Julie Krbušková: list Efezským
Efezským:

úvodem

Efezským 1
Efezským 2
Efezským 3
Efezským 4
Efezským 5
Efezským 6

vznik a autorství
stručně obsah
poselství
přehled literatury



Podrobnější komentář k listu Efezským:

Poznámky

Efezským 4


1Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, 2dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce 3a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; 5jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

7Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. 8Proto je řečeno: 'Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.' 9Co jiného znamená 'vystoupil', než že předtím sestoupil dolů na zem? 10Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. 11A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, 13až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. 14Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. 15Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, 16z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

17To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. 18Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. 19Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. 20Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili – 21pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši. 22Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23obnovte se duchovním smýšlením, 24oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

25Proto zanechte lži a 'mluvte pravdu každý se svým bližním', vždyť jste údy téhož těla. 26'Hněváte-li se, nehřešte.' Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce 27a nedopřejte místa ďáblu. 28Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. 29Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. 30A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. 31Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.



Bible, Český ekumenický překlad (ČEP). Zveřejněno se svolením České biblické společnosti.

Komentářové poznámky


Břeťa Fajmon, 20.4.2010

Ef 4,1-6: Pavel své adresáty v kapitolách 4,5,6 vyzývá a prosí je, aby žili z té nové podstaty svého života s Bohem, kterou jim připomněl a vykreslil v prvních třech kapitolách svého dopisu. Protože připojením ke Kristu dostali smíření a pokoj s Bohem i mezi sebou navzájem (2,14-18), mají tuto jednotu Ducha usilovně zachovávat (verš 3). Vyzývá je (verš 2), aby projevovali vůči sobě navzájem stejné vlastnosti, jakými byl charakterizován život Ježíše Krista -- tichost a pokoru srdce (Matouš 11,29). Jako základ tohoto úsilí o jednotu uvádí sedm věcí (verše 4-6), o kterých právě v úvodních kapitolách mluvil: jedno tělo (Ef 2,15 ... společné spojení s Kristem), jeden Duch (EF 2,18 ... ta proměna, na které mají podíl, se právě v jejich životě děje skrze Ducha svatého), jedna naděje (Ef 1,18 ... jistá naděje na věčný život s Bohem), jeden Pán (Ježíš Kristus ... obraty "v Kristu" a "v Duchu" či "Duchem" jsou téměř totožné ve svém praktickém dopadu, protože vzkříšený Kristus, který má veškerou moc (Ef 1,21), poslal Ducha, který nyní koná své skutky ve věřících ... Ef 3,16-17), jedna víra (viz [3], 283-284: nejedná se o jednotlivé prožitky, ale o objektivní vztah ke Kristu – jedna víra, protože je jen jeden Pán!!), jeden křest (Ef 1,13-14 ... prožili okamžik, kdy byli Duchem připojeni ke Kristu, nyní jsou "v Kristu"), jeden Bůh (který je přijal do své rodiny ... Ef 1,5).

Výzva k pokoře a trpělivosti je svým způsobem klíčová v těchto praktických prosbách apoštola Pavla – vrací se k ní opět v Ef 5,21 (z úcty ke Kristu se poddávejte – podřizujte – jedni druhým) a v Ef 5,22--6,9 uvádí některé konkrétní příklady této vzájemné podřízenosti (takže výzvou k pokoře a snášenlivosti praktické Pavlovy rady začínají i končí, jedná se tedy o klíčovou věc). Tato pokora a mírnost (jsme zpět v Ef 4,2) neznamená, že křesťané jsou vyzýváni k tomu, aby projevovali vždy slabé a pasivní reakce – naopak, mírné a láskyplné reakce často vyžadují vnitřní sílu. Viz [1], podle str.218-220: pokora = silná reakce, protože to znamená schopnost vidět Boha a jeho vedení (vzdávám se svých věcí, nevyvyšuji sebe); mírnost = musím být natolik silný, abych nevyžadoval pozornost (vzdávám se hrubosti); trpělivost v lásce = silná reakce, protože musím mít zdroje, ze kterých mohu dávat (vzdávám se svých plánů a představ o druhých lidech). K těmto věcem právě člověk potřebuje čerpat sílu od Boha.

Ef 4,7-16: Výzva k mírnosti a snášenlivosti je založena v důrazu na jednotu (Ef 4,1-6), ale tato jednota se uskutečňuje v rozmanitosti obdarování křesťanů (verš 7). Verš 8 cituje Žalm 68,19 (kde je Bůh uváděn do výšin chrámu nad městem Jeruzalémem, když se předtím zmocnil zajatého Izraele v Egyptě a uvedl je do zaslíbené země) s tou paralelou, že vyvýšený a vzkříšený Kristus (Ef 1,20-21) vysvobozuje lidi z hříchu a udílí svou moc a své dary těm, co s ním navázali vztah. A jako první Ježíš Kristus rozdal ty dary (verš 11), které šíří dobrou zprávu o Božím Synu (verš 13), aby rozhýbal celé "tělo Kristovo" (= svaté = všechny, co jsou ve spojení s Kristem) k dílu služby (verš 12).

Možná se zde setkáváme se třetím napětím "už ano – ještě ne" (i když všechna tato napětí se do mnohé míry překrývají a možná jsou jen různými pohledy na tutéž skutečnost), že ten nový člověk, jako obraz všech, kdo jsou "v Kristu", je už stvořen, vytvořen (Ef 2,15), ale současně také ještě dorůstá do dospělosti, do plnosti toho "zralého muže" (obrat "zralé lidství" ve verši Ef 4,13 doslova v řečtině říká: ať dorůstáme do dospělého člověka, do úplného muže).

Verše Ef 4,14-16 vykreslují kontrast mezi nedospělým člověkem, zmítaným různými názory, a silným a ukotveným člověkem, který pevně důvěřuje Kristu a je součástí toho "jednoho těla", které vzájemnou podporou a pomocí svých částí dorůstá do dospělosti (tento růst se děje "z něj" (verš 16 ... ze zakotvenosti v Kristu), podle toho, jak Kristus působí v každém křesťanovi (verš 16 ... různá obdarování), cílem je dorůst v Krista (verš 15), k plné míře Kristovy dospělosti (verš 13)). Poznámka k veršům 14-15 (podle [3], str. 310-311): prohnanost a chytráctví (= lživé učení) prezentované klamavým způsobem (zaváděním, sváděním) verše 14 je v kontrastu s pravdou prezentovanou v lásce ve verši 15 – na základě těchto souvislostí nemůžeme chápat "pravdu v lásce" v tomto verši naprosto obecně, ale ve významu "pravdu evangelia", "pravdu dobré zprávy" (Ef 1,13 ... slovo pravdy = evangelium o Vaší spáse). "Mluvte pravdu" v širokém smyslu slova (nejen při říkání dobré zprávy) se nicméně vyskytuje v Ef 4,25.

V prvních šestnácti verších čtvrté kapitoly jsou tedy křesťané vyzváni k úsilí o jednotu, která se projevuje vzájemnou službou – má se na mysli služba s cílem dorůstat do Krista, tedy služba mezi křesťany navzájem. V pohledu dopisu Efezským neexistuje "osamělé křesťanství", protože vzájemná služba i dorůstání do dospělosti se děje v církvi – ve skupině křesťanů.

Ef 4,17-24: Pavel se vrací ke kontrastu vykresleném v Ef 2,1-10 (život bez Boha versus život s Bohem) a vyzývá své adresáty, aby žili ve shodě s tou změnou, která v jejich životě nastala – že Bůh je povolal a přijal (Ef 4,1). Nejsou přece těmi, kteří v zatvrzelosti srdce odmítli více poznat Boha (verš 18), a tak žijí v nevědomosti a v otupenosti svědomí a nenazývají věci pravými jmény (verš 19). Pokud se skutečně setkali s Kristem (verš 20) a poznali jeho jedinečnost (verš 21), tak vědí, že to správné učení spočívá v "odložení starého já" (verš 22), v obnovení své mysli a přístupu k životu (verš 23) a "oblečení" nového člověka, "nového já" (verš 24), tedy takového přístupu k životu, který pravdivě odráží charakter spravedlivého a svatého Boha.

Obrat "staré lidství", "starý člověk" (verš 22) pravděpodobně znamená takové jednání, které podobně jako první člověk Adam je v nesouladu s tím, co je dobré a co chce Bůh – člověka, který žije "bez Boha" v tom smyslu, že nehledá Boha a žije jen podle svých představ (viz též Ef 2,1-3). Obrat "nové lidství", "nový člověk" (verš 24) asi znamená jednání člověka, který navázal vztah s Ježíšem Kristem (do té míry, že je součástí "jeho těla" ... Ef 1,23), byl napojen spolu s dalšími na "jedno společné tělo" (Ef 2,15 mluví o tom, že Ježíš Kristus společně se všemi křesťany vytváří "jednoho nového člověka") a vyhledává ty činy, které Bůh pro něj připravil (Ef 2,10) a které v něm utváří a dává mu pro ně sílu.

V tomto oddílku, zejména Ef 4,22-24, je důležité si všimnout, že Pavel vyjadřuje podobné věci jako ve svých jiných dopisech (Koloským 3,1-17 mluví o "svlečení a odložení" starých skutků a "oblečení" nových skutků; Římanům 6,1-14 mluví o "starém člověku", o životě "bez Boha"; Římanům 12,2 mluví o obnovování mysli: Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.(překlad B21))

Ef 4,25-32: Obecná výzva z Ef 4,1-3, aby křesťané v sobě nechali růst charakter Krista (tichost a pokoru srdce) a usilovali o jednotu s Bohem i mezi sebou navzájem, je rozvedena nyní do konkrétních výzev. V tomto oddílku se objevují výzvy ve čtyřech konkrétních oblastech – v každé oblasti je připomenuto, jaké jednání charakterizuje "starého člověka" (Ef 4,22) a jaké "nového člověka" (Ef 4,24). Pavlovi adresáti jako ti, co se stali součástí "nového člověka", jsou vyzváni (a Pavel se za ně v tomto smyslu modlil v Ef 3,14-19), aby dorůstali do tohoto "nového člověka" v těchto konkrétních věcech: a) jako ti, co poznali pravdu evangelia, mají se vzdávat lži a říkat ve všech oblastech pravdu (verš 25). b) mají řešit svůj hněv a nenechat se jím ovládat (verše 26-27), naopak mají dorůstat do laskavosti, soucitu a odpuštění (verše 31-32). c) mají se vzdát krádeží, ale raději poctivě pracovat, aby se mohli sami rozdělit tam, kde je potřeba (verš 28). d) mají se vzdát veškerých zkažených slov, a místo toho dorůstat do toho, že vším, co řeknou, se budou budovat navzájem – jejich slova budou všem pomocí v tom, co zrovna je potřeba.

Podle [3], str.356: tyto uvedené ctnosti (či upozornění na negativa) bychom našli i v mnoha seznamech lidí, co třeba nevěří v Boha. To, co je na dopise Efezským klíčové, jsou zde uváděné motivace k takovému jednání: křesťané jsou částmi "jednoho těla" těch, co jsou spojeni s Kristem (verš 25); byli označeni pečetí Ducha pro den vykoupení (verš 30). Protože jsou pevně zakotveni v Boží a Kristově lásce (Ef 3,17), mohou z těchto zdrojů čerpat lásku pro své vzájemné vztahy.

následující: Efezským 5


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: