Julie Krbušková: Evangelium podle Matouše
Matouš:

úvodem

Matouš 1--2
Matouš 3--4
Matouš 5--7
Matouš 8--9
Matouš 10
Matouš 11--12
Matouš 13
Matouš 14--17
Matouš 18
Matouš 19--23
Matouš 24--25
Matouš 26--28

vznik a autorství
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury



Pokus o vystižení poselství Evangelia podle Matouše


Břeťa Fajmon, 10.11.2009

Matoušovo evangelium je podobné vysokoškolské dizertační práci -- ne v tom, že k jeho pochopení je potřeba nějakého výjimečného intelektu, ale v tom, že porozumění jeho poselství vyžaduje pečlivé a soustředěné úsilí. Matouš totiž psal těm, kdo znali Starý Zákon -- a tato jejich znalost nebyla jen jednoletá (jako když se student učí na zkoušku po jednom semestru), nebo několikaletá (jako když student dokončí vysokou školu), ale celoživotní. Židé a lidé žijící v židovském přostředí totiž znali knihy Starého Zákona velmi osobně. Na tuto osobní znalost Matouš navazuje, když píše o Ježíši Kristu. Pokud chceme rozumět Matoušovu evangeliu ve správných souvislostech, musíme si také dát práci se čtením starozákonních knih, protože Matouš píše o Ježíši "jazykem Starého Zákona".

Někdo možná dnes zpochybní Matoušovo svědectví, že Ježíš se narodil "z panny", bez přispění jiného muže, a že je tedy skutečně Boží syn, nikoli jen přeneseně. Ale musíme se dát pozor, abychom nezamítali svědectví o tomto zázraku příliš rychle. Možná bychom s tím společně zamítli i naději pro nás samotné -- naději, že i "v našem srdci se může narodit Bůh", že naše srdce může projít "duchovní transplantací", po které začne existovat jiná osobnost, "nový člověk" či "nové stvoření". Možná si svým skepticismem zavíráme cestu k "novému narození" nás samých. Matouš ve své první kapitole nastoluje otázku: Je něco příliš obtížného pro Boha vykonat v životě Marie či v životě čtenáře, který jeho evangelium čte?

Svou druhou kapitolou Matouš nastoluje další otázku: Kým je pro tebe Ježíš? Veleknězi a zákoníci "znali Bibli" (židovskou část zvanou křesťany "Starý Zákon"), která celá mluví o Mesiáši a ukazuje a upozorňuje na jeho příchod. Snad každá ze 39 knih Starého zákona je na Mesiáše nasměrovaná. Matoušovo poselství je jednoznačné a už druhá kapitola jeho evangelia nemá nechat čtenáře na pochybách: Ježíš je Mesiáš, jehož příchod slíbil Bůh. Jak na Ježíše reagovali lidé jeho doby? Veleknězi a zákoníci znali většinu proroctví o Mesiáši, ale tato znalost je nedovedla k tomu, aby v Ježíšovi tohoto Mesiáše rozeznali. Král Herodes se chtěl setkat s Ježíšem jen proto, aby ho zabil jako konkurenta své moci. Ostatní poznají Ježíše jako Nazaretského = z pohrdané Galileje, z Nazareta, kterým pohrdali i samotní Galilejci. Kým je Ježíš pro mne? Hrozbou, kterou musím vyhnat ze své mysli? Někým, kým se ani nehodlám zabývat ve svém náročném časovém rozvrhu? Nebo jsem znalec, mnoho věcí vím, možná čtu i Matoušovo evangelium mluvící o Ježíši, ale přesto nenechám ty věci promluvit do dnešní doby, ke svému srdci?

Důležitým tématem třetí kapitoly je pokání. Slovo na cestu (= parafrázovaný text Nového Zákona, LUXPRESS 1990) mluví o pokání slovy (Matouš 3,2): "Obraťte se od svých hříchů k Bohu, protože přichází jeho vyvolený král." Důvodem Matoušova evangelia je pozvání k naprostému obrácení a k "návratu" k Bohu, obrácení k novému jednání a novému životu. Tentýž parafrázovaný text volně překládá řecký originál Matoušova evangelia a dává Ježíši do úst slova (Mt 4,17, Slovo na cestu): "Změňte se! Bůh je tu a zakládá na zemi svoje království!" Jak říká Richard Rohr (Hledání svatého grálu, nakl. Cesta, Brno 2005, str. 17) o lidech nemocných, nebo lidech závislých na pití či na počítačových hrách: "Ale co dělat po překonání nemoci, pití či čehokoli jiného? Uzdravení samo není tím nejdůležitějším: nemáme často nikoho, kdo by nám ukázal větší, lepší svět, v němž bychom jako uzdravení mohli žít". To je cílem pokání a hledání Boha -- uvedení do jiného, většího světa, ve kterém dostaneme neotřesitelný důvod žít. To je království, do kterého zve Ježíš. Toto království neleží naprosto mimo tento svět nebo vesmír. Ježíš někdy jako by říkal: "Otevřete oči, Boží království přišlo samo mezi vás".

Důvodem naslouchat tomu, co Ježíš říká, je kvalita jeho charakteru. Jak dokumentuje čtvrtá kapitola Matoušova evangelia, Ježíš obstál ve všech pokušeních, jejichž cílem bylo odvést jej od záměru, pro který se narodil. Na tomto místě mi dovolte zmínit jen jedno ze třech pokušení, o kterých je zmínka (Slovo na cestu, Mt 4):
Nakonec ho ďábel uvedl na vysokou horu a ukázal mu všechna království světa s jejich okázalostí i bohatstvím. Tam mu řekl: "Toto všechno ti dám, jestliže přede mnou klekneš a pokloníš se mi!" Ježíš odpověděl: "Odejdi, satane! Vždyť je psáno: Nikomu kromě Boha se nebudeš klanět ani ho uctívat".
Toto pokušení je klíčové v Matoušově evangeliu, protože v jeho poslední kapitole vzkříšený Ježíš, nad nímž už smrt nemá moc a který odchází do nebe, říká svým učedníkům: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi." (Mt 28,18) Ježíš nakonec získal to, co mu ďábel nabízel. Vlastně získal vše, co získat šlo, a ještě mnohé navíc -- pro sebe i pro jiné. Ale získal ty věci od Boha a získal je v té správné chvíli. Ježíš žil život pravdivě -- nehledal zkratky, dělal to, co v dané chvíli dělat měl. Nehledal především svůj vlastní prospěch, ale žil v souladu s posláním, ke kterému ho vedl Bůh. Svým charakterem odrážel charakter Boha -- byl tak jediný úplný člověk, jediný, v kom bylo plné lidství, pokud tedy přijmeme to, že úkolem nás lidí je odrážet svým životem charakter Boha, ve kterém je obsažena veškerá plnost a zralost.

Dalším důvodem, proč přišel Ježíš, je poukázat na Boží moc -- to je vidět na zázracích, které Ježíš dělal, ale především na jeho vzkříšení a odchodu do nebe. Podobnou moc nad smrtí nikdo v historii neprokázal. Pokud Ježíš je vyvýšen nad smrtí a žije věčným životem, tak prokázal, že má moc mnohem větší, než jakékoli jiné moci a síly působící v tomto vesmíru. Má největší biologickou moc, protože sám svým životem prokazuje, že je možné překonat stárnutí organizmu a smrt. Má největší fyzikální moc, protože je schopen čerpat nekonečné množství energie a zajistit, že jeho život bude věčný. Má největší moc dát nám lidem smysl života, protože je schopen zlomit sílu sloganu (volně citováno z Bible, 1.list Korintským 15,32) "Jezme, pijme a hrajme počítačové hry, neboť zítra zemřeme" -- je schopen dovést nás až za smrt, která nás lidi víceméně drží v otroctví.

Pokud Ježíš má moc větší než je moc jakákoli jiná, tak má moc víceméně cokoli udělat i s mým životem, se mnou. Proto chci i já svůj život Ježíši podřídit. Nikoli ze strachu, že pokud on má veškerou moc, tak svou silou v mém životě víceméně docílí, čeho chce, ale dobrovolně -- pokud on má větší moc a může mít na můj život větší vliv než můj zaměstnavatel, než vláda České Republiky, než Dopravní Podnik Města Brna, než ženy a jejich krása, než moji sousedé a přátelé, než ti nejbližší lidé v mém životě, tak chci k němu v modlitbě přicházet a říkat mu, aby tento svůj vliv v mém životě uplatnil. Pokud Bible ani Bůh v našem životě neměl výrazný vliv, je možné, že jsme se tomuto vlivu nikdy nevystavili, nebo nikdy k němu nesvolili -- i když Ježíš vyhlašoval, že je Král, nikdy nechce prolomit dveře našeho srdce násilím, bez našeho souhlasu.

Někdy je pro mne zápasem se vlivu Ježíše Krista v mém životě dobrovolně vystavovat, což souvisí se zápasem víry -- věřit, že Ježíš je dobrý. V tomto "boji víry" hraje výraznou roli i důležitá skutečnost z Matoušova evangelia, zmíněná například v Mt 20,28 -- Ježíš zde říká o sobě, že "nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé". Tato slova mluví o významu Ježíšovy smrti -- nejen že tato smrt vedla ke vzkříšení, tomu největšímu znamení od Boha lidem, ale také mluví o jakémsi koupení, vykoupení, či zaplacení výkupného. O této věci Bible mluví slovy, že Ježíš smazal dluh, který jsme my lidé u Boha vytvořili svým hříchem, tj. svým odporem nebo neochotou mít s Bohem vztah. To znamená naprosté odpuštění, které Bůh udílí veškerému našemu zraňování jeho samotného skrze naše nedobré jednání. Na jiném místě o tom Bible mluví slovy (2.list Korintským 5,19): "Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření." Toto je hodně důležité -- nejen že Bůh nás zve do svého království, ve kterém je králem Ježíš, ale také odstranil překážky, které nám bránily do toho království vstoupit -- odpustil nám. Bůh usiluje o vztah nikoli jen s lidmi charakterními, ale i s těmi, kteří charakter nemají -- chce ten charakter v našem srdci teprve vybudovat.

Co říci k Matoušovu evangeliu závěrem? Dnes někteří lidé popírají, že Ježíš žil nebo že byl tím, za koho se prohlašoval -- ale když Ježíš stál před očima židovských představitelů své doby, jeho existenci popřít nemohli. Tak se rozhodli ho zabít. Je v tomto skryt u Matouše nějaký antisemitismus? Ne, stejně jako není skryt antičechismus ve zprávě o tom, že několik vlivných čechů se dopustilo dosti špatného činu. Matouš chtěl věrně zobrazit historii, nic víc. Ale možná by si každý z nás mohl položit otázku: co já bych udělal na místě židovských velekněží a starších lidu? Byli v situaci, kdy přišel někdo a říkal jim, že nejsou zas až tak dobří, jak si o sobě myslí. Snažil se odkrýt jejich motivy, nikoli jen jednání viditelné na venek. Snažil se o to, aby uznali jeho autoritu ve svých životech -- i v životech těch, které vedou, kteří jsou jim svěřeni, nebo o které se starají. To se jim nelíbilo -- cítili, že jsou ohroženy jejich názory, jejich služba, jejich pověst, jejich vliv na druhé. Kdyby někdo popisoval jejich iracionální jednání racionálními slovy, dospěl by možná k paradoxnímu výroku: Židovští představitelé si řekli o Ježíši, který se vyhlašoval za Soudce: "Zabijme Soudce, a pak nás nebude mít kdo odsoudit". Víte, co tím myslím? V jistém smyslu jsme možná všichni lidé jedna rodina, proto v jistém smyslu jsme možná "byli" při těch událostech v 1.století našeho letopočtu a v jistém smyslu jsme možná ukřižovali Ježíše my všichni. A možná v jistém smyslu i dnes "my sami křižujeme Ježíše", protože svým skutkem nezájmu nebo špatnosti se vlastně zříkáme své zodpovědnosti za toho, kdo je Jiný a Dobrý.

Přesto po událostech popsaných v Matoušově evangeliu stále existovala (a existuje) naděje právě i pro tyto lidi, kteří odsoudili, zklamali nebo ignorovali Ježíše -- Ježíšův učedník Petr v prvním velké promluvě po Ježíšově odchodu k Bohu říká (Skutky 2,36): "toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." Jako by tím říkal: chtěli jste Soudce zabít, ale On vám nabízí odpuštění a milost -- jeho pozvání do Království stále platí. Každý z nás může navázat vztah se vzkříšeným Ježíšem, prožívat jeho přítomnost a učit se od něj.
následující: Matouš - promluvy


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: