o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro čtení Bible
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2016
2015
2014

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Břeťa 2017-08-30 11:25:23 Zjevení 16: Přes léto jsem měl

Petr 2017-08-11 10:50:47 Zjevení 16: Moc děkuji za Váš č

Břeťa 2017-08-01 14:06:32 Předurčení nebo volba?: Lukáš Makovička nab

Břeťa 2017-06-12 16:20:15 Křest a Večeře Páně: Chápu důvody, proč

Petr 2017-06-09 14:00:01 Křest a Večeře Páně: Dle mého názoru kře

Vlasta 2017-05-31 11:23:10 Křest a Večeře Páně: Vážený bratře Fajmo

Libor Diviš 2017-04-25 15:23:57 Software pro čtení Bible: Naprogramoval jsem

Břeťa 2017-02-15 17:03:18 Břeťa - intro: Vracím se k výuce m




Překlad nového světa


Břeťa Fajmon, 20.8.2014

Tento článek představuje překlad Bible zvaný Překlad Nového Světa (PNS) v sérii laických recenzí České překlady Bible.

Svaté Písmo - Překlad Nového Světa (PNS) je překladem Bible od autorů pocházejících z Náboženské Společnosti Svědkové Jehovovi (zkráceně NSSJ nebo SJ). Ve své ucelenosti byl poprvé vydán v češtině v roce 1987 (a v jednom svazku 1991), revize překladu vyšla v roce 1999. K představení této skupiny věřících doporučuji spíše anglickou než českou Wikipedii. Rád bych se v dalším pokusil o stručnou recenzi přímo daného překladu Bible (jako alternativu ke kritickému článku na Wikipedii), která i když bude "česky" útržkovitá, snad vystihne některé věci aspoň pro české čtenáře. Důvodem, který mne podnítil k této recenzi, byla recenze Nového Zákona v Překladu Nového Světa od Josefa Bartoně (v knize: J. Bartoň: Pět českých novozákonních překladů - Nové Zákony od ČEP do roku 1989 ... recenzi NZ v překladu PNS zde je věnováno 45 stran), kterou bych chtěl doplnit několika postřehy ke Starému Zákonu.

Překlad Nového Světa (PNS) vznikal nejprve v angličtině v letech 1950-1960, v češtině vznikala verze překladu v 70. a 80. letech 20. století jako česká alternativa anglického překladu NWT (New World Translation), s přihlédnutím k originálním textům tak, aby překlad korespondoval s věroučnými poznámkami anglického překladu. Vysvětlení voleb překladatelů je uvedeno v dodatcích k překladu (Dodatky 1A,1B, ...).

1) První dojmy

Překlad PNS bych zařadil spíše ke studijním překladům, podobným ČSP nebo ČJB, což i odpovídá povaze společnosti Svědkové Jehovovi, která vznikla z důvodu většího důrazu na čtení a interpretaci Bible. Rysem PNS je konkordantnost = snaha překládat stejné slovo či obrat stejně na různých místech, pokud je to jen trochu možné (této konkordantnosti se víceméně drží většina českých překladů Bible kromě SNC, ale u PNS (stejně jako ČSP) tento rys vyvstává do popředí).
  • Genesis 1,3: A Bůh přistoupil k tomu, aby řekl: „Ať nastane světlo.“ Pak nastalo světlo.
Fráze "přistoupil k tomu, aby" či "přikročil k tomu, aby" překládá spojku (vav), které před slovesem znamená následný děj v posloupnosti dějů ve vyprávění (Weingreen: Učebnice biblické hebrejštiny, str.95-97). Český překlad "řekl" či "a řekl" je naprosto dostatečný, ale PNS pravděpodobně kopíruje anglickou předlohu. Dívám se nyní, že New World Translation 2013 je podstatná revize staršího NWT 1984, ve které řada těchto vav+imperfektum doznala změn: Gn 1,3: and God proceeded to say --> 2013: and God said; Gn 1,5: and God began calling the light day --> 2013: and God called the light day; Gn 13,18: and then he proceeded to build an altar to Jehovah --> 2013: and there he built an altar to Jehovah ... vypadá to, že v nejbližším desetiletí vyjde i česká revize PNS, která bude zbavena těchto ne zcela přirozených obratů).
  • Genesis 1,2: A země se prokázala být beztvará a pustá a na povrchu vodní hlubiny byla tma; a Boží činná síla se pohybovala sem a tam nad povrchem vod.
"Se prokázala být" v češtině tolik nevyzní -- je to opět pokus vyjádřit perfektum "byla" nějak dokonavě. "Boží činná síla" je už konfesijním (=výkladovým) zabarvením přesného překladu "Boží Duch" (většina českých překladů), "Boží vítr" (ČJB) či "Boží dech" -- Svědkové Jehovovovi totiž interpretují Ducha Svatého jako činnou sílu, nikoli jako osobu. "Se pohybovala sem a tam" je expresivním překladem, většina překladů by uvedla "se vznášela". Mohli bychom už na začátku říci, že cíle překladu není uhlazenost čtení, ale studijnost -- čtenář musí, podobně jako (nebo spíše ještě více než) u ČSP, text často přeladit, převyprávět do líbeznější češtiny.
  • Exodus 6,3: A objevoval jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Všemohoucí Bůh, ale ohledně svého jména Jehova jsem se jim nedal poznat.
"Objevoval jsem se" místo obvyklého "ukázal jsem se" (např. ČEP). Svědci Jehovovi interpretují tento verš podobně jako já (viz mé poznámky k Ex 6,1-12), ovšem trvají na překladu jména "Jehova" místo tradičního (o několik století, možná i tisíc let déle než existuje společnost Svědkové Jehovovi) "Hospodin" s tím, že se jedná o vlastní jméno, jehož zachování je důležité. K tomu bych rád řekl několik myšlenek:
  1. Dobře, překládejme Jehova nebo Jahve (nikdo neví přesnou výslovnost), ale že bych kvůli tomu zakládal novou církev? Z českých ČJB překládá Jahve (až na poznámku k libozvučnosti překladu v ostatních pádech); dokonce překládejme i v Novém Zákoně "Jehova" či "Jahve", pokud se jedná o citace starozákonních míst nebo myšlenku vycházející ze Starého Zákona (v Novém zákoně či Starém zákoně se jedná o téhož Boha ... dokonce jsem tak sám učinil ve svém překladu listu Efezským nikoli jen při citaci starozákonních míst, ale i tam, kde jiné pády slova "Bůh" nebyly tak libozvučné jako jiné pády slova "Hospodin" (zejména přívlastek "Boží" se mi zdá vhodnější na několika místech nahradit přívlastkem "Hospodinův").

  2. Musíme mít na paměti, že se jedná o otázku překladu, při které nejsou všechny souvislosti jasné či známé, a tak různé další překlady (např v češtině je to slovo Hospodin), ze kterých vyplývá, o jakou osobu se jedná, jsou stejně dobré. Sami Svědci uznávají, že "Jehova" nějak souvisí se slovesem H-J-H = být, a tedy "Jehova" by bylo možné překládat jako "Ten, který je" (= věčný), nebo vyjdeme-li z kauzativního významu slovesa, "Ten, který působí, že (všechno) je" (= Bůh stvořitel, nic se nevymyká jeho záměrům), či "Ten, který se prokazuje být tím, čím se prokazuje být", jak je přeloženo :ehjeh :(a)šer :ehjeh v PNS u verše Ex 3,14. V této snaze pak překlad "Hospodin" vychází jako celkem dobrý a výstižný, protože navozuje význam hospodáře, silného pána, který má moc, a jehož moc je trvalá, navíc ale svou jedinečnou koncovkou "-in" ukazuje, že se jedná o Boha, tedy jedinečného pána. Mohli bychom v tomto smyslu říci, že překlad "Hospodin" je výstižnější než překlad "Jehova", protože "Jehova" nepřekládá význam jména, ktežto "Hospodin" ano. Nejsem proti zavádění překladu "Jahve" i do jiných Biblí, nikoli jen do překladu Svědků Jehovových, ale též si myslím, že pokud zůstaneme u staletí, možná tisíciletí užívaného překladu Hospodin, Bohu se tím nevzdálíme.

  3. Kdybychom bazírovali na překladu originálního JHVH jako "Jehova", mohli bychom se dostat do situace, kdy by někdo trval na tom, že překlad musí mít v sobě obsaženy všechny čtyři souhlásky, tedy jediný správný překlad je "Jehovaha" nebo "Jehovah", druhý pád "Jehovahy", třetí pád "Jehovahovi", apod. To je přece absurdní -- Boží jméno není nějaká tajemná formulka, jejímž vyslovením se dostaneme Bohu blíž nebo mu uděláme větší radost. Bůh = Hospodin = Jehova dává v Bibli jednoznačně najevo, že stojí o to, abychom byli jeho obrazem, tj. nikoli měli stejné jméno jako on, ale nesli dál jeho charakter. A jasně definuje povahu tohoto obrazu ve skutcích víry a lásky.

  4. Pokud mám být nerozumý a měnit dávné řády, mám jiný návrh překladu -- respektive ne já, ale přišel s ním Bruce Waltke ve svém komentáři k biblické knize Micheáš (Waltke: Micah. Eerdmans 2007), kde důsledně místo tetragramu JHVH překládá JÁ JSEM (kapitálkové písmo bez uvozovek, nesklonné), nejen v textu Bible, ale i když o Bohu mluví. Tímto překladem si mne naprosto získal, protože i když jsou s ním jisté potíže kvůli jeho nesklonnosti (a to v češtině větší potíže než v angličtině -- jak například překládat přídavné jméno "Hospodinův"? V angličtině to mají na háku, jen přidají apostrof a "s", v češtině bychom asi museli opsat "Hospodinův zákon" jako "zákon boha JÁ JSEM"), přesně předává to jméno, které by měl čtenář pochopit a mít neustále před očima. Když překládat, tak pořádně -- posuďte sami, jak zní např. slova žalmu 1: (verš 1) Blaze tomu, kdo se neřídí radou zlovolníků, ale s radostí jedná podle zákona boha JÁ JSEM a přemýšlí o jeho zákoně dnem i nocí; (verš 6) vždyť JÁ JSEM zná cestu spravedlivých, ale cesta zlovolníků zanikne.
Podívejme se ještě na znění nejznámějších novozákonních veršů v překladu PNS, slova samotného Ježíše Krista :
  • Jan 3,16-18: Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět, ale aby byl svět skrze něho zachráněn. Kdo v něj projevuje víru, nemá být souzen. Kdo neprojevuje víru, je již souzen, protože neprojevuje víru ve jméno jediného zplozeného Božího Syna.
  1. Místo mainstreamového "věří" překlad PNS obsahuje "projevuje víru". To je docela sympatické, protože dnešní moderní volné chápání víry jen jako pocitu či intelektuálního přesvědčení trochu pokulhává za chápáním tohoto slova před dvěma tisíci lety. Překlad je v souladu s druhou kapitolou Jakubova listu (Jakub 2,18 v překladu B21: Někdo na to řekne: "Jeden má víru, druhý zase skutky". Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích).

  2. "Jediný zplozený Boží Syn" je podobný překlad jako "jednorozený" (ČEP, B21, BK) -- to nahrává Svědkům Jehovovým k jejich věroučnému výkladu o Ježíši Kristu jako o nižším než Bůh Otec, protože Otec Syna zplodil a tedy Syn je podřazený Otci, a i když je Boží Syn, tak není Bůh. Ovšem interpretace "jediný zplozený" či "jednorozený" není tak jednoznačná a upouští od ní třeba překlady ČJB, ČSP, protože řecké monogenés dovoluje i jinou variantu výkladu: místo monos + gennaó (jediný + rodím) verzi monos + genos (jediný + druh), a tedy jediný svého druhu, jedinečný (např. Don Carson: Exegetical Fallacies, str. 30-31; přesněji: z 9 výskytů slova monogenés v NZ jsou 3 přeloženy slovem "jediný" a netýkají se Ježíše Krista, dále oddíl Žd 11,17 mluví o Izákovi jako o "jedinečném" synu Abrahama - nelze překládat "jediný", protože Abraham měl více potomků; vhodnější překlad je "jedinečný"). I když tato varianta překladu neřeší otázku, zda Boží Syn je roven Bohu Otci, bere trochu vítr z plachet staršímu překladu "jednorozený".

2) Charakter některých dalších oddílů (Žalmy, list Efezským)

Některá další srovnání konkrétních míst PNS s dalšími českými překlady jsou provedena v článku Srovnání českých překladů Bible. Vyplývá z nich (na základě porovnání prvních 5 žalmů a prvních dvou kapitol listu Efezským), že překlad PNS je do češtiny pečlivě proveden, někdy poskytující varianty k doslovnému překladu ČSP, jindy volící také varianty melodické či doplní či pozmění slovo, aby se dosáhlo srozumitelného překladu věty (podobně jako ČEP či ČJB). V daných oddílech bych snad měl výhrady k jedinému místu, a sice Efezským 2,13, kde je doslovné "stali jste se blízkými pro Kristovu prolitou krev" přeloženo příliš volně jako (PNS) "stali jste se blízkými skrze spojení s Kristem". Myšlenka spojení s Kristem je sice v listu Efezským silně obsažena, ale v daném místě je důraz na tom, že toto spojení bylo umožněno díky Kristově smrti.

3) Některé věroučné otázky

Svědci Jehovovi (SJ) vznikli v 19. století (sice tehdy pod jiným názvem - dnešní název pochází ze stol. dvacátého) a od jiných křesťanských skupin se silně odlišovali svým výkladem Bible (cituji z anglické Wikipedie: C.T.Russel zpochybnil mnohé učení "mainstreamového" (= hlavního proudu) křesťanství, jako je nesmrtelnost duše, pekelný oheň, predestinace, fyzický návrat Ježíše Krista, učení o Trojici, zkázu světa ohněm). Chtěli (a chtějí) Bibli poctivě brát jako Boží slovo (čehož si na nich velmi cením), ale tehdy i dnes zůstává otázkou, zda v některých netradičních výkladech nezašli příliš daleko. Díky složitosti této diskuse je potřeba každou otázku probrat zvlášť -- rád bych se v tomto oddílku dvěma z těchto otázek věnoval:

A) Je Ježíš Kristus Boží Syn, ale nikoli Bůh? Je Duch svatý Boží činná síla, ale nikoli Bůh?

Učení o Trojici je pod palbou po mnohá staletí, a nejen od Svědků Jehovových. Křesťanům se formuluje, vysvětluje a brání velmi těžko. Dobře je představuje C.S:Lewis ve své knize K jádru křesťanství (část 4: Za osobnost aneb první krůčky v učení o Trojici, zejména kapitolka 2). Velmi vhodně pro 21.století učení o Trojici obhajuje Dan Drápal v třicetistránkovém pdf spisku Spory o Trojici (vřele doporučuji ke stažení a k přečtení). Na tomto místě se nechci této otázce věnovat vyčerpávajícím způsobem, bližší detaily najdete v práci Dana Drápala.

Svědci Jehovovi věří, že Ježíš Kristus existoval před stvořením vesmíru, že přišel na zem fyzicky, zemřel za lidi a umožnil vykoupení od hříchů pro každého, kdo věří, vstal z mrtvých a odešel do nebe, kde sedí na pravici Boha Otce. Věří, že je Syn Boží, ale nemyslí si, že je Bůh, tj. roven Bohu (např. proto, že byl zplozen, tj. existoval sice před vesmírem ,ale ne od věčnosti; prohlásil, že některé věci ví jen Otec, nikoli Syn). Není spor mezi Svědky Jehovovy a mainstreamovými křesťany v této věci jen formální?
  • Ježíš Kristus byl zplozen, tj. neexistoval od věčnosti -- toto učení SJ zastávají na základě veršů Jan 3,16 (jednorozený ... to ovšem lze překládat též slovy jediný či jedinečný, viz poznámky k tomuto verši výše), Zjevení 3,14 (Ježíš = počátek Božího stvoření), Koloským 1,15-17 (Ježíš = prvorozený všeho stvoření). Skutečně lze na základě těchto veršů uzavřít, že Ježíš, i když Syn, neexistoval věčně? A o jakém zplození či zrození to vlastně tyto oddíly mluví? Možná je lze interpretovat i tak, že Jan 3,16 mluví o narození Ježíše v lidské podobě své matce Marii, a Koloským 1 a Zjevení 3 mluví možná o stejné věci jako Hebrejcům 1,5 či Hebrejcům 5,5, které PNS kupodivu nepřekládá doslova, ale velmi volně: místo doslovného "Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil" je v PNS "ty jsi můj Syn, já jsem se dnes stal tvým otcem" ... v souvislostech listu Hebrejcům mi spíš připadne, že "zplození" zde odpovídá vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k věčnému životu a uvedení do stavu krále, jak naznačuje i citace korunovačního královského Žalmu 2,7. Tato dvě zplození (při Ježíšově pozemském narození a při jeho vzkříšení) jsou jedinými, o kterých podle mne Bible mluví -- a nic mi nebrání věřit, že Ježíš Kristus ve své božské podobě existoval "od věčnosti", tj. že nemá počátek stejně jako Bůh Otec.

  • Syn nevěděl o dni a hodině, kdy se vrátí na zem (Matouš 24,36) - znamená to, že není Bůh? Ne nutně - vždyť přitom, jak se stal člověkem a narodil se Marii, mohl odložit některé své božské vlastnosti a schopnosti, a nechat si jen ty, které (NA ZÁKLADĚ SPOJENÍ S DUCHEM SVATÝM) mohou dosáhnout i další lidé -- aby se stal plně člověkem. A i kdyby tuto informaci nedostal od Otce poté, co byl vzkříšen a odešel do nebe, znamenalo by to, že by Syn nebyl Bůh? Podle mne ne, právě proto, že Bůh je Trojjediný (což je sice v Bibli neexistující slovo, ale stále nejlépe vystihující podstatu Trojice: Bůh je jen jeden, tj. jen celá Trojice dohromady ví všechno, jen celá Trojice dohromady je vševědoucí). Jednotlivé osoby Trojice nejsou kopií téhož, ale Vztahem mezi třemi osobami. Proto můžeme též říci, že Syn je v jistém smyslu větší než Otec -- v tom smyslu, že až skrze Syna jsme my lidi poznali Otce lépe či plněji, způsobem, kterému můžeme nejlépe rozumět. V Synu přišel Otec k lidstvu nejplněji a mluví k nám nejjasněji, nejenom slovy, ale i životem a svým lidstvím. Nebo bychom mohli říci, že Duch svatý je ten největší z Trojice, protože pokud k nám Bůh promuví dnes, pokud vstoupí Bůh do našeho života, tak je to Bůh Duch svatý.

  • Nechci, aby čtenář bral mé argumenty jako definitivní -- ale jen jako ukázku toho, že konkrétní člověk může dané biblické oddíly uchopit jiným způsobem, než je oficální výklad SJ, způsobem, který dané oddíly respektuje, ale blíží se spíše mainstreamovému křesťanskému chápání vztahu mezi Otcem, Synem a Duchem. Další věc -- nevím, v čem spočívá výtka SJ vůči křesťanskému mainstreamu, že není správné uctívat Ježíše Krista. Není správné uctívat kříž, v tom s nimi plně souhlasím, vzdáváme díky jen Kristu, který zemřel za naše hříchy, aby nás "uvolnil" (slovy PNS) z hříchu, pokud jeho oběť smíření a vykoupení přijmeme vírou. ALE - v čem bych mohl uctívat Krista příliš, aby to už bylo nevhodné? Efezanům 1,5: Bůh mne přijal jako Otec skrze Syna, skrze Krista: jak bych mohl Syna neuctívat, že skrze něj mám přístup k Otci? Ba co víc, Efezanům 3,11-12: v něm, ve spojitosti = ve spojení s Kristem, Synem, máme přístup k Otci; jak bych mohl Krista neuctívat za to, že ve spojení s ním mám přístup k Otci? Kdy by měla mít moje úcta vůči Synu nevhodně velká? Efezským 1,13: jak bych mohl neuctívat Ducha, když v okamžiku mého uvěření vešel do mého srdce, mého života? Dar Ducha svatého není dar činné síly, ale dar osoby, která mne vede, uvádí do plnosti a kterou mohu zarmoutit svým nezájmem (Efezským 4,30). Jak bych mohl neuctívat Syna, když on je hlavou církve? (Efezanům 1,22). Pán (Kyrios) v listu Efezanům je vždy Ježíš Kristus -- nebo aspoň tento výklad je možný, a slovo "Pán" by překlad PNS neměl zamlžovat překladem Jehova, ale měl by se držet slova "Pán", aby nebránil interpretacím, které mluví o Ježíši Kristu. Například Efezanům 5,17 -- Pánova vůle -- podle mne mluví o Ježíši Kristu. Jak bych mohl nechválit toho, jehož vůli mám žít? Dokonce v Efezanům 5,19 se píše: Zpívejte svým srdcem žalmy Pánu (je dost nepravděpodobné, že by tento Pán byl jiný než Pán Ježíš Kristus, zmíněný hned v následujícím verši). Ale abych bral jen oddíly, kde je PNS jednoznačný: lidé se mají podřizovat jedni druhým "v bázni před Kristem" (Efezanům 5,21), v bázni Kristově. Jak bych mohl neuctívat toho, v jehož bázni mám žít?
B) Druhý příchod Ježíše Krista

Toto je druhý bod, kde si myslím, že SJ jsou od mainstreamového křesťanství nejvíc mimo, protože mluví o tom, že Ježíš Kristus nepřijde podruhé v těle, fyzicky, nýbrž že už přišel, a to v roce 1914 duchovně. Klíčovým dokladem je verš Jan 14,19: "Ještě chvíli a svět mne již nespatří, ale vy mne spatříte, protože já žiji a vy budete žít." Co tím Ježíš měl na mysli? To, že nepřijde nikdy fyzicky, v novém těle? Asi ne, to by bylo v rozporu s Zjevení 1,7 (uvidí ho každé oko ... fyzicky). Ale jednoduše lze vyložit Jan 14,19 (např. Don Carson, The Gospel of John, PNTC, page 501), že Ježíš mluví o svém vzkříšení, a to nikoli absolutně, ale lokálně (tj. po svém vzkříšení se ukáže jen svým učedníkům -- všem lidem se ukáže až mnohem později, při svém druhém veřejném příchodu na svět ... tj. "za chvíli mne svět už nespatří, ale vy ano"). SJ mají pravdu v tom, že Ježíš Kristus je zde na zemi přítomen duchovně (= svým Duchem), a to ne od roku 1914, ale v průběhu všech století už od seslání Ducha svatého v 1.století našeho letopočtu, jak se o něm píše v biblické knize Skutky. Netvrdím, že uvedený výklad Jana 14,19 je jediný správný, ale je to výklad, nad jehož možností by měla být církev velkorysá a měla by mu dát prostor.

Podobně je tomu s Matoušem 24 a knihou Zjevení: kdyby SJ nebazírovali na datování těchto věcí a zůstali v určitém ohledu nejistí v tom smyslu, že dané místo nejistotu datování umožňuje, aniž by se vzdali pravdivosti tohoto místa, mohli by říci, že některé Ježíšovy předpovědi se PRAVDĚPODOBNĚ týkají ještě jeho generace (Matouš 24,34), jako například zničení Jeruzalemského chrámu v roce 70 n.l., které mnozí věří, že je popsáno v Mt 24,14-22, ale jiné jsou součástí dlouhého období soužení, které počalo Ježíšovým odchodem do nebe a stále ještě neskončilo. Dále nemohu souhlasit s výkladem SJ, že Mt 24,27 (že příchod Mesiáše "ozáří jako blesk oblohu od východu až na západ) mluví o duchovním příchodu Ježíše Krista -- věřím, že je zde popsán fyzický návrat Ježíše na zemi, který bude nejen viditelný všem, ale všichni též pochopí, že se jedná o Ježíše Krista (nikoli že by se museli nějak pracně domýšlet, že by Ježíš Kristus se duchovně vrátil během první světové války, apod.). Tato otázka (B) se ovšem netýká příliš překladu Bible, ale spíše interpretace Bible.

4) Závěrem

Překlad Bible PNS je celkem přesným překladem, který se někdy v přesnosti a konkordantnosti vyrovná ČSP, což je na úkor melodičnosti či uhlazenosti, která je nižší než u ČEP nebo ČJB. Ovšem plně souhlasím s tvrzením některých recenzentů, že PNS by byl dobrým překladem, kdyby neobsahoval jasné přepisy některých míst, aby byly v souladu s věroukou Svědků Jehovových. Na to, jak je překlad kvalitní, tyto přepisy nejsou fér a nedovolují čtenáři nahlédnout do souvislostí, které v originálu existují; a proto doporučuji PNS vždy doprovodit čtením jiného studijného překladu Bible, přednostně ČSP. Několik konkrétních příkladů (výčet většiny míst zde):
  • V Exodu 3,14 se ptá Mojžíš, jakým jménem má Boha představit. Bůh říká (PNS) PROKÁŽI SE BÝT, ČÍM SE PROKÁŽI BÝT (překlad ČEP: JÁ JSEM). Pak v Novém zákoně Jan 8,58 se Ježíše ptají, zda existoval dříve než Abraham, a on odpovídá: PNS: Dříve, než Abraham začal existovat, byl jsem já. ČEP i řecký originál: Dříve, než se Abraham narodil, JÁ JSEM. Tato narážka, kdy Ježíš se prohlašuje za Boha, je v PNS zastřena. Ve věrouce SJ je sice vysvětleno, že Ježíš se tím prohlásil za existujícího před svým narozením, ale to jen odvádí pozornost, že Ježíš svým JÁ JSEM naznačil mnohem víc.

  • Ve SZ je Jehova překladem hebrejského JHVH, Bůh překladem "eloah" či "elohím", Pán překladem "adón" či "adónáj". V NZ je Bůh překladem řeckého "theos" a prakticky ve sto procentech případů lze toto slovo nahradit i slovem Jehova=Hospodin. Ovšem když je v NZ řečeno Pán (kyrios), v 99 procentech případů to znamená Pán Ježíš Kristus. Překládat "kyrios" jako "Jehova" je vážným prohřeškem proti překladatelské etice. Například v listu Efezanům: V první kapitole Pán jasně čtyřikrát znamená Pán Ježíš Kristus. Pak v Ef 2,21 překládat "kyrios" jako "Jehova" a nikoli "Pán" je přinejmenším násilné. protože právě bylo v první polovině této kapitoly řečeno, že Bůh křesťany vzkřísil a posadil po své pravici "v Kristu" či "spolu s Kristem" či "ve spojení s Kristem". Na toto spojení navazuje konec kapitoly a praví, že "v Pánu" = "v tomto Pánu" = "ve spojení s Pánem Ježíšem" (stále tatáž fráze "v Kristu" či v "Pánu", která se v listu Efezským vyskytuje snad dvacetkrát) je celá stavba církve spojena a roste ve svatý chrám. Navíc překlad "pro Jehovu" je nevhodný, protože je zde předložka "en" tj. "v" (Jehovovi). Podobně ostatní výskyty slova "kyrios" v listu Efezským: následujících šest výskytů v 3-5 kapitole lze přirozeně překládat Pán a chápat o Pánu Ježíši Kristu, ale překlad Ef 5,17 "Uvědomujte si, jaká je Jehovova vůle", je násilný a porušuje pravidlo kontextu, že "kyrios" v listu Efezanům vždy znamená Ježíše Krista. Argument překladatelů v dodatku 1D, že "kyrios" na jistých místech NZ byl v prvotních zpětných překladech NZ do hebrejštiny překládán slovem "Jehova", má menší váhu než literární analýza původního řeckého textu (dále argument překladatelů, že "kyrios" v NZ překládali slovem "Jehova" tam, kde se jedná o citace nebo narážky na verše SZ, nemá váhu, protože Ježíš často dělal stejné věci jako Bůh Otec, tj. v jeho životě se naplnily stejné či podobné věci, které jsou řečeny o Bohu v SZ).
zpět na sérii: České překlady Bible


Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: