|
|
Genesis 1-11, čtyři úhly pohledu: (a) Král
Břeťa Fajmon, 3.2.2014
Toto je první z několika zamyšlení nad stránkami biblické knihy Genesis z pohledu křesťana. Celý text těchto kapitol lze nalézt například zde
(v Českém ekumenickém překladu = ČEP).
Bůh je králem. Nevím, co ve čtenáři vyvolává slovo "král", ani s kým toto slovo srovnává. Rád bych se pokusil o několik střípků pohledu
na to, co to znamená, že Hospodin, Bůh Bible je králem.
Král dává zemi
S králem je neoddělitelně spjata země, kterou vlastní, do které může pozvat, koho on sám chce, a kterou může případně někomu svěřit do správy.
- Genesis 1,1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Hospodinův svět je zvláštní v tom, že je veškerým světem přístupným lidské zkušenosti. Nejedná se o jeden stát či republiku, ale o celý vesmír.
Král tvoří ve své zemi nové věci
- Genesis 1,3: I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Král vytváří prostředí, ve kterém je možné žít.
- Genesis 1,7: Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.
Oddělováním různých kvalit má na mysli různé účely: vody, které budou zavlažovat zemi,
mají jinou funkci než vody, ve kterých budou žít vodní živočichové a rostliny.
- Genesis 1,11-12: Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení! ... A země vydala zeleň:
rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.
Věda může poskytnout jen omezené vysvětlení světa: „Květiny jsou zde proto, aby šířily kopie instrukcí k vytvoření dalších květin.“ „Rostliny jsou nástroj pro předání rostlinné DNA dalším generacím.“
(Richard Dawkins: Climbing Mount Improbable). Bible k tomu dodává dalších několik rozměrů, když říká, kdo celý tento proces předávání DNA začal -- Bůh. A uvedl ho do pohybu s jistým
záměrem, který věda odhalit nemůže. Král je zdrojem dobrých věcí, šíří dobro.
- Genesis 1,29: Bůh také řekl:"Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
Bůh též život zajišťuje do budoucnosti. Všechny prvky jím nově vytvářených kvalit jsou spojeny do celkového záměru
vybudovat zemi a zajistit v ní život.
- Genesis 2,8-9: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, ...
Vidíme zde, jak Hospodinova země oplývá hojností -- všechny stromy jsou žádoucí na pohled, s plody dobrými k jídlu.
Král předává svým poddaným úkoly a zodpovědnost
- Genesis 1,26: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.
Vladař předává lidem zodpovědnost a moc vládnout. Lidé se stávají také vládci -- ale zemi sami nezískali, dostali ji od Vládce.
- Genesis 2,15: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
Člověk dostává úkol obdělávat zahradu (= rozhojňovat její ovoce) a střežit ji před kýmkoli, kdo by chtěl narušit její účel -- setkávání člověka se svým Tvůrcem a Králem.
- Genesis 2,20: Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř.
Bůh obdařil člověka vlastnostmi potřebnými pro úkoly, ke kterým ho povolal. Ne že by člověk neměl schopnost pojmenovat všechny rostliny,
ale to teď není zmíněno, protože je v centru pozornosti hledání živé bytosti, která by sdílela úkoly svěřené Adamovi.
Král má moc
- Genesis 3,17: Adamovi Bůh řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení."
Král má též moc své požehnání (= dobré dary) svým poddaným vzít (prokletí = omezení dobrých darů v životě lidí mimo Hospodinovu zahradu).
Vyhání lidi ze zahrady, kde měli prvotřídní hojnost a ochranu právě díky tomu, že Bůh byl blízko. Nyní mají poznat, že když odmítli život a zvolili si smrt, tak Bůh "odstoupí" z jejich života,
což povede k těžkostem. Aktérem Hospodinovy moci se stávají cherubové (Genesis 3,24); nevíme moc, jak si tyto bytosti představit, ale "chereb" je hebrejský výraz pro meč.
Tedy král je pevný ve svém rozhodnutí, cesta ke stromu života je zavřená.
- Genesis 6,5: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
Lidé věděli, že pokud se vládci vzepřou, tak je čeká smrt, tak nemohli být potopou překvapeni. Bůh také měl k potopě dobrý důvod:
to, co vznikalo v lidském srdci, bylo jen zlé, tj. bylo v rozporu se záměrem, pro který Bůh lidi stvořil. Byl pevný a uplatnil svou moc -- téměř všichni lidi
kromě osmi byli ze zemského povrchu zničeni.
- Genesis 11,1-8: Celá země byla jednotná v řeči i činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme."
Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."
I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho,
co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozumněli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
Lidé se rozhodli "učinit si jméno" -- jedná se o generaci, která vyrostla z osmi lidí zachráněných po potopě, ale i u nich se projevovalo to, že nebyli ochotni dělat věci, ke kterým je vede Bůh.
Řekli si, že si "učiní jméno" a postaví věž až do nebe, že "budou jako Bůh". Aby Bůh zabránil naprostému sjednocení lidí proti sobě, uplatnil svou moc -- zmátl jejich jazyk.
Toto vykreslení Boha prvních kapitol Bible není úplné, ale dobře vystihuje vládce, který tvoří nové věci, udílí svou moc a dary, ale též si je bere zpět.
Vládce, který vymezuje hranice životu, a pak při těchto hranicích stojí. Sám má moc tyto hranice překročit (např. Enoch nezažil smrt, ale Bůh si ho vzal k sobě ... Genesis 5,22-24), ale dělá to jen
pro získání dobrých věcí. Někdo by mohl mít z takového Boha strach -- a svým způsobem v bázni před Bohem je strach na místě. Ale není to strach před nepředvídatelným tyranem, který svou moc používá libovolně: Bůh Bible
použil svou moc jen v tom směru, o kterém člověk předem věděl.
V dnešním západním světě existuje určitá neúcta vůči autoritám možná více než kdy dříve. Ale jak nám připomíná John Stott (I Believe in Preaching, kapitolka o autoritách),
bez autority by neexistovala svoboda. Jen v hranicích pevně udržovaných autoritami mohla vzniknout demokracie a možnost svobodně se rozhodovat, jakkoli nedokonale to dokážememe uplatňovat.
Jen pokud autorita určí absolutní pravdu, existuje svoboda přemýšlet.
And last but not least, když Ježíš Kristus v Novém Zákoně naznačuje svým učedníkům neuvěřitelná slova o tom, že on sám jim bude v nebeském království sloužit ("Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící.
Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat." Evangelium podle Lukáše 12,37), neznamená to, že se vzdává své autority (viz Don Carson: Christ and Culture Revisited, výklad daného verše) nebo
že by přestalo platit (na kteroukoli stranu) to, co Ježíš Kristus kdy udělal či řekl. Znamená to, že jen uvnitř pevně stanovených a udržovaných hranic je možná láska.
Diskuse:
Vstup do diskuse:
|
|
|
