— Podobenství o rozsévači

1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. 2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:

veliký zástup –  v první části evangelia Marek často zdůrazňuje velikost zástupu posluchačů, kteří chtěli slyšet Ježíše a jeho zvěst. Jsou to ti, kdo slyší Boží slovo, a tedy ti, o nichž Ježíš mluví v následujícím podobenství o rozsévači. 

Podobenství (parabola) – parabolé – literární forma, jejímž základem je názorné vyprávění o nějaké běžné události ze života lidí. Cílem tohoto vyprávění je objasnit určitou mravní nebo náboženskou pravdu. Všechna Ježíšova podobenství vycházejí z každodenního života lidí v Palestině v jeho době. Vyprávění jsou prostá a jasná, ale smysl, který jim Ježíš dává je skrytý.

Nicméně výklad podobenství byl většinou ponechán posluchačům samým. Jen svým učedníkům Ježíš některá svá podobenství vyložil.

V originále použité slovo parabolé  je překladem hebrejského mášál, které kromě podobenství znamená i přísloví, alegorie, hádanka.

3 „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. 4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.

Když začala doba dešťů, rozsévač zrní nejprve rukou rozházel po poli, a pak vlhkou půdu nakypřil. K nakypření půdy se používala jednoduchá oradla ze dřeva, případně oradla s radlicí ze železa se zakřivenou špicí. Oradla byla tažena voly nebo osly.

Kolem cest byla půda ušlapaná a semena zůstala na povrchu. I když se oralo i okolí cest, stávalo se, že oradlo tvrdou půdu nenakypřilo. Přilétali ptáci a semena sezobali.

5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

na skalnatou půdu – epí tó petródes – na místo skalnaté. Pod tenkou vrstvou hlíny byla skála, nebo to bylo místo poseté kameny. A tak rostlinka má málo půdy, nemá přístup k vláze a na slunci uschne.

7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

trní – akantha – pichlavá rostlina – byly to pichlavé rostliny, které odolávaly oradlu rolníka a dál na poli rostly. Byly odolnější než obilí a obíraly ho o vodu, živiny a světlo.

8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“

I když se tomuto podobenství říká podobenství o rozsévači, je to ve skutečnosti podobenství o půdě. Užitek z rozsévačovy setby závisí na tom, do jaké půdy zrno dopadne. Zrna, která padla na dobrou půdu, všechna vyklíčila a vyrostly z nich nové rostliny. Ne všechny však daly stejné množství zrní. Ani úrodná půda v tomto podobenství nemá na všech místech stejnou kvalitu. Nicméně i užitek třicetinásobný je užitek velký, a tak půda, na které bylo dosaženo takového užitku, je půda dobrá.   

9 A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

Tento verš ohraničuje spolu s veršem 3. (slyšte) podobenství o rozsévači a současně čtenáře připravuje na výrok o tom, proč Ježíš ve svých promluvách k zástupům lidí používá podobenství.

Další děj se pak přenáší z místa na břehu „moře“, kde z lodi Ježíš promlouval k zástupům, do místa, kde byl Ježíš v úzkém kruhu učedníků:

 

— Důvod řeči v podobenstvích

10 Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství. 11 Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou,

Vám je dáno znát tajemství – Dvanácti a okruhu dalších učedníků Ježíš odkrývá tajemství Božího království. V řeckém textu je použito sloveso didómi, a to ve tvaru dedotai, což je perfektum pasiva s významem Bůh vám dal.

kdo jsou vně – tois exó – kdo jsou mimo – nejde o vyjádření o prostorové skutečnosti, ale o vyjádření vztahu k Ježíšovi. Mimo jsou ti, kdo pro své zatvrzelé srdce Ježíšovu zvěst nepřijali. V Mk 3,5 jsou jako lidé se zatvrzelým srdcem označeni ti, kdo se uzavřeli Božímu slovu.

 je to všecko hádankou – v originále je použito množné číslo en parabolaís ta panta ginetai. Doslovný překlad je: v podobenstvích se všecko předkládá – ovšem řecké slovo parabole znamenalo nejen podobenství, ale i přísloví a hádanky. Náš ekumenický překlad tady používá slovo hádanka, které ukazuje na zmíněné tajemství Božího království.

všecko – ta panta – nejde tedy jen o uvedené podobenství, ale o celé Ježíšovo učení a o Ježíšova znamení. To všecko zůstává tajemstvím pro ty, kdo mají zatvrzelé srdce, kdo se uzavřeli Ježíšově zvěsti. 

12 aby hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.“

Zatvrzelost srdce těch, kdo jsou mimo, protože se uzavřeli Božímu slovu, je Markem vyložena pomocí Iz 6,9-10. Citace z Izajáše je upravena a neodpovídá ani hebrejskému originálu, ani řeckému překladu v LXX. Je to asi přizpůsobený řecký překlad targúmu (překlad hebrejského starozákonního textu do aramejštiny pořízený pro potřeby bohoslužebných setkání v synagoze). Dalším důvodem upravené citace z Izajáše mohlo být to, že Ježíš ani Marek nechtějí citovat Starý zákon slovo od slova. Citace upravují pro nové souvislosti, i když odkaz na slovo Izajáše je zachován.

V hebrejském originále Iz 6,9-10 je rozkazovací způsob: Bůh pak pravil:„Jdi a pověz tomuto lidu: Poslouchejte dobře, ale nerozumějte; dívejte se vytrvale, ale nepoznávejte! Zatvrď srdce tohoto lidu, zacpi mu uši, zalep mu oči, ať očima nevidí, ať ušima neslyší, ať srdcem nechápe, aby se neobrátil a neuzdravil!

Izajáš má hlásat Boží slovo, má povzbuzovat své krajany, aby plnili Boží zákon. Čím horlivěji a usilovněji se o to bude snažit, budou jeho posluchači zatvrzovat svá srdce, tím více se uzavřou Božímu slovu. A to proto, aby nemuseli změnit své smýšlení, aby se nemuseli obrátit. Ve slovech Iz 6,9 je zachycen ten záporný výsledek Izajášovy snahy, a to rozkazovacím způsobem, což je zvláštnost prorocké mluvy. Poselství Iz 6,9-10 tedy je: někteří, možná i většina, zatvrdí své srdce, ale nevěra Izraelců nemůže zvrátit plán, který má Hospodin s Izraelem. Hospodin si vždycky najde svatý zbytek: Při skácení zůstane pařez. Z pařezu vzejde svaté potomstvo (Iz 6,13).

V tomto smyslu tento úryvek z Izajáše cituje také Ježíš. Vysvětluje tak, proč jeho zvěst o Božím království naráží na odpor. Ti, kdo jsou mimo, se uzavřeli ve své mysli i ve svém srdci Ježíšovu slovu i jeho znamením, aby nemuseli změnit své smýšlení, aby se nemuseli obrátit.  

aby – hina – v řečtině koiné (lidová), v níž je Markovo evangelium napsáno, může hina označovat i důsledek. Pak tedy Ježíšova řeč v podobenstvích je nikoli příčinou, ale důsledkem zatvrzelosti srdce posluchačů.  Matouš ve verši 13,13 tuto nejednoznačnost odstraňuje a nahrazuje slovo hina slovem hoti – protože: K nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.

 

— Výklad podobenství o rozsévači

13 Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? 14 Rozsévač rozsívá slovo.

Jak porozumíte všem ostatním? – Ježíš touto svou otázkou ukazuje na důležitost smyslu podobenství o rozsévači pro pochopení dalších slov, která bude lidem předkládat. 

Rozsévač rozsívá slovo – to je klíč k pochopení podobenství: Zaseté zrno je slovo Boží, které hlásá Ježíš a později i církev. Podobné přirovnání je použito i v 1Pt 1,23: Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté.

slyší – akúein – toto slovo se objevuje v popisech setby do všech těch druhů půdy. Jde tedy vždy o ty, kdo slyšeli Ježíšovo slovo.

ti podél cesty nenechávají ve svých životech žádné místo pro Ježíšovo slovo. Jeho slovo slyší, ale nepřemýšlejí o něm a už vůbec si ho nevkládají do srdce. Satan přichází a brání tomu, aby slovo Boží zaujalo místo v životě člověka, aby bylo plodné. 

16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. 17 Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.

Ježíš věděl, že mnozí příznivě reagují na jeho slovo, ale rychle ho opouští, když je těžké ho následovat. Někteří Ježíšovi učedníci nemají v sobě žádný kořen. 

odpadají – eskandalízontai – pohorší se. Toto slovo je použito i na dalších místech:

Mk 6,3: „Copak to není ten tesař, syn Mariin ...?“ A pohoršovali se nad ním.

Mk 14,27: Všichni ode mne odpadnete (doslova: nade mnou se pohoršíte) ...

18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, 19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.

chtivost – epithumia – touha, dychtivost, chtivost – je výrazem pro vztah, v němž je určitá hodnota zbožněna, a tak jde vlastně o modlářství. Může jít o chtivost majetku, o touhu po dobrém postavení ve společnosti, o touhu mít nějakou cennou věc, ale také o strach něco ztratit, o něco přijít.

20 A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

nesou úrodu – karpoforousin – přinášejí plody – tato slova jsou příslibem pro všechny, kdo slyšeli Ježíšovo slovo, uvěřili v něj a přijali ho do svého srdce a do svého života. Důraz v Ježíšově výkladu podobenství o rozsévači je totiž kladen na to, že setba Božího slova přinese užitek, který převýší ztráty. To je dobrá zpráva tohoto podobenství.

 

— Světlo určené na svícen

21 A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?

světlo – lychnos – lampa. Ve verši jsou použity všední předměty: lychnos – lampa s knotem ponořeným do oleje, lychnían – stojan na lampu

přichází – erchetai – tohoto tvaru slovesa erchomai (přijít, jít, odejít) je použito i v Mk 1,7 o Ježíšovi: přichází (erchetai) někdo silnější, než jsem já. To některé komentáře vede k tomu, že tou lampou, která přichází, je Ježíš. Nicméně je možné, že erchetai je tady trpný rod a ten může být použit i pro být přinášen. Pak by začátek věty byl: Je snad svítilna přinášena, ...

pod nádobu – je použito označení modios, což je nádoba na měření objemu velká asi 8 litrů.
snad – méti – slovo méti se používá v otázce, na kterou se čeká záporná odpověď. A tady je Ježíšem položena taková otázka, na kterou není možno odpovědět kladně. Samou podstatou lampy je, aby byla vidět. Když její knot hoří, jistě ji nikdo nebude skrývat pod nádobu ani pod postel.

22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.

Nic – gar – nic totiž – toto slovo gar ukazuje na skutečný důvod přirovnání: Nic se nedá trvale utajit, tedy ani království Boží, které je skryté. Tak jako světlo lampy bude ze své podstaty viditelné, tak i pravda o Božím království bude zjevena. Ježíš nerozsvítil lampu svého slova, aby zůstala skrytá. 

23 Kdo má uši k slyšení, slyš!“

Tady se opakuje Ježíšův výrok z verše 4,9. Tam je věta vztažná: Ten, kdo má ... Tady ve verši 23 je v původním řeckém textu věta podmínková: Má-li kdo uši k slyšení, slyš. Odkazuje k Božímu Duchu, který otvírá uši k slyšení a oči k vidění.

24 Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.

Tento výrok o míře a měření se objevuje i v Mt 7,2. Tam je to varianta zlatého pravidla: Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi (Mt 7,12). Tedy Bůh s námi bude jednat podle toho, co my přejeme druhým.

V kontextu Markova evangelia by toto přísloví s eschatologickým obsahem mohlo být variací na výklad podobenství o rozsévači: Dávejte pozor na to, co slyšíte! Odezva na slyšení slova Božího je tou mírou, kterou měříte. A stejnou mírou bude naměřeno vám. Kde je odezva na Boží slovo dobrá, Bůh ještě přidá. Užitek bude mnohonásobný.

25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

Základem tohoto výroku je přísloví týkající se majetku v tom smyslu, že se bohatí stávají stále bohatšími a chudí chudšími. Ježíš tomu přísloví tady dává nový význam: Kdo má víru, ten pozná její moc. Ten kdo ji nemá, tomu nebude nic platné to, co má. Ti, kdo jako dobrá půda přijímají Ježíšovo učení, budou ještě více obdarováni. Ti, kdo Ježíšovu učení nenaslouchají, přijdou i o své současné jistoty.

 

— Podobenství o zasetém semenu

26 Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;

Toto a následující podobenství se týkají Božího království a jsou to jediná explicitní podobenství o Božím království u Marka.

S Božím královstvím je to tak – doslovný překlad: Tak(to) je království Boží. Dozvíme se tedy to důležité o Božím království.

zaseje semeno do země – doslovný překlad: vhodí semeno na zemi – je použito sloveso balló – házet, vrhat. Ve verši 4,3 bylo použito speiró – zasít (semeno), takže tam rozsévač semeno zasévá, ale tady člověk semeno jen hází. Použitím tohoto slovesa Marek směřuje pozornost čtenářů od člověka na semeno, které je v centru dalšího verše:

27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.

Tento verš je v řečtině formulován tak, aby působil monotónně jako chronometr. Tak je vyjádřeno téměř básnicky pozvolné uplývání času. Proto je pětkrát použito slovo kai doplněné slovesem. I doslovný překlad tu monotónnost jen nepřesně naznačuje: a spí a bdí v noci a ve dne a semeno klíčí a roste.

A následuje odhalení:  

28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.

země sama od sebe – země sama to všechno uskutečňuje, a to bez viditelné vnější příčiny. Za vším tím růstem je neviditelná Boží moc.

plodí – přináší plody – karpoforei – dobrá země a semeno přináší užitek

29 A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“

pošle srp – navazuje na proroka Joela v 4,13: Chopte se srpu, již dozrála žeň,...  

Smysl podobenství o zasetém semenu:

Ty nejdůležitější věci v životě přicházejí jako dar, tedy bez naší zásluhy. Také naděje věčného života v Božím království je založena na Boží milosti, je darem. S Božím královstvím je to tak: My pracujeme jako Boží spolupracovníci, ale příchod Božího království je zcela na Bohu. Je to Boží vůle, která ho uskuteční.

Žeň vyjadřuje eschatologický rozměr podobenství: konec času a definitivní uskutečnění Božího království.

Evangelisté Matouš a Lukáš toto podobenství neuvádějí. Možná proto, že by mohlo být chápáno tak, že člověk trpně přijímá Boží obdarování.

V prvotní církvi se objevuje důraz na spásu jako dar: Milostí jste spaseni, není to vaší zásluhou, je to dar Boží. Nedostáváte ho pro své skutky (Ef 2,8–9). Ale jinde se zdůrazňuje potřebné úsilí člověka o spásu: Vidíme, že člověk bývá ospravedlňován skutky, a ne pouhou vírou (Jk 2,24). To, co vypadá jako rozpor, jsou však jen různé pohledy na Boží dílo spásy: Bůh nám dar věčného života v Božím království nabízí, ale přijmout tento dar je svobodné rozhodnutí člověka a taky jeho odpovědnost.

 

— Podobenství o hořčičném zrnu

30 Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;

Dvojí otázka tady zdůrazňuje tajemství Božího království. Odpověď na obě tyto otázky je velmi stručná: Jako semeno hořčice.

Je jako hořčičné zrno – hōs kakkō sinapeōs – jako semeno hořčice

V Markově podání je toto podobenství složeno ze dvou částí a v každé z těchto částí se objevuje vyjádření: když je zaseto (hotan sparé). Sloveso sít (speiró) je v pasivním tvaru a podmět není uveden. Zdůrazňuje se tak sama činnost setí a pozornost je soustředěna na hořčičné semeno a na to, co se s ním děje.

V první části podobenství (verš 31) se uvádí, že semeno hořčice je zaseto a že je menší než všechna semena, je pověstné svou drobností. Hořčičné semeno je malé jako špendlíková hlavička, ale může z něj vyrůst keř až 3 metry vysoký: 

32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“

Ve druhé části podobenství (verš 32) se zdůrazňuje kontrast mezi nepatrností a nenápadností hořčičného zrna a velikostí a zjevností keře hořčice.

ptáci mohou hnízdit v jejich stínu – podobenství je zakončeno zmínkou o ptácích, kteří mohou přebývat ve stínu hořčičného keře. Matouš a Lukáš uvádějí, že ptáci budou sídlit v jeho větvích (Mt 13,32; Lk 13,19). Slova o ptácích ve stínu nebo ve větvích nalezneme i v Dan 4,8-9: Strom rostl a sílil, až jeho výška sahala k nebi. Bylo jej vidět od samého konce země. Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny. Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci. V Danielově proroctví strom symbolizuje mocnou říši. V podobenství o hořčičném zrnu velká rostlina hořčice (která přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu) symbolizuje Boží království, které je na počátku malé, a tedy nenápadné, ale při parusii, druhém příchodu Krista, bude zjevné, všichni ho uvidí.

33 V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět.

k nim mluvil – doslovný překlad je: mluvil jim slovo – ve smyslu předával jim své učení. Tedy podobenství měla lidem jeho učení přiblížit.

34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.

Učedníci – tedy ti, kdo jsou s Ježíšem, kdo přijímají jeho učení, kdo ho chtějí následovat. Pro Marka jsou to především ti, kdo jsou v církvi. Ti žijí ve společenství se vzkříšeným Kristem.

 

— Utišení bouře

35 Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“

Téhož dne – doslova v onen den. Připomeňme si, jak onen den začínal: Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. Pak následuje Ježíšovo učení v podobenstvích. Ježíš při tom sedí na lodi a mluví k zástupům. Potom mluví v ústraní k užšímu společenství učedníků. Když učení skončilo, řekl učedníkům: Přeplavme se na druhou stranu – tedy ze západního (židovského) břehu na východní (pohanský) do Zajordání.

36 Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.

odvezli ho lodí, na které byl – učedníci s ním odpluli, když byl na lodi, z níž učil lid. Odrazili od břehu a pluli na druhou stranu Getsemanského jezera, tady nazývaného Galilejské moře.

jiné lodi ho doprovázely – tento dovětek o jiných lodích je nejasný. Dál se o nich už nepíše. Na paralelních místech Mt 8,23-27 a Lk 8,22-25 je tato informace o dalších lodích vynechána.

večer – bouře na tomto Galilejském moři je v noci nebezpečnější a děsivější než ve dne.

37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. 38 On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“

Klidný Ježíšův spánek je znamením jeho důvěry v moc a ochranu Boží. Evangelista tak zdůrazňuje kontrast mezi Ježíšovým pokojem a velikým strachem učedníků. Ukazuje, jak Ježíšovo jednání přesahuje myšlení a jednání lidí.

tobě je jedno – ou melei soi – je použito sloveso mélō – starat se, být znepokojen, věnovat pozornost, zajímat se. Slova učedníků vyjadřují jejich znepokojení, že Ježíš nevěnuje pozornost bouři, že se nezajímá o tíživou situaci, kterou oni tak intenzivně prožívají. Jejich slova nebyla žádostí, aby Ježíš něco udělal, ale protestem proti jeho zjevnému nezájmu.

Galilejské moře je známé svými náhlými prudkými bouřemi. Někteří učedníci byli zkušenými rybáři a lovili právě v jeho vodách, ale teď byli vyděšení a báli se, že zahynou. To ukazuje, jak nebezpečná byla tato bouře.

39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.

pohrozil – epetimésen – použito je stejné slovo, které Ježíš vyslovil při vyhánění zlých duchů. Je to tvar slovesa epitimáō – varovat, pokárat. Ježíš tedy vítr a moře nejen utišil, ale pokáral je. Ježíš oslovil zuřící bouři jako sílu ohrožující jeho a jeho učedníky. A Ježíšovo slovo způsobí veliké ticho. Pokoj naplní oblohu, moře, loď i učedníky. A učedníci nemají co říct. Vidí, že Boží moc, která je Ježíšovi dána, má vládu i nad přírodními živly.

40 Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“

ustrašení - deiloi – jde tady o bázlivost, o nedostatek statečnosti.

nemáte víru – víra není jen rozumovým přesvědčením, ale důvěrou v Boha. Důvěrou, která člověku dává odvahu k jednání podle Boží vůle.

Poselství tohoto příběhu je výzvou k novému postoji těch, kdo jsou uprostřed nebezpečí. Ježíš dává sílu k překonání chaosu v životě lidí, nabízí Boží pokoj.

41 Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“

Učedníci prožívají bázeň při setkání s touto Boží mocí. Doslovný překlad je: báli se bázní velikou. Tato bázeň však už neznamená ustrašenost jako ve verši 40, ale posvátnou úctu, která provází zjevení Boží moci.

To má vést učedníky i čtenáře k zamyšlení, kdo je Ježíš a jaké je jeho poslání: Kdo to jen je?