Ex 24,1-11: V Ex 24,2 končí Hospodinův proslov započatý v Ex 20,22. Potom Mojžíš sestupuje k lidu a přistupuje k ratifikaci smlouvy Hospodina s Izraelem. Celý záznam o ratifikaci má chiastickou strukturu:
A) verše 1-2: Hospodin dává Mojžíšovi instrukce ke svému setkání s Izraelem.
B) verše 3-4a: Mojžíš lidu sdělil slova, a oni jednohlasně slíbili, že podle nich budou žít; Mojžíš zapisuje slova.
C) verše 4b-6: V centru je oběť zápalná a oběť pokojná. Polovinou krve z oběti Mojžíš pokropí oltář.
B') verše 7-8: Mojžíš čte slova. Lid souhlasí, že bude slova poslouchat a podle nich jednat. Mojžíš je pokropí obětní krví jako příjemce smlouvy s Hospodinem.
A') verše 9-11: Vůdcové Izraele pokračují v hostině s Hospodinem.
Pokračovat ve čtení článku Exodus 24 – komentářové poznámky
Ex 23,1-9: Koncentrická struktura oddílu (1-3 ... svědči spravedlivě, nestraň chudému; 4-5 ... příklad spravedlivého jednání; 6-9 ... rozhodni spravedlivě, nestraň bohatšímu, nepřijímej úplatky) ukazuje na jeden důraz, ikdyž v celé skladbě vidíme vývoj: a) od spravedlivého svědectví v 1-3 ke spravedlivému rozsouzení v 6-9; b) od stranění chudému ke stranění bohatému (oba extrémy jsou nesprávné, či bezprávné). V centru celé skladby jsou příklady spravedlivých činů, které nelze vymáhat, protože je nelze dost dobře zkontrolovat (viz Enns 2000, str. 455: jednotu a lásku vyjádři i vůči tomu, koho nemáš rád či kdo nemá rád tebe), ale jsou v souladu s Hospodinovými ukazateli, které směřují k srdci člověka.
V rámci svého studia na ETF jsem se pokoušel o vědecký článek na téma v nadpisu tohoto článku. Přínos počátečních kapitol biblické knihy Genesis pro etiku je jasný (etická rozhodnutí se současně týkají čtyř etických subjektů: Boha, nás, našeho prostředí a mezilidských vztahů):
To, k čemu nás Bůh vede, je dobré, protože to vyplývá z jeho dobrého charakteru;
To, k čemu nás Bůh vede, je dobré pro nás, protože to využívá náš nejlepší potenciál: dostali jsme my lidé řadu obdarování a schopností, které můžeme životem podle Hospodinových ukazatelů prokázat, použít.
To, k čemu nás Bůh vede, je dobré pro naše životní prostředí.
To, k čemu mne Bůh vede, je být oporou a pomocí druhým lidem v tom, k čemu je Bůh volá.
Tyto krátké závěry na desetistránkový článek ovšem nestačily, a tak jsem musel přidat ještě rozbor, jak vlastně přistupujeme k interpretaci Bible, speciálně starozákoních textů, speciálně počátku knihy Genesis.
A) Obecně o knize:Pascalova (1623-1662) kniha nebyla dokončena, roku 1670 vyšla po jeho smrti sbírka jeho nedokončených poznámek Myšlenek (Pensées). V tomto článku je citována verze českého překladu Antonína Uhlíře z roku 1937, vydal Jan Laichter v Praze v edici Otázky a názory, svazek 27, počet stran 557.
Na internetu jsou volně k dispozici tato vydání Pascalových Myšlenek:
A) Víra = činy: Proč si ve svém náročném časovém rozvrhu dnes dělat ještě čas na Boha?
Skoro všechny systémy a víry sdělují, že v životě jde o závazek -- závazek rodině, manželskému partnerovi, zaměstnavateli, závazek vůči společnosti, ve které žijeme.
Podobně i vůči Bohu lidé činí závazek -- cílem ovšem není nutit se k závazku vůči Bohu, kterého neznáme, ale zavázat se Bohu do takové míry, v jaké jsme ho sami poznali:
A) Obecně o knize:Kniha vyšla roku 2012 (Mlýn, Jihlava) a má podtitul Proměny náboženstvív postmoderní době. Počet stran 141, její autor přednáší religionistiku na ETF UK v Praze.
B) Stručný obsah knihy: Doporučuji knihu každému, kdo se zajímá o vztah mezi křesťany (nebo jinými věřícími) a okolní kulturou v Česku, ať už křesťanem jste nebo nejste. Kniha je rozdělena do pěti kapitol:
První kapitola knihy se věnuje rozboru ústupu náboženství, zejména křesťanství, v uplynulých dvou stoletích, devatenáctém a dvacátém. Ze stavu, kdy byla společnost "pod posvátným baldachýnem" křesťanství (= fungovala jako síla, která drží společnost pohromadě), které hrálo roli "hráze proti Chaosu", do stavu, kdy je křesťanství v procesu sekularizace (zesvětštění) z různých důvodů ideových i neideových (které autor knihy rozebírá) vytlačeno a dále vytlačováno na okraj společnosti (autor na str. 63 vysvětluje, že v období modernity dochází k odmítání nadvlády tradice a orientaci na "rozum" a "pokrok"). Krátce se věnuje i srovnání společnosti v Evropě a USA a uzavírá, že v Evropě je proces "zesvětštění kultury a oslabení náboženství" rozhodně nejdále.
A) Obecně o knize:Kniha vyšla v češtině roku 2005 (Návrat domů, Praha) a jedná se reflexi starozákonního teologa na téma, jak můžeme ve svém životě rozpoznat skutečné Boží vedení. 110 stran, přeložil Pavel Štička.
Stručný obsah knihy: V první polovině knihy se autor věnuje negativní definici, tj. co to vedení Božím Duchem není -- že nás Bůh vede, nemůžeme říci na základě nějakého ztřeštěného nápadu nebo něčeho, co nás praští přes nos, i kdyby to bylo, že nás praští přes nos biblický verš (známý příklad: náhodně otevřeme Bibli a čteme "Jidáš šel a oběsil se", a za chvíli na druhém náhodném otevření čteme "jdi a jednej také tak"). Bruce Waltke uzavírá, že objevování budoucnosti např. losováním, hodem kostkou, apod., je spíše pohanským (= bezvěreckým, pověrčivým) způsobem, jak najít v životě směr.
Waltke říká, že i řada věcí, které byly použity ve Starém zákoně jako dotaz na směr, v Novém zákoně už neplatí -- nikde v NZ nejsme vyzýváni, abychom losovali ano-ne při svých rozhodnutích a podobné věci. Dokonce Jakub 1,5 (Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána) nelze chápat jako modlitbu ano-ne při konkrétním rozhodnutí, spíše se jedná o modlitbu za moudrost jako životní styl, jak naznačuje o kapitolu dál Jakub 3,17: Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.
A) Obecně o knize:Kniha vyšla v češtině roku 1996 (Oikúmené, Praha) a jedná se o překlad dvanácti rozhlasových přednášek z roku 1950 vydaných knižně roku 1953, přeložil Aleš Havlíček. Kromě stran 1-98 se v knížečce objevuje ještě Jaspersovo doporučení, jak studovat filosofii, na stranách 99-116. Jedná se o dosti základní uvedení do filosofie, tj. představení oboru a otázek, kterými se filosofie zabývá. Jaspersovy odpovědi bychom mohli označit za odpovědi existenciální filosofie -- ovšem jeho odpovědi jsou dobrým základem či uvedením k jakémukoli filosofickému přístupu.
Obecně o knize:Existencialismus je humanismus (Vyšehrad 2004, edice Krystal, svazek 4.) má sice 112 stran, ale velmi malinkých, dvě tyto strany nevytvoří ani jednu stranu A5 -- kniha je tak drobná, že si ji studenti nevyberou jako referát do filosofie z obavy, že tak stručný výběr nebude vyučujícím uznán. Přesto se jedná o celkem zajímavou knihu, která je záznamem jediné přednášky J.P.Sartreho z roku 1945 (strany 9 až 57), následné diskuse a odpověď na dotazy (strany 59 až 83), kniha je zakončena doslovem překladatele Petra Horáka (strany 87 až 105) a poznámkami překladatele (str. 106-110). Jean Paul Sartre ve své přednášce reaguje na výtky vůči svému pojetí existencialismu, tj. přednáška je dobrým shrnutím Sartrovy filosofie existencialismu.