o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro čtení Bible
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2016
2015
2014

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Břeťa 2017-08-30 11:25:23 Zjevení 16: Přes léto jsem měl

Petr 2017-08-11 10:50:47 Zjevení 16: Moc děkuji za Váš č

Břeťa 2017-08-01 14:06:32 Předurčení nebo volba?: Lukáš Makovička nab

Břeťa 2017-06-12 16:20:15 Křest a Večeře Páně: Chápu důvody, proč

Petr 2017-06-09 14:00:01 Křest a Večeře Páně: Dle mého názoru kře

Vlasta 2017-05-31 11:23:10 Křest a Večeře Páně: Vážený bratře Fajmo

Libor Diviš 2017-04-25 15:23:57 Software pro čtení Bible: Naprogramoval jsem

Břeťa 2017-02-15 17:03:18 Břeťa - intro: Vracím se k výuce m




Vztah vědy a víry II


Břeťa Fajmon, 7.12.2009

Toto je 7. článek v sérii matematika v souvislostech. Následující myšlenky jsou převážně od Nancy Pearcy z knihy (3).

Náš rozum není nestranný

V osmnáctém století tzv. století rozumu, se začalo šířit hnutí zvané Osvícenství (= enlightenment), které říkalo, že rozum je dost osvícený a že další osvícení člověk nepotřebuje – jinak řečeno, místo uctívání Boha začal být v Evropě uctíván Rozum, který prý uvažuje nezkresleně, nestranně, bez předsudků. Pohled na svět se začal vyjadřovat větou:

V duchovní oblasti mohou existovat různé pohledy, ale ve světské oblasti máme všichni přístup k neutrálnímu poznání, do kterého se náboženství nemá míchat. Toto tvrzení vlastně ovšem vede k pohledu, že člověk ke správnému životu duchovní oblast nepotřebuje, naopak duchovní oblast jej spíše mate, odvádí od pravdy.

To ale není pravda!! Naše mysl není neutrální – už na začátku svého poznávání máme ve své mysli různé duchovní motivace, které ovlivňují, co přijmeme jako pravdu a co ne. Naše mysl není duchovně (nábožensky) neutrální – pohled nikoho z nás není neutrální. Začínáme s konkrétními předpoklady, plány, zájmy, s konkrétní vírou. Vše má vliv na to, co budeme studovat, co očekáváme, že při svém stuidu objevíme, kde hledáme, jak interpretujeme výsledky. Nic takového jako nestranný a objektivní rozum neexistuje.

Jak vlastně přemýšlíme?

Jak funguje náš rozum? Sice pracuje logicky a nestranně, podle obecných pravidel, ale vychází z předpokladů (axiomů), které přijal na základě víry. Ty základní předpoklady, ze kterých vychází náš rozum, přijímáme každý z nás vírou. Náš rozum zpracovává až to, co už jsme přijali jako vstup. Rozum není místem neomylných pravd – rozum je jen lidská schopnost vyvozovat a uvažovat na základě určitých předpokladů. Klíčovou otázkou zde je, jaké základní předpoklady ten daný člověk přijal, protože z nich bude vyvozovat vše ostatní. Ovšem pro pravost tohoto výchozího bodu neexistuje rozumově neutrální důvod.

Co když jeden z těch axiomů zní: "Bůh stvořil tento vesmír?" Tento axiom ovlivní interpretaci všeho ostatního. Pokud axiom zní třeba: "život se vyvinul samovolně evolucí, žádná inteligence život nestvořila", pak také ovlivní interpretaci většiny toho, co prožíváme.

Nejen výchozí bod, ale i některé závěry myšlení jsou otázkou víry

[update 2010: Zajímavým příspěvkem do teorie poznání je matematická práce Kurta Godela (jak se píše prosím přehlasované "o" na internetu?): jedna z jeho vět o neúplnosti říká, že pokud nějaká teorie logických odvozovacích pravidel je bezesporná, tak není úplná v tom smyslu, že v této teorii pak existují věty, o kterých nelze na základě pravidel teorie rozhodnout, zda tyto věty jsou pravdivé, či nepravdivé. Jinými slovy, já si tento výsledek v teorii poznání vysvětluji následovně (opravte mne, pokud se mýlím): člověk si vytváří své významy, pomalu buduje to, čemu věří, věci, o kterých si je jistý, buduje svůj systém, svou teorii o tomto světě. Pokud v tomto svém pohledu na svět pracuje jen se zaručeně ověřenými pojmy a vztahy mezi těmito pojmy, tak v jeho vlastním způsobu uvažování (v jeho vlastní logice) se objevují věci, o kterých sám od sebe nemůže najít jistotu, zda jsou pravda nebo ne.

Ještě jinak řečeno, pokud věříme "jen sami sobě", budujeme své vlastní poznání a jistoty, tak stejně (podle Godela je to zákonitě) se objevují v našem osobním světě věci, se kterými si nejsme jisti a nevíme rady – jsme odkázáni na svědectví druhého člověka, které k nám přichází zvnějšku. Tato práce Kurta Godela (a tomu odpovídající právě představený pohled na naše osobní poznání) je poněkud ranou pro Descartesovo pojetí člověka jako izolované mysli – nejsme izolovaní jedinci, lidé jsou vztahově navzájem propojené bytosti, stvořené pro společenství, a zcela normálním způsobem poznání je to, že věříme svědectví druhých lidí v našem okolí].

Závěr

Někdo říká, že je tolik světových názorů a pohledů na svět, že by zabralo celý život je prozkoumat a zhodnotit, zda mají pravdu – a že to tedy nemá moc cenu, že člověk má žít a radovat se z toho, co má a co může prožívat, a netrápit se otázkou, co je pravda (tento pohled je blízký pohledu pragmatismu -- viz část 3). Tomuto názoru bych rád oponoval – stojí za to věnovat nějaký čas hledání pravdy (u sebe i u druhých), protože život máme jen jeden a podle těch výchozích axiomů v naší mysli se celý náš život bude odvíjet.

zpět na sérii: Matematika v souvislostech


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: