Julie Krbušková: Evangelium podle Matouše
Matouš:

úvodem

Matouš 1--2
Matouš 3--4
Matouš 5--7
Matouš 8--9
Matouš 10
Matouš 11--12
Matouš 13
Matouš 14--17
Matouš 18
Matouš 19--23
Matouš 24--25
Matouš 26--28

vznik a autorství
stručně obsah
poselství
přehled literatury



Matouš 26–28


26
1Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2"Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován."

3Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí. 5Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil."

6Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, 7přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. 8Když to viděli učedníci, hněvali se: "Nač taková ztráta? 9Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!" 10Ježíš to zpozoroval a řekl jim: "Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek. 11Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. 12Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila."

14Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím 15a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím." Oni mu určili třicet stříbrných. 16Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

17Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?" 18On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: "Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka." 19Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

20Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, 21a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." 22Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?" 23On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. 24Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!" 25Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?" Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl."

26Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo." 27Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni. 28Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. 29Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce."

30Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 31Tu jim Ježíš řekl: "Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: `Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.´ 32Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje." 33Na to mu řekl Petr: "Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!" 34Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." 35Petr prohlásil: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci.

36Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: "Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil." 37Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!" 39Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." 40Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? 41Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." 42Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle." 43A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. 44Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45Potom přišel k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!"

47Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 48Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho zatkněte." 49A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře", a políbil ho. 50Ježíš mu odpověděl: "Příteli, konej svůj úkol!" Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. 51Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 52Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. 53Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? 54Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?" 55V té hodině řekl Ježíš zástupům: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci." A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.

57Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. 58Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec. 59Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva 61a vypovídali: "On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět." 62Tu velekněz vstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?" 63Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!" 64Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými." 65Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání! 66Co o tom soudíte?" Jejich výrok zněl: "Je hoden smrti."

67Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře 68a říkali: "Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!"

69Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!" 70A on přede všemi zapřel: "Nevím, co mluvíš." 71Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem." 72On znovu zapřel s přísahou: "Neznám toho člověka." 73Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!" 74Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka." V tom zakokrhal kohout; 75tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: `Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.´ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

27
1Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život. 2Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi. 3Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším 4a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!" Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!" 5A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. 6Velekněží sebrali peníze a řekli: "Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev." 7Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. 8Proto se to pole jmenuje `Pole krve´ až dodnes. 9Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:
`Vzali třicet stříbrných, cenu člověka,
na kterou ho ocenili synové Izraele;
10a dali ji za pole hrnčířovo,
jak jim přikázal Hospodin.´
11A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Ty sám to říkáš." 12Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. 13Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?" 14On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

15O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. 16Tehdy tam měli pověstného vězně jménem Barabáš. 17Když se zástupy shromáždily, řekl jim Pilát: "Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?" 18Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.

19Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: "Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny." 20Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. 21Vladař jim řekl: "Koho vám z těch dvou mám propustit?" Oni volali: "Barabáše!" 22Pilát jim řekl: "Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?" Všichni volali: "Ukřižovat!" 23Namítl jim: "Čeho se vlastně dopustil?" Ale oni ještě více křičeli: "Ukřižovat!"

24Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: "Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc." 25A všechen lid mu odpověděl: "Krev jeho na nás a naše děti!" 26Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

27Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu. 28Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, 29upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: "Buď zdráv, židovský králi!" 30Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. 31Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.

32Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž. 33Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená `Lebka´, 34dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.

35Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty; 36pak tam stáli a střežili ho. 37Nad hlavu mu dali nápis o provinění: "To je Ježíš, král Židů." 38S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici. 39Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou 40a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" 41Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: 42:Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! 43Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: `Jsem Boží Syn!´" 44Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

45V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 46Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: `Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?´ 47Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: "On volá Eliáše." 48Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. 49Ostatní však říkali: "Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!" 50Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

51A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, 52hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; 53vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. 54Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: "On byl opravdu Boží Syn!"

55Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; 56mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.

57Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. 58Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. 59Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna 60a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel. 61Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.

62Nazítří, po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta 63a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: `Po třech dnech budu vzkříšen.´ 64Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob,aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první." 65Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré." 66Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

28
1Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. 5Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."

8Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. 9A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 10Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí."

11Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. 12Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze 13s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. 14A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti." 15Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

16Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky


Břeťa Fajmon, 10.11.2009

Matouš 26: Kapitola Mt 26 je nejdelší kapitolou v Matoušově evangeliu (má 75 veršů) a je první částí rozsáhlého oddílu dokumentujícího zatčení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Jak říká Don Carson (viz [6], introduction), nejedná se jen o nějaký působivý závěr evangelia, které obsahuje hlavně pět velkých proslovů Mt 5--7, Mt 10, Mt 13, Mt 18 a Mt 24--25. Kapitoly Mt 26--28 jsou pro celé Matoušovo evangelium klíčové, protože dávají váhu všem Ježíšovým promluvám, podtrhují význam jeho království: Jeho království míří až za utrpení, za hřích, za smrt. A tyto kapitoly jsou také pozváním (Mt 28,18-20), aby ten šestý velký proslov učinili Ježíšovi učedníci, všichni ti, co objeví skutečný rozměr Jeho království.

Mt 26,1-5: Ježíš svým učedníkům už počtvrté připomíná, že se blíží jeho smrt -- nyní už naléhavě blízko. Opakuje také způsob své smrti -- ukřižování, což znamená potupnou popravu, jaká se dostávala zločincům. Verše současně 3-5 dokumentují rozhodnutí velekněží, že Ježíše zabijí.

Mt 26,6-13: S rozhodnutím velekněží ostře kontrastuje jednání ženy v Betanii, která Ježíši prokazuje velkou úctu a lásku (v souvislosti s ostatními postavami v Mt 26,1-16: velekněží plánují Ježíšovu smrt; Jidáš se chystá Ježíše zradit; učedníci si ve verši 9 hledí více peněz než pochopení celé situace a brzy Ježíše opustí; jen tato žena mu vyjadřuje blízkost a ocenění -- dává více, než bylo její povinností; pomazání hlavy olejem bylo možná v té době zvykem, ale jistě ne v té hojnosti, v jaké je prokázala), protože jak říká Mk 14,5 -- vzácný olej mohl být prodán za tři sta denárů, což byl průměrný téměř roční výdělek chudého člověka (dnes ekvivalent cca sto tisíc kč?). Nevíme přesně motiv této ženy, čeho si na Ježíši cenila. Mnozí komentátoři říkají, že viděla v něm Krále a Mesiáše. Don Carson ([7], str.527) upozorňuje na fakt zmíněný samotným Ježíšem ve verši 12: Ježíš zmiňuje, že toto zvláštní pomazání se stalo "k jeho pohřbu" -- za několik dnů má být totiž popraven společně se zločinci, a zločincům bylo v té době právo na pomazání před pohřbením odepřeno. A tak "v tomto smyslu bylo pomazání posledním skutkem útěchy, které se mu od lidí dostalo". Chronologická poznámka ([8], str. 828): Jak je řečeno v Janově evangeliu, pomazání se odehrálo v sobotu v předvečer Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma. Matouš nemá zájem na přesné chronologii, spíše svým umístěním zprávy o pomazání dává do kontrastu postoj ženy s veleradou, která plánuje popravu Ježíše, a Jidášem, který se chystá zradit.

Mt 26,14-16: Postava Jidáše je dnes velmi diskutovaná. Jak porozumět tomu, co se stalo Jidáši, proč vykonal svou zradu? Asi ještě nejsem ve fázi, kdy bych dokázal říct něco smysluplného, protože jsem pořádně nepročetl ani všechna čtyři evangelia v Bibli. Nezbývá mi na tomto místě než citovat myšlenku někoho jiného, a sice Craiga Keenera ([1], str. 367): "Jidáš představuje všechny ty, co následují Ježíše jen proto, že mohou něco získat, ne proto, aby mu sloužili; a nakonec se možná rozhodnou, že cena sloužit Ježíši je vyšší, než to, co získávají."

Mt 26,17-29: Ježíš předpovídá učedníkům i zradu, která se odehraje v nejbližších několika hodinách. Přesto je zde naplňuje to, co je o Ježíši řečeno někdy později: Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe (2.list timoteovi 2,13) -- Ježíš jí s učedníky hod beránka, a přitom ustanovuje novou smlouvu Boha s lidmi, smlouvu ukazující na odpuštění. Volně podle [7], str.537: "verš 28 naráží na starozákonní Exodus 24,8 (Ježíš rozumí své smrti jako potvrzení smlouvy), dále také na Jeremiáš 31,31-34 (o nové smlouvě na odpuštění hříchů) a zřejmě i několik míst z Izajáše (Izajáš 42,6; 49,8 ...služebník jako smlouva lidu, tj. znovuobnoví smlouvu; Iz 53,12 ... krev bude vylita; Iz 52,13--53,12 ... za mnohé)".

Je významné, že Ježíš využívá chléb, nikoli beránka, aby ustanovil památku (viz [8], str.836): "díky jeho smrti totiž zabíjení beránka už nebude nutné." Jak říká jiná kniha Nového Zákona, dopis Židům 10,18: Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, už není třeba přinášet za ně oběti. Pokud se Ježíšovou smrtí odehrálo vykoupení (Mt 20,28), tak ten, kdo "vešel do Krista" a žije "v něm", je jeho majetkem, který si Ježíš dokáže ochránit před každým, kdo by jeho majetek chtěl vzít.

Když čteme verše podobné jako Mt 26,24, říkáme si možná: Chudák Jidáš, on to v životě neměl moc jednoduché. Byl určen přece k tomu, aby Ježíše zradil -- Bůh jej dopředu přivedl na svět, aby ho odsoudil. Měl vůbec Jidáš šanci? Tento náš pocit nespravedlnosti vůči Jidáši je ještě umocněn například veršem Jan 13,27, kde čteme, že do Jidáše vstoupil satan, takže Ježíše zradil. Měl vůbec Jidáš na vybranou? Měl, stejně jako vy a já. Pokud do nás vstupuje satan, abychom zradili Boha, ať už v malé, nebo ve velké věci, tak je to vždy s našim svolením. Bible říká na jiném místě (list Jakubův 4,7): "Vzepřete se ďáblu, a uteče od vás". Podobně i verš Mt 26,24 neříká o Jidáši víc, než o nikom z nás. Výrok o Jidášovi v tomto verši neříká nic víc, než říká obecné učení o pekle -- peklo bude místem, kde budou zničeni ti, jejichž život je naprosto bez užitku (viz více o pekle v poznámkách k Mt 13).

Mt 26,30-35: Ježíš předpovídá nejen zradu Jidáše, ale i selhání všech ostatních. Předpovídá také své vzkříšení, i to, že se poté setká s učedníky v Galileji.

Mt 26,36-46: Zdá se, že Ježíš v této věci jedná proti tomu, co říkal všude jinde ([11], str.502): I když jasně dříve prorokoval své vzkříšení a napomenul Petra za návrh jiného směru jeho poslání (Mt 16), zde sám zvažuje cestu, která by se vyhla utrpení; i když předpověděl, že učedníci jej opustí, zde je prosí, aby s ním zůstali. Zdá se, že Ježíš bojuje sám se sebou. Nevidíme zde Ježíše, kterého se nedotýká utrpení, ale Ježíše až překvapivě lidského, podobného nám všem. Ježíš potřeboval "načerpat na modlitbě". Přesto nakonec řeší svůj zápas slovy: Buď vůle tvá.

Mt 26,47-56: Slovy [11], str.517: Učedníci selhali -- jeden z nich zradil Ježíše; jiný marně zvedá meč, aby oplatil zlo zlem; a nakonec všichni opustí Ježíše a utečou. Tak Ježíš není jen opuštěn a sám, ale zdá se, že jeho učení nemělo žádný dopad. Zrada, násilí a zbabělost charakterizují ty, co mu věnovali největší pozornost. Přesto toto jejich selhání není posledním bodem programu -- stává se spíše úvodem k události vzkříšení, po kterém přichází smíření s učedníky.

Craig Keener dodává k verši 56 ([1], str.373): My učedníci jsme někdy připraveni pozdvihnout meč za svou vlastní věc, ale velmi málo jsme ochotni být za tuto věc bez odporu umučeni; když učedníci pochopili, že cenou následování Ježíše je mučednictví bez odporu, tak utekli.

Mt 26,57-68: Nastává Ježíšův výslech před velekněžími. Verš 59 nelze chápat jako jejich program, ale jako tendenci jejich srdce, ke které se předem rozhodli -- jejich vzpoura v srdci je navedla na to, aby Ježíši nenaslouchali, aby byli vůči němu zaslepení, a čekali jen na negativní svědectví, které povede k odsouzení Ježíše. Ježíš ve verši 64 upřesňuje veleknězovo pochopení Mesiáše -- nemají si Mesiáše představovat jako politicky nebo vojensky silného velekněze, ale jako toho, kdo bude sedět po pravici Boha, až oni předstoupí před Boží tvář.

Mt 26,69-75: Možná právě v okamžiku, kdy Ježíše bili a vysmívali se mu, ať hádá, kdo jej v další chvíli uhodí, se naplnilo jeho proroctví o tom, že jej Petr třikrát zapře. Ve velkém kontrastu je Petrova reakce s reakcí Jidáše v Mt 27,1-10: zatímco Jidáš neviděl naději, Petr byl zarmoucen zármutkem, který vede k pokání (2.list Korintským 7,9-10). Je příznačné, že apoštol Jan ve 21.kapitole svého podání evangelia zaznamenává, že Ježíš se Petra po svém vzkříšení třikrát ptá: "Miluješ mne?" Tak jakoby počtem opakování této otázky dává Petrovi stejný počet šancí k prokázání lásky.

Číst kapitoly o Ježíšově zatčení, výslechu a zabití nemusí být v jistém smyslu příjemné a vyhledávané. Když pak slyšíme, že Bůh nás volá k tomu, abychom Ježíše následovali, ptáme se, v jakém smyslu se to následování myslí, tím spíše souvislost s právě dočtenou kapitolou. Jak mne ovšem upozornila Veronika Doležalová, Ježíšův život nebyl charakterizován utrpením, ale radostí. Evangelia jsou spíše faktická, takže z nich dýchá vážnost. Když se k tomu přidá to utrpení, tak to pro nás může být obraz spíše chmurný. Ale taky věřím, že Ježíšův život lze charakterizovat slovem RADOST. Každé moje osobní vítězství nad sebou samým, nebo vítězství ve smyslu smysluplně stráveného dne je pro mne zdrojem velké radosti -- o co víc mohl být život radostnější pro Ježíše, když nezhřešil vůbec.

Protože vedl bezhříšný život, muselo pro Ježíše být těžké vidět, že bude trpět "nezaslouženě". Ale právě i radost byla možná důvodem, proč poslechl Boha Otce. Verš Židům 12,2 je v ČEP překladu přeložen: "Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu, proto usedl po pravici Božího trůnu". Je důležité zde vidět, že existují i alternativní překlady, např. překlad NBK: "pro radost ležící před ním nedbal na hanbu, podstoupil kříž". Radost byla i důvodem, že Ježíš vkročil do utrpení -- viděl, že Bůh má právě i v tomto utrpení plán, který nakonec povede k radosti Ježíše i mnoha dalších lidí.

Matouš 27: Mt 27,1-10: Matouš zřejmě zařadil tuto zmínku o Jidášovi, aby dal do kontrastu Jidášovu zradu a Petrovu zradu v předchozích řádcích (viz Mt 26,69-75) -- Jidáš nešel se svou zradou k Bohu, kdežto Petr ano (je také zajímavé, že velekněží na Jidášovo "zhřešil jsem" v Mt 27,4 moc nepomohli: "Co je nám po tom?"). Připomenutí myšlenek z Jeremiáše 19,1-13 a také použití jazyka ze Zachariáše 11,1-13 (viz [7], str.565-566) mluví o odmítnutí proroka, které typologicky (podobně typologické je naplnění v Mt 2,15 nebo Mt 2,17-18) našlo naplnění v odmítnutí Ježíše: stejně jako proroci v obou starozákonních oddílech byli odmítnuti (Jeremjáš 19: rozbitá nádoba odmítnutého proroka byla symbolem soudu přicházejícího na Izrael; Zachariáš 11: dobrý pastýř byl odmítnut ovcemi a vyplacen nízkou částkou).

Mt 27,11-26: Velekněží a starší přesvědčují dav, aby hlasoval pro vydání Barnabáše a ukřižování Ježíše. (viz [8], str. 874-876: možná byl bandita Barabáš oblíbený stejně jako Robin Hood v Anglii 12.stol. -- bohatým bral a chudým dával; není těžké si představit, že Barabáše viděli jako bojovníka za svobodu, který jim sliboval království na zemi už teď; ve srovnání s Ježíšem, který mluvil o odpuštění nepřátelům). Fráze "krev jeho na nás a na naše děti" (verš 25) měla naznačit zodpovědnost za Ježíšovu smrt -- zástupy jsou tak přesvědčeny, že Ježíš si zaslouží smrt, že vztahují zodpovědnost na sebe a své potomky ([8], str.877).

Mt 27,27-50: Ježíš je od třech skupin vysmíván jako Boží Syn ([11], str. 618) -- od kolemjdoucích (verše 39-40), od velekněží (verše 41-43), a od zločinců ukřižovaných společně s ním (verš 44). Situace je podobná trojímu pokušení Ježíše na poušti -- říkají mu: sestup z kříže, vyhni se utrpení. Ale Ježíš se nevyhýbá poslušnému utrpení Izraele, Hospodinova služebníka. (Slova "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil" z verše 26 jsou citací žalmu 22 -- viz zamyšlení k tomuto žalmu od Dana Drápala)

Verše 32-50 (viz [11],str.639) nejsou povzbuzením, ani inspirací. Spíše zobrazují lidský hřích v jeho ohlušující svobodě uprostřed nepochopitelného mlčení Boha. V tomto textu je skryta hrůza. Výsměch a mučení spravedlivého Božího Syna nemají dávat smysl, ale tříští veškerý smysl na kousky, aby zobrazily hloubku iracionální zkaženosti lidí. A trpělivé utrpení Boha, jdoucí až tak daleko, že jeho Syn křičí opuštěností, mocně předává děsivé tajemství Hospodinovy zdánlivé nečinnosti ve světě. Přesto Bůh jedná.

Mt 27,51-66: Pokud považujeme popravu naprosto bezhříšného člověka za největší zlo, tak Bůh měl moc proměnit to největší zlo k největšímu dobru -- umožnit věčný život každému, kdo vstoupí do království. To je představeno právě roztržením opony -- ten nejbližší kontakt s Bohem v místnosti, kam měl přístup jen velekněz, je nyní nabídnut všem. Roztržení také ukazuje na zbytečnost chrámu -- Ježíš sám se po svém vzkříšení stává novým chrámem, novým místem setkání Boha s člověkem (viz [7], str. 581). Jak to říká na mnoha místech Nový Zákon, setkání člověka s Bohem nastává "v Kristu".

K veršům 52 a 53 mnohé komentáře uvádějí, že zřejmě je potřeba udělat na jistém místě tečku: před tečkou jsou popsány události následující Ježíšovu smrt, po tečce jsou popsány události následující Ježíšovo vzkříšení: ... země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely. Po jeho vzkříšení byla mnohá těla zesnulých svatých vzkříšena, vyšli z hrobů, vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. Tím je zachováno, že jako první byl do nového stavu nesmrtelnosti vzkříšen Ježíš, a poté následovali další. "mnohým se zjevili" naznačuje podobný průběh, v jakém se Ježíš zjevoval svým učedníkům. Tento verš snad nemá ukazovat, že k novému životu povstali všichni věřící minulosti (mnohá těla neznamená všechna těla), ale že byli vzkříšeni k věčnému životu někteří významní lidé Starého Zákona (viz [7], str. 582: tou nejdůležitější zprávou tohoto místa tak je, že věčný život lidí zemřelých v době před Ježíšem stejně závisí na Ježíši jako věčný život lidí z budoucích generací).

Ve druhé kapitole rozeznali skutečnou identitu Ježíše mudrcové, nyní ji rozeznává římský setník (verš 54), zatímco vůdcové Izraele nepřijali klíčovou roli Ježíše. Tak Matoušovo evangelium učinilo celý kruh (viz [1], str. 391: Matoušovo poselství jeho křesťanským posluchačům je jasné: bez ohledu na reakci židovských vůdců musíte nést evangelium i jiným národům).

Matouš 28: Když jsem se snažil jednou jednomu člověku sdělit, že se modlím k Ježíši Kristu, protože byl vzkříšen z mrtvých, prohlásil: "No jo, ale to přece bylo už dávno." Uvědomil jsem si, že nechápe základní poselství křesťanství -- že Ježíš nejen že byl zázračně vzkříšen z mrtvých, ale pak už nezemřel, ale odešel k Bohu. Smrt nad ním už nemá moc. To je to revoluční poselství prvních křesťanů.

Mt 28,1-10: Ježíš po svém vzkříšení dostal tělo jiné kvality, než to, jaké měl předtím. Na jeho těle sice zůstaly jizvy po hřebech z ukřižování, ale měl jiné a nové schopnosti. Objevil se náhle uprostřed učedníků, když byli sami v zavřené místnosti - nebyl tedy vázán tolik na omezení prostoru. Mohl tedy z hrobu odejít naprosto v klidu, a nikdo by se nic nedozvěděl. Pak vlastně můžeme říci společně s Michaelem Wilkinsem ([8], str.937), že kámen od hrobu byl odvalen ne proto, aby Ježíš mohl ven, ale aby ženy mohly dovnitř a společně s vystrašenými vojáky dosvědčily, že hrob je prázdný.

Mt 28,11-15: Velekněží (viz [11], str.672) postavili stráž, aby "Ježíšův další podvod nebyl větší než ten první" (Mt 27,64). Ale místo toho jejich podvod (= zapření vzkříšení a lež) se stal horším než ten první (když zabili Ježíše).

Mt 28,16-20: Ostatní evangelia zachycují ještě několik dalších setkání Ježíše s jeho učedníky. Matoušovo evangelium už jen seznamuje čtenáře s obsahem Ježíšova setkání s učedníky v Galileji -- s jeho poslední promluvou před jeho odchodem do nebe. Tato slova jsou označována jako velké poslání nebo velké pověření, a jejich základní obsah je jasný: učedníci se mají stát svědky Ježíšova vzkříšení, kterým potvrdil obsah svého poselství. Svým vzkříšením se Ježíš stává dobrou ilustrací svého učení ([11], str.673: je stejně jako proroci před ním nespravedlivě pronásledován díky svému oddání Bohu, a získává velkou odměnu v nebi (Mt 5,11-12); získává život poté, co ho ztratil (Mt 10,39); je služebníkem, který se stává velkým (Mt 20,24-28); je posledním, který se stává prvním (Mt 19,30)).

Ježíš posílá své učedníky křtít křtem ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého. Křest "ve jméno" znamená křest v autoritě a moci toho, v jehož jménu se křest udílí ([8], str.955: židé nekřtili ve jméno osoby -- proto je křesťanský křest odlišný; křest má nyní také probíhat ve jméno Ježíše, tj. Ježíš je dán na roveň Bohu -- napořád vzkříšený získává nyní pozornost jako skutečný Král a Soudce). Křest je symbolem vstupu do království, přijetí do rodiny Boha -- a také symbolem nového stvoření, přetvoření srdce, které se odehrává při přijetí odpuštění od Boha.

V těchto posledních slovech odcházejícího Ježíše je skryta velká autorita -- učedníci mají učit nikoli Starému zákonu (= obsahu židovství), ale tomu všemu, co přikázal Ježíš (viz [7], str.595-8: ukazuje se zde autorita Ježíše větší než autorita Starého Zákona, což je v souladu s výkladem verše Mt 5,17; protože Ježíši je dána veškerá moc, misie učedníků se rozšiřuje z Izraele na celý svět).

Celé Matoušovo evangelium je orámováno podivuhodným tvrzením: Ježíš, který je v Mt 1,23 představen jako "Bůh s námi", prohlašuje, že bude s námi stále.

Právě jsem dočetl knihu Leanne Payneové Uzdravující přítomnost ([30]). Autorka v této knize připomíná, že Ježíšovu přítomnost ve svém životě někdy nemusíme cítit, ale vždy můžeme vědět, že je s námi -- a toto vědomí nemusí být jen teoretický fakt, ale praktická zkušenost našeho života. V této knize mne zasáhl právě autorčin popis toho, že nemusí být skutečností, že v našem srdci najdeme po odstranění těch neodbytných věcí a aktivit jen prázdno, vlastně jakési nebytí, ale místo toho se ve svém srdci můžeme setkávat se vzkříšeným Ježíšem. A tak (slovy [30], str.108) nemusí být náš život charakterizován jen bolestným myšlením a nekonečnou aktivitou, ale spočinutím a setkáním s tím, kdo je Skutečný a Přítomný.

následující: Autor a vznik Evangelia podle Matouše


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: