¹A ohledně sbírky pro svaté: jak jsem nařídil církvím v Galacii, tak jste také vykonali. ²První den v týdnu ať každý z vás sám u sebe určí, kolik dá bokem a může postrádat, aby (nemusel teprve) dělat sbírku, až přijdu. ³Jakmile přijdu, ty (posly), které budete pokládat za vhodné, odešlu s doporučujícím dopisem, aby odnesli váš dar do Jeruzaléma. ⁴Jestliže bude vhodné, abych šel i já, půjdou i se mnou.

⁵Přijdu k vám, až budu procházet Makedonií. Chci projít přes Makedonii, ⁶ale u vás snad zůstanu a přezimuji, abyste mne vypravili, kamkoli půjdu (dál). ⁷Nechci vás totiž vidět (jez) zběžně, ale doufám, že nějaký čas u vás zůstanu, jestliže to Pán dovolí. ⁸Nyní zůstávám v Efezu až do Letnic. ⁹Jsou mi zde otevřeny velké a mocné dveře, ale je zde mnoho odpůrců.

¹⁰Až přijde Timoteus, dohlédněte, aby u vás přebýval bez obav, protože pracuje na díle Pánově stejně jako já. ¹¹Ať s ním nikdo nejedná pohrdavě. Vyšlete ho na cestu v pokoji, aby přišel za mnou -- už ho s mými bratry čekáme.

¹²Co se týká bratra Apolla, často jsem ho žádal, aby šel k vám spolu s bratry. Ale nechtěl nyní přijít -- přijde, až bude mít příhodný čas.

¹³Bděte a stůjte ve víře, buďte stateční a silní; ¹⁴všechny vaše věci ať se dějí v lásce.

¹⁵Vybízím vás, bratři (znáte dům Štěpánův, že jsou prvními (z věřících) v Acháji a že se odevzdali do služby svatým), ¹⁶abyste se takovým podřídili, i každému, kdo (takto) spolupracuje a namáhá se. ¹⁷Mám radost z příchodu Štěpána, Fortunáta a Achaika, že vaši nepřítomnost vynahradili ¹⁸a potěšili mého i vašeho ducha. Ceňte si takových.

¹⁹Pozdravují vás církve v Asii. Pozdravují vás velmi v Pánu Akvila a Priska společně s církví v jejich domě. ²⁰Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte jeden druhého svatým polibkem. ²¹Pozdrav mou vlastní rukou: Pavel. ²²Jestliže někdo nemá rád Pána, ať je proklet. Pane, přijď! ²³Milost Pána Ježíše (ať je) s vámi. ²⁴Moje láska je se všemi z vás v Kristu Ježíši.

Komentářové poznámky

Ve verších 16,1-4 Pavel sdělil pokyny týkající se sbírky pro Jeruzalém.

1 Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii.

sbírka pro církev v Jeruzalémě – logeias eis tous hagious – sbírka pro ty svaté. Církvemi svatých se označovaly církve v Judsku, především církev v Jeruzalémě. Patrně se tak jeruzalémská církevní obec sama nazývala.

Pavlovi na sbírce pro jeruzalémskou církevní obec velmi záleželo. Tato církev se zřejmě nacházela v hospodářských těžkostech. Pavel později napsal v Gal 2,10: ... žádali (Jakub, Petr a Jan), abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.

Sbírku pro jeruzalémskou církev Pavel považoval za důležité znamení sounáležitosti těch církevních obcí, v nichž byli křesťané pohanského původu, s církevními obcemi v Judsku, jejichž členové byli původem židé. Napsal o tom v Ř 15,25-27: ... chystám se do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím. Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě. Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.

podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii – v Pavlově listu Galaťanům se o žádných pokynech pro sbírku nepíše. Takže Galacií se tu zřejmě označuje rozsáhlejší území. Pavlem organizovaná sbírka se zřejmě konala ve všech jím založených církevních obcích a on k ní dodal potřebné instrukce. Korintským křesťanům tyto instrukce připomněl v následujícím verši:

2 V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.

V první den týdne – tedy v neděli, v den, kdy obec slavila vzkříšení Krista a shromažďovala se k večeři Páně. V ten den měl každý člen církve doma odložit (thésaurizó – uložit, odložit) peníze podle svých možností. Takto po delší dobu odkládané peníze měly být při Pavlově návštěvě shromážděny do sbírky pro jeruzalémskou církev.

3 Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma.

průvodní listy – zřejmě měly poslům se sbírkou zajistit pomoc církevních obcí ležících na cestě z Korintu do Jeruzaléma.

dar vaší vděčnosti – tēn charis hymōn – tu laskavost vaši, tu štědrost vaši. Je tedy použito slovo charis – milost, laskavost, dobrodiní, štědrost, které obsahuje myšlenku dobré vůle a laskavosti, která uděluje člověku to, co si nezaslouží. V originále tedy není zmíněna vděčnost. Pavel tady psal o sbírce jako o daru, o projevu laskavosti, nikoli projevu vděčnosti nebo splácení dluhu vůči jeruzalémské církvi. (Ekumenický překlad je tu zřejmě ovlivněn textem Ř 15,26-27: ... jsou jejich dlužníky.)

4 Ukáže-li se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou.

Pavel v té době ještě nevěděl, zda i on půjde do Jeruzaléma. Nakonec skutečně šel osobně se sbírkou z Korintu do Jeruzaléma. Bylo to zhruba 2-3 roky po napsání 1 Kor. (O předání sbírky pro jeruzalémskou církev a Pavlově pobytu v Jeruzalémě můžeme číst ve Sk 21,27–36.)

Ve verších 16,5-12 Pavel informoval o svých plánech dalších cest.

5 Přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu,

Pavel už v 1 Kor 4,19 informoval: Přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít... Tady v 16,5 ohlásil svou návštěvu v Korintu znovu. Navíc napsal o cestě Makedonií, kde chtěl navštívit církevní obce ve Filipách a Tesalonice (Sk 16,12; 17,1).

6 ale u vás bych chtěl zůstat déle, snad i přes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu.

V prvním století po Kristu byla v zimě cesta po moři prakticky nemožná, proto Pavel plánoval zůstat celou zimu v Korintu a teprve na jaře plout do Efezu.

na další cestu – tady zřejmě měl na mysli cestu do Jeruzaléma, možná i cestu do Říma, jak o tom později právě v Korintu napsal v listě Římanům: Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít, až se vydám do Hispanie (Ř 15,23-24).

vypravili – je použito sloveso propempó – poslat dál, vyprovodit, vybavit pro cestu. Pavel očekával, že mu korintští křesťané pomohou s přípravou jeho další misijní cesty. Všechny tyto plány však podmínil dovolením Pánovy vůle:

7 Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zůstat nějaký čas, dovolí-li to Pán.

Nerad bych se u vás jen zastavil – doslova: nechci vás teď (jen) v průchodu vidět. Na rozdíl od Makedonie, kterou chtěl jen projít (16,5), přál si uskutečnit delší návštěvu korintské církve, pokud mu to Pán dovolí. Pavel se snažil zůstat v Korintu dostatečně dlouho, aby měl dost času vyřešit v tamní církevní obci problémy, o kterých v listě 1 Kor psal.

8 V Efezu zůstanu až do letnic;

Pavel list 1 Kor psal v Efezu a napsal, že tam chce zůstat do letnic. Což je svátek, který je v židovském kalendáři označen jako šavuot – svátek týdnů. (Ten připomíná Hospodinovo darování Dekalogu Izraeli na hoře Sinaj.) Seslání Ducha svatého na apoštoly došlo právě v den, kdy Ježíšovi učedníci slavili svátek týdnů, a tak oba svátky spolu souvisejí. Nevíme však, zda církevní obec v Efezu slavila křesťanský svátek seslání Ducha svatého, nebo tu Pavel měl na mysli jen termín židovského svátku týdnů.

9 otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho.

Pavel se zmínil o svém působení v Efezu, velkém přístavním a obchodním městě, kde se Pavlovi otevřelo široké pole misijních možností, které chtěl využít. Pavel se tu ovšem setkával i s odpůrci. (Sk 19,23.30.31: V té době došlo k velikému pobouření kvůli Pavlovu učení. Pobouření se rozšířilo na celé město. Pavel chtěl jít do shromáždění lidu, ale učedníci mu v tom zabránili. Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval.)

10 Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav; vždyť koná dílo Páně stejně jako já.

Pavel korintským křesťanům sděloval, že ještě před jeho plánovaným příchodem korintskou církevní obec navštíví Timoteus, který tam směřoval přes Makedonii. Předpokládal, že jeho list po moři dorazí do Korintu dříve, než tam dlouhou cestou po souši přijde Timoteus. Pavel zřejmě měl starost o to, aby byl Timoteus v Korintu dobře přijat, a proto zdůraznil autoritu tohoto svého spolupracovníka, který při budování církve konal dílo Páně stejně jako on sám.

11 Ať ho nikdo z vás nepodceňuje! Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou

láskou, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry.

na něho čekám – Pavel čekal na návrat Timotea, aby před svou cestou do Korintu získal nové zprávy o korintské církevní obci.

spolu s jinými bratry – to se vztahuje buď na ty, kdo doprovázeli Timotea do Korintu přes Makedonii (podle Sk 19,22 to byl Erastus), nebo na ty bratry, kteří ho pak měli doprovodit z Korintu do Efezu.

12 Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní; půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost.

Apollos své vzdělání získal v Alexandrii a byl dobrým řečníkem. (Informace o něm jsou už v komentáři k 1. kapitole 1 Kor.) V době, kdy psal Pavel tento první list do Korintu, nejspíš působil Apollos stejně jako Pavel v Efezu. Ze slov ve 12. verši je patrné, že Apollos byl vůči Pavlovi v jiné pozici než Timoteus, Silas či Titus, kteří byli Pavlovými spolupracovníky. Z uvedených slov je jasné, že Apollos byl ve svém misijním působení na Pavlovi nezávislý. Měl díky svým řečnickým schopnostem a znalostem řecké filozofie značný úspěch u křesťanů řeckého původu a nad Pavlem i jistou převahu.

Pavel zde nicméně naznačil, že byli s Apollem ve vzájemné shodě. Podobně jako v 1 Kor 3,5-6: Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst.

Pavel se tedy nestavěl před Apolla, je s ním ve stejné službě. Označení služebníci (diakonoi) vyjadřuje skutečnost, že podle darů, které ke své službě od Boha dostali, přispěli k tomu, aby přivedli Kristem povolané Korinťany k víře.

Závěrečné verše (16,13-24) obsahují Pavlova napomenutí a pozdravy.

13 Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! 14 Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.

Některá z těchto pěti napomenutí se objevují i v jiných Pavlových listech. V 1 Thes 5,6.8 je výzva k bdělosti a střízlivosti, a také k víře, lásce a naději: ... bděme a buďme střízliví. ... oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu.

buďte stateční – je použito slovo andrizó – chovat se jako muž, být mužný.

buďte silní – je použito slovo krataioó – posílit, učinit silným, silným v síle Kristově, jak se píše ve 2 Tim 2,1: ...buď silný milostí Krista Ježíše.

15 O něco vás prosím, bratří. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Achaje uvěřili a dali se do služby bratřím.

první z celé Achaje – tés aparchés Achaias – první ovoce (prvotiny) Achaje – rodina Štěpánova (tén oikian Stephana – dům Štěpánův) přijala víru jako první z celé Achaje. Proto je Pavel označuje za prvotiny Achaje. (Achaja byla římská provincie, která svým rozsahem zhruba odpovídala území dnešního jižního a středního Řecka.)

Víme z verše 1 Kor 1,16 (Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu...), že Pavel domu Štěpánovu, tedy všem členům jeho rodiny, sám udělil křest, což u něho bylo výjimečné (1 Kor 1,14: Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil...).

dali se do služby bratřím – jakožto první obrácení se cítili zavázáni ke službě církevní obci. Měli mimořádné zásluhy, a proto právo na úctu církevní obce, která jim měla také naslouchat. Pavel důrazně vyzýval členy korintské církevní obce, aby se podřídili takovým lidem, jako byla rodina Štěpánova:

16 I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle.

Vzniklo zřejmě napětí mezi lidmi, kteří stáli na počátku Pavlovy misijní činnosti v Korintu, a ostatními členy obce. V tak výrazně charismatické obci, jako byl korintská církev, vznikalo někdy napětí mezi jednotlivými výraznými osobnostmi a mezi různými skupinami.

Vedle Štěpánovy rodiny se Pavel zmínil ještě o dvou dalších členech obce:

17 Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost.

Štěpán, Fortunát a Achaikos v době, kdy Pavel psal svůj první list do Korintu, byli s Pavlem v Efezu. Patrně to oni přinesli Pavlovi list z dotazy, jak o tom napsal v 7,1: Pokud jde o to, co jste psali, ... A tito tři členové korintské církevní obce zřejmě také dopravili Pavlův list do Korintu.

nahradili vaši nepřítomnost – Pavel prožíval jejich přítomnost jako svého druhu setkání s celou korintskou církví.

18 Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!

Návštěva Štěpána, Fortunáta a Achaikosa zřejmě přispěla k vyjasnění nedorozumění mezi apoštolem a částí korintské církevní obce.

Važte si takových lidí! – Pavel kladl důraz na autoritu poslů, kteří po svém návratu do Korintu měli přispět k uklidnění vztahů v korintské církvi.

19 Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě.

Skutečnost, že Pavel mohl vyřizovat pozdravy ode všech obcí provincie Asie (západní část Malé Asie), vyplývala z jeho úspěšného tříletého působení v Efezu. Měl zřejmě kontakty s jednotlivými církevními obcemi v této oblasti.

Akvila a Priska, křesťané ze židovství se s křesťanstvím setkali už v Římě. Vyhnáni ediktem císaře Claudia, se nejprve přesunuli do Korintu, kde se s nimi seznámil Pavel a pak pracoval v jejich dílně na výrobu stanů. Pak ještě před Pavlem odešli do Efezu, kde ve svém domě vytvořili místo pro setkávání církevní obce.

20 Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se navzájem svatým políbením.

Pozdravují vás všichni bratří – Pavel měl na mysli celou církevní obec v Efezu.

bratří – adelphos – tady použito ve smyslu členové křesťanské komunity, tedy bratři a sestry.

Pozdravte se svatým políbením – tehdy obvyklé vyjádření srdečného pozdravu.

21 Pozdrav mou, Pavlovou rukou.

Pavel list diktoval, tady však přidal pozdrav napsaný vlastní rukou. Toto gesto mělo zdůraznit Pavlovo spojení s církví v Korintu.

22 Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha! 

Kdo nemiluje Pána - eí ti ou filei ton Kyrion – jestliže někdo nemiluje Pána. Ke všem svým sdělením a argumentům obsaženým v listu přidává Pavel vlastní rukou napsanou zásadní otázku: Milujete Pána Ježíše? Slovo zde použité pro milujete znamená osobní oddanost. Je to slovo philéō (z phílos – láskyplné přátelství), které znamená projevovat vřelou náklonnost v důvěrném přátelství.

ať je proklet – étó anathema – ta věc prokletá. Zřejmě jde o liturgickou formuli, která byla používána na počátku slavnosti večeře Páně, kde vyzývala každého ke zkoumání, jak je to s jeho láskou k Pánu, a vylučovala ze shromáždění ty, kdo by nemilovali Krista. Pavel tuto formulaci použil jako vyjádření skutečnosti, že on je ve společenství jen s tím, kdo miluje Krista.

Maranatha! – jde o aramejské zvolání, které má původ v liturgii prvotní církve židokřesťanů v Palestině, jejichž rodným jazykem byla právě aramejština. Toto zvolání můžeme číst dvojím způsobem: Marán atha – náš Pán přišel, a také Marána tha – náš Pane, přijď. Při tom druhém způsobu čtení to je modlitba za druhý příchod Krista. Takto bylo Pavlem toto zvolání tady zřejmě chápáno. Nicméně z vlastního textu se to odvodit nedá, protože staré rukopisy jsou psány bez mezer, a v pozdějších řeckých textech se objevují obě varianty zápisu.

23 Milost Pána Ježíše buď s vámi.

Pavel v 1 Kor 1,3 začínal přáním milosti: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Přáním milosti tu také končí. Tak je tomu ve všech Pavlových listech.

24 Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši. 

Pavel ještě připojuje slova o svém osobním vztahu ke korintské církevní obci a jejím členům. Ač byl Pavlův vztah ke korintským křesťanům jejich jednáním mnohdy narušován, on se s nimi cítil spojen v lásce a ve společné víře v Krista Ježíše.