: kázat, vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné (6,7-13). Dostali výsadu být účastníky Ježíšových mocných činů. Byli svědky zázračného nasycení zástupu lidí (6,30-44; 8,1-9). Dostávalo se jim zvláštního poučování a nabádání, aby mohli poznat a přijmout Ježíše, jeho učení a jeho poslání. 

Marek ve svém evangeliu představil Dvanáct jako nejednoznačné postavy s kladnými i zápornými rysy. Mezi kladné patří to, že byli při svém povolání ihned ochotni následovat Ježíše. Opustili svou dosavadní činnost i své blízké a doprovázeli Ježíše na jeho cestě hlasatele evangelia mocného slovem i skutky. Přijali i účast na jeho poslání (6,6b-13).

V Markově evangeliu se na několika místech píše o zatvrzelém srdci lidí, kteří se uzavřeli Božímu slovu, Božím znamením a zatvrdili se ve svých představách. (V překladech do češtiny se někde používá spojení zatvrzelá mysl.) Je-li srdce (kardia), jako sídlo rozumového rozlišování a duchovního vhledu, zatvrzelé (popórómené), nemůže správně fungovat, a proto nemůže přijmout Ježíšovo učení a Ježíšovo mesiánské poslání.

Taková zatvrzelost srdce vůči Ježíšovým slovům a činům se objevovala jak mezi Ježíšovými odpůrci, tak i mezi jeho učedníky, včetně těch dvanácti vyvolených. Ti v bouři na moři prožívali zoufalé rozhořčení kvůli Ježíšově nečinnosti (4,38). Když Ježíš pokáral moře, pokáral i jejich nedůvěru a strach (4,40). Po Ježíšově zázračném nasycení pěti tisíc lidí se učedníci na lodi vyděsili, když viděli Ježíše kráčet po moři. A Marek dodává: Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich srdce bylo zatvrzelé (6,52). Po zázračném nasycení čtyř tisíců lidí bylo Dvanáct s Ježíšem na lodi. Nevnímali Ježíšovo poučování, protože probírali své starosti o jídlo, že nemají chleba (8,16). Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: ... Je vaše mysl zatvrzelá? (8,17) Doslova: je vaše srdce zatvrzelé?

V této části Markova evangelia (1,16-8,26) byla reakce učedníků na Ježíšova slova a činy plná ohromení (6,51), které Marek chápe negativně, jako nedostatek víry a důvěry v Ježíše. Učedníci mnohdy zažívali strach (viz 4,40), což byl další projev slabé víry v Ježíše a jeho moc.

Ježíš s Dvanácti na cestě do Jeruzaléma (8,27-10,52)

Tato část Markova evangelia se zabývá povahou Ježíšova mesiášství. Na třech místech se píše o tom, jak Ježíš předpovídá své utrpení, smrt a vzkříšení. A také na těchto třech místech popisuje reakci Dvanácti.

První předpověď najdeme v 8,31. Hlasitě na ni reaguje Petr, který začal Ježíše za jeho slova kárat. Petr nechtěl slyšet nic, co by narušilo jeho přesvědčení, že mesiánská doba už nastala. Stejně jako ostatních Dvanáct byl zatížen dobovými představami a tradicemi: Mesiáš je Bohem poslaná a Boží mocí obdařená bytost. Proto nemůže být Mesiáš lidmi poražen, a tím méně zabit. Petr i ostatní učedníci uvěřili, že Ježíš je tím, na koho tak dlouho čekali, že teď se naplní přísliby proroků. Mesiáš zbaví Židy římské nadvlády a dá jim to místo, které patří vyvolenému národu. Ježíš však na Petrovu zatvrzelost odpoví rázně: Jdi mi z cesty, satane! (8,33) Doslova: Jdi za mnou, pokušiteli! Ježíš Petra neposlal pryč, ale poslal jej, aby ho následoval. Petr má plnit Boží vůli, a ne uskutečňovat svoje představy a přání, protože jinak jeho smýšlení není z Boha, ale z člověka (8,33).

Druhá předpověď Ježíšova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání je v 9,31 a reakce Dvanácti na Ježíšova slova není žádná. Oni tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat (9,32). Nesnažili se porozumět, na nic se neptali.

Třetí a podrobnější předpověď je v 10,33-34. V dalších verších (35-37) pak Marek popisuje žádost bratrů Jakuba a Jana. Ti nechali zcela bez povšimnutí jasnou a podrobnou předpověď Ježíšova utrpení a dál žili ve svých představách o Ježíši jako Mesiáši, který nastolí království, v němž oni dva budou sedět na nečestnějších místech. Tak hluboké bylo jejich nepochopení Ježíšova poslání.

Ježíš s Dvanácti v Jeruzalémě (11,1–16,8)

Když žena v Betanii pomazala Ježíše k pohřbu (14,1-3), někteří z učedníků ji kárali (14,4-5). Z tohoto jejich postoje vyplývá, že stále ještě nepochopili, jak blízko je Ježíšova smrt (14,6 -9).

V Getsemane Ježíš vybral místo, kde se chtěl modlit. Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana, své nejbližší učedníky, aby bděli a modlili se s ním. Ale ti usnuli, a tak Ježíš zůstal sám (14:32-42).

Jeden z Dvanácti, Jidáš, Ježíše zradil velekněžím. Jejich ozbrojence přivedl na místo v Getsemane, a tak zajistil nenápadné Ježíšovo zatčení.

Ježíš předpověděl: Všichni ode mne odpadnete (14,27). Na Petrovu námitku, že on od Ježíše neodpadne (14,29), Ježíš řekl: této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš (14,30). A Ježíšovy předpovědi byly naplněny. Petr Ježíše zapřel: Neznám toho člověka, o němž mluvíte (14,66-72). A učedníci včetně Dvanácti utekli (14,50). Podle Markova evangelia nebyli přítomni ani při Ježíšově smrti na kříži, ani při jeho pohřbu.

Ježíš, Syn Boží a Syn člověka

Marek hned v první větě svého evangelia uvádí, že Ježíš je skutečně Boží Syn: Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Pak popisuje, jak Ježíš, Syn Boží, zvěstuje svým učením a svými mocnými činy příchod Božího království: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží (1,15a). Na řadě příběhů o zázracích Marek ukazuje, že Ježíš vládne božskou mocí, a tak potvrzuje svou autoritu Syna Božího.

Ježíš sám pro sebe v Markově evangeliu používá titul Syn člověka. Zvláštní zabarvení dostává výraz Syn člověka v knize Daniel, a je to zabarvení mesiánské. Kromě danielovské tradice je v Markově evangeliu titul Syn člověka spojen i s motivy převzatými z písní o Služebníku Jahve z Deuteroizaiáše (například Iz 53,1-5). Použitím titulu Syn člověka Ježíš v Markově evangeliu zahrnuje jak Danielovu nebeskou postavu, tak trpícího služebníka Jahve, který přináší zástupnou oběť.

Ve své odevzdanosti Bohu Ježíš zakoušel jak protivenství a odsouzení od nepřátel, tak nepochopení svých učedníků. Ti navzdory tomu, že byli svědky mnoha zázračných uzdravení, exorcismů a dalších zázraků, zůstávali nechápaví a zatvrzelého srdce. Selhávání Dvanácti začalo jejich nedostatečnou vnímavostí pro Ježíšovo působení, pokračovalo jejich odmítáním Ježíšovy cesty utrpení, a vyvrcholilo tím, že od Ježíše utekli. Na tomto jednání Dvanácti Marek dokumentuje Ježíšovu opuštěnost: Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti,...(Iz 53,3). Marek tak ve svém evangeliu otvírá téma lidského selhání jako reakce na Boží zjevení.  

Zprávu o vzkříšení, a také příslib obnovení Ježíšova kontaktu s učedníky vyslovuje v Markově evangeliu Boží posel: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl (16,7). To je nabídka vzkříšeného Krista, která uzavírá koloběh Božích obdarování a lidských selhání  učedníků. Ježíšova věrnost navzdory nevěrnosti učedníků se stává dobrou zprávou pro Markovy adresáty, což jsou církevní obce, které zápasí se selháváním a odpadlictvím křesťanů. Markovo evangelium je vyzývá k pokání, odpuštění a usmíření. Zdrojem Božího odpuštění a usmíření je Ježíš, Boží syn a Syn člověka.

následující: Marek - promluvy