o autorech stránek
articles in English
rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy

Matouš
Efezským
Zjevení

české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro čtení Bible
základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible
různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika
Starší články:

2016
2015
2014

nejnovější příspěvky
do diskuse:


Břeťa 2017-06-12 16:20:15 Křest a Večeře Páně: Chápu důvody, proč

Petr 2017-06-09 14:00:01 Křest a Večeře Páně: Dle mého názoru kře

Vlasta 2017-05-31 11:23:10 Křest a Večeře Páně: Vážený bratře Fajmo

Libor Diviš 2017-04-25 15:23:57 Software pro čtení Bible: Naprogramoval jsem

Břeťa 2017-02-15 17:03:18 Břeťa - intro: Vracím se k výuce m

Břeťa 2016-12-19 11:04:23 Efezským 4: Dobrý den,
<

jonovo 2016-12-16 23:36:25 Efezským 4: Nevím nakolik je mo

Břeťa 2016-11-08 08:53:17 Existuje Bůh?: No, ale tímto útoke




Bůh existuje: důkaz inteligentního plánu


Břeťa Fajmon, 10.3.2011

Tento článek je 5.částí v sérii článků "Existuje Bůh?" a silně se opírá o internetový kurs filosofie (v angličtině) od Jeremy Pierce, část 20, část 21, část 22.

Základní myšlenka: jisté věci o přírodě nelze vysvětlit jinak, než že Stvořitel vytvořil vesmír k určitému účelu. S přírodou je to jako s nálezem náramkových hodinek na pláži -- zdá se obtížné uzavřít, že se tam objevily náhodou. Zdá se, že hodinky i příroda jsou sestaveny takovým způsobem, který ukazuje na inteligentního tvůrce.

Tento argument existence návrháře či designéra je uváděn na různých rovinách (elegance fyzikálních zákonů ukazuje na existenci konstruktéra, který navrhl celý vesmír (např. Geisler, Turek - část 4 -- jemně vyladěný vesmír); nebo samotná složitost živé buňky naznačuje, že tato nemohla vzniknout sama od sebe z neživých chemických látek (např. Geisler, Turek - část 5 -- vznik života samotného); dále složitost života naznačuje, že různé živočišné či rostlinné druhy nemohly vzniknout náhodou (např. Geisler, Turek - část 6 -- vznik různých druhů života)). Nechám na čtenáři, aby si uvedené odkazy sám vychutnal, a zde bych jen rád dodal myšlenky Jeremyho Pierce o tom prvním tématu (které dovádí trochu dál než uvedené ppt soubory), a sice: elegance fyzikálních zákonů ukazuje na existenci konstruktéra:

Na několika příkladech odtud (doporučuji přečíst - s důrazem na parametry, které se týkají celého vesmíru, nikoli jen planety Země) je vidět, že kdyby některé fyzikální konstanty či veličiny jen mírně změnily svou hodnotu, život zde na Zemi by nebyl možný. Zdá se být příliš velkou shodou okolností, že všechny tyto konstanty jsou sladěny právě tím způsobem, že byl umožněn vznik života. To vedlo některé k závěru, že tento vesmír byl navržen minimálně k tomu, aby umožnil vznik života (inteligentní plán -- existence inteligence, která tento plán sestavila). Jiní argumentují, že třeba existuje nekonečně mnoho vesmírů nebo existovalo velmi mnoho pokusů, aby tento vesmír vznikl, a právě jeden z těch pokusů se podařil (tedy nekonečně či mnoha vesmíry nebo nekonečně či mnoha pokusy se vysvětluje, proč zrovna ten náš vesmír má seřízeny ty všechny konstanty fyzikální, které umožňují vznik života biologického).

Kdybych losoval jednu slámku ze sta, která je kratší a jejíž vytažení by mi zachránilo život, a přece bych si tuto kratší slámku napoprvé vylosoval, je odtud rozumné uzavřít, že zde hrálo roli ještě něco jiného než náhoda. Ale pokud by experiment "losování jediné správné slámky ze sta" byl opakován mnohokrát, na několika desítkách či stovkách lidí, tak je přirozené věřit, že někdo by se zachránil, protože "na někoho to prostě musí padnout". Ale v našich lidských důkazech nemáme informace o nějakých dalších vesmírech. Existuje jen jeden vesmír, který "napoprvé vylosoval tu správnou slámku" -- je tedy rozumné uzavřít, že zde je ve hře ještě něco dalšího než náhoda. Na druhé straně, naturalisté tomuto závěru vzdorují a říkají, že my jsme prostě ve vesmíru, kde se to vyladění fyzikálních konstant podařilo, nic víc v tom není a není důvod zde hledat něco víc. Možná, že existuje více vesmírů s různě vyladěnými konstantami, a ten náš zrovna umožnil vznik života, toť vše (jiná varianta: jakou povahu má život a existence člověka? co když to bylo naopak, že povaha života je taková, že se vyvinul v takové formě, jakou fyzikální konstanty v tomto vesmíru dovolovaly? Touto námitkou se nyní nechci zabývat, nechávám na čtenáři, aby ji zvážil; ale zdá se mi, že je to jen jiná varianta reakce mnoha vesmíry či pokusy; jen místo mnoha vesmírů se reaguje mnoha systémy života; zdá se to rozumná reakce, třeba od botanika či biologa, ale opět je zde stejný fakt, že my žádný jiný život a ekosystém neznáme než ten náš, na planetě Zemi -- jak víme, že by jiné ekosystémy mohly vzniknout?).

Máme zde tedy dvě teorie vysvětlující, proč je náš vesmír jemně vyladěn: a) tento vesmír má kostruktéra; b) tento vesmír je jen jedním z pokusů o život, existuje mnoho vesmírů, a zrovna v tom našem je život (či existovalo mnoho pokusů, jak ten náš vesmír pro život vyladit), takže to není otázka konstruktéra, ale možnosti a pravděpodobnosti, společně s dostatečným množstvím času. Kterou z těchto teorií bychom měli preferovat? Která je rozumnější -- teismus, nebo milióny vesmírů či pokusů vytvořit vesmír s podmínkami pro život? Teorie b) se zdá jednodušší, protože nevyžaduje existenci konstruktéra, a pokud vysvětluje naše pozorování stejně dobře jako a), měli bychom ji přijmout na základě Ockhamovy břitvy. Ovšem je pravdou, že i b) vyžaduje některé další věci, které většinou naturalisté nezastávají -- co je podstatou toho mechanizmu, který generuje různé vesmíry nebo různé pokusy vytvořit vesmír? (a proč by to tento mechanismus dělal?) Věřit v existenci takového mechanismu znamená přijmout mnohem víc, než lze vyčíst ze současné fyziky. Zdá se, že teorie a) i b) jdou mnohem dál, než je ochotna jít většina současných naturalistů.

Poslední myšlenka o volbě mezi a) a b): představte si, že stojíte před dobře trénovanou popravčí četou, která umí střílet. Skutečně na vás vystřílejí svou sadu ostrých nábojů. Pokud jste po tomto nástřelu stále naživu, měli byste být překvapeni. Pokud byste zjistili, že existovaly milióny popravčích čet, a jen vy sám(sama) jste přežil(a), už to zase tak velké překvapení není. Ale pokud nevíte o žádných dalších popravčích četách, dává vám vaše přežití popravy důvod si myslet, že nějaké další popravčí čety existují? Není rozumnější si myslet, že někdo dal do zbraní slepé náboje, či řekl střelcům, ať se schválně netrefí? Podobně teorie mnoha světů (či pokusů) by vysvětlovala, proč existuje vesmír, který dovoluje vznik života, ale dává nám tato teorie důvod, abychom jí věřili? Uzavřít, že existují další popravčí čety, se zdá být špatným závěrem. A proč by mělo být lepší uzavřít, že existují další vesmíry, nebo že náš vesmír měl více pokusů vzniku? Je možné, že tato analogie dalších popravčích čet a dalších vesmírů je v nějakém klíčovém aspektu nevhodná, ale o žádném takovém nevhodném klíčovém aspektu nevím.

Jak uzavřít tyto úvahy? Není naše přemýšlení o konstruktérovi tohoto vesmíru jen projekcí, která chceme, aby platila, a proto k ní směřujeme? To by bylo jako se smyslem života -- není smysl života jen naším přáním, a proto k němu směřujeme, i když ve skutečnosti život smysl nemá? Musíme si každý z nás vybrat -- buď jsou naše hodnoty (touhy po smyslu, po existenci účelu) jen naší vlastní projekcí, nebo máme jistou intuitivní schopnost rozeznat pravost těchto věcí, a v tom případě bychom měli očekávat, že naše intuice najít smysl života nás povede správným směrem.

zpět na sérii: Existuje Bůh?


Diskuse:


slavek, přidáno 21.06.2012, 11:10:12

Dobrý den Břéťo. Myslím, tento váš článek se mi velmi líbí. Snažíte se zohlednit obě dvě hlediska a nakonec uvádíte, že to zda existuje nebo neexistuje stvořitel je spíše otázka naší volby a intuice. S tím souhlasím a dodávám, že neexistuje jediný rozumný důvod, proč volit Boha. jediným důvodem může být naše přání.

Ale abych nebyl nepoctivý, tak se pokusím i přinést další pohled na argumenty, které tu předkládáte.

Argument elegance fyzikálních zákonů je zcela mimo. Fyzikální zákony jsou jen lidským modelem, kterým si vysvětlujeme chování světa kolem nás. Je to jen takový popis krajiny, ke kterému používáme jako jazyk matematiku. Všimněme si, že v současnosti dvě nejuznávanější a mnoha experimenty ověřené fyzikální teorie nejsou universální. Teorii relativity neumíme použít na svět mikročástic a naopak kvantovou teorii neumíme aplikovat na makrosvět. Takže: lidské fyzikální zákony nám připadají elegantní, protože jsme je sami vymysleli.


Souhlasím s tím, že je ještě mnoho věcí, které nevíme. Je to naší předností a předností vědců, že to dokáží přiznat a necpou na tyto bílá místa jako vysvětlení Boha.Teď uvedu, co už víme a na co jsme přišli, jen díky tomu, že jsme se nespokojili s vysvětlením "to Bůh". Zároveň popravdě určím místa, kde si jako věřící můžete nějakého svého bůžka vymyslet. Bude to ale defenzivní bůh bílých míst a smí existovat jen tam, kam ještě nevstoupila věda a lidský rozum. Ty bílá místa budou existovat vždy, takže se nemusíte obávat, že by vašeho boha v budoucnu něco ohrozilo. Skulinu pro něj vždy najdete.

Nevíme, jak přesně vesmír vznikl, ale máme několik celkem logických hypotéz, jak vzniknout mohl. Ani jedna z nich nevyžaduje existenci Boha a jelikož jsou vědci čestní, tak je také jako hypotézy uvádějí. Je vůbec otázkou, jestli někdy budeme schopni provést experimenty, které nám osvětlí chování prostoročasu za tak extrémních podmínek. Multivesmír, který navrhujete je jen jednou z těchto hypotéz.

Již několik milisekund po velkém třesku, ale máme celkem jasnou představu, jak se vesmír vyvíjel, zcela podle zákonů, které dnes známe. nakonec tento vývoj můžeme dnes přímo pozorovat, díky konečné rychlosti světla. Víme jak vznikly galaxie, hvězdy a planety. Ano, vesmír skrývá ještě mnoho záhad, ale celkový obrázek je již dnes patrný a všemocného designera tam nevidíme.

Vznik života je dalším místem, kde si toho boha ještě můžete představovat. Je pravdou, že vědcům se vznik života ještě nepodařilo plně objasnit. Hrubé kontury jsou celkem jasné, ale důležité detaily nám stále ještě unikají. Pro ty co vládnou angličtinou problematiku objasňují vědci zde: http://www.mcb.ucdavis.edu/faculty-labs/scholey/journal%20papers/Ricardo-Szostak-SA2009.pdf . To že ale neznáme přesné detaily ale neznamená, že je snad nějak pravděpodobné, že tam figuruje nějaký designer.

Jakmile jsme vysvětlili vznik života, potom už se zase dostáváme na půdu poměrně probádané vědy. Evoluce dnes není něco, o čem by se snad pochybovalo. I ti nejzapřísáhlejší kreacionisté její existenci dnes v jisté formě uznávají. Nám laikům musí ale stačit, že mezi vědci se dnes nevede debata o tom, jestli evoluce ano nebo ne, ale o detailech, jak přesně funguje a jak se život přesně vyvíjel. Samotný princip evoluce je již dostatečně znám, prozkoumán a vysvětlen. A hlavně ten princip naprosto jasně vysvětluje variabilitu života tady na zemi. A tak vznikl i člověk. My lidé jsme poměrně úspěšným druhem se zajímavými vlastnostmi. Na těch vlastnostech není nic zázračného a naše racionální myšlení je jen o trochu vyvinutější než myšlení lidoopů. Ten malý kousek potom stačí na to, abychom byli dnes tam kde jsme.

O jemném vyladění napíšu zvláštní post. V odkazu na powerpointovou uvádíte některé věci, které jsou skutečně velmi žertovné. Pro zatím jen tvrzení, že díky tomu, že je vesmír a země takový jaký je, tak jsme vznikli. Kdyby ty parametry takové nebyly, tak tu nejsme nemůžeme mudrovat. Je to podobná úvaha, jako proč jsem vznikl já. Je to přece strašná náhoda, že se z těch 7 miliard lidí potkali právě moji rodiče a díky tomu jsem vznikl. je to tak obrovská náhoda, že můj vznik a narození je prostě zázrak. Protože kdyby se moji rodiče spolu nevyspali, tak bych nevznikl já, ale někdo úplně jiný nebo nikdo. Ale je to skutečně zázrak? Navíc ty parametry vesmíru a země nejsou nijak zázračné. Většina míst ve vesmíru je skutečně velmi nehostiných a pro život nevhodných. Život našeho typu nemůže vzniknout v blízkosti ani v přílišné vzdálenosti od hvězdy. Nemůže vzniknout ani na plynném obru ani ve vakuu. Ta naše planeta v tuto dobu jsou prostě dva takoví rodiče, kteří se "náhodou sešli" a umožnili vznik potomka - život a lidí. Protože je ale jsou ale ve vesmíru triliony trilionů hvězd a planet, tak to zase tak velká náhoda není.

Takže závěrem: existenci nějakého inteligentního designera asi vyloučit zcela nemůžeme. Pokud ale tento článek bereme za "důkaz boží existence", tak se podobáme prérijnímu lovci z doby kamenné, který si vysvětluje bouřku a blesky hněvem bohů, protože jim včera u ohně nedal dostatečnou oběť. To že něco neumíme vysvětlit prostě neznamená, že příčinnou musí být bůh.Daleko pravděpodobnější se jeví to, že jsme na to vysvětlení prostě nepřišli.

slavek, přidáno 21.06.2012, 16:03:45

V této reakci budu polemizovat s tvrzením, že vesmír je jemně vyladěn, aby umožnil život. Uvedu zde postupně všechny jakoby zázračné konstanty a vysvětlím, proč tato argumenmtace je zcestná.

a) Teze: Hladina kyslíku v atmosféře. Nad 25% kyslíku by údajně způsobovalo požáry a méně než 15 procent by lidi udusilo.

Ve skutečnosti hladina kyslíku v minulosti na zemi silně kolísala. V Cambriu její hodnoty dosahovaly až 30 procent a ještě dříve hodně pod 10 procent. Přesto za těchto podmínek na zemi žily a prosperovaly organismy. Je pravda, že člověk potřebuje více než 20 procent kyslíku, ale to je vysvětleno tím, že člověk se vyvinul právě do současných podmínek. Pomocí jednoduchého evolučního principu

b) Teze:Stupeň propustnosti atmosféry.Kdyby atmosféra byla méně propustná, sluneční záření by nedospělo až k povrchu země kdyby atmosféra byla více propustná, byli bychom bombardováni příliš intenzívním slunečním zářením v obou případech by byl život na Zemi nemožným.

Autoři tu chytře neuvádějí o prostupnost čeho se vlastně jedná. Nicméně složení zemské atmosféry se v minulosti skutečně divoce měnilo a život tu přesto vznikl a udržel se. Také tu nejsou uvedeny žádné přesné hodnoty, které by svědčili o přesném vyladění. Není s čím polemizovat.

c) Teze: gravitační interakce Země a Měsíce. Kdyby tato interakce byla větší, než právě je, tak vliv přílivu a odlivu na oceány, atmosféru a frekvenci rotace Země by byl příliš velký. Kdyby daná interakce (= vzájemné působení přitažlivých sil) byla menší, změny oběžné dráhy by působily klimatickou nestabilitu. V obou případech by byl život na Zemi nemožným.

Zase nám tu chybí nějaká kvantifikace. Způsobil by nemožnost života na zemi poloviční měsíc? Nebo dvojnásobný? Nebo by život nepřežil, kdyby měsíc neexistoval vůbec? O jak jemném vyůladění se tu bavíme? Zase není s čím polemizovat.

d)Teze: hladina CO2 v atmosféře. Kdyby byla větší, vedla by k rychlému skleníkovému efektu (všichni bychom uhořeli). Kdyby byla nižší, rostliny by nebyly schopné provádět fotosyntézu (udusili bychom se).

V posledních několika desítkách let došlo k masívnímu navýšení hladiny CO2 v atmosféře. Jedná se o desítky procent. přesto to jako lidé sotva vnímáme. Rozhodně nedochází k nějakému uhoření.Co je to "jemné vyladění" když desítky procent evidentně nemají vliv?

e) Teze: gravitační síly. Kdyby se gravitační síly změnily o 10E-38 %, naše Slunce by neexistovalo. Kdyby odstředivé síly nebyly vyváženy gravitačními silami, planety by nemohly obíhat kolem Slunce.

Tady prosím o nějaký solidní zdroj k první větě. Druhá je naprostý nesmysl a neznalost učiva fyziky na střední škole. Planety by samozřejmě obíhaly stále, jen by změnily tvar svých oběžných drah, právě podle velikosti gravitační síly.

f) povaha rozpínání vesmíru, je naprosto zastaralá. od té doby se v této oblasti tolik věcí událo a dokonce se udělovaly nobelovy ceny, že nemá cenu komentovat teorie 20 let staré

g)prosím o příklad, takhle je to skutečně plácnutí do vody.

h) procento vodních par v atmosféře se v minulosti Země poměrně divoce měnilo. Přesto si s tím život bez problémů poradil.

i) Země byla a je bombardována tělesy bez ohledu na Jupiter. Jupiter tu míru možná zmenšuje stejně jako Saturn, Uran Neptun a Pluto. Nejedná se ale o nějaké jemné ladění.

j) Tloušťka Zemské kůry: prosím nějaká čísla! jaká tloušťka by teda zničila zemský život? O metr menší? o kilometr? O 5 kilometrů? Co je to jemné vyladění.

k) Doba rotace země: zase čísla prosím. Vyhynul by život, kdyby den měl 30 hodin? nebo 20?

l) sklon zemské osy a extrémní teploty. V současnosti se teploty zemské atmosféry na povrchu pohybují od -60 do +60 stupňů. Život se ale vyskytuje v extrémnějších prostředích.

m) Na zemi existuje velká variabilita častosti blesků. Život je přesto všude.

Nechci nijak rýpat, ale z celé dlouhé prezentace v podstatě jen dva body snesou nějaká přísnější měřítka. Ostatní vykazují naprostou nedostatečnost v pochopení i těch nejzákladnějších věcí z fyziky a zeměpisu. Jako nosné pro další debatu vidím z výše uvedených důvodů maximálně tu rychlost světla a gravitační konstantu, pokud vysvětlíte, proč by jejich lehká změna vedla k nepředstavitelným důsledkům.

Břeťa, přidáno 23.06.2012, 15:34:24

Děkuji za oponenturu ke článku, další informace a podrobnosti ale nemám kromě té knihy Geislera a Tureka,takže některé argumenty nelze dosledovat k jejich začátku. Mne samotného by zajímalo něco blíže ohledně c,e,f,g,i,k, ale bylo by potřeba jít do výpočtů a nějaké kvantifikace, jak říkáte. Něco užitečného by snad bylo možné najít v:

i) astronom G.Greenstein: The Symbiotic Universe? Life and Mind in the Cosmos (New York 1988), str. 85-90.
ii) astrofyzik Paul Davies: A Brief History of Multiverse, The New York Times, April 12, 2003.
iii) Dean Overman: A Case Against Accident and Self-Organization (Lanham, Md.: Rowman & Littlefield, 1997). Knihu doporučuje Nancy Pearcy na téma jemného vyladění.
iv) astronom H. Oberhummer: Stellar Production Rates of Carbon and Its Abundance in the Universe. Science 289 (July 7, 2000), str. 88-90.

-Vn-, přidáno 07.04.2013, 02:29:10

Pěkný den,

mimochodem jde o velmi zajímavé úvahy. Dovolím si reagovat a předem chci zdůraznit - nemám vůbec v úmyslu dokazovat, jestli Bůh je nebo není, předpokládám, že to ani není možné, za to si myslím, že lze jasně ukázat, že esixtence Boha možná je.

Stojí tady proti sobě dvě \"teorie\" z nichž jedna je jakoby zázračná, druhá naopak cokoliv zázračného popírá. Je sympatické, že vědecké teorie vychází z akumulace poznatků a nikoliv toho, že vědci něčemu \"věří\" a tento přístup se zdá být intuitivně správnější. Ovšem při bližším pohledu tomu tak není. Jedním důvodem je nedostatek a omezení způsobu získávání vědeckých poznatků (uvede dál, ta omezení nutně musí existovat, ne každý vědec si ale jejich existenci uvědomuje). Druhým důvodem je skutečnost, že i \"vědecká\" teorie je svým způsobem zázračná. Existence totiž sama o sobě zázračná je, ať už k ní Boha potřebujeme nebo ne. Pokud připustíme platnost fyzikálních a evolučně biologických hypotéz, které většina vědců zastává dostaneme se k velkému třesku. A zůstává množství otázek - mj. \"Proč došlo k velkému třesku?\", dokážeme-li odpovědět na nějakou z nich, objeví se otázka další. Pořád jde o regres příčiny příčin. Existuje-li tento koncept bez Boha, pouze sám o sobě, je to naprosto stejně zázračné jako když za vysvětlení tohoto regresu dosadíme Boha.

Troufám si tvrdit, že i pokud je věděcké vysvětlení správné, pak je zázračné. Přinejmenším v konceptu toho, čemu zázrak říkáme - něco, čemu se nám nechce věřit a co překračuje schopnosti našeho poznání (=Bůh nebo samovolný vznik života). A to i když někteří \"švindlují\" a říkají, že na takovém principu nic zázračného není. Je tady prvek jedné ze základních chyb vědeckého poznání, kterou uvedu později.

My ale pokud chceme, můžeme mít velmi dobré přirovnání pro existenci vesmíru i života stvořením. Zkuste si jednoduše vesmír představit jako velmi složitou počítačovou hru. Počítačovou hru dnes vytvořit umíme, a to zcela podle naši libovůle. Fyzikální vlastnosti, které platí v námi vytvořené počítačové hře naprosto nic neříkají o tom, jaké fyzikální vlastnosti platí v bytě, ve kterém programujeme. Jak chcete takový koncept vyloučit? Žádnými pokusy bychom uvnitř takto existující hry (vesmíru?) nebyli schopní dokázat existence nějakého programátora. A tvrzení ve smyslu \"Boha jsem neviděl, nevidím, že by se projevoval a proto neexistuje\" jsou na úrovni věty \"v celém 6. kole jsem nikde neviděl ani náznak toho, že by existoval nějaký programátor.\"

Samozřejmě tenhle pohled sice vysvětluje regres, i skutečnost proč by byl Bůh proti regresu imunní, ale vyvstávají další otázky, které nemůžeme zodpovědět (je nějak a čím omezen programátor? Existují jiní programátoři? atd.). O to ale nejde. Ukazuje ale jednu důležitou věc - dokázání nebo vyvrácení existence řady věcí leží mimo naše schopnosti a pravděpodobně resp. téměř jistě bude vždy mimo naše schopností. Intuitivně se nám to nelíbí a proto tohle většinou ignorujeme, ačkoliv zásadní otázka vůbec není to, k čemu dospějeme na základě důkazů, ale čemu na základě důkazů uvěříme.

Kdybych měl existenci \"Boha-programátora\" zúžit jen na křesťanské myšlenky v Bibli, pak jasně narazíme na řadu rozporů se současnými poznatky. Od vývoje člověka pozvolně z nižších organismů v protikladu ke stvoření, po věci, které současná věda odmítá (časté porušování základních fyzikálních zákonů v Bibli). Existenci Boha-programátora tohle ale nemůže nijak vyvrátit, protože pro něj samozřejmě není vůbec obtížné dojít k přesně takovému stavu počítačové hry. Jednoduše nastavit parametry tak, abychom našimi omezenými možnostmi dospěli k právě takovému poznání. A otázka \"proč by to dělal?\" resp. \"proč by dopustil aby to tak bylo?\" nemůže být vyvrácením boží existence, ačkoliv to tak bývá často interpretováno.

Domnívám si, že z toho vyplývá jasný názor - buď existenci Boha věřím, nebo ji nevěřím, ať už jsou moje důvody jakékoliv a moje \"důkazy\" pro nebo proti jakékoliv - a svoje přesvědčení vydávám za \"nezpochybnitelné\". Z logického hlediska pak existují dva správné typy vědců (potažmo všech lidí) - ti, kteří v Boha nevěří (ačkoliv věří, že je možná) a ti, kteří v Boha věří. Ti kteří jsou si existencí Boha naprosto jistí a ti, kteří i její možnost naprosto popírají a vydávají se přesvědčení za jistotu se dopouští dosti zásadního logického prohřešku.

A teď ty slíbené chyby vědeckého poznání
-1.Vědecké poznání je omezené - ve všech směrech. Množství informací, které jeden člověk dokáže pojmout není nekonečné. Není možné zjistit všechno, co zjistit chceme. Tenhle bod je všem jasný a vědci ho obvykle uznávají, souvisí s ním ale body následující.
-2.Věda vycházíme z akumulace myšlenek mnoha lidí. Obsahuje jak informace správné, tak informace mylné. Optimálně jsou správné informace potvrzovány, ale mylné informace vyvraceny. Ovšem jeden člověk sám naprosto nemůže shrnout všechny postupné kroky fyziky i biologie, pochopit proč lidé dospěli právě k tomuto přesvědčení. Vždy se dostane do situace, kdy bude muset věřit tomu, že akumulované poznatky mnoha lidí, kteří žili před ním, jsou pravdivé. Což -
-3.vede k bodu 3. - dostávám-li se do fáze, kdy musím některé myšlenky přijmout, abych mohl vyvozovat závěry, pak se věda stává také vírou (to je důležité si uvědomit). Protiútok proti této úvaze zní, že se přece mohu pokusit vyvrátit to, o čem si myslím, že pravdivé není. Jenže nejistota musí rovnou měrou zasáhnout všechny takové poznatky - body 1 a 2 ukazují, že to není možné.
-4.Správně bych měl být ve vědě naprosto objektivní - nezáleží na tom, co se mi líbí nebo nelíbí, nesmí mě ovlivňovat názor k jakému tíhnu. Ve skutečnosti nejen že asi nikdo není 100% objektivní, ale mnoho vědců vytvářelo falešné důkazy a lhalo, z různých důvodů. Nechci se složitě rozepisovat, ale existují tisíce takových případů. Tedy těch prokázaných. Některé věci prakticky prokázat nelze - pokud třeba mrtvý autor napíše \"V dubnu roku 1756 jsem viděl na zahradě kosa.\", může to být pravda, omyl i lež. A v drtivé většině případů to nejsme schopni dokázat. Ale i kdyby neexistovalo lživých důkazů a jiných věcí, motivace vlastního přesvědčení (vědomého nebo podvědomého) je dost silná aby žádný 100% objektivní přístup neexistoval. Míra objektivity se ale u vědců samozřejmě liší a někteří jsou velice objektivní, zatímco jiné nejsou objektivní ani v náznaku.
(Pozn. - pokud někdo tvrdí, že měl přesvědčení a pod tíhou důkazů je změnil, tak to samozřejmě není námitka proti tomuto bodu. Je-li tohle pravdivé, pak jde o úctyhodný výkon, který každý nedokáže, ale tímhle si opět prošla řada lidí, kteří dospěli k vzájemně naprosto odlišným názorům. Kromě toho naše přesvědčení může být okolím vnucené nebo jsme naopak o něčem přesvědčeni a nelíbí se nám to a pak se nám \"důkazy\" pro změnu názoru velmi hodí. Takže zase subjektivita)
-5.Koncept \"Occhamovy břitvy\" - vynikající, nezbytná věc, ale logicky věc s určitými omezeními. Obvyklý postup je (zjednodušeně řečeno), že nejsnadnější vysvětlení je považováno za pravdivé, pokud se neobjeví důkazy proti. To je samozřejmě nutné - pokud mě v garáži večer čeká stále stejné auto, pak je logičtější předpokládat, že to JE stále stejné auto, nikoliv že mi ho nějaký záhadný pachatel vyměnil za auto zcela identické - přesto, že teoreticky může být oboje pravda. A motivace neznámého pachatele se dá \"logicky\" odvodit z jiných zážitků. Jedná se o logický a velmi důležitý koncept - jeho úplné ignorování vede k \"důkazu\" čehokoliv (různé pseudovědy, které objektivní přístup neignorují jen částečně, ale úplně). Jenže logicky musí platit pouze v náhodném světě, je-li náš svět nenáhodný, pak tento koncept neplatí. A nelze jej použít ani na rozlousknutí otázky, je-li náš svět náhodný nebo nenáhodný.
-6.Úvaha s \"červeným drakem\" a podobnými absurditami - tj. úvaha, že nelze dokázat nejen existenci, ale i třeba červeného draka nebo sněhurky a sedmi trpaslíků. To je absurdní, žádná sněhurka neexistuje, ergo neexistuje ani Bůh. Tohle je opět sofisma - jediná správná odpověď je, že opravdu nemůžeme dokázat existenci červeného draka ani žádné jiné absurdity. Připadá-li nám něco neuvěřitelné, nemůže to být argument pro to, že je to nemožné.

Shrnu-li to: věda nemůže dokázat neexistenci Boha a existující Bůh vůbec nemusí být žádným \"bohem bílých míst\". Snahy o dokázání/vyvrácení existence Boha jsou patrně odsouzeny k nezdaru už předem. Věda podobně jako náboženství vychází z dogmat. Existují zde určité myšlenky, které nelze verifikovat a z kterých musíme vycházet abychom mohli vědu dál rozvíjet. Tyto myšlenky se třeba časem mění - z dogmatu se stává informace, kterou vysvětlujeme jiným dogmatem. Vědecké poznatky a celý ten složitý systém považuju za obdivuhodný (ať už byl stvořen a nebo vznikl), nelze z něj ale dělat něco absolutního.

Mimochodem platí to i obráceně. Pokud by někdo jasně prokázal, že něco \"zázračného\" - například levitace nebo zmrtvýchvstání - je možné, nebude to popření vědy. Existenci dosud neznámých fyzikálních zákonů, které by to vysvětlovaly, samozřejmě taky nelze vyvrátit.

-Vn-, přidáno 08.04.2013, 22:59:26

Vrátím se ještě k té subjektivitě. Na příkladu těch slavkových komentářů je krásně vidět, jak osobní preference určitého řešení vede k neobjektivnímu přístupu, a to i ve chvíli, kdy něco takového není třeba. Není mým úmyslem ten příspěvek sepsout jako špatný - není špatný - jako oponentura jsou podle mého názoru ty názory podepřené líp, než to s čím polemizuje. Ale

\"Souhlasím s tím, že je ještě mnoho věcí, které nevíme. Je to naší předností a předností vědců, že to dokáží přiznat a necpou na tyto bílá místa jako vysvětlení Boha.\"
První část druhé věty říká, že je naší předností, že je mnoho věcí, které nevíme a že je naší předností (resp. předností vědců), že to dokážeme přiznat. Z nevědomosti nelze dělat přednost - tohle lze pak otočit ad absurdum - čím víc nebudeme vědět, tím budeme lepší? Druhá část je samozřejmě správná - přiznat si, že něco nevíme je správné, zatímco namlouvat si, že to víme je špatně. Dokonce si troufnu tvrdit, že bez schopnosti přiznat, že něco nevíme nelze vůbec dělat kvalitní vědu.

\"Bude to ale defenzivní bůh bílých míst a smí existovat jen tam, kam ještě nevstoupila věda a lidský rozum.\"
...kdyby tahle úvaha byla správná, tak správné znění by mělo být \"smí existovat jen tam, kam může vstoupit věda a lidský rozum\" (nezapomínat na omezení obojího). Jenže tak jednoduše to nejde. Myslím, že část vědců tady skočila na špek některým teologům, na úvahu, že Bůh dělá tohle a nebo tohle - jakmile se pak zjistí, že existuje jiné vysvětlení, tak boha poposuneme někam jinam. S bohem bílých míst je opravdu snadné se vypořádat. Pakliže Bůh existuje, ergo nemůže být žádným bohem bílých míst. Stačí na to skutečně jít z pozice programátora a PC hry - objasňujeme-li uvnitř jednotlivé části hry, eventuálně dokážeme i číst programovací jazyk, počet našich vědomostí roste, ale dokazovat nebo vyvracet z toho existenci \"programátora\" nemůžeme.

\"Ani jedna z nich nevyžaduje existenci Boha a jelikož jsou vědci čestní, tak je také jako hypotézy uvádějí.\"
...trochu hodně subjektivně zabarvené. Jednak to tak absolutně neplatí - o většině hypotéz a teorií mluvíme jako o naprosto jisté pravdě, ovšem to se dá pochopit jako přípustné zjednodušení. Napsat \"dnes víme\" namísto \"dnes se domníváme\" nebo \"na základě důkazů jsme přesvědčeni\" už je pak samozřejmě chyba. Ale to subjektivní je spojení \"jelikož jsou vědci čestní\". Já se skutečně setkal s případy i kvalitních vědců, kteří vůbec čestní nebyli. Nedávný případ biochemika Bezoušky je jen jeden z takových příkladů. Spojení \"jelikož jsou vědci čestní\" v podstatě říká, že vědci jsou -narozdíl od některých jiných skupin lidí- čestní. To tak není, ale z příspěvku vyplývá jedna jasná věc - sympatie pro vědu a vědce a z toho vyplývající subjektivní uvažování. To je normální a není to nic zavrženíhodného, jen chci ukázat, že nejspíš každý má podobné tendence.

\"Na těch vlastnostech není nic zázračného a naše racionální myšlení je jen o trochu vyvinutější než myšlení lidoopů.\"
...tady je imho naznačená tendence diskreditovat člověka jen jako mírně odlišného lidoopa, aby se zdůraznila platnost evoluční teorie a neplatnost \"terorie\" (víry) ve stvoření. Někdy pak člověk zachází dál, než by asi bylo správné. Napsat o relativně malé odlišnosti v DNA mezi člověkem a lidoopy by bylo správné (potažmo ani rozdíl mezi člověkem a jinými skupinami savců není zase tak drastický). Napsat o malé odlišnosti v asbtraktním myšlení už imho je trochu přehnané tvrzení. Přitom argument podobnosti DNA by na tuto úvahu bohatě stačil a bylo by těžko možné ho napadnout.

Pokud jsem zašel ve své kritice dál, než jsem chtěl a nebyl jsem úplně spravedlivý, budiž to důkaz, že ani já nejsem proti subjektivnímu uvažování imunní.

Vstup do diskuse:

Jméno:   

Váš email (nebude zveřejněn, slouží pouze ke kontrole hesla)

Heslo, které jste obdržel/a při registraci:

(Registrovat se / zapomněl/a jste heslo)

Váš vzkaz: