Co Bůh řekl AbrahamoviBřeťa Fajmon, 22.5.2014 Toto je páté zamyšlení nad stránkami biblické knihy Genesis z pohledu křesťana a je v jistém smyslu základní, protože jsem je napsal dříve než předchozí čtyři. Rád bych se zaměřil na život Abrahama v širším pohledu knih Genesis a Exodus. Při setkání s Hospodinem v knize Exodus vidíme, že Bůh pamatoval na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem (Exodus 2,24). Hospodin se Mojžíšovi představuje jako Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův (Exodus 3,6). Kniha Exodus je tedy rozuzlením vztahu Abrahama, Izáka a Jákoba k Bohu. Možná před ponořením se do jejího děje je důležité se podívat, co ve vztahu k Bohu prožili tito praotcové Izraele. Podívejme se do knihy Genesis nejprve na Abrahama a na jeho setkání s Bohem v průběhu jeho života (minimálně na ta setkání, která máme zaznamenána v Bibli). Bůh nejen mluvil -- Bůh především jednal v životě Abrahama. Nyní ale mým zájmem v tomto článku je prozkoumat, co Bůh řekl Abrahamovi "do budoucnosti" -- co mu slíbil ve vztahu k Abrahamovým potomkům. To je totiž téma dále rozvíjené v knize Exodus.
A) Dar blízkých vztahů (Otec dává rodinu)Klíčové verše první promluvy Hospodina k Abramovi je vhodné asi citovat (Gn 12,1-3; podle ČEP):
V poselství Ježíše Krista, které je dnes určeno každému člověku na této zemi, lze vidět podobný proud požehnání -- slib blízkých vztahů rodiny pro každého, kdo Bohu věří. Tento slib se ovšem netýká výlučně pokrevních svazků. V Mt 12,47-50 Ježíš Kristus naznačuje, že existují ještě bližší vztahy než pokrevní, vztahy blízké sounáležitosti ještě bližší než té, co je určena rodinou. Souvisí to s obsahem jeho zvěsti, že ty, co přijme Bůh Otec, se navzájem stanou sourozenci "v nové rodině" -- Mt 19,27-30 (ukazuje na vztahy, ve kterých bude obsaženo "stokrát víc" než v těch pokrevních). Podobně jako v manželství se dva lidé stávají jedním tělem, zvěstí křesťanství je to, že Bůh vytváří "v Kristu" (s Kristem, skrze Krista) jedno tělo, jehož je Ježíš Kristus hlavou a které se buduje a podporuje v lásce -- Efezským 4,11-16. Je zde slib blízkých vztahů, které přetrvají až do věčnosti. B) Dar země a prostoru pro život (Král dává zemi)
Věřím tomu, že každého člověka Bůh volá k podobnému daru, k jakému zavolal Abrama -- k daru země, daru bezpečného prostoru, kde budeme moci žít. Nikoli ústy Abrahama, ale ústy Ježíše Krista (Mt 5,5 podle ČEP):
C) Budu bojovat za vás (boj)Třetím proudem Hospodinova požehnání Abrahamovi byl jeho slib "budu bojovat za vás". Tento slib byl Abrahamovi řečen v jiné formě -- když Abraham vybojoval ten největší boj sám se sebou a dal Bohu přednost před tím nejcennějším, co měl (svým synem, podstatou své budoucnosti), Hospodin slibuje, že bude dávat vítězství Abrahamovým potomkům (Gn 22,16-18) slovy "tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel" (tj. tvé potomstvo ovládne, podmaní si své nepřátele). Bůh nejen chce dát Abrahamovi rodinu a zemi, ale chce mu též dopřát pokojný život v této zemi, život vítězný, kdy si zemi uchrání, obstojí před svými nepřáteli. A tento proud požehnání nebyl Abrahamovi pouze řečen -- Abraham jej mohl prožít v některých událostech svého života, kdy Bůh za něj bojoval dost silně. Např. Genesis 20 mluví o tom, že i poté, co Abrahamovi se Sárou bylo sděleno, že se Sáře narodí syn, tak Abraham nebojoval za svou manželku a nechal si ji odvést do Abímelekova harému -- Bůh sám jednal s Abímelekem ve věci Abrahama a jeho ženy, i když Abraham nebyl ochoten ji bránit sám.Podobně i nám dnes Bůh slibuje, že bude bojovat za nás a že nám dá vítězný život i navzdory našim nepřátelům. Počátek těchto slibů můžeme číst v proroctví při narození Ježíše Krista (Matouš 1,21 podle ČEP):
D) Bůh je Soudce (spravedlnost)Čtvrtý hlavní proud Hospodinova požehnání lze v životě Abrahama vypozorovat tak nějak mezi řádky. Nejedná se nyní o slib či příkaz, ale o slova řečená jaksi "mimochodem", která jsou přesto klíčově důležitá. V Genesis 18,1-15 Bůh potvrzuje v jistém zázračném setkání i Sáře, že se jí narodí syn. A potom Bůh vysílá své posly, aby poskytl možnost poslední zkoušky zkaženým městům Sodoma a Gomora, a jakoby mimochodem říká Abrahamovi o svém záměru zničit zlovolné lidi v těchto městech. Dochází k prvnímu velkému teologickému rozhovoru, který je v Bibli zaznamenán (Gn 18,16-33) -- nebo se vlastně jedná současně o modlitbu, kde Abrahám říká: Bože, ty jsi spravedlivý, tak nemůžeš zničit spravedlivého, prosím uchraň kvůli spravedlivým celé to místo. V Genesis 19,29 čteme, že Bůh uchránil spravedlivého Lota a jeho rodinu nejen na základě své podstaty, ale též proto, že Abraham souhlasil s tím, že Bůh je spravedlivý a jedná spravedlivě. Abraham potvrdil a prosil o Hospodinovu spravedlnost. Tím čtvrtým proudem Hospodinova požehnání je to, že "Bůh je soudce vší země a jedná podle práva" (Gn 18,25). A tak Bůh jako soudce vší země jedná spravedlivě a vychovává ke spravedlnosti, vede ke spravedlnosti. Proto Bůh v Genesis 18,18-19 říká nahlas, jaké jsou jeho myšlenky (podle ČEP):
Bůh je autorem práva a usiluje o to, aby toto právo bylo zachováváno. To souvisí se všemi ostatními proudy jeho požehnání: Bůh slíbil rozmnožit národ Izrael, ale ne na úkor prostoru druhých. Bůh bojoval za Izrael a prokázal moc nad Egyptem ne v rámci siláckého chvástání, ale jako soudce veškeré země -- jako soudce, který chtěl zabránit etnické likvidaci národa Izrael (viz Exodus 1,22). Bůh slíbil dát Izraeli zemi Kenaán, ale ne jako silácký válečník, ale jako spravedlivý soudce -- použil si Izrael jako nástroj soudu nad Kenaanci, kteří "završili svou míru nepravosti", tj. žili životem bezpráví, násilí a zlovůle (Genesis 15,16). Bůh slíbil Izraeli, že bude bojovat za ně -- ale pouze boje, které jsou spravedlivé, jen boje podle práva. Jeho cílem bylo naučit Izrael životu v právu, ve spravedlnosti -- nikoli životem násilníků, kteří si měli myslet, že jim všechno projde. Toto úsilí o právo vidíme už i u záznamu o potopě: Bůh jako spravedlivý soudce nad násilím a bezprávím přivedl potopu, a zachránil jen Noeho, který jediný byl spravedlivý, jednal podle práva (Gn 6,5-9). I v jednom z prvních záznamů o hříchu Bůh říká, že mu jde o to, aby člověk žil podle práva, vzdoroval hříchu, volbě zlého a bolesti (Genesis 4,7) -- říká, že úkolem člověka je žít podle práva, vládnout nad hříchem. Stejný rozměr Boha, který jedná podle práva a vychovává k právu, setrvává dodnes: veškeré Písmo je dobré k výchově ve spravedlnosti (2.list Timoteovi 3,16). Křesťané, kteří přijali od Boha odpuštění, mají propůjčovat svá těla spravedlnosti (Římanům 6,7-13). I když spravedlnost před Bohem, spravedlnost, na základě které nás Bůh přijímá, nám je darována, my se máme učit prakticky uplatňovat spravedlnost jako charakterovou vlastnost, která odráží charakter Boha. Efezským 5,9 mluví o ovoci života, jehož základem je propojení s Ježíšem Kristem a s Bohem, a říká, že charakteristikou takového života je dobrota, spravedlnost a pravda -- praktický dopad toho, že jsme navázali k Bohu osobní vztah. Všechny tyto čtyři rozměry Hospodinova požehnání (rodina, země, vítězství, spravedlnost) jsou tedy stejně platné a živé jako kdysi. Hospodinův charakter se nemění.
zpět na sérii: Promluvy z knihy Genesis
Diskuse: Vstup do diskuse: |