o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro čtení Bible
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2016
2015
2014

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Břeťa 2017-08-30 11:25:23 Zjevení 16: Přes léto jsem měl

Petr 2017-08-11 10:50:47 Zjevení 16: Moc děkuji za Váš č

Břeťa 2017-08-01 14:06:32 Předurčení nebo volba?: Lukáš Makovička nab

Břeťa 2017-06-12 16:20:15 Křest a Večeře Páně: Chápu důvody, proč

Petr 2017-06-09 14:00:01 Křest a Večeře Páně: Dle mého názoru kře

Vlasta 2017-05-31 11:23:10 Křest a Večeře Páně: Vážený bratře Fajmo

Libor Diviš 2017-04-25 15:23:57 Software pro čtení Bible: Naprogramoval jsem

Břeťa 2017-02-15 17:03:18 Břeťa - intro: Vracím se k výuce m




Čím si můžeme být jisti?


Břeťa Fajmon, 5.10.2009

Toto je druhý článek v sérii matematika v souvislostech. V tomto článku se silně opírám o materiál Jeremyho Pierce (odkaz viz minulá část), pouze z knihy Nancy Pearcy doplňuji fakta o Thomasi Reidovi.

Můžeme si být v životě vůbec něčím jisti? Pokud ano, tak čím? Tyto otázky formulovali lidé odjakživa, ale rád bych se zde zabýval třemi pokusy na uvedenou otázku odpovědět.

A. Idealismus

V novodobé historii Evropy spjaté s rozvojem vědy se na uvedenou otázku snažil formulovat odpovědi René Descartes (1596-1650). Ten navrhl následující pohled na poznání:

(*) Svým poznáním si můžeme být jisti jen tehdy, pokud vyloučíme všechny ostatní alternativy.

Ve svém deduktivním odvozování věcí jistých vyšel z toho, že přemýšlí, tj. existují jeho myšlenky a jeho mysl: Pochybuji, tedy myslím; myslím, tedy jsem (tuto myšlenku vzal od Augustina z 5.století n.l.). Z faktu, že existuje jeho mysl, odvodil následující věci:
  1. Z toho plyne, že existuje nějaká všeobsahující mysl, která obsahuje mysl mou i mysl všech ostatních lidí – tuto mysl má Bůh. Tento Bůh je dokonalá bytost, a proto musí být i morálně dokonalý.
  2. Když je Bůh morálně dokonalý, tak nás neklame a dal nám smysly, kterými pravdivě vnímáme okolní svět.
  3. Odtud plyne, že okolní svět, který vnímáme svými smysly, existuje.
Všimněte si, že Descartes dokazuje i zdánlivě jasný fakt, že totiž existuje svět kolem nás – chce tak odvrátit myšlení skeptiků, kteří říkají, že jistý si člověk nemůže být vůbec ničím, ani tím, že existuje fyzický svět kolem nás.

Když ovšem René Descartes vešel do světa filosofů, ti jeho deduktivní odvozování rozmetali na kusy přesně podle definice poznání (*), kterou navrhl Descartes. Řekli mu: Pane Descartes, nepřesvědčil jste nás už v prvním bodě svého odvozování, že totiž existuje Bůh (ne že by každý důkaz existence Boha byl slabý, ale důkaz, který předložil Descartes, slabý byl). Jediné, co filosofové byli ochotni přijmout, je to, že existují myšlenky, mysl, ideje. Proto se tento pohled na svět nazývá idealismus: jediným, čím si můžeme být jisti, je to, že existují naše myšlenky.

B. Realismus

Další pohled na otázku, jak poznáváme a čím si můžeme být jisti, nabídl skotský filosof Thomas Reid (1710-1796). Nabídl tzv. realismus obyčejného rozumu:

(**) Některé věci jsou "evidentní samy o sobě" – víme je prostě na základě toho, jakým způsobem jsme jako lidé utvoření. O těchto evidentních věcech nikdo nepochybuje ani je nepopírá, protože jsou součástí naší prožité zkušenosti (nikoli prožitku jednotlivce, ale prožívaných skutečností společných celému lidstvu).

Za věci "evidentní samy o sobě" Reid označuje například
  1. Skutečně existuje svět kolem nás.
  2. Skutečně existuje naše mysl a naše vnitřní prožitky, jako např. paměť nebo bolest.
  3. Skutečně existuje Bůh, který je dobrý a který stvořil tento vesmír.
Na základě těchto evidentních pravd pak Reid používá induktivní vědecké odvozování (které v 18. stol. představil Francis Bacon), aby vytvořil celkový pohled na svět. Měl přitom následující představu: Pokud filosof nebo vědec dospěje k závěru, který je v rozporu s těmito "evidentními" pravdami, ze kterých lidstvo vychází, měl by se ve svém přemýšlení vrátit, protože někde udělal chybu (závěry, které jsou v rozporu s "evidentními" pravdami, nejsou rozumné, neodpovídají principu obyčejného rozumu).

Bez ohledu na to, jak elegantní či pravdivý se Reidův pohled na svět zdá, dnešní filosofové jej zpochybňují – není totiž vůbec jasné, na jakých věcech by se dnes lidé shodli jako na "evidentních samy o sobě". Například otázka, zda existuje Bůh, se dnes nezdá evidentní mnoha lidem (pro čechy to platí dvojnásob, protože Česká Republika je v současné době jednou z nejvíce ateistických zemí světa).

C. Spolehlivismus

Podle mne nejrozumnější pohled na svět (respektive přístup ke světu) nabízí spolehlivismus. Respektive spolehlivismus nejlépe vystihuje, jakým způsobem vnímáme skutečnost a jak se jako lidi chováme. Spolehlivismus tvrdí, že definice poznání (*) je příliš silná – podle ní by člověk vlastně v životě skoro nedělal nic jiného, než vylučoval platnost ostatních alternativ kromě té, kteou si chce zvolit. Skutečně poznat neznamená vyloučit každou jinou alternativu, ani to neznamená být schopen dokázat, co vím. Současně ale je potřeba reagovat na definici (**) a říct, kdy člověk něco poznal:

(***) Poznat = s dostatečnou mírou víry si být jist, že něco vím; ke své víře jsem ovšem dospěl na základě SPOLEHLIVÉ metody.

Tento pohled na svět mluví o poznání, ke kterému člověk dospěl skrze spolehlivou metodu (odtud název spolehlivismus, v angličtině reliabilism). Slovo "spolehlivý" skutečně souvisí s pravděpodobností a statistikou – metoda nemusí vést ke skutečné víře v každém případě, ale ve většině případů. Toto poznání na druhé straně nemůže být označeno jako "náhodné" (náhodou jsem něco zažil a prostě najednou například vím, že existuje Bůh), ale je možné je zopakovat, tj. zprostředkovat jinému člověku, aby i on poznal totéž. Například
  1. Svět kolem nás skutečně existuje. To lze poznat skrze naše smysly, které jsou tou spolehlivou metodou. Tato metoda nefunguje vždy (například halucinace nebo sny jsou příkladem, kdy naše smysly nemusí zobrazovat skutečnou realitu), ale funguje ve většině případů.

  2. Lze poznat, zda existuje Bůh? Co by zde mohlo být tou spolehlivou metodou, která toto poznání dokáže člověku zprostředkovat? I když moji linii uvažování lze v podstatě vystopovat sledováním výpisků z knihy Nemám dost víry, abych byl ateistou (viz výpisky ve článcích Existuje Bůh? Úvodem a Proč křesťanství?), rád bych zde nechal prostor pro čtenáře, aby se sám pokusil o odpověď.

  3. Přírodní zákonitosti skutečně existují. Tou spolehlivou metodou, která nám zprostředkuje poznání těchto zákonitostí, jsou vědecké metody (věda). Například Newtonovy zákony byly zpracovány na základě experimentů a pozorování, které platí ve většině případů. Newton svými zákony vysvětlil ty situace, se kterými se setkal -- vysvětlil, co se stane, když pustíte jablko k zemi, ale nevysvětlil, co se stane, když urychlíte jablko na rychlost blízkou rychlosti světla (více o vztahu vědy a poznání viz část 8 této série).
Nyní je prostor pro čtenáře, aby sám se pokusil formulovat odpověď na otázku tohoto článku:

a) Čím si můžeme být jisti?
b) Jaká je ta spolehlivá metoda, na jejímž základě může být naše jistota ověřena?

Zdroje a podněty k dalšímu čtení, které ještě nebyly uvedeny v předchozích částech:
  • (2) Staženo z internetu: Pokus o vysvětlení paradoxu točící se dívky.
  • (3) Nancy Pearcy: Total truth. Liberating Christianity from its cultural captivity. Crossway Books 2005. Autorka dobře vystihuje, že náš světový názor se netýká jen oblasti naší víry, ale prostupuje všemi oblastmi našeho života, včetně vzdělání a zaměstnání.


zpět na sérii: Matematika v souvislostech


Diskuse:


aol, přidáno 2009-10-14 14:00:43

Vysvětlení paradoxu točící se dívky (pps soubor) je chybné. Tento soubor sice uvádí do souvislostí souhru pravé a levé mozkové hemisféry, ale zdravý člověk má vidět VŽDY to, že dívka se točí doprava (= po směru chodu ručiček hodin).

Opačné otáčení vidí ten, jehož mozek nevyhodnocuje sledovaný pohyb, jak by měl. Například člověk, který má jen jedno oko, má problémy prostorového vnímání, aby třeba chytil balónek, který mu někdo háže. Točící se dívka testuje něco podobného.

Jedině například v šeru nebo při přimhouřených očích i zdravý člověk vidí, že dívka se otáčí i doleva (= proti směru ručiček). Ale zdravý člověk při plném vědomí a plné funkci očí a správné funkci mozku musí vidět JEN otáčení doprava (ze siluety dívky je vždy možné rozeznat, která noha je levá a která pravá, a zda je aktuálně dívka obrácena zády nebo ne). Pokud tomu tak není, jedná se o poruchu vnímání.

Honza, přidáno 2009-10-19 20:29:17

b) zadna metoda nemuze byt spolehliva, jen s urcitou pravdepodobnosti. Chyba je v mire poznani, tedy v tom, co vse zahrunujeme v nasem uvazovani o tom, co je a co neni. Lidska mysl neni schopna pojmout kontinuum uz z principu. Tedy vzdy bude existovat daleko vic, co se nebere v potaz nez to, co se bere, tez z principu nekonecna. Otazka je tedy, jak poznat, jak moc se divame obecne a jak moc specificky. To je individualni pohled na existenci a tudiz nezmeritelny, takze ikdyz budeme brat statistiku jako meridlo spolehlivosti, je to vzdy souhrn vymezeny obecnosti a specifikaci (individualistickym pohledem na svet, tedy interpretace). Odpoved se netyka fyzikalni podstaty sveta, ikdyz v jiste mire by se to take dalo aplikovat a to jako dusledek nepresnosti a nemoznosti zaznamenat miniaturnejsi jev, nez jsme schopni zaznamenat v dnesni dobe.

Břeťa, přidáno 2009-10-20 06:46:40

Ano souhlasím, žádná metoda není vyčerpávající. Otázkou je, zda naše poznávací metody jsou dostačující - zda umožňují zprostředkovat poznání téže věci, kterou jsem poznal já, druhému člověku. Myslím si, že v tomto smyslu mnohé metody poznání dostačující jsou.

Jakub, přidáno 2009-10-20 21:11:03

Ahoj, nechci nijak zpochybňovat první příspěvek, ale já vidím dívku točit se doleva i doprava, otáčení si přehodím když mírně na chvíli rozostřím zrak a soustředím se na obrázek, pak se \"dokážu\" nějakým způsobem rozhodnout na kterou stranu ji chci vidět se točit a funguje to. I když pak plně zaostřím točí se na stranu na kterou jsem \"rozhodl\".

aol, přidáno 2009-10-21 09:55:12

Ahoj,

tak jsem ještě zapátral a ten obrázek tančící dívky je poměrně dost rozšířená tzv. dancing girl/spinning dancer illusion. Kolem tohoto obrázku se rozšířila spousta bludů, které jsou víceméně i v tom pps (že to je test, která hemisféra je dominantní apod.). Každopádně značná většina lidí vidí otáčení doprava a mozek má pro takové vnímání několik dobrých důvodů. Při troše snahy, soustředění a treninku se dá naučit vidět ten pohyb i obráceně (doleva) - ale abych já ji viděl tančit doleva, musím se hodně soustředit a mozku musím tento pohled násilím vnutit, jelikož je v zásadě v rozporu s očekávanou perspektivou. Lidé, kteří primárně vidí otáčení doleva a případně nejsou vůbec schopni vidět otáčení doprava, mají nějak narušené prostorové vnímání - otázka je ale jak, nějaká taková studie by snad mohla vydat i na Ph.D. z psychologie.

Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: