|
|
Žalm 10
1Proč, Hospodine, stojíš v dálce,
odvracíš se v dobách tísně?
2Zlovolníci svou zpupností stravují poníženého.
Kéž jsou chyceni v úkladech, jež zamýšlejí!
3Zlovolník se chlubí touhami své duše
a žehná chamtivému, ale znevažuje Hospodina.
4Ve své namyšlenosti nehledá Hospodina,
všechny jeho úklady říkají: Bůh není.
5Jeho cestám se stále daří,
tvé právo je od něj daleko,
soptí hněvem na všechny své utiskovatele.
6V srdci si řekl: Nezakolísám,
z generace na generaci mne nepotká zlo.
7Ústa má plná kleteb,
pod jazykem skrývá lest,
útisk, těžkosti a klam.
8Sedí na číhané v ohrazeném krytu,
ze svého úkrytu zabíjí nevinného,
očima skrytě slídí po slabém.
9Číhá v úkrytu jako lev v houští,
číhá, aby se zmocnil poníženého,
zmocňuje se jej, když jej lapil ve své síti.
10Přitiskne se k zemi, přikrčí se
a slabí upadnou do jeho moci.
11V srdci si řekl: Bůh zapomněl,
skryl svou tvář, nikdy nic nespatří.
12Povstaň tedy, Hospodine,
Bože, pozvedni svou ruku.
Nezapomeň na pokořené.
13Proč tě zlovolník smí znevažovat, Bože?
V srdci si řekl, že jej nevyhledáš,
abys jej volal k odpovědnosti.
14Ty vidíš těžkosti a trápení,
máš je na zřeteli a chceš je vzít do svých rukou.
Tobě se svěřuje slabý, sirotkům jsi pomocníkem.
15Rozdrť paži zlovolníka a zlého.
Volej k zodpovědnosti jejich zlovůli,
dokud nebude odstraněna.
16Hospodin je králem na věčné věky,
národy zaniknou z jeho země.
17Touhu ponížených jsi slyšel, Hospodine,
jejich srdce upevňuješ,
věnuješ pozornost jejich prosbám,
18abys zjednal právo sirotku i zdeptanému,
a už nikdy nebude vzbuzovat strach člověk,
který byl stořen z prachu země.
Můj vlastní pracovní překlad. © Břetislav Fajmon 2012
(můžete volně šířit s uvedením odkazu na tuto www stránku).
|
|
Komentářové poznámky
Břeťa Fajmon, 19.4.2012
Jak už bylo řečeno u Žalmu 9, tak ten spolu se Žalmem 10 tvoří jednu ucelenou akrostickou skladbu.
Proto i žalm 10 lze jednoznačně označit za prosbu o pomoc, konkrétně za to, aby
Hospodin uplatňoval své právo a spravedlnost ve světě, kde zlovolník tak moc útočí na utištěného
(verš 12: povstaň tedy, Hospodine; verš 15: rozdrť paži zlovolníka a zlého). Ale z důvodů naznačených
též v poznámkách k Žalmu 9 se Žalm 10 vyskytuje na konci čtyřžalmové skladby 7,8,9,10 --
tuto skladbu lze podle hlavního tématu nazvat Bůh je Soudce. Zatímco uvnitř každého žalmu se lze zaměřit na další
drobná podtémata, je zajímavé pokusit se vyložit tok textu ve vztahu ke všem čtyřem žalmům:
- Žalm 7: Bůh je Soudcem, který sám bude bojovat proti bezpráví a útisku. Hospodine,
suď mne i všechny ostatní!
- Žalm 8: Bůh stvořil lidi a dal jim moc a moudrost, se kterou mají spravovat zemi. I když určitě
žalm 8 je oslavou Hospodinovy moci a lásky, v pohledu zpět na žalm 7 je výstraha, aby lidé užívali
Hospodinem darované moci s vědomím, že Bůh jim tuto moc svěřil a bude je volat k odpovědnosti,
v pohledu kupředu na skladbu 9-10 je v žalmu 8 i povzbuzení, že Hospodin vidí všechna zneužití
jím svěřené moci a není k nim lhostejný - je NAD nimi, on zasáhne, protože on lidem tuto moc svěřil.
- Žalmy 9-10: Bůh je soudcem, který zjedná právo utištěným a pokořeným.
I když důraz na utištěné a pokořené v žalmech 9-10 není výlučný, stojí určitě za povšimnutí,
že ve skladbě ze žalmů 9,10 je užito sedm různých slov pro ty, o jejichž právo se Hospodin
stará: zdeptaní (Ž 9,10; 10,18), ponížení (Ž 9,13; 10,2.9.17), nuzní (Ž 9,19), pokoření (Ž 9,19;10,12),
nevinní (Ž 10,8), slabí (doslova: bídní, ubozí: Ž 10,8.10.14), sirotci (10,14.18).
Žalmista žalmem 10 pokračuje v tématu útisku a vykresluje celkem podrobně a barvitě
ve větší polovině textu žalmu, jak zlovolníci dotírají na utištěné. Navzdory tomu, že v žalmech 7 i 9 zaznělo
biblické vylíčení přísloví "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá", v žalmu 10 vidíme vylíčeno,
jak zlovolník číhá v úkrytu (verš 9), přitiskne se k zemi (verš 10) a slabí a nuzní upadají do jeho moci.
To tedy znamená, že to přísloví nefunguje? Přinejmenším nefunguje tak rychle,
jak by si ti pokoření představovali. Vidíme zde bolest z toho, že právu není učiněno zadost (verš 1: proč, Hospodine, nezasáhneš?;
verš 13: proč tě zlovolník smí znevažovat, Bože?). Žalmista vidí, že kolem něj je vše tak trochu naopak, než
prožíval dřív nebo než slibuje Bůh (též viz [7], str.77). Ale přichází s tímto bojem, s touto pochybností k Bohu a nechává na něm, aby zasáhl.
Vidíme zde jádro veškeré nespravedlnosti -- když čteme o zpupnosti (verš 2) či namyšlenosti (verš 4), není tím myšlena jen
zpupnost vůči druhým lidem, ale i zpupnost vůči Hospodinu, jehož právo ve své namyšlenosti zlovolník přestupuje.
Charakteristické je, co si zlovolník říká v srdci: nezakolísám (verš 6), Bůh nikdy nic nespatří (verš 11), Bůh mne
nebude volat k zodpovědnosti (verš 13). V kontrastu s tím stojí Hospodinova odpověď: upevňuje srdce ponížených a
jejich prosby slyší (verš 17). Hospodin sice povolal lidi k vládě a moci, ale on sám je věčným králem (verš 16).
On zjedná právo -- člověk by si měl vzít k srdci to, co bylo na začátku, dříve než Hospodin stvořil lidi (člověk byl jen prach).
Verš 18 ukazuje vpřed na obnovení všeho -- že nastane den, kdy už nebude pokračovat útisk a nespravedlnost.
Hospodin zavolá k zodpovědnosti moc a dary, které nám lidem svěřil.
Možná je na místě zmínit význam slova "žehnat". Zatím bylo použito v Žalmu 5,13 (ty žehnáš spravedlivému, Hospodine):
Bůh žehná = Bůh dává lidem dobré dary, Bůh působí pro spravedlivého zdar.
Zde v Ž 10,3 (zlovolník žehná chamtivému): zlovolník chválí jednání chamtivého, protože sám je chamtivý.
Chamtivost samotná je větším zákonem než Hospodinův zákon a právo, jak je naznačeno
o zlovolníkovi v další části žalmu (verše 7-9: číhá na slabého, aby získal neprávem kořist).
následující: Žalm 11
| |
