Blaze tichým, neboť oni obdrží zemi za dědictvíBřeťa Fajmon, 28.11.2018 Jedná se o třetí z blahoslavenství, kterými Ježíš Kristus charakterizoval Boží království. Blahoslavenství (Mt 5,1-10) odkrývají styl života těch, kteří vcházejí do Božího království a které Bůh přijímá. Boží království je darem, požehnáním, ale i závazkem, abychom ve svém životě respektovali Krále. Ti, co se neozvou, budou odměněni?Svým způsobem ano. Ovšem pro nikoho z nás není jednoduché nenosit v sobě zášť, když je napadený nebo utiskovaný (jak to vyjádřil Friedrich Bonhoeffer: Následování) a netoužit po pomstě; nebo neprosazovat svou variantu, pokud jsme v konfliktu přehlíženi. Pravděpodobně k tomu, abychom byli tiší ve vztahu vůči druhým, potřebujeme Boží moc -- víru, že Bůh na nás nezapomněl, i když někdy ostatní ano.Jakou zemi to ti tiší obdrží?Nejedná se o konkrétní stát, ale celou zeměkouli, celý svět. Jedná se o slib Božího království, ve kterém vládne Bůh a nikoho nepřehlíží, všichni se podílejí na dědictví celé země, všichni mají radost (Zjevení 21,1-4).Je v tomto blahoslavenství pro nás nějaká výzva k činu?Ano, být vlídní vůči druhým, vyznačovat se mírností, i když druhé konfrontujeme nebo se bráníme -- uznat svou vinu, když nás druzí usvědčí z našeho vlastního hříchu. Možná to znamená i tichost vůči Bohu, když nás usvědčí z něčeho, o čem ví jen on -- na rozdíl od zloby proti Bohu nebo posměchu, že pro nás Bůh nic neznamená.A co dělá pro nás Bůh?Ujišťuje nás, že s námi počítá, nezapomněl na nás, dá nám vše, co má: sám sebe, ale i nový vesmír, který vytvoří.Je Bůh tichý?Ano, často k nám mluví tichým hlasem, který zaslechneme, jen když vypneme televizi nebo strávíme večer sami. Bůh nás usvědčuje z hříchu, ale nechce nás dorazit, nýbrž nám pomoct, nabídnout nám sebe. Ježíš Kristus byl často tichý, neokázalý.
U předchozího blahoslavenství už byla řečena nutnost chránit si svůj vlastní prostor a nenechat se napadat, nyní otázka opačným směrem na vyvážení: Kde existuje hranice mé služby druhým?Určitě na jisté rovině platí: mohu jít do konfliktu, když mi jde o obnovení vztahu a to nejlepší pro druhého. Ale Ježíš je pro nás příkladem v tom, že se vzdal všeho -- nejen své vlastní moci, ale i svého života, když se nechal zatknout a ukřižovat. Nejsem si jistý, že se dokážeme sami vzdát úplně všeho. Nedávno jsem se rozešel s dívkou, se kterou jsem rok chodil -- mám pocit, že proto, že jsem se nedokázal vzdát svého předchozího života, vzdát se sebe sama, žít cele pro ni -- prostě jsem to nedokázal.Richard Foster definuje službu: "Nechat po sobě šlapat a mít z toho radost! Nejedná se o sebenenávist, ale o dobrovolné rozhodnutí, které člověk podstupuje s radostí a vděčností, protože chce být osvobozen od touhy po moci." Ježíš Kristus takto sloužit dokázal -- skrze bezmocnost došel ke vzkříšení a k veškeré moci. My takto cele pravděpodobně sloužit nedokážeme. Přesto nás Pán Bůh vede k otázce, co vlastně je nejlepší pro Pána Boha a pro lidi a modlitbě, jak se můžeme zapojit my. Shrnující otázky:a) Co mi leží na srdci? Co bych rád řekl nebo podnikl? Možná nemám prostor, abych udělal tolik věcí, co bych chtěl, ale ptám se Pána Ježíše, co je to nejdůležitější -- a to dělám, s důvěrou, že on mi dá prostor k životu. Celou zemi.b) Mám sílu uznat svůj hřích? Někdy prostě nemohu dělat nic, jen prosit o odpuštění. c) Když usvědčuji druhého z něčeho, co udělal špatně, dělám to v pokoře? Abych neulomil to, co je nalomené a nezahasil, co doutná?
zpět na sérii: Promluvy z Evangelia podle Matouše
Diskuse: Vstup do diskuse: |