|
o autorech stránek articles in English 
rozhovor nad Biblí: Genesis Exodus Žalmy Izajáš Matouš Marek 1. list Korintským Efezským Zjevení Bible v mobilu české překlady Bible komentáře k Bibli software pro Bibli základní otázky: Existuje Bůh? Proč křesťanství? poselství Bible různá témata: společnost film, televize souvislosti matematiky povídky recenze knih drobnosti teologická diskuse Augustin o Janovi učit se, učit se: biblická hebrejština biblická řečtina matematika Starší články: 2023 2022 2021 nejnovější příspěvky do diskuse: Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci. Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :) Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o 
|
Vztah vědy a víry IIBřeťa Fajmon, 7.12.2009 Toto je 7. článek v sérii matematika v souvislostech. Následující myšlenky jsou převážně od Nancy Pearcy z knihy (3). Náš rozum není nestrannýV osmnáctém století tzv. století rozumu, se začalo šířit hnutí zvané Osvícenství (= enlightenment), které říkalo, že rozum je dost osvícený a že další osvícení člověk nepotřebuje – jinak řečeno, místo uctívání Boha začal být v Evropě uctíván Rozum, který prý uvažuje nezkresleně, nestranně, bez předsudků. Pohled na svět se začal vyjadřovat větou:V duchovní oblasti mohou existovat různé pohledy, ale ve světské oblasti máme všichni přístup k neutrálnímu poznání, do kterého se náboženství nemá míchat. Toto tvrzení vlastně ovšem vede k pohledu, že člověk ke správnému životu duchovní oblast nepotřebuje, naopak duchovní oblast jej spíše mate, odvádí od pravdy. To ale není pravda!! Naše mysl není neutrální – už na začátku svého poznávání máme ve své mysli různé duchovní motivace, které ovlivňují, co přijmeme jako pravdu a co ne. Naše mysl není duchovně (nábožensky) neutrální – pohled nikoho z nás není neutrální. Začínáme s konkrétními předpoklady, plány, zájmy, s konkrétní vírou. Vše má vliv na to, co budeme studovat, co očekáváme, že při svém stuidu objevíme, kde hledáme, jak interpretujeme výsledky. Nic takového jako nestranný a objektivní rozum neexistuje. Jak vlastně přemýšlíme?Jak funguje náš rozum? Sice pracuje logicky a nestranně, podle obecných pravidel, ale vychází z předpokladů (axiomů), které přijal na základě víry. Ty základní předpoklady, ze kterých vychází náš rozum, přijímáme každý z nás vírou. Náš rozum zpracovává až to, co už jsme přijali jako vstup. Rozum není místem neomylných pravd – rozum je jen lidská schopnost vyvozovat a uvažovat na základě určitých předpokladů. Klíčovou otázkou zde je, jaké základní předpoklady ten daný člověk přijal, protože z nich bude vyvozovat vše ostatní. Ovšem pro pravost tohoto výchozího bodu neexistuje rozumově neutrální důvod.Co když jeden z těch axiomů zní: "Bůh stvořil tento vesmír?" Tento axiom ovlivní interpretaci všeho ostatního. Pokud axiom zní třeba: "život se vyvinul samovolně evolucí, žádná inteligence život nestvořila", pak také ovlivní interpretaci většiny toho, co prožíváme. Nejen výchozí bod, ale i některé závěry myšlení jsou otázkou víry[update 2010: Zajímavým příspěvkem do teorie poznání je matematická práce Kurta Godela (jak se píše prosím přehlasované "o" na internetu?): jedna z jeho vět o neúplnosti říká, že pokud nějaká teorie logických odvozovacích pravidel je bezesporná, tak není úplná v tom smyslu, že v této teorii pak existují věty, o kterých nelze na základě pravidel teorie rozhodnout, zda tyto věty jsou pravdivé, či nepravdivé. Jinými slovy, já si tento výsledek v teorii poznání vysvětluji následovně (opravte mne, pokud se mýlím): člověk si vytváří své významy, pomalu buduje to, čemu věří, věci, o kterých si je jistý, buduje svůj systém, svou teorii o tomto světě. Pokud v tomto svém pohledu na svět pracuje jen se zaručeně ověřenými pojmy a vztahy mezi těmito pojmy, tak v jeho vlastním způsobu uvažování (v jeho vlastní logice) se objevují věci, o kterých sám od sebe nemůže najít jistotu, zda jsou pravda nebo ne.Ještě jinak řečeno, pokud věříme "jen sami sobě", budujeme své vlastní poznání a jistoty, tak stejně (podle Godela je to zákonitě) se objevují v našem osobním světě věci, se kterými si nejsme jisti a nevíme rady – jsme odkázáni na svědectví druhého člověka, které k nám přichází zvnějšku. Tato práce Kurta Godela (a tomu odpovídající právě představený pohled na naše osobní poznání) je poněkud ranou pro Descartesovo pojetí člověka jako izolované mysli – nejsme izolovaní jedinci, lidé jsou vztahově navzájem propojené bytosti, stvořené pro společenství, a zcela normálním způsobem poznání je to, že věříme svědectví druhých lidí v našem okolí]. ZávěrNěkdo říká, že je tolik světových názorů a pohledů na svět, že by zabralo celý život je prozkoumat a zhodnotit, zda mají pravdu – a že to tedy nemá moc cenu, že člověk má žít a radovat se z toho, co má a co může prožívat, a netrápit se otázkou, co je pravda (tento pohled je blízký pohledu pragmatismu -- viz část 3). Tomuto názoru bych rád oponoval – stojí za to věnovat nějaký čas hledání pravdy (u sebe i u druhých), protože život máme jen jeden a podle těch výchozích axiomů v naší mysli se celý náš život bude odvíjet.
zpět na sérii: Matematika v souvislostech
Diskuse: Vstup do diskuse: |