o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro čtení Bible
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2016
2015
2014

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Břeťa 2017-08-30 11:25:23 Zjevení 16: Přes léto jsem měl

Petr 2017-08-11 10:50:47 Zjevení 16: Moc děkuji za Váš č

Břeťa 2017-08-01 14:06:32 Předurčení nebo volba?: Lukáš Makovička nab

Břeťa 2017-06-12 16:20:15 Křest a Večeře Páně: Chápu důvody, proč

Petr 2017-06-09 14:00:01 Křest a Večeře Páně: Dle mého názoru kře

Vlasta 2017-05-31 11:23:10 Křest a Večeře Páně: Vážený bratře Fajmo

Libor Diviš 2017-04-25 15:23:57 Software pro čtení Bible: Naprogramoval jsem

Břeťa 2017-02-15 17:03:18 Břeťa - intro: Vracím se k výuce m




O křtu Duchem svatým II


Břeťa Fajmon, 20.7.2010

Když jsem procházel Marcelovo pojednání připojené k jeho článku O křtu Duchem svatým a diskusi za jeho článkem, rozhodl jsem se ještě krátce vymezit svůj pohled také, a to v sérii dvou článků – tohoto článku, který se zabývá výlučně okamžikem, kdy se člověk naplno stává křesťanem (= přijímá Ducha svatého), a článku příbuzného, který se trochu zaměřuje na plnost Ducha v celém našem následném křesťanském životě.

Kdybych měl osobně poradit někomu, kdo chce být přijat od Boha Otce nebo kdo chce mít Ježíše Krista jako svého Pána, řeknu mu, ať si přečte list Efezským, přemýšlí o tom, zda stojí o to přijmout, co Bůh nabízí, zda to vidí jako velký a pravdivý dar žít s Bohem skrze víru nyní a někdy v budoucnu v plnosti, a ať prostě Boha nebo Pána Ježíše Krista osloví v modlitbě a řekne mu, že by rád prožíval to dobré, co se v listu Efezským píše. Ať se vůbec nesoustředí na Ducha -- jeho odpovědností je mluvit k Otci nebo k Pánu Ježíši. A Duch pak bude jednat tak, že řekne jeho slova Bohu, a nazpět zprostředkuje odpověď na tuto modlitbu (to je práce Ducha, že zprostředkuje spojení mezi Bohem a člověkem). Ať se nesoustředí na to, zda jeho modlitbu budou doprovázet projevy hlučné či nehlučné -- ať se soustředí na výsledek, kterým je smíření a přijetí. Jak tento výsledek pozná? Podle Římanům 8,16 (překlad ČEP): "Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti." Není to tedy okolí, které nám potvrdí, že nás Bůh přijal, ale Boží Duch, který svým způsobem promluví k našemu vnitřnímu člověku, k našemu duchu. Není důležité vnější svědectví, ale vnitřní svědectví: Bůh mému vnitřnímu člověku sděluje, že mi odpustil, že mne přijal. Že jeho odpuštění stačí na všechny moje hříchy. Že Bůh mne přijal a už se mne nevzdá. Věřím, že toto potvrzení nám Duch dává nejen na začátku, ale neustále: to je význam tohoto verše v dopise Římanům.

Hlučná zkušenost?

Samotná událost křtu Duchem (či křtu v Duchu) je na některých místech biblické knihy Skutky popsána dost dramaticky: Skutky 2,1-13 mluví o křtu Duchem sto dvaceti nejbližších hebrejských učedníků a následovníků Ježíše Krista: čteme, že událost byla provázena hukotem z nebe, viditelnými (nebo viděním?) ohnivými jazyky – a Ježíšovi učedníci začali chválit Boha jinými lidskými jazyky, které se sami nikdy neučili, ale kterým rozuměli právě hebrejové shromážděni na svátek letnic v Jeruzalémě z různých zemí světa. Učedník Filip (Sk 8,1-13) mluvil v Samaří o Ježíši Kristu jako králi Božího království a mnozí samařané mu uvěřili. Apoštolové Petr a Jan přichází do Samaří a modlí se nad touto skupinou, aby Bůh dal Ducha svatého i těmto lidem (Sk 8,14-25) – a dochází k témuž jevu jako na začátku působení Ducha v Jeruzalémě: není řečeno, co přesně je vidět, ale apoštolové jednoznačně poznali, že i těmto lidem byl "dán" (Sk 8,17) Duch svatý. Apoštol Petr dostává zvláštní slovo od Ducha (Sk 10,19), aby se nebál jít do domu pohana Kornélia v Cézareji. Současně tento Kornélius má vidění anděla, aby poslal pro Petra. Petr přichází a rozumí, že toto zvláštní vedení je určeno k tomu, aby i pohanům (= nehebrejům!!) řekl o Pánu Ježíši Kristu jako o soudci živých i mrtvých, který zve každého do svého království (Skutky 10). Ještě, když Petr mluví, sestupuje Duch svatý na přítomné pohany a Ježíš Kristus je přijímá! Také tyto "křesťany z pohanů" vidí Petr chválit Boha jinými jazyky. Petr ohromen jede do Jeruzaléma a podává zprávu i ostatním apoštolům, že i pohanům dává Bůh Ducha a život (Skutky 11,1-18). Na své třetí misijní cestě se apoštol Pavel v Efezu setkává se skupinou učedníků Jana Křtitele (Skutky 19,1-7), kteří asi ještě neslyšeli o Ježíši Kristu – vede je ke křtu vodou jako vnějšímu znaku vydání se Pánu Ježíši, a také na ně "přichází" Duch svatý: chválí Boha cizími jazyky a prorokují.

Někteří z těchto čtyřech odkazů (vyznačeny tučně v předchozím odstavci) knihy Skutků usuzují, že skutečným křesťanem je pouze ten, kdo prožil tuto "hlučnou zkušenost" doprovázenou mluvením jazyky (a prorokováním). Zatímco věřím, že podobná zkušenost s podobnými nebo stejnými jevy se může odehrát i v dnešní době, působení Božího Ducha bych neomezoval jen na tuto formu -- stejně tak věřím, že křest Duchem svatým se může (v dnešní době nebo i kdysi dávno) odehrát jako "nehlučná zkušenost", kdy Duch svatý v naprosté tichosti vstoupí do srdce a života člověka a už napořád zůstane.

Celou událost křtu Duchem je dosti těžké uchopit jak teologicky (= co o ní máme říkat), tak prakticky (= jak vést ke křtu v Duchu v dnešní době), protože v životech lidí z uvedených čtyř odkazů z knihy Skutků se jedná o další krok na cestě k Bohu, třebaže krok rozhodující (Sk 2: učedníci znali už dříve Ježíše osobně; chtěli jej následovat; Sk 8: samařané už dříve pravděpodobně též věřili v hebrejského Boha, chválili jej svým životem; Sk 10: o Kornéliovi je už předtím napsáno, že to byl člověk zbožný, který se bál Boha; Sk 19: učedníci Jana Křtitele už dříve vyznali své hříchy Bohu a prosili o odpuštění a o vedení) -- křest Duchem pro ně všechny byl v jistém smyslu "další zkušeností" na cestě k Bohu. Kdežto člověk, který přichází dnes k Bohu z prostředí, kde neměl víru v Boha, možná ve křtu Duchem prožívá svou první (a nejdůležitější) zkušenost. Musí být zkušenost každého z nás stejná jako zkušenost apoštolů a nejbližších Ježíšových učedníků ve Sk 2,4?

Nehlučná zkušenost?

Věřím tomu, že nemusí – tato klíčová zkušenost "zapečetění Duchem" může být jak "hlučná", tak "nehlučná". K oprávněnosti "nehlučné" zkušenosti mne vedou následující důvody (zejména podle D.A.Carson: Showing the Spirit - A Theological exposition of 1 Corinthians 12--14, str. 137-157.):
  • Formulace "všichni začali mluvit jinými jazyky" se objevuje pouze ve Sk 2,4 u skupiny sto dvaceti nejbližších apoštolů a učedníků Ježíše Krista. V dalších oddílech (Sk 8; Sk 10; Sk 19) se objevuje dar jazyků a proroctví, ale jen u celé skupiny – není řečeno, že těmito jazyky mluvil KAŽDÝ Z NICH.

  • U většiny učedníků ve Skutcích není při jejich křtu zmínka o mluvení jazyky (křest tří tisíc židů ve Sk 2,40-42; všichni ve Skutcích zmiňovaní jednotlivci, např. Lydie Sk 16,11-15; filipský žalářník Sk 16,16-40; a asi dvacet dalších lidí). Pokud by Lukáš (= autor knihy Skutky) chtěl z mluvení jazyků (či prorokování) učinit normativní zkušenost pro všechny, asi by mluvení jazyky zmínil důsledněji.

  • Lukášovým záměrem je něco jiného -- zmiňuje jazyky pouze PŘI PRVNÍM VÝSKYTU KŘTU DUCHEM U KAŽDÉ VÝZNAMNÉ ETNICKÉ SKUPINY:

    • Sk 2: sto dvacet hebrejských apoštolů a nejbližších učedníků Ježíše Krista;

    • Sk 8: skupina samařanů = etnických polohebrejů, kteří věřili v Boha hebrejů, ale uznávali ze Starého zákona pouze Pentateuch. Bůh jejich křtem chtěl uvést jejich víru do vztahu k apoštolům v Jeruzalémě, a tak pro komplikované etnické i náboženské vztahy mezi hebreji a samařany zabránit rozdělení křesťanství hned na začátku (proto čekal s darem Ducha až na příchod apoštolů Petra a Jana z Jeruzaléma).

    • Sk 10: skupina pohanů; Bůh jejich křtem potvrdil že pohané se mohou stát křesťany, aniž by se museli stát hebreji (a dodržovat hebrejský zákon a nařízení).

    • Sk 19: skupina učedníků Jana Křtitele, kteří sice asi věděli o Ježíšově smrti a vzkříšení, ale nevěděli o novém životě skrze Ducha (byli o jeden významný Hospodinův čin pozadu v historii vykoupení a záchrany).

    Těmito historickými, etnickými a teologickými skupinami je vyčerpán celý svět. Lukáš chtěl naznačit, že Duch svatý byl dán věřícím ze všech různých skupin v tehdejším světě.

  • Apoštol Pavel ve svém 1. listu Korintským zakazuje si myslet, že existuje nějaký DAR ČI PROJEV DUCHA, který by byl darovaný všem. Je to vidět z jeho řečnických otázek v kapitole 12, verše 27--30 (v překladu B21): "Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části. Bůh v církvi ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom zázraky, dary uzdravování, pomocné služby, vedení a různé druhy jazyků. Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Konají všichni zázraky? Mají všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?" Při křtu Duchem byl určitě dar jazyků některým v Korintu dáván, ale z Pavlových reakcí je vidět, že nebyl dán všem (a Pavel také říká, že stejně jako tělo má různé části, tak věřící lidé dostali od Boha různá obdarování -- 1 Kor 12,11).

Nadpřirozená zkušenost

V každém případě není důležitá forma či projev, ale cíl celé události: zda je člověk přijat u Boha Otce, zda přijal Ježíše Krista jako Pána, zda Duch Boží vešel a žije v našem srdci. Tato naše vnitřní modlitba, má být vyjádřena také vnějším způsobem, když požádáme o křest vodou v některém dostupném křesťanském sboru (křest vodou je vnějším vyjádřením našeho vnitřního rozhodnutí, že chceme být "zaplaveni" Duchem = Duchem uvedeni a zahrnuti do vztahu k Pánu a k Otci; tento křest je krokem, ke kterému Pán vyzývá jako k jednomu z prvních kroků poslušnosti).

Když lidé v Efezu a okolí uvěřili, že skrze život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista byl světu představen Mesiáš – král, který uvádí do života ve spravedlnosti a v pokoji – a že díky dílu tohoto Mesiáše jsou jim odpuštěny veškeré jejich hříchy a že mají možnost získat smíření s Bohem, Stvořitelem tohoto vesmíru, jednal tady (a i dnes jedná) Duch svatý. Ef 1,13 vykresluje, že v okamžiku, kdy lidé uvěřili tomu, že odpuštění skrze Ježíše Krista stačí na jejich každý hřích, a že tedy mohou navázat vztah blízkosti a smíření k dobrému a krásnému Bohu, Duch svatý vchází do jejich srdce a života (Jan 14,23 v překladu B21: Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme žít s ním.").

Toto "zapečetění Duchem svatým" je dále popsáno v Ef 1,14 jako udělení Ducha, který je závdavkem věčného života s Bohem – od té chvíle mohou věřící prožívat podíl na Božím království, vidět Boha jako svého Otce a Ježíše Krista jako svého Pána; a žít v jistotě, že Duch je zárukou toho, že budou součástí Božího království, až přijde v plnosti.

Toto působení Ducha svatého, kdy člověk naváže vztah s Bohem Otcem a Ježíšem Pánem, Bible označuje jako znovuzrození (Jan 3,3-6), nebo jako "trvalé ponoření do prostoru Ducha" = křest Duchem svatým (1. list Korintským 12,12-13). Řečeno jazykem listu Efezským, pokřtění Duchem svatým = přenesení "do Krista", do života "v Kristu" (viz list Efezským -- poznámky k výrazu "v Kristu"). Ne že by člověk pokřtěný Duchem svatým nějak "vlastnil" Ducha svatého, měl ho v sobě – spíše je "přenesen" do velkého "prostoru Ducha" = do prostoru těch, co mají vztah s Pánem Ježíšem Kristem (ponořen do Ducha, "zaplaven" Duchem). Přesto Bible mluví o těch, co navázali vztah k Ježíši Kristu jako Pánu, jako o těch, co "mají Ducha Kristova" (= Ducha svatého, kterého poslal Kristus ... Římanům 8,9) nebo co mají Syna Božího (1. list Janův 5,2 ... ten, kdo má Syna Božího = ten, kdo věří Ježíši Kristu a má Ducha).

Diskuse:


petr meč, přidáno 2010-08-24 21:33:43

Jisté je, že skutečně není důležitá forma či projev , ale CÍL
celé události, ano, aby Duch svatý svědčil našemu duchu, že JSME DĚTI BOŽÍ. Jsme -li však děti, jsme i DĚDICOVÉ ( Řím.8,17 ). To je ono \" prosáknutí, nasáknutí\", chcete-li pokřtění Duchem svatým. Jsem-li DĚDIC, chovám se vůči dědictví v Kristu --- / s pokorou, říkám / SUVERÉNNĚ, mám tedy charismata - dary milosti. Není to \"jen\" základ, spasení, znovuzrození, včlenění do církve a život s Bohem Otcem v Kristu, ALE také ---PŘÍSTUP ------k duchovním darům (( o ty jazyky skutečně \"tolik\" nejde, ty jsou,ZNAMENÍMI jako např. prstýnek ženatého muže)) jako k tomu, že křesťan je SCHOPEN chození v Duchu, tedy v \"nebeských oblastech\". V 1. Kor.12,4- 11 kde se mluví o darech milosti Ducha. Sedmkrát jsou tu zmíněna charismata v souvislosti s Duchem / PNEUMA/ srovnej verše 4, 7, 8,/2x/, 9 /2x/, 11. Oddíl začíná i končí tím, že to působí jeden a tentýž Duch.
Nelze tedy hovořit jen o životě // a to je to nejpodstatnější - v Kristu v Bohu Otci //. Jistě, ALE MY JSME DĚDICOVÉ, nejen utrpení Kristových , ale také ---ZMOCNĚNÍ ----k životu \" v nové dimenzi\". TO JE CÍL MÉ VÝZVY !
Jistě dostali jsme / IDION CHARISMA EK THEÚ /, čili Boží zmocnění k udržení normálního lidského života.
O to víc je charisma Boží / CHARISMA THEÚ / --- Řím. 6, 23.
Darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši. A dále / CHARISMA CHRISTÚ/ Tím darem je dle Řím 5, 15-16 odpuštění hříchů a ospravedlnění z milosti skrze víru.
My ale více hovoříme o daru milosti Ducha (( to je náš PROBLÉM !!!)) - Řím. 1,11 / CHARISMA HYMIN PNEUMATIKÓN/ mluví se zde o zvláštním druhu daru milosti, totiž TĚCH
darech, jež slouží Bohu v Kristu a Tělu KRISTOVU. Vystrojení
duchovními dary JE NÁSLEDKEM VÍTĚZSTVÍ JEŽÍŠOVĚ na KŘÍŽI.
Slovo o kříži a SPASENÍ KŘÍŽE MÁ ZůSTAT V CENTRU !!!
Odmítání charismat Ducha / konkrétních/, jak k němu dnes mnohdy dochází je naprosto NEPOCHOPITELNÉ !
Buď jsme se zklamali, něco nám \"nefunguje\", neumíme vstoupit ve VÍŘE na vodu jako Petr ( jak píši na jiném místě), máme strach, vedoucí nás \"varují\". Natož ti \"podivní\" letniční či charismatikové, / kteří tím, že \"bojují\" , mají pochopitelně VÍC !!! porážek ! /
Dary Ducha svatého tedy nejsou PŘIROZENÝMI TALENTY, které mají být postaveny do služby Bohu, jako například schopnost zpívat, ALE JSOU TO DARY, ( řekl bych, ) to DĚDICTVÍ !Božích dětí!!!
Přece Pavel VYZÝVAL, aby věřící o tyto dary usilovali, a pojmy CHARIS / milost/ a charisma u něj mají CENTRÁLNÍ VÝZNAM !
Není to jen výše popsané terminum technikum = žít v prostoru Ducha / nic neříkající pojem bratře milý, Břeťo, /( to je jako v manželství mít jen oddací list, přece já mám s manželkou děti, milujeme se, PRAKTICKY žijeme spolu! )
Duchovní dary mají KONKRÉTNÍ VÝZNAM ! Viz Kor. 12
Potřebuji -li nadpřirozený dar, např. slovo poznání, nestačí žít \" v prostoru Ducha\", ale mít( prosit o něj, pokorně, \"Duch se NEDÁ VLASTNIT\" ) tedy mít zcela konkrétní -- charisma - 1.Kor.12,8 !!!


Potřebujeme pochopit a naplňovat konkrétní ZJEVENÍ TROJJEDINÉHO BOHA !
V 1.Kor. 12, 4-7 čteme :\" Jsou ROZDÍLNÁ obdarování, ale tentýž DUCH ; rozdílné SLUŽBY, ale tentýž PÁN ( Kristus ); a rozdílné působení MOCI, ale tentýž BŮH, který působí všechno ve všech. KAŽDÉMU ( kdo to chce; dodávám já ),je dán ZVLÁŠTNÍ PROJEV // všimněte si = projev = ČIN, JEDNÁNÍ , ZNAMENÍ //DUCHA ke SPOLEČNÉMU prospěchu !!!\"
Dalo by se mluvit o trojici SPÁSY A POŽEHNÁNÍ A CHOZENÍ V NEBESKÝCH OBLASTECH !
Církev Ježíšova je VŽDY církví trojjediného Boha. Je právě tak církví Boží, jako církví Ježíšovou. Je PRÁVĚ TAK OBECENSTVÍM Ducha Svatého. Tento trojjediný Bůh se zjevuje trojím způsobem.
Duch svatý se zjevuje skrze ROZLIČNÉ DARY MILOSTI - /charismata/ vyvýšený Pán Ježíš Kristus skrze rozličné ÚŘADY A SLUŽBY /diakoneis/ a Bůh /OTEC/ skrze rozličná duchovní působení MOCI / energémata/.
K budování církve jsou nutné všechny tři tyto charaktery živého Boha.
Problémém církví je, že nemají často tyto tři charakteristiky Boží. Buď preferují např. jen Otce ( což se kdysi dělo u nás-hus.), mnozí, většina preferuje spásné dílo Ježíše, misii, to stačí ; a mnozí zapomínají na Ducha svatého. A říkají- vstupujeme znovuzrozením do oblasti Ducha. Sorry. To je sice pravda, ale bez konkrétního uchopení našeho DĚDICTVÍ v Kristu skrze křest ( prosáknutí) Duchem svatým, jsme \"jen zapečeťěni a spaseni\". Máme jen \"oddací list\"- jsme křesťané, ale neplodní. Bojíme se Darů Ducha svatého - konkrétních charismat.

Ach ti letniční ! Jistě, oni teď také selhávají. Ale DUCH NESELHÁVÁ. On čeká, že bude ukazovat na Ježíše, že bude potvrzovat našeho ducha, ON čeká, že my uchopíme DĚDICTVÍ, a začneme chodit ve víře, uplatňovat charismata, čeká, že se všemi svatými budeme schopni pochopit jaká je to šíře žít v nebeských oblastech ( Viz celá Efezkým a to ne jen symbolicky, ale PRAKTICKY !!!)


Mám za to, že výše výborně napsaný text opět nemluví k věci.
Ano NEMŮŽEME \"VLASTNIT DUCHA\" - jaký to nesmysl,( ač se mnozí tak chovají), ale můžeme prožít Křest v Duchu svatém, se vším všudy, tedy i těmi \" problematickými / podle nás, či našich pastorů, našich duchovních / DARY- CHARISMATY !!! /
POTŘEBUJEME MÍT VÍRU, ŽÍT VE VZTAHU K PÁNU A nebát se darů DUCHA ! Žít v jiné dimenzi, v nebeských oblastech, v Božím Království // Basilea// ZDE ! Na až po smrti. Naše nevěra - nevíra // apistéos// nám velmi velmi brání !Moji milí, klekněme si, řekněme, jako církev v počátcích - vztahuj svou ruku k činění divů a ZÁZRAKŮ !! ( Skutky 4, 30 !!!) AŤ TY JSI OSLAVEN, PANE, ne my, a naše programy a studia byť řečtiny, hebrejštiny, dogmatiky, exegeze a misijních programů.
PANE, OPĚT ZATŘES ZEMÍ !!! My potřebujeme UCHOPIT TVÉ DĚDICTVÍ !!! Máme miliony v bance, a my se bojíme vejít do dveří! Vždyť KRISTUS STOJÍ V TĚCH DVEŘÍCH ! Ano, ---slovo : \" V KRISTU\"
Ale kdo na něj ukazuje,? připomíná jej, a říká, budete činit ještě větší věci než já ? ( to řekl P. Ježíš).No přece - DUCH SVATY ! Věříme tomu ?

Efezkým 1, 19 = :\"...jak nesmírná je VELIKOST JEHO MOCI ( KRISTOVY - skrze DUCHA !!!) vůči nám, kteří věříme // jsme už dědicové// v souladu s působením převahy jeho síly....



Jaké síly ? Ne naší, ale Boží, Kristovy, SKRZE DUCHA SVATÉHO !

Váš Petr MEČKOVSKÝ

petr meč, přidáno 2010-08-24 22:06:50

Těch 5 vyjmenovaných míst má dle onoho textu říci, ano Křest s jazyky měl sloužit VŠEM etnickým či duchovním skupinám tehdejší společnosti.
Dobře. Souhlasím.
Ale nic to nemění na výroku Jana Křtitele : \" On vás bude křtít Duchem svatým\".

Proč si Břeťo musíme vždy vše zdůvodňovat? Jako bychom měli špatné svědomí, a museli si to \"vydiskutovat.\"
Jan řekl, Ježíš činí. Tak proč to zdůvodňovat? Jen pro to, že nám to nejde, nebo to musíme rozebírat ?
\"Hoď sítě na hlubinu.\" V dobu nevhodnou pro lov. Petr nediskutuje, jedná. A to nám chybí. Baví, těší nás diskutovat, a snad je to poctivé. Ale jednat ? To se nám ( i mně ) často vůbec nechce. Ježíš pomazal blátem oči slepého. A dokonce u toho plivl. Jednal. My bychom to ROZEBÍRALI. Proč?
II. Nemyslím, že Pavel zakazuje si myslet že všichni mají mít všechny duchovní dary. NE.
On JEN KONSTATUJE, že ne všichni jsou apoštoly, ne všichni jsou tací či tací, že ne všichni mluví jazyky.
Proč ? Protože to nepřijali nebo nebyli pověřeni. Máme VŠICHNI stejný přístup k darům. Že je nebereme, či je tehdy nepřijali, to už je jiná věc. Pavel nic nezakazuje. Možná jsi to špatně formuloval ... Tak je to i s tebou a dalšími.....Prostě \"jazyky\" mně nic neříkají, nepotřebuji je atd. ! Dary jsou jen výjimkami a proč zrovna já ??? Ale TY JSI DĚDIC ! BOŽÍ DÍTĚ ! Proč to nechceš ? Raději \"koiné\" ???
III. Asi jsem to předchozí poslal dvakrát. Promiňte.
IV. Opět se omlouvám za styl, chyby, překlepy, a možná neomalená vyjádření. MÁM VÁS RÁD ! Sorry.
V. Na původním portále mám také připomínky. A ještě se omlouvám tomu \"kájovi\" za vyjádření Bolka Polívky ...


petr meč


Břeťa, přidáno 2010-08-31 09:11:17

Petře, děkuji za příspěvky. Mám pocit, i po opětovném přečtení dřívější diskuse, že zdůrazňujete dobrou stránku různých darů, já zase zdůrazňuji , že z vlastnictví určitého daru (či z určitého projevu) se nemůže dělat zákon pro všechny. Myslím si, že máme pravdu oba - je jasné u spousty křesťanů, že mají dar Ducha svatého, i když neprožili jistý konkrétní projev, a o to mi šlo v tomto článku.

Petr meč, přidáno 2010-09-02 19:47:31

Ano, Břeťo, oba máme pravdu. Je potřebné to skloubit, a osobně hledat, TO, CO PO MNĚ CHCE PÁN.
Jen chci zdůraznit, že POJEM - Křest Duchem svatým, či \"v Duchu svatém\", // což je přesnější význam a označení // -- je zcela konkrétní, jako POJMY - SPASENÍ, ZNOVUZROZENÍ, POSVĚCENÍ.
Je to něco, o čem VÍME, že \"to\" máme. ( Ale,pokud to máme,// !!!// jako např. \"jistota spasení\"(1.Jan 5,11-12)Kdo Má Syna, má věčný život... VÍME, ŽE TO MÁME ???
Pán Vám všem žehnej, jak říká Derek Prince, je potřebné HLEDAT BOŽÍ VŮLI PRO \"SVŮJ\" KONKRÉTNÍ KŘESŤANSKÝ ŽIVOT. Co mám dělat, co po mně Pán chce. Kde mám být, kým jsem pro Boží Království. A tedy vstupovat i do oblastí, které neznáme ...Znovu - nebát se jít \"po vodě\"...( Jsme DĚDICOVÉ BOŽÍ !!! viz-(Řím 8,16-17) --- ( To je téma, o které se v této době zajímám, a hledám, co to všechno obnáší...)

PETR MEČKOVSKÝ

Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: