Julie Krbušková: Evangelium podle Matouše
Matouš:

úvodem

Matouš 1--2
Matouš 3--4
Matouš 5--7
Matouš 8--9
Matouš 10
Matouš 11--12
Matouš 13
Matouš 14--17
Matouš 18
Matouš 19--23
Matouš 24--25
Matouš 26--28

vznik a autorství
stručně obsah
poselství
promluvy
přehled literatury



Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské


Břeťa Fajmon, 27.7.2019

Jedná se o osmé a poslední ze série blahoslavenství oddílu Mt 5,1-10, které odkrývají styl života těch, kdo vcházejí do Božího království a Bůh je přijímá. Boží království je darem, požehnáním, ale i závazkem, abychom ve svém životě respektovali Krále.

Všech sedm přechozích charakteristik jsme vztahovali na Boha i Ježíše, tak tedy i u té osmé: Jsou Bůh a Ježíš pronásledováni pro spravedlnost?

Myslím, že ano. Ježíš vyzýval lidi, aby vyšli z hříchu, a oni ho za to zabili. Nebo možná bych měl mluvit za všechny: Ježíš nás vyzývá, abychom jednali spravedlivě, po právu, a my jsme ho za to zabili. Ježíš je ukřižován pro zapojení v Božím království, které šíří.

Toto je ovšem blahoslavenství, které nemůžeme sami způsobit přímo.

Ano, je to jen konstatování: poznávacím znamení těch, kdo chtějí jít za Bohem, bude, že svět je nevítá s otevřenou náručí, ale někdy je i fyzicky nebo slovně napadá. Ježíš to říká, aby povzbudil ty, kdo nechtějí myslet jen na sebe, ale setkávají se s nepochopením. Ten, kdo chce jednat spravedlivě, to nikdy nebude mít snadné.

Co to tedy znamená jednat spravedlivě, usilovat o spravedlnost?

Možná nastal čas nepřemýšlet jen nad svými vlastními asociacemi u slova spravedlnost, ale podívat se na několik vět, které jsou řečeny o spravedlnosti v Matoušově evangeliu. Klíčové místo je Matouš 6,33 v centru Ježíšovy promluvy:
  • Hledejte především jeho (Boží) království a všechno ostatní vám bude přidáno.
V této větě označuje slovo "spravedlnost" celkový souhrn toho, co to znamená věřit Bohu a následovat Ježíše -- spravedlnost je to, co od nás žádá Bůh. Je tedy vždy spojena s vertikálním rozměrem našeho života: jsme zodpovědní především Bohu.

Další důležitá zmínka o spravedlnosti z úst Ježíše zní (Matouš 10,41-42):
  • Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.
Stejně jako Ježíš bude soudit lidi podle toho, jaký postoj mají k němu, je pro něj důležité i to, jaký postoj budou mít lidi k jeho učedníkům, kteří přijímají pozvání do Božího království (= nebeského království) a následují ho.

Možná už tady tato otázka zazněla: musí křesťané jen vyhledávat těžké a negativní věci? Neměli by se spíš zaměřovat na ty pozitivní?

Ano, někdy se druhým jednání nás křesťanů může zdát pokrytecké či povrchní, a mohou říci, že kdybychom se věcma tolik netrápili, udělali bychom lépe. Ale i tento postoj samotný je někdy dost povrchní. Chceme se zaměřovat na věci pro druhé důležité, nikoli z touhy po pozornosti nebo uplatnění, ale z usilování o to nejlepší pro Boha i pro druhé. Mé oči padly včera v jednom časopise na větu: Bohu vzdáme čest tím, že mu dáme ze svého života to nejlepší -- i když i to naše nejlepší on často musí proměnit, aby to za něco stálo.

Tato následující otázka už v této sérii osmi blahoslavenství také svým způsobem zazněla, ale je důležitá, a proto se ji zeptám ještě jednou: Ježíš říkal lidem (Matouš 5,20): "Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského." Když tedy máme být lepší než ti nejnáboženští lidi minulosti, kdo tedy dokáže jednat spravedlivě?

Ježíš říká v Janově evangeliu, kap. 15, svým učedníkům: "Beze mne nemůžete činit nic". Přirovnává sám sebe k vinné révě a své učedníky k ratolestem na tuto révu připojeným. Spojení s Ježíšem je pro nás klíčové: Pokud žijeme vědomí toho, že jeho smrtí byla zaplacena cena za naše hříchy a jeho vzkříšením nastala možnost od něj čerpat lásku, sílu i směr, tak skrze toto spojení s ním do našeho života bude proudit jeho život a uděláme možná věci, o kterých bychom nikdy neřekli, že jich budeme schopni.

To zase u každého z nás znamená různé věci. Pro mne to znamená, abych překonal svůj strach a byl ve svém životě aktivnější. Pro vás to může znamenat, abyste přestali být tak aktivní, zvolnili a dali ve svém životě větší prostor Bohu a lidem kolem sebe. Dobré ovoce ve svém životě přineseme jen tehdy, když budeme napojeni na životodárný zdroj a z tohoto spojení žít.

Shrnující otázky:

a) "Pronásleduji" Boha pro jeho spravedlnost? Posadil jsem Boha na lavici obžalovaných a viním ho, že život není vůči mně fér? Je to možné, že život není fér, ale jak se na to dívá Bůh? Znám i jeho pohled na věc?

b) My křesťané jsme někdy obviňováni, že pokud ukazujeme druhým na Ježíše, děláme to stereotypně, nedokážeme zodpovědět jejich otázky a jen mluvíme, místo abychom jim prokázali lásku. Mají možná pravdu, vždyť i sám Ježíš označuje ty, co chtějí šířit zprávu o jeho království, za nepatrné (Mt 10,42), tj. maličké, bez významné, ne příliš schopné a důležité. Přesto v téže větě slibuje odměnu těm, kdo přijmou slovo těch upachtěných stereotypních lidiček jako slovo od něho. I naše slova někteří přijmou jako slova od Boha

c) Otázka podle překladu Slovo na cestu: Chci být věrný Bohu a vytrvat, nebo jsem nespolehlivý a v těžkostech selhávám? Tímto blahoslavenstvím mi Ježíš říká, že těžkosti nastanou. Ale ukazuje též na odměnu už teď: Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich JE království nebeské.



Diskuse:


Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: