Julie Krbušková: Evangelium podle Matouše
Matouš:

úvodem

Matouš 1--2
Matouš 3--4
Matouš 5--7
Matouš 8--9
Matouš 10
Matouš 11--12
Matouš 13
Matouš 14--17
Matouš 18
Matouš 19--23
Matouš 24--25
Matouš 26--28

vznik a autorství
stručně obsah
poselství
přehled literatury



Matouš 01–02


1
1Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

2Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, 3Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. 4Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, 5Salmón měl syna Boaze z Rachaby, Boaz Obéda z Rút, Obéd Isaje 6a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy, 7Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, 8Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše. 9Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše, 10Ezechíáš Manase, Manase měl syna Amose, Amos Joziáše, 11Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí. 12Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela, 13Zorobabel Abiuda, Abiud Eljakima, Eljakim Azóra, 14Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda, 15Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba, 16Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus.

17Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.

18Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. 19Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl, že ji propustí potají. 20Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 22To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. 24Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. 25Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.

2
1Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 2"Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." 3Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
6A ty Betléme v zemi judské,
zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými,
neboť z tebe vyjde vévoda,
který bude pastýřem mého lidu, Izraele."
7Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: 8"Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." 9Oni krále vyslechli a dali se na cestu.

A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. 12Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

13Když odešli, hle anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." 14On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.'

16Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. 17Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:
18'Hlas v Ráma je slyšet,
pláč a veliký nářek;
Ráchel oplakává své děti
a nedá se utěšit,
protože jich není.'
19Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě 20a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život." 21On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. 22Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských 23a usadil se v městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.

Český Ekumenický překlad, zveřejněno se souhlasem České Biblické Společnosti.

Komentářové poznámky


Břeťa Fajmon, 10.11.2009

Matouš 1: Mt 1,1-17: Narodil se Ježíš Kristus. Matouš přistupuje k jeho životopisu opravdu důkladně. Bere historii v dávném okamžiku z Gn 11 (Abram byl později přejmenován jménem Abraham) a přivádí ji přes rodokmeny mnoha generací až do času narození Ježíše. Spojuje jméno Ježíše zejména s Abrahamem a Davidem. Proč? Abraham a David jsou dvěma lidmi starozákonní doby, se kterými jsou spojena velká proroctví do budoucnosti. To první bylo řečeno Abrahamovi asi 2000 let před naším letopočtem:
Genesis 12, 1-3
1I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.
2Učiním tě velkým národem,
požehnám tě,
velké učiním tvé jméno.
Staň se požehnáním!
3Požehnám těm, kdo žehnají tobě,
prokleji ty, kdo ti zlořečí.
V tobě dojdou požehnání
veškeré čeledi země."

Abrahamovi Bůh řekl, že v něm (= v Abrahamově potomstvu) se dostane velkých darů a věcí, které budou přístupné pro všechny lidi na světě. Podobně velkolepá jsou slova, která Bůh řekl izraelskému králi Davidovi (kolem roku 1000 př.n.l.):
První Paralipomenon 17,11-14
11Až se naplní tvé dny a ty odejdeš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku z tvých synů a upevním jeho království. 12Ten mi vybuduje dům a já upevním jeho trůn navěky. 13Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem odňal tomu, který byl před tebou. 14Ustanovím jej ve svém domě a ve svém království navěky.

V těchto slovech Bůh trochu tajemně mluví o králi z Davidových potomků, který bude ustanoven navěky. Hospodinův chrám vybudoval Davidův syn Šalomoun, ale historie ukázala, že Šalomounův trůn moc dlouho neobstál. I další místa ve Starém Zákoně mluví o věcech, které prorokovaný král udělá a které v životě Šalomouna nebyly skutečností. Proto v době Ježíše, kdy žil Izrael nikoli ve službě mocnému králi, ale ve stavu podrobenosti pod rukama velké římské říše, všichni, kdo věřili starozákonním proroctvím, očekávali jiného krále. Krále, který by je vysvobodil z nevolnictví.

Matouš už na začátku své knihy nenechává nikoho na pochybách, o kom se chystá psát.Chce psát o Mesiáši - ve Starém Zákoně předpovídané osobě, se kterou mělo být spojeno velké dobro a velké království (Starý Zákon = prvních 39 knih Bible, které jsou přijímány křesťany i židy a z nichž poslední byla napsána asi 400 let před narozením Ježíše Krista). Tuto osobu Mesiáše vidí v Matouš v Ježíši Kristu. A nejen Matouš, ale všichni křesťané. Ve skutečnosti totiž řecký překlad Starého Zákona (zvaný Septuaginta podle počtu překladatelů (= 70)) rozšířený v Ježíšově době překládal slovo "pomazaný" (= vyvolený král, Mesiáš) řeckým "christos". Odtud slovo "Kristus" Ježíše přímo ztotožňuje s Mesiášem, o kterém mluví a na kterého ukazují všechny knihy Starého Zákona. "Ježíš Kristus" vlastně znamená "vyvolený král Ježíš".

Mt 1,18-25: Následuje ještě záhadnější vyprávění - Maria, Ježíšova matka, počala z Ducha svatého. Další velká výzva, abychom zaměřili svou pozornost na toho, který přišel na svět skrze zvláštní znamení - narodil se z panny. Dneska by leckdo řekl, že to je normální, protože takové dítě ze zkumavky je dnes běžná věc. Ale já si myslím, že se tady mluví o něčem, co až zas tak běžné není. Maria porodila dítě způsobem, do kterého nikdo z vnějšku nezasahoval, kromě Ducha svatého (= Boha). Je to pro nás těžké přijmout, a bylo to těžké přijmout i pro Josefa. Respektive bylo to nemožné přijmout, protože když se něco takového jako těhotenství stalo v době, kdy už byli zasnoubeni (zasnoubení v Izraeli = téměř už hotová svatba na naše poměry; bylo zákonně potvrzeno a mohlo být přerušeno jen rozvodem), ale ještě spolu nežili, mohl Josef veřejně Marii propustit.

Takže ještě se Ježíš nenarodil, a už se stává vyvrhelem, někým nechtěným. Je skutečně "bez otce a bez domova na zemi", ale zasahuje jeho skutečný Otec - nadpřirozeným způsobem skrze sdělení ve snu začíná Josefa vést a zbavuje jej jeho filosofické předpojatosti (:-)). Josef přijímá Marii, rozhodnut přijmout i posměch, který by eventuelně mohl vzejít z toho, že vzal zodpovědnost za dítě na sebe.

Je zajímavé, co anděl (= angelos = poslaný, posel) řekl Josefovi ve verši Mt 1,21: "Maria porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." Jméno "Ježíš" je řeckou formou hebrejského Jozue nebo Jošua, což zmanená "Hospodin je záchrana". Proto anděl spojuje jméno Ježíše se záchranou, vysvobozením.

Nejvíce agresivní jsou ovšem slova z Mt 1,23, kde Matouš spojuje Ježíše se jménem Emmanuel, což znamená "Bůh s námi". Jako by začal narážet na to, že Ježíš není jen obyčejný člověk, ale Bůh - Bůh Hospodin, který stvořil tento svět, respektive jeho Syn. To je možná zvláštní pro nás, ale lidé, kteří četli a znali slova starozákonního proroka Izajáše, někoho takového v Mesiáši očekávali:
Izajáš 9,5-6
5Neboť se nám narodí dítě,
bude nám dán syn,
na jehož rameni spočine vláda
a bude mu dáno jméno:
"Divuplný rádce, Božský bohatýr,
Otec věčnosti, Vládce pokoje."
6Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine
na trůně Davidově a na jeho království.
Upevní a podepře je právem a spravedlností
od toho času až na věky.
Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

Matouš 2: Mt 2,1-12: Do Jeruzaléma přicházejí cizí lidé od východu, aby se poklonili "králi". V Jeruzalémě nastává neklid - aspoň v srdcích lidí, kteří se o návštěvě dovědí. Herodes se bojí o svůj trůn, všichni však projevují méně víry než tajemní neznámí - nikdo se nejde přesvědčit do Betléma. Na toto téma se mi hodně líbí kázání Ronnieho Stevense ze 13.12.2005, kde Ronnie trochu více mluví o postojích a důvodech mudrců (k dispozici na stránce www.modrakulna.cz ... asi 20 MB, hodinová mp3 přednáška ke stažení).

Mt 2,13-15: Narození Ježíše tedy nezůstává tajné. Dozvídá se o něm zejména ten, kdo se bojí příchodu někoho jako je král - Herodes. Ježíš je v ohrožení života. Opět zasahuje Hospodin - hlavní postava Bible. A Opět a znovu, Matoušovo evangelium v nás nějak nechce navodit, abychom usilovali o výklady svých snů. Není pravda, že když se něco v historii stalo, museli nebo měli bychom to ve svém životě opakovat. Ale Pán Bůh si opět výjimečně a zázračně používá snu, aby promluvil k Josefovi, který s Ježíšem i Marií utíká do Egypta.

Chvíli se zastavme u slov "z Egypta jsem povolal svého syna" (Mt 2, 15). Matouš zde cituje slova starozákonního proroka Ozeáše
Ozeáš 11,1
1Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta.

Vy kdo trochu znáte Druhou knihu Mojžíšovu (Exodus), se možná trochu zarazíte nad tím, když Matouš cituje toto místo. Vždyť se jedná přece o to, že Bůh v historii z Egypta vyvedl izraelský národ. Toto místo přece nemůžeme chápat jako proroctví o Ježíši Kristu! Nebo snad ano?

Je skutečně trochu zvláštní, že Matouš na Ježíše vztahuje slova, která evidentně mluví o celém národu, nikoli o jednotlivci. Ale podle mne zde pointou není, že by se Matouš snažil vymazat původní význam těchto slov - spíše chce jejich význam potvrdit a rozvinout. Ono není totiž jen v Mt 2, 15 na Ježíše připodobněn obraz Izraele, ale také v Oz 11, 1 je na Izrael připodobněn obraz syna, takže si obě místa nemají navzájem co vyčítat ... :-)
  • Matouš jako by chtěl zdůraznit: Izrael byl Božím synem obrazně, ale nyní přišel skutečný Boží Syn!
  • A druhá věc: Ježíš je Izraelem obrazně, ale dokoná to, čeho Izrael nebyl schopný a v čem nebyl Izrael věrný.
Mt 2,16-18: Herodes neváhal zabít děti v Betlémě a okolí, jen aby zabránil hrozbě od "židovského krále". V osmnáctém verši druhé kapitoly by bylo eventuelně Matoušovi možné zopakovat výtku podobnou té, kterou jsme řešili před chvílí - proč Matouš spojuje povraždění dětí v Betlémě se slovy proroka Jeremiáše o tom, že "Ráchel oplakává své děti?" Ta slova se týkají přece událostí dávné historie, kdy Izraelský národ přišel o svou zemi a byl odvlečen do Babylónského vyhnanství. Nebo snad ne?

Nemyslím, že Matouš jen křečovitě cituje Starý Zákon, aby za každou cenu dodal svým slovům váhu. Ani nechce, podobně jako v citaci Mt 2, 15, dřívější význam vynulovat nebo změnit. Spíše navazuje a říká něco dalšího, dodává už dříve vyřčenému "Božímu slovu" další významy. Možná to bude lépe vidět, když si přečteme kousek Matoušem citovaného spisku ve větší souvislosti:
Jeremjáš 31,10-17
10Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo,
na vzdálených ostrovech oznamte toto:
"Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej,
bude jej střežit jako pastýř své stádo."
11Hospodin zaplatí za Jákoba,
vykoupí ho z rukou silnějšího.
12Přijdou a budou plesat na výšině sijónské,
budou proudit k Hospodinově dobrotě
za obilím, moštem a čerstvým olejem,
za mladým bravem a skotem.
Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada.
Už nikdy nebudou tesknit.
13Tehdy se bude v tanci radovat panna
i jinoši a starci.
"Jejich truchlení změním ve veselí,
místo strasti jim dám útěchu a radost.
14Duši kněží zavlažím tukem
a můj lid se bude sytit mými dobrými dary,
je výrok Hospodinův."
15Toto praví Hospodin:
"V Rámě je slyšet hlasité bědování,
přehořký pláč.
Ráchel oplakává své syny,
odmítá útěchu,
protože její synové už nejsou."
16Toto praví Hospodin:
"Přestaň hlasitě plakat
a ronit slzy,
vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala,
je výrok Hospodinův,
však oni se vrátí z nepřátelské země.
17Je naděje pro tvé potomstvo,
je výrok Hospodinův.
Synové se vrátí na své území.

Matouš nebere Jeremiášovým slovům z doby pět set let před narozením Ježíše Krista jejich původní význam - když byli izraelité ve vyhnanství, Bůh poslal Jeremiáše, aby oznámil, že Izrael jistě dostane svou zemi zpět. Také se to pak stalo, když Babylónie sama prožívala navládu perské říše - perský král Kýros vyhlásil, že izraelští přesídlenci se mohou vrátit zpět do své země.

V Mt 2, 18 je přidán další význam - stejně jako v době Jeremiáše bylo velké zabíjení a utrpení ukončeno vysvobozením a návratem, i nyní, ve spojení s Ježíšem, v době, kdy pokračuje poroba a týrání Izraele (tentokrát od římanů) v jejich vlastní zemi, Matouš naznačuje, že přichází vysvobození. A možná větší a důležitější vysvobození, než ta předchozí.

Mt 2,19-23: Následuje poslední citace Starého zákona v Mt 2, 23, že Josef s Marií a Ježíšem se usadil ve městě Nazaret, aby se splnilo to, co bylo řečeno ústy proroků, že Mesiáš 'bude nazván Nazaretský'. Toto je zvláštní věta, protože při zkoumání Starého zákona není možné najít předpověď = proroctví, že by Mesiáš měl být nazván Nazaretský. Je to o to větší problém, protože Matouš dokonce říká, že je tak řečeno "u proroků", tedy více než na jednom místě Starého zákona.

Pro čtenáře Bible tedy může nastat oříšek, jak tomuto místu rozumět. Řešení se nabízí, ale je trochu potřeba zabrousit do hebrejštiny, a snad je možné najít celkem srozumitelné vysvětlení. Díky tomu, že Matouš byl hebrejec a cituje starozákonní hebrejštinu, dovolil si v Mt 2, 23 slovní hříčku, kterou by bylo vhodnější přeložit spíše slovy "a usadil se ve městě Nezer-et, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván nezer". Volný překlad těchto slov by mohl být asi "usadil se v místě 'Věž výhonků', aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván 'Výhonek'". Jako by Matouš chtěl říct - podívejte, přišel ten, kdo je ve Starém zákoně nazván "výhonek", a tak je celkem logické, že se usadil ve městě "Věž výhonků". Přijmeme-li tento výklad, je skutečně možné ve Starém zákoně proroctví o "výhonku" vystopovat, a skutečně se vyskytuje ve větším počtu proroctví než v jednom:
Izajáš 11,1-2
1I vzejde proutek z pařezu Jišajova
a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
2Na něm spočine duch Hospodinův:
duch moudrosti a rozumnosti,
duch rady a bohatýrské síly,
duch poznání a bázně Hospodinovy.

Pařez je symbolem násilím utnutého království Davida, syna Jišajova. A nový výhonek rostoucí z tohoto useknutého pařezu je symbolem krále, který přijde v době, kdy už téměř nebude naděje, kdy už na něj téměř nikdo nebude čekat ... :-) Podobnými slovy mluví i jiní starozákonní proroci:
Jeremjáš 23,5
5Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův,
kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý.
Kralovat bude jako král a bude prozíravý
a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost.

Zacharjáš 6,12-13
12Toto praví Hospodin zástupů: Hle, přijde muž jménem Výhonek, vyraší odspodu; ten zbuduje Hospodinův chrám. 13Ano, on zbuduje chrám Hospodinův a bude obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem.

Matouš upozorňuje, že v Ježíši přišel Starým zákonem předpovídaný "výhonek" - král, který bude uplatňovat spravedlnost, a kněz, který bude druhým dávat spojení s Bohem - a možná nejen lidem z Izraele, ale i těm ostatním ... :-)

následující: Matouš 03-04


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: